OSA - kapitola 3

Kapitola 3

„Takže prvně, Rourke, dovol mi ti poblahopřát, že jsi prošel zkouškami!”

Stephanie, jeho zodpovědná osoba, byla dlouhovlasá blondýnka s ofinou jako panenka a čtvercovými brýlemi. Knoflíky na saku se jí napínaly, aby se udržely přes její křivky, ačkoli pas měla štíhlý. Ta její nalíčená tvář a přehnaně lesklé, temné řasy, všechno ohledně Stephanie bylo umělé, až na její přátelskost. Která Rourkeho pozitivně obklopila, jen co vstoupil do její kanceláře.

„Byl jsi nervózní?” zeptala se a nahnula se dopředu přes svůj stůl jako školačka se šťavnatým drbem.

„Moc ne,” odpověděl okamžitě a usadil se do židle naproti ní. Trénoval dokonalého kandidáta, člověka, co byl naprosto zamilovaný do Alf a do toho, že otěhotní, a všeho, co to obnášelo.

Její dlouhá odmlka ho pobídla, aby svou odpověď poopravil.

„No, ano, možná trochu...” Její uličnický pohled nezakolísal, a tak nervózně přiznal: „Vlastně jsem se doháněl k šílenství.”

Celá spokojená se znovu usadila a nechala židli trochu otáčet. „Ano. Viděla jsem na tvém hlášení, že ses na stránku přihlašoval zhruba patnáckrát denně! Promiň, že jsme tě tak napínali. Chvíli trvá, než ověříme autentitu motivačních dopisů.”

„Uch, vy jste mě prošetřovali?”

„Ano. Nadšení je pozitivní rys. Také sledujeme, na které odkazy jsi z naší stránky klikl. Všechno se zvažuje v tvém zhodnocení— přičemž s radostí můžu říct, že jsi prošel na výbornou!” Udělala ve vzduchu pomyslné uvozovky a zachichotala se vlastnímu vtipu. „Takzvaně.”

„Och. Dobře.” Oklamal je. Takže to těžké bylo za ním. Teď akorát musí mít dítě...

„Takže si pojďme pohovořit o tvém odjezdu ze Země, dobře?” Vysunula si klávesnici a začala manipulovat s počítačem. „Už jsi to řekl své rodině?”

Rourke zakroutil hlavou.

„Hm. Obávám se, že teď jim to budeš muset říct. Tedy pokud se nebojíš o své bezpečí a v tom případě můžeš souhlas přeskočit a pár dní tě necháme v hotelu. Do konání aukce.”

„Ehm, to zní dobře.” Odejít, aniž by o tom řekl mámě, by bylo hnusné, ale tohle prostě nebylo něco, s čím se po chvíli srovná. Pravděpodobně ne do té doby, než bude v lepší nemocnici a než bude mít péči, kterou potřebuje. Někdy brzy bude mít v náručí teplý uzlíček a jeho matka dorazí naštvaná— ale zdravá. Bude mít celý život na to, aby mu odpustila.

„Na to je třeba zhodnocení tvé životní situace a pohovor s poradcem.” Ve sklíčkách brýlí se jí odrážel drobný text, co četla na monitoru. „Budeš nám muset poskytnout podrobnosti, proč není u tebe doma bezpečné přiznat, že jsi Omega, pak tvou rodinu možná navštíví sociální pracovník, ale to už budeš dávno pryč a v bezpečném opatrovnictví. Nebudeš se účastnit žádného následného šetření.”

„Och. To není třeba.” Rourke si potáhl rukávy. „Nebojím se o svůj život nebo tak něco. Jen bych o tom radši nikomu neřekl.” Snažil se být ohledně své chyby veselý a slabě se zasmál. „Řeknu jí to.”

„Jí, předpokládám tvé matce?”

Rourke přikývl.

„A doma nebo v blízkém okolí nejsou žádní další členové nejbližší rodiny?”

„Ne.”

Rourke měl jako dítě jednu představu, a to, že se jeho táta dozví, že je mamka nemocná, a že se kajícně vrátí zpět. Ale k tomu nikdy nedošlo. Nikdy od něj nedostali ani email nebo textovku. Ten muž prostě odešel z celého Rourkeova života a nikdy s jeho matkou neprodiskutoval proč. Ale stejně záleželo na každodenních problémech, jak přežít.

„Než se oficiálně staneš Omegou, budeš muset získat souhlas. Nejběžnějším způsobem je podepsat tento dokument.” Přihnala se k tiskárně, co vyplivla list papíru. „Ale můžeš také nahrát video nebo audio záznam, až to své matce řekneš. Nebo můžeme požádat poradce, aby zašel k tobě domů, až jí to oznámíš. Pokud se bojíš následků, to bude nejlepší možnost.” Vrátila se zpět a přisunula ten dokument k němu. „Jak budeš chtít pokračovat?”

Rourke si ten papír vzal. „Tento dokument bude v pohodě.”

Stephanie se natáhla přes stůl a vzala ho za ruku. Její nalakované nehty byly v jeho dlani jako malé oblázky. „Vím, že se to zdá jako hodně byrokracie, co je třeba udělat, ale zákony tu jsou z určitého důvodu, víš? Musíme bojovat proti jakýmkoli obviněním o únos, které mohou vyvstat.” Stiskla mu ruku, pak se odtáhla a začala znovu psát. „Teď co se týče přepravy. Tvoje aukce se bude konat tuto sobotu! Není to vzrušující?”

„Uch, jo.” I Rourkemu znělo, že jeho hlas teď byl trochu tichý. Tělo mu odplulo někam daleko. V sobotu? A část jeho já někde uvnitř měla stále kontrolu a pohybovala jeho ústy, aby působil vzrušeně. „Ano, to je vážně... skvělé.”

„He. Je v pořádku být nervózní. Pro většinu lidí je aukce to nejděsivější. Ale je to velmi krátké, slibuju. Celé to obvykle skončí během půl hodiny, a v tom je zahrnutá i instruktáž. A k mání jsi jen zhruba deset minut.”

Snadné jako hračka.

A to k mání myslela doslova. Ne že by byl nezadaný nebo tak něco.

Klikání její myši znělo obzvláště hlasitě. „Posílám tvému zaměstnavateli tvoji výpověď. Poslední den bude v pátek a tvoje pracoviště má zakázáno tě bezděky prozradit. Pokud k tobě někdo přijde a bude se tě vyptávat, je důležité, abys mě okamžitě informovat.” Odvrátila pohled od svého monitoru a sklonila nos v důležitém pohledu. „I kdyby to setkání bylo nedůležité, musíme vědět, kdo nedodržuje zákony a utajení informací. Jejich indiskrétnost by mohla ublížit dalším Omegám.”

„Dobrá.” Bylo to tu.

Stephanie si vzala pero a psala zezadu na vizitku. „Dodávka k tvému domu dorazí v sobotu v 11 dopoledne. Tvoje aukce je naplánovaná na 12:15 a pak budeš v raketoplánu. Odlétá v pět večer.” Zaklapla propisku. „Celkem vzrušující, co? Jsi připravený být na konci týdne ve vesmíru?”

Ach bože. Dneska bylo úterý.

„Jů. To je rychlé.”

A zbytek týden stráví s Corym a nic mu neřekne.

„Jo! Teď už je většina byrokracie za námi. Alfy své Omegy rádi dostávají hned. Po aukci podepíšeš dokumenty a uděláme ti fotku na nový průkaz totožnosti. Technicky jsi omega obyvatelem Měsíce, jen co podepíšeš tento formulář.” Natáhla se přes stůl a propiskou poklepala na papír. „A potom už to je všechno o hodně rychlejší.”

„Dobře. Jů. Skvělé.” Rourke nasucho polkl.

„Je toho hodně naráz.”

„Jo.”

Až do teď se Rourke soustředil jen na to, aby jeho přihlášku schválili. Před tím nebylo nic možné. A teď se mu orgány rozšiřovaly a najednou měl místo na myšlenku: na konci tohoto roku budu těhotný. Alfy své Omegy rádi dostali rychle, jak řekla Stephanie. Rourke na to spoléhal, neboť jeho matka peníze z aukce nedostane, dokud nepočne.

Zatímco tohle všechno zpracovával, Stephanie mlčela. Věnoval jí svůj nejlepší úsměv. „To je... splní se mi sen.”

Což bylo téma jeho dopisu plnýho kravin.

Vstala od stolu, obešla ho a objala ho.

----------------------------------------

~ Jsem jediná, komu se z toho stahuje žaludek. Protože Rourke vůbec nezní šťastně... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>