LIH - kapitola 24

Kapitola 24 – Svatební dar

„Dneska udělejme plot kolem řeky,” řekl Sig. Utíral nádobí poté, co jsem ho já umyl.

To jsem měl celou dobu v plánu. „To zní dobře!” souhlasil jsem s úsměvem a vypnul jsem vodu.

Včera se toho stalo hodně a nebyl jsem schopný dokončit všechny své úkoly, jak jsem doufal. Chtěl jsem ten plot dokončit co možná nejdřív, neboť teď jsme museli dávat pozor na Mustarda a jeho harém.

Až se ujistím, že tu bylo bezpečno, měl jsem v plánu přivítat nová zvířata.

„Takže než půjdeme, zatočme tamtím,” řekl jsem, jak jsem zabalil benta, co jsem předtím udělal.

Sig přikývl a čekal u dveří do obývacího pokoje.

Na polici vedle hlavních dveří byl jasně rudý japonský ornament, co tam včera nebyl. To byl svatební dar od Boha, ten, na který vynaložil „takového úsilí”.

Když se zatočilo kličkou, která byla připevněná vpředu, do podšálku pod tělem ornamentu vypadl míček velikosti pěsti. Mohli jsme tím zatočit jen jednou denně. Kvůli tomu hlasitému zvuku, co to dělalo při každém otočení, jsme to pojmenovali Kacha.

Nemohl jsem Kachou zatočit sám. Byly tam dvě kličky a míček nevypadl, dokud jsme s nimi netočili spolu.

Bůh poslal popouzející zprávu, kde oznámil, že to je náš „první společný úkol”.

Včera bylo poprvé, kdy na nás Bůh dotíral, abychom kličkami zatočili. Vypadl z toho zlatý míček a po chvilce se na povrchu objevilo slovo.

„Duha.”

Tehdy jsme si se Sigem vyměnili zmatené pohledy a jakmile jsem vzhlédl, začalo pršet.

Byl to první déšť od chvíle, co jsem na tento svět dorazil. Pršet přestalo, než jsme se mohli jít ven podívat, ale jakmile přestalo pršet, spatřili jsme, jak se přes oblohu táhne působivá duha.

„V závislosti na barvě míčku můžete získat dokonce i vzácné předměty a věci, co nejsou na prodej. Ale svou lásku můžete otestovat jen jednou denně!”

Ne, rozhodně to záviselo na štěstí a ne na lásce.

Ale pořád jsem byl zvědavý na ty předměty, co nebyly na prodej. Jelikož to nezabralo dlouho, rozhodli jsme se zatočit si každé ráno.

Míček, co vypadl dneska ráno, byl zelený. Po chvilce se na povrchu objevila dvě slova.

Prastará želva.

Želva?

Jak jsem zmateně naklonil hlavu ke straně, Sig udiveně zakřičel. Zdálo se, že to bylo něco dobrého. Když jsem se na to Siga zeptal, řekl mi, že ta želva byl nesmírně vzácný druh. A z krunýře jsme mohli sesbírat prášek, co působil jako výtečné sedativum.

Ačkoli ty želvy byly celkem velké, bylo těžké je najít, neboť se jen stěží pohybovaly a na první pohled vypadaly jako balvan. Rozhodl jsem se, že po želvě budeme pátrat později, ale ukázalo se, že toho nebylo třeba, jak jsem později zjistil.

Do odpoledne jsme plot dodělali. Jak jsme mířili zpět k domu, z dálky jsem na zahradě zahlédl něco, co vypadalo jako pěkný kámen, ale co ve skutečnosti byla starodávná želva. Na délku měla zhruba dva metry, vršek krunýře byl dost vysoký na to, že mi sahal do pasu. Když si nás všimla, pomalu se pohybovala, až jsme zahlédl její tvář. Chvíli na nás zírala. Jakmile se vynadívala, odloudala se do stínu stromů a znovu znehybněla jako kámen.

Poté, co jsem zahlédl takovou scénu, mě ta starodávná želva uchvátila, ukradla mi srdce i duši.

„Líbí se ti?” zeptal se Sig.

„Ano. Je krotká a roztomilá. Jestlipak jí zelí...”

„Jejím oblíbeným jídlem jsou diamanty.”

V tichosti jsem se po něm podíval. Bohužel to nevypadalo, že by žertoval.

To mluvil o tom drahokamu, co začínal na D? Ten tvrdý a drahý?

Sig mi jen tak mimochodem řekl, že tuto želvu stačilo krmit jednou za dvacet let. Co to bylo za živou bytost?

Kacha vlastně nebyl jediný svatební dar, co nám Bůh dal. Také jsme dostali peníze, nebo lépe řečeno PT. Se Sigovým „kapesným” se to nemohlo rovnat, ale stejně to bylo 100 tisíc PT.

Sig byl přece jenom Boží důležitý „syn”.

„Kdo by si pomyslel, že ti dva byli otec a syn...” zamumlal jsem.

Bylo přirozené, že se Bůh choval extrémně jinak v závislosti na tom, jestli byl se Sigem nebo se mnou. Jelikož byl Sig jeho syn, nedalo se s tím nic dělat.

Po večeři jsem se usadil na své místo v obýváku jako obvykle, otevřel jsem notes a povzdechl si. Byl to desátý den, co jsem začal zaznamenávat svůj příjem. Vytrvale jsem v tom pokračoval, zatímco se Sig koupal.

„Aha. Bylo to jenom deset dní, co?”

Měl jsem pocit, že to bylo o něco déle. Tolik se toho stalo, jedno po druhém, že jsem ztratil pojem o čase.

Zvláště poté, co se Sig probral.

Sig mi před dvěma dny dal své jméno. Čtvrtého dne poté, co jsem dorazil na tento svět, se Sig probral, takže to nebyl ani týden, co jsem s ním začal bydlet.

Během těch pár krátkých dnů mě nazval svou „manželkou” a dokonce mi předal svou peněženku, abych si mohl splnit své přání „jít domů”.

Díky tomu se za poslední dva dny mé finance dramaticky navýšily. Poté, co jsem získal tu novou techniku Domácí finance, získával jsem víc PT než předtím. Jen tak mimochodem se zdálo, že trvalo den, než se Sigův výdělek převedl na můj účet. Tedy dle pravidel aplikace Miniaturní zahrádky.

Šokovalo mě, jak byl most drahý, ale rozhodl jsem se, co bych měl dělat. Abych level této Miniaturní zahrádky zvedl na level 4, musel jsem dál pracovat na zahradě a vařit. Ani nemluvě o udržování domu a polí.

A samozřejmě pečovat o Siga.

Obrátil jsem na předchozí stránku v notesu a podíval se na včerejší příjem.

Zahradnictví – [Sklizeň řád C: 60x10 = 600 PT / fazole]

Prostředí – [Bonus: 5.400 PT / venku (plot)]

Vaření – [Vaření řád C: 200x4 = 800 PT / zelenina, chléb, nápoje, brambory]

Péče – [Něžná péče řád B: 6.000x1 = 6.000 PT]

Péče – [Sdílení lože řád B: 4.000x5 = 20.000 PT]

Péče – [Harmonické počínání: 500x4 = 2.000 PT]

I když tu a tam došlo k chybám ve výpočtu, rozdělení odměn bylo více méně každý den stejné.

Ať jsem se na to díval, jak chtěl, kategorie „Péče” byla velmi důležitým zdrojem příjmu. I když bychom ignorovali tu sekci „Něžná péče”, už jenom ze „Sdílení lože” jsem získal 20 tisíc PT.

Kromě toho tu bylo mnoho prostých věcí, co se daly považovat za Péči. Jako „Dárek”, co se objevil, kdykoli jsem Sigovi dal dárek. Nebo „Harmonické počínání”, co jsem získal, když jsem se Sigem spolupracoval na úkolech.

Celkově bylo jasné a prosté, co jsem musel dělat. Konkrétně to „Harmonické počínání”. Získal jsem 500 PT jen za to, že jsem s ním jedl. Sig byl ten typ člověka, kterého takové každodenní maličkosti těšily, co?

Chtěl jsem toho pro něj udělat mnohem víc. Nejenom kvůli penězům, ale aby byl šťastný. Přemýšlel jsem o tom už od včerejška.

Přece jenom jsem Sigovi nemohl splnit jeho „nejdražší přání”.

„Jakmile moje manželka dokončí řádné hnízdo, nemělo by trvat dlouho a budeme mít dobré zprávy, Otče.”

„Chci tři.”

Sig chtěl děti.

Šokovalo mě, že si myslel, že jsem se choval, jako kdybych stavěl hnízdo. Ale ještě víc mě šokovalo, že vlastně věřil, že naše konverzace pod stromem byla vlastně diskuze o plození dětí! Jen jsem si na to vzpomněl a tváře mi hořely rozpaky.

Omlouvám se, že jsem řekl něco tak zavádějícího, Sigu. Tam, kde jsem vyrůstal, se mít děti nespojovalo s „mostem”. My jsme spíš říkali, že „děti přinášel čáp”.

Ani Sig od té doby o mostu nemluvil, takže jsem si byl jistý, že už na to přišel...

Proč si myslel, že bychom my dva mohli „dělat” děti?

Bez ohledu na to, že jsem byl jeho manželka, jsem byl také muž. Nemohl jsem porodit ani jedno dítě, o třech ani nemluvě.

Taková byla realita.
--------------------------------------------

Autorovy poznámky:

Starodávná želva (Živé stvoření řádu S+): Starodávné stvoření nazývané Boží podstavec. Je krotká a není známo, jak dlouho se dožívá. Její krunýř je vzácný materiál, co se používá na výrobu léků proti bolesti a prášků na spaní.
--------------------------------------------

~ Kacha je podle mě velmi geniální vsuvka, moc se mi to zamlouvá. Ještě více by se mi zamlouvalo, kdyby nějaká taková Kacha byla i v realitě... ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>