Jablko Pokušení: FOD

Kapitola 27

You YunShenga předvolali do Východního paláce, a tam byl Princ a stál před obrovským zrcadlem a monotónním pohledem si prohlížel své tělo.

Sundal si róby a měl na sobě jenom tenkou vrstvu kalhot. Svaly na zádech a na hrudi měl velmi silné, linie těla měl nádherné a hladké. Od slabin se mu táhly dvě výrazné linie, co podtrhávaly jeho úhledně uspořádané břišní svaly a bronzovou kůži. Bylo to explozivní a svůdné tělo. Stačil jeden pohled a lidi to hluboce fascinovalo.

Dvě služebné, co mu držely jeho vznešenou róbu, se červenaly. Nemohly si pomoct a potají po něm házely pohledy.

Zhou YunSheng ztuhl, pak se okamžitě uklonil v pozdravu. Neodvážil se ani podívat. Měl rád silné, pohledné muže a Princ náhodou byl jeho oblíbený typ.

„Jsi tu.” Princ odeslal služebnictvo, zatímco se hladil po břišních svalech. Pak pomalu načal: „Vidíš tu figuru, dá se to považovat za dokonalost?”

Zhou YunSheng se po něm rychle podíval a pak přikývl.

Princ se usmál a řekl chladným hlasem: „Vzezření je dokonalé, ale nitro už je rozežrané a prázdné.”

V princových očích se skrývala násilná nenávist, zoufalství, šílenství a jiné negativní emoce. Ty uvolněné emoce prosycovaly vzduch vrstva za vrstvou, takže se těžko dýchalo.

Zhou YunSheng zavřel oči a pomalu řekl: „Pokud Jeho císařská výsost dokáže přestat s Han Shisanem a několik let se zotavovat, pořád tu je šance na zotavení.”

„Ano?” Princ se zahalil róbou a pomalu přešel k němu. Kvůli tomu rozdílu plných deseti centimetrů a vrozenému silnému nátlaku se Zhou YunSheng cítil mírně ve stresu.

„Pokud s tím nepřestaneš, je to to samé jako hasit žízeň jedem. Po pěti letech zemřeš, výsosti.” Zhou YunSheng musel ustoupit o dva kroky vzad, aby se vyhnul sálání jeho hormonů.

Princ byl dlouho zticha, pak konečně mávl rukou a řekl: „Tak ať, přestanu.”

Zhou YunSheng se uklonil a upřímně řekl: „Tak bych rád požádal, výsosti, abys mi během období léčby udělil milost. Bez ohledu na to, jak se mé počínání bude možná zdát neuctivé, žádám tě, abys mě za takový zločin netrestal.”

Princ neodpověděl, akorát se na něj díval hlubokým, nepředvídatelným pohledem.

Zhou YunSheng pokračoval: „Pokud tě stihne nehoda, výsosti, tento ministr tě bude doprovázet k prvopočátečnímu prameni.” A pak vzhlédl s jasnýma očima.

Zdálo se, že to prince dojalo. Jeho zamrzlá tvář se mírně ohřála a po chvíli přikývl. „Vezmi si inkoust a papír.”

V mžiku uplynulo přes šest měsíců. Zhou YunSheng rozvázal provaz přivázaný k princovým údům. Vydechl si.

„Jak se cítíš, výsosti?” Rudá a odřená zápěstí mu mazal mastí.

Princ položil ruku na koleno a zíral na jeho pečlivé a něžné počínání. Jaký to byl pocit? Od silného zpět ke slabému. Bylo to velmi nepříjemné a nepřirozené. Ani nemluvě o tom, že půl roku zakoušel bolest, co mu jako by drtila kosti. Ale v porovnání se ztěžklým tělem měl mysl bezpříkladně střízlivou. Vybavil si ze své minulosti různé věci, bylo to, jako kdyby se probudil ze snu, jako kdyby se vrátil na zem.

„Kolik let můžu žít?” Věděl, že i když s tou drogou přestane, že už přišel o léta života.

„Ale pokud se budeš dobře udržovat, mělo by to být dlouho.”

„Dobře udržovat? Jak se mé nitro může v této pozici spokojit s udržováním?” zašeptal princ a zasmál se. V očích měl výsměch.

Zhou YunSheng neměl slov, uklonil se a namířil si to k odchodu. Se Střízlivým princem se vycházelo obtížněji než s Šíleným princem. V minulosti si sice nebyl jistý, ale stále dokázal letmo zahlédnout jeho nálady, ale teď byl hluboký jako moře. Nevyjevil ani tu nejmenší nápovědu.

Nablýskaný jako dokončený meč, co neměl sobě rovna, ale ostří bylo neviditelné. Na šest měsíců se kvůli nemoci izoloval ve Východním paláci, ale také pracoval na tom, aby znovu nabyl přízeň Nebeského císaře. A zařídil, aby Druhý, Třetí a Čtvrtý princ nějak pochybili. Za posledních pár měsíců jejich prestiž velmi klesla. A i na zbytek princů měly vliv zkazky, co se šířily.

Zdálo se, že se mu navrátila jeho dřívější rafinovaná povaha, ale jenom Zhou YunSheng věděl, že se jeho nitro změnilo. Všechna jeho laskavost se rozplynula jako prach ve větru, zůstala jenom nenávist.

Princ viděl, že k němu Zhou YunSheng měl větší a větší odstup, a tvářil se tak nějak pochmurně. Pomalu řekl: „Tvůj otec a ty jste se rozhodli mi dát život, ale nečekal jsi, že už jsem napůl mrtvý. Obávám se, že rodu Shenů nemohu dát sto let slávy.”

„Vaše císařská výsosti, jsi čestný muž, sloužit ti je čest.” Zhou YunSheng se uklonil. Nedokázal odhadnout, na co princ myslel. Musel si dávat pozor, aby ho princ nezabil ještě předtím, než bude jeho úkol splněn. Ačkoli měl nesmrtelnou duši, Shen YiBina bylo možné zabít.

Ani princ nevěděl, co chtěl z jeho úst slyšet. Chtěl, aby byl ambiciózní? Nebo aby přísahal, že ten slib tehdy a jeho pomoc nebylo ze sobectví, ale naprosto od srdce? Že by ho nikdy neopustil bez ohledu na to, kým byl a jaké postavení měl?

Co to bylo? A proč musel získat jeho srdce?

Princ by to rád pochopil. Dlouho na něj zíral a pak ho odmávl.

„Do budoucna mi můžeš říkat Gu SiNian.”

Zhou YunSheng už došel až ke dveřím, když za sebou zaslechl ten hluboký, ochraptělý hlas. SiNian— ta slova ho velmi polekala, najednou se otočil a podíval se na něj.

„Éra, co jasně plane miliardy let. Toto je mé soukromé jméno. Ty nějaké máš?” Princ pozvedl bradu.

„YunSheng, můžeš tomuto nepatrnému ministrovi říkat YunSheng.” Zíral na toho bledého a vyčerpaného muže.

„Yun. Sheng... to mi zní povědomě.” Prince to omráčilo.

Zhou YunSheng se skoro chtěl vrhnout k němu, popadnout ho za róbu a dožadovat se, kde to jméno slyšel. Ale musel to nutkání potlačit. Ten muž byl jen shluk kódů, smrt znamenala navždy zmizet. Jak by ho mohl následovat? A navíc jak by Ning SiNian mohl znát jméno Zhou YunSheng?

Silou zklidnil své bušící srdce a obezřetně řekl: „Neboj se, císařská výsosti, tvé tělo se zlepší. Tento skromný sluha na něco přijde.” Ačkoli na tomto světě neexistoval žádný všelék, byla tu znovuzrozená žena s duchovním pramenem. Najde způsob, jak ho princi sehnat.

Ten chlapec měl jasný pohled a pevný tón, jako kdyby ta věta v sobě nesla víru, že použije vlastní životní sílu, aby toho dosáhl. Princ najednou cítil, že i kdyby se k němu přidal z vlastní sobeckosti, stačilo, že ho měl po boku.

„Tvá slova si budu pamatovat. Pokud bude prospívat tento Gu SiNian, bude prospívat i rod Shenů.”

Nebylo to tak, že by se Zhou YunSheng nestaral o postavení rodu Shenů. Vděčně se na prince usmál, uklonil se a odešel.

Za tři roky.

Princ byl upoutaný na lůžko, mysl měl konečně zotavenou, ale tělo měl mnohem vyzáblejší. Kůži měl bledou jako papír a oči měl zanořené a bezedné. Tenké rty měl karmínové jako krev. Při pohledu na něj lidé upadali do deprese.

Jelikož pozbyl svou dřívější výbušnost, císař Tian Chen jej posílal na více cest. Plnil si své úkoly nádherně. A i když na něj zíral vnímavý člověk, nedokázal uchopit jeho slabinu. Císař Tian Chen jej pár měsíců pozoroval a pak se konečně naprosto zklidnil.

Poslední dobou se řeka v oblasti LiangJiang rozvodnila a prolomila hráz, takže došlo k obrovské potopě, co zaplavila mnoho velkých a malých krajů. Lid se měl na pozoru.

Dvořané tu záležitost nahlásili a požádali císaře Tian Chena, aby učinil rozhodnutí. Císař Tian Chen se rozhodl, aby do LiangJiang vyjeli korunní princ a sedmý princ, aby se s tou záležitostí vypořádali.

Kvůli manipulacím korunního prince císař nebral na vědomí ostatní prince. Jenom uctivý a skromný Sedmý princ vyvázl se svou pověstí bez poskvrny. Pokud by na této cestě nádherně obstál, mohl by v císařových očích získat více obdivu.

Sedmý princ byl velmi šťastný. Navenek poslušně souhlasil, že korunnímu princi pomůže, ale v duchu přemýšlel, jak by se mohl zviditelnit.

Doprovázel je ministr Zhou YunSheng, kterého povýšili na ministra práce.

Vyrazili do LiangJiang, kde stále zuřily záplavy. Správce LiangJiang Yu BaoTian osobně vyjel do postižené oblasti, aby lid uklidnil. Když se doslechl, že přijede korunní princ, rychle uspořádal banket ve svém úředním sídle.

Nazývat to banketem bylo trochu přehnané. Bylo to na omšelém kulatém stole, jen o pár chodech, se studeným chlebem a trochou nakládané zeleniny. Kdyby k tomu nepodávali čaj, ani by jim to neprošlo hrdlem.

Když to korunní princ spatřil, zachmuřil se, ale sedmý princ byl klidný.

Yu BaoTian předstíral, že si toho nevšiml. S úctou naservíroval korunnímu princi studený chléb a pár nakládaných hořčičných listů. Řekl: „Kvůli zuřícím povodním město vyčerpalo zásoby. Vážně jsem pro vás nedokázal najít dobré víno, výsosti. Prosím vás o odpuštění.”

Díky tomu, že princ přestal užívat Han Shisan, už dávno se zřekl alkoholu. Ale okolní svět ho stále viděl jako bývalého alkoholika. Yu BaoTian miloval poctivost, vůči princovu dřívějšímu neospravedlněnému počínání byl celkem kritický, takže se ani neobtěžoval prince respektovat. A princ jej také považoval za osinu v zadku.

Ti dva muži se navzájem neměli rádi, jeden otevřeněji než druhý.

Princ byl bezvýrazný, ale v očích mu bylo znát nepřátelství.

Sedmý princ byl zticha, čekal, až princ zahájí útok. Yu BaoTian byl vážený člověk a ministr, také byl důvěrníkem císaře Tian Chena a byl důležitou postavou v pomoci při povodních. Pokud by princ potrestal nejefektivnějšího asistenta, zničilo by to celou tuto cestu. To by mu dalo šanci.

Princ přelomil své hůlky na půl a užuž chtěl promluvit, když mu pod stolem stiskla ruku teplá a delikátní ruka. Mysl mu trochu přeskočila, ale na tváři se mu to nijak neukázalo. Jenom se rychle a letmo podíval po Zhou YunShengovi, co seděl vedle něj.

Po třech letech se chlapcovy rysy rozvinuly a vyzrály. Víc a víc vypadal jako vzácný nefrit, nádherný se zářícíma broskvovýma očima. Kvůli jeho pohledu mu přeskočilo srdce a cítil v sobě neskonalou lechtivost.

Přetočil ruku, aby mu ten stisk jemně oplatil. Pomalu řekl: „Úředníku Yu, už dlouho nesídlíš v Pekingu, takže nevíš, že tento Gu SiNian už je několik let střízlivý. Když teď lidé trpí, soucítím s nimi. Vím, že lidé už dávno nemohou snadno jíst a pít. Odeberu se nejprve pomoci lidu, nemohu to dál zdržovat.”

Yu BaoTiana to šokovalo. Nedokázal uvěřit těm slovům, co vzešla z úst toho extravagantního prince. Sedmého prince to také omráčilo a zíral na svého bratra.

Zatímco ti dva zírali, princ si vzal dva pařené bochánky a jeden předal Zhou YunShengovi. Jeden si nechal pro sebe a spěšně odešel.

----------------------------------------

~ Odebrat se k prvopočátečnímu prameni... znamená, že když se korunnímu princi něco stane, ZYS spáchá sebevraždu a bude jej následovat. Někdy se to bere, jako že osobu, co má doprovázet někoho k prameni, zaživa pohřbí/uzavřou do kobky s mrtvým. ~