TS - kapitola 1-4

Kapitola 1 - Znovuzrození

Mezinárodní hvězda Fiennes Tang, 37 let, zemřel na srdeční příhodu.

…

…

Pokud už byl mrtev, tak co bylo tohle za situaci?

DS - kapitola 22 (konec)

Kapitola 22

Továrny a hutě ve městě Kopa na bezchybnou modrou oblohu chrlily kouř.

Jak jsem stoupal do kopce, slunce mi pražilo do zad. Po týhle cestě jsem šel už tisíckrát, ale teď to byl jinej pocit. Měl jsem pocit, jako kdybych byl cizinec. Moje nohy si tu cestu pamatovaly, ale bylo to, jako kdyby to všechno moje oči viděly poprvý.

Na boty se mi lepila rudá hlína. Bylo víc horko, než jsem si pamatoval. Košile se mi potem lepila na záda, jak mi pot tekl po páteři.

DS - kapitola 21

Kapitola 21

Zaječel jsem.

Byl jsem v místnosti s problikávajícíma světlama, s pouty a s Kai-Renem, co stál přímo přede mnou. Neměl na sobě svoji masku. Jak na mě zíral, přimhouřil svoje žlutý oči.

Vzpíral jsem se, i když jsem věděl, že to je zbytečný. Ruce jsem měl připoutaný nad hlavou. Kolem kotníků jsem měl řemínky, co mi je držely od sebe.

„Ne!” prosil jsem a svíjel se. „Řekl, že to neuděláš! Řekl, že to neuděláš!”

Kai-Ren zasyčel. „Ty to nechápeš, Bray-dee. Ty neposloucháš.”

„Budu poslouchat. Budu poslouchat!” Ale věděl jsem, že to ve skutečnosti nemyslel.

DS - kapitola 20

Kapitola 20

Otevřel jsem oči do slunečního světla. „Kde to jsme?”

Cam se na mě usmál. „Nemám ponětí. Ale je to v pohodě.”

Kurva. Já to tu znal. Seděli jsme na plácku červený hlíny posetý trsy zakrslý trávy. Zhruba padesát metrů od nás vřeštěli kakaduové v aleji stromů na břehu řeky. Podél břehu na východ a kolem zákrutu a uvidíte tovární komíny. Uvidíte kouř, co z nich stoupá, a uslyšíte mlácení kovu o kov, jak se rozléhalo městem a drnčelo zdmi buňkových chatrčí.

DS - kapitola 19

~ Tahle kapitola je drsná, a tím myslím nechutně drsná... Chudinka Brady! ~

Kapitola 19

Světla na ošetřovně byly ztlumený, ale bylo to jedno z mála míst na Defenderu 3, kde neblikaly rudě. Na ošetřovně to prostě nejde. Doktoři jsou pod dost velkým stresem, aby to nepodělali. Nepotřebovali rudý impulzy a alarm, když byli po lokty v něčích střevech.

Doktor mě namanévroval na lehátko.

„Kurva.” Roztřeseně jsem se nadechl a sledoval jsem, jak Doktor obezřetně odpáčil moje prsty z jeho ramene. „Byl v mý hlavě, Doktore, v mý posraný hlavě.”

Doktor mě svojí velkou, hranatou rukou podrbal po hlavě. „Rushton?”

DS - kapitola 18

Kapitola 18

Když Kai-Ren přišel, stalo se to rychle.

Myslel jsem si, že máme pořád čas. Mýlil jsem se.

Nebyl to sen a to na tom bylo to nejhorší.

Byli jsme ve sprše, dotýkali se, ochutnávali se, oba dva jsme byli tam a v tom okamžiku. Jenom my, jenom ten pocit padající vody na naší kůži, jenom zvuk našeho dýchání, naše steny, ty tichý, naléhavý zvuky, co jsme vydávali. Jenom my, jako kdyby se nám nějak podařilo nechat všechnu tu zkurvenou batožinu ve vedlejší místnosti.

DS - Kapitola 17

~ Tohle varování si nemůžu odpustit. Tahle kapitola je drsná. Dojde na TO, takže pokud je tu stále ještě nějaký otrlý ne-yaoista, tak by měl tuhle kapitolu přeskočit. ~

Kapitola 17

Moje první procházka UV komorou po týdnech.

Svoji uniformu jsem nechal na hromadě u dveří a nasadil si brýle. Jak jsem se rozhlížel kolem, mrkal jsem za zakouřenými skly. Ježíši, dokonce i důstojnická UV komora byla pěknější než naše. Naše smrděla po potu a rzi a čpavku. Tahle vůbec nesmrděla. A taky žádná zářivka nebyla rozbitá, takže vás nebolela hlava z problikávajícího světla.

Mžoural jsem na časovač na stěně. Patnáct minut už kleslo na dvanáct, zatímco jsem zažíval, jak velká tahle komora je. Možná že s tím pocitem otevřenýho prostoru mělo co dělat i to, že jsem po nakreslených čárách nechodil s dvaceti dalšíma chlapama jenom ve spoďárech. Byli jsme tu jenom Cam a já. Drželi jsme si odstup. Smysl pobytu v UV komoře bylo odhalit světlu co nejvíc kůže.

Pomalu jsem se otáčel dokola s rukama rozpaženýma, hltal jsem slunce a teplo.