JAB2 - kapitola 5

Kapitola 5

Alexander nebyl v dobré náladě, když přijel vyzvednout Milu a ani její nedochvilnost mu náladu nezlepšila.

„Moc se omlouvám,” řekla Mila, když jí zavolal. „Ale tenhle úkol vážně musím předat dneska. Pokud ho nepředám, profesor Rutledge mě vyleje. Bude to trvat maximálně půl hodiny. Počkej na mě?”

„Fajn.”

Zavěsil, dal si mobil do kapsy a opřel se o zeď, připravený na dlouhé čekání.

Prohlížel si studenty, co chodili kolem. Jelikož brzy byly závěrečné zkoušky, více méně všichni vypadali vystresovaně.

Ale ne všichni byli vystresovaní.

Alexander upřel pohled na studenta, co vypadal stejně bezstarostně jako vždycky, jak mluvil s ostatními, usmíval se a smál.

Christian.

Alexander cítil, jak mu ztuhlo tělo, neměl k tomu vůbec žádný důvod. Zhluboka se nadechl a uvolnil se, oči měl počád na Christianovi.

Po pár minutách sledování Alexander došel k závěru, že ten kluk byl bezostyšný koketník. To, jak se na lidi usmíval, bylo... neslušné. Aby byl fér, Christian nedělal nic obzvláště skandálního— jen se usmál a díval se lidem do očí— a přesto to stačilo, aby ostatní studenti zírali a slintali a snažili se ho dotknout. Ten kluk si přece nemohl nebýt vědom, jaký vliv na lidi má, takže to znamenalo, že to dělal naschvál.

Alexanderovi se zkroutily rty. Kokety nedokázal vystát; měl pro ně nulovou toleranci. Většina z nich neznala význam slova věrnost. Milovali být obdivovaní a chtění; jeden člověk jim nikdy nestačil. Byli všechno, co nenáviděl.

Očima následoval Christiana, jak se přesouval od jedné skupiny studentů ke druhé. Sledoval, jak Christian položil ruku nějakému chlápkovi na rameno a jak se zasmál. Oči toho chlápka prakticky zesklovatěly chtíčem, jak zíral na Christianovy rty.

Alexander sledoval, jak Christian od toho chlápka odstoupil a ovinul paži kolem pasu jedné pěkné dívky. Dívka položila ruku Christianovi na hruď a hladila ji.

Nechutné.

Christian ustoupil, mrkl na tu dívku, políbil ji na tvář a otočil se—

Úsměv mu zmrzl na rtech, když spatřil Alexandera.

Po chvilce Christian něco zamumlal, aniž by se podíval na studenty kolem sebe, a namířil si to k Alexanderovi.

„Znudilo tě lámat srdce?” řekl Alexander. Ta slova vyšla ostřeji, než zamýšlel.

„He?” řekl Christian a zastavil se velmi blízko něj— zase. Ten chlápek buď neměl žádný koncept osobního prostoru, anebo preferoval předstírat, že nemá.

„Víš, co tím myslím,” řekl Alexander a podíval se po chlápkovi a po dívce, co na Christiana stále zírali jako ve snách.

Christian se ohlédl a uchechtl se. „Lámat srdce? To myslíš vážně? Jen jsem s nimi mluvil.”

„Samozřejmě,” řekl Alexander.

Christian se opřel o zeď vedle něj, naklonil hlavu, jak Alexandera studoval. „Sledoval jsi mě?” zamumlal s náznakem úsměvu, prsty si hrál s rukávem Alexanderovy bundy.

„Čekám na Milu.”

„Na to jsem se neptal.” Christian přejížděl prsty po Alexanderově paži k jeho zápěstí. „Sledoval jsi mě?” zašeptal znovu, prsty mu vklouzl pod rukáv a pohladil Alexandera na kůži.

„Nudil jsem se,” řekl Alexander, aniž by se na něj podíval. Tělo měl ztuhlé napětím. Co bylo s tímhle chlápkem, co ho tak vybuzovalo?

„A nebyl tu nikdo jiný, koho bys mohl sledovat, že?” Christian ho palcem jemně hladil po zápěstí.

Alexander upřel pohled na dívku, co měl v přímé linii pohledu. „Byl jsi jediná známá tvář.”

Christian se tiše zasmál. „Jsi takový děsiva.” Prsty ho dál hladil po kůži.

„To ty se mě snažíš vyděsit,” řekl Alexander, pořád se díval na tu dívku. „Tohle je nějaká hra na homo zbabělce? Nedám se tak snadno vyděsit.”

„Včera po tom, co jsi mě políbil, jsi byl celkem vyděšený.”

„Nebyl jsem vyděšený. Nepolíbil jsem tě. Nevěděl jsem, že jsi to byl ty. Byla to hloupá chyba.”

„Hmm... dobře.” Christian vzal jeho ruku do své. „Teď jsi vyděšený?”

Alexander ztuhl. Ta ruka v jeho byla o něco menší než jeho, ale mnohem větší než Milina a nepochybně mužská.

„Na co si to hraješ?” odsekl Alexander. Ruku neodtáhl. Ať ho zatratí, pokud dovolí, aby si tenhle chlápek myslel, že se dá tak snadno znervóznit.

„Upřímně řečeno? Nemám ponětí.” Christian se trochu zasmál. „Jen tě vyvádím z míry.” Christian si s ním propletl prsty. „Pořád nejsi vyděšený?”

Alexander se podíval před sebe. Bylo to naprosto neskutečné. Prsty měl propletené s jiným chlápkem. Držel jiného chlápka za ruku. „Ne.”

„Takže mě děsivě sleduješ, když o tom nevím, ale když s tebou vlastně mluvím, nepodíváš se na mě. Dobrá. Ale pokud se budeš dál dívat na tu dívku, začne si myslet, že k ní něco cítíš. Už teď k tobě vysílá nadějné pohledy. Zlomíš té chudince srdce, víš?”

„Ty máš co mluvit.”

Christian mu věnoval nevinný pohled. „Já lidem nelámu srdce. Být milý a přátelský nikomu neubližuje.”

Alexander si odfrkl. „Prostě přiznej, že rád flirtuješ a že jsi záletník.”

Christian přimhouřil oči. „I kdybych byl— a neříkám, že jsem— tak co? Proč tě to zajímá?”

„Nezajímá mě to.”

Christian pozvedl obočí, v očích se mu blýskalo pobavení. „Na chlápka, co to nezajímá, se zdá, že toho máš hodně na jazyku, Alecu.”

Alexander ho uzemnil pohledem.

Christian se zašklebil a pevněji stiskl jeho prsty. „Co? Něco tě trápí, baby?”

„Neříkej mi tak,” vycedil Alexander.

„Co? Alec nebo baby?”

„Oboje.”

„Dobře,” řekl Christian a přikývl s vážným výrazem na tváři.

Alexanderovi to okamžitě přišlo podezřelé. „Dobře?”

„Jasně.” Christian se na něj mírně usmál.

Ten úsměv byl... zneklidňující.

Alexander odvrátil zrak od Christianových rtů k jeho očím. „Musí v tom být háček.”

„Žádný háček,” zašeptal Christian.

„Ahoj, Chrisi!” zavolala nějaká dívka a zamávala.

Alexander sebou trhl, uvědomil si, jak blízko měl tvář k té Christianově.

„Hej, Donno,” řekl Christian s celkem napjatým úsměvem.

Dívka se zvědavě podívala po Alexanderovi. „Nový přítel?”

Christian se k němu nahnul a vtiskl mu polibek na tvář se strništěm. „Jo. Nádherný, že?”

Dívka přikývla, ukázala mu palce nahoru a odkráčela.

Alexander uvolnil čelist. „To se vyžíváš mě rozčilovat?”

„Vyžívám se? Ne úplně,” řekl Christian se smíchem. „Takže tě rozčiluju, co? Cítím se zatraceně hrdě. Vsadím se, že moc lidí nemůže říct, že z tebe dostanou jakoukoli nenaplánovanou reakci.”

„Co to má znamenat?”

Christian naklonil hlavu ke straně a studoval ho nezvykle vážným pohledem. „Já nevím... Je to, jako kdybys měl v sobě nějaký filtr. Dovoluje ti ukazovat jen vhodné reakce a emoce a všechno ostatní zatraceně potlačuje.” Trochu se uchechtl. „Dává to smysl?”

„Ne, nedává,” řekl Alexander.

„Vidíš, zase to děláš.”

„Co dělám?”

„Schováváš se za masku. Odmítáš se na mě podívat. Je to, jako kdyby ses děsil se na mě dlouho dívat.”

Alexander otočil hlavu zpět k němu. „Proč bych se děsil se na tebe dlouho dívat?”

„Já nevím. To mi řekni ty.”

„Vlastně ano. Děsím se,” řekl Alexander. „Děsím se na tebe podívat, protože tě možná omylem uškrtím.”

Christianovi přeskočil ohryzek. „Dobře.” Vzal Alexanderovy ruce a položil si je na krk. „Tak do toho.”

Alexander se podíval do těch tmavě hnědých očí. Teď v nich byla výzva. Výzva a něco dalšího. Christian si přejel jazykem po rtech. Proti dlani mu rapidně tepal Christianův puls.

A Alexander si uvědomil, že to vážně chtěl. Chtěl zmáčknout. Chtěl sevřít ruce kolem toho krku a sledovat, jak Christian lapá po dechu, jak ztěžka oddechuje a jak ho prosí, aby přestal.

Ruce se mu sevřely. Christian rozevřel rty. Alexander se naklonil k němu—

„Ahoj, kluci!”

Alexander spustil ruce a o krok ustoupil, byl víc než jen trochu dezorientovaný. Co to k čertu bylo?

Jen matně si byl vědom, že ho Mila zlehka políbila na rty a řekla něco Christianovi. Srdce mu stále hřmělo v uších.

Příliš pozdě zaregistroval, co Mila říkala.

„...tak přijď zítra večer?” řekla Mila.

Christian vrhl po Alexanderovi divným pohledem a váhal. Bylo to poprvé, co jej Alexander viděl kvůli něčemu vypadat nejistě.

„Já nevím,” řekl Christian a prohrábl si rukou vlasy. Byl mírně uzardělý. „Tenhle týden mám vlastně celkem na pilno. Musím se připravit na závěrečný zkoušky—”

Mila se zasmála. „Nevadí, že nechceš, Chrisi. Jen to řekni. Není třeba se vymlouvat, vážně.”

Christian jí věnoval rozpačitý úsměv. „Promiň. Ale vlastně mám vážně napilno.”

Mila ho políbila na tvář. „Vážně to byla zábava, ale všechno dobré musí asi nakonec skončit.” Vzala Alexandera za ruku, propletla si s ním prsty. „Tak zase někdy.”

„Jo,” řekl Christian, letmo se podíval na jejich ruce, než vlastní vrazil do kapes a otočil se k odchodu.

Alexander ho sledoval jít.

„Alexandere?”

Podíval se na Milu. Mírně se mračila. „Hádal ses s Chrisem? Měl jsi ruce kolem jeho krku.”

Alexanderovi vyschlo v ústech.

„Rozčiluje mě,” slyšel se říkat. Nebyla to lež. Proč mu to tak připadalo?

Mila potřásla hlavou. „Tak snadno se ti dostal pod kůži. Je sexy a trojka s ním byla sranda, ale jsem skoro ráda, že už to nebudeme dělat. Jsi kvůli němu ve špatné náladě. Od chvíle, co celá ta věc začala, jsi byl tak nějak rozladěný.”

„Pojďme domů,” řekl Alexander. „Dokončila jsi svoji práci?”

Mila nijak nezdůraznila, že tak otevřeně změnil téma. Nikdy to nedělala.

Christian by to udělal.

Alexander tu podivnou myšlenky vytlačil z mysli.
--------------------------------------------


~ Přijde mi od Mily trochu absurdní, že se podivuje, že je Alexander ve špatné náladě. Co přesně čekala? Uvrtala ho do té trojky bez jeho vědomí a souhlas si v podstatě vynutila... Docela se těším na to, jak se bude tvářit, až se Alexander konečně rozhodne pro něj a ji odkopne, guhehehe. ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>