Kapitola 29
Zhou YunSheng měl mocnou duši. Ani nemluvě o nějakých čtyřech dnech bez spánku, zvládl by dokonce i čtyři měsíce. A tak když se vrátil do svého pokoje, nešel spát, ale stál u okna a meditoval.
Čekal na Xie YuRouin léčebný prostor a duchovní pramen. Pokud ho Xie YuRou použije, bude moct zajistit, že se princ zdárně zotaví. Přijede Xie YuRou? Odpověď zněla jistě ano.
Jak o tom přemýšlel, trochu se uchechtl.
„Úředníku Shene, předvolává vás Jeho císařská výsost.” Eunuch si myslel, že se o prince až příliš bál, aby mohl usnout, a tak ho to dojalo.
Zhou YunSheng okamžitě vyrazil zpět.
„Císařská výsosti.” Pomalu přišel k posteli a uklonil se v pozdravu.
„Proč mi pořád říkáš císařská výsosti? Říkej mi Gu SiNian.” Princ se pokusil nadzvednout horní půlku těla, aby se na chlapcovu tvář dobře podíval.
Zhou YunSheng mu rychle pomohl a podložil mu záda měkkým polštářem. Poslušně ho oslovil, jak chtěl. Okamžitě se zdálo, jako kdyby to jméno mezi nimi okamžitě zkrátilo vzdálenost, takže jim zjihly tváře.
Princ se tiše zasmál, vzal ho za ruku a zavolal na něj jménem. A tak to opakoval pořád dokola, skoro jako kdyby se neměl dočkat posmrtného života, kdyby to tak neudělal.
„Řekl jsi... že pokud se shledám s nehodou... doprovodíš mě k prameni... Pořád to platí?” Nakonec toho litoval. Váhal a neusiloval o něj otevřeně, protože jim chtěl nejprve vydláždit cestu, aby se jim nikdo nemohl protivit. Ale všechno to bylo k ničemu. Byl tak sobecký. Před smrtí chtěl toho člověka, kterého miloval ze všech nejvíc, stáhnout s sebou.
Zhou YunSheng se nebál smrti. I kdyby úkol na tomto světě nedokončil, mohl jít do dalšího světa a pak do dalšího. Žádná velká ztráta. Chvíli o tom přemýšlel a nakonec se usmál a přikývl. „Nezapomeň, vždycky to bude platit.”
Princ se mírně rozzářil. Smál se a kašlal a v jeho smíchu zněla bezpříkladná spokojenost.
Několika služebným a eunuchům nedaleko zrudly oči, otočili se k nim zády, aby skryli slzy.
Poté Zhou YunSheng neváhal a staral se o korunního prince. Dokonce s ním i jedl, nebál se infekce. Řekl, že byl ochotný jít s princem k prameni, ale jeho tělo bylo pozměněné. Pokud se sám nerozhodne odejít nebo pokud ho nezabijí, mohl žít dlouho. Nemoc korunního prince na něj nebude mít vliv.
Xie YuRou nakonec dorazila na dvůr. Doslechla se, že princ onemocněl a konečně se jí ulevilo. V duchu se pošklebovala: I když unikneš osudu, že přijdeš o svůj titul, Bůh tě zatratil a nezískáš velký poklad. Teď si můžeš užít smrtelná muka!
Uklonila se směrem ke dvoru korunního prince a pak se šla rychle starat o sedmého prince.
Když sedmý princ viděl, že riskovala nákazu, aby mu pomohla, vážně ho to dojalo. Vzal ji za ruku a dlouho ji tak držel. Xie YuRou mu šeptala slova útěchy a pak sedmému princi přinesla trochu polévky a čaj. Do veškerého jídla nakapala trochu vody ze svého duchovního pramene a také mu dala pár lotosových semínek, co rostla v její léčivé dimenzi.
Aby zabránila tomu, že by se nemocí nakazili loajální sluhové, také jim dala velkou konvici čaje, do které nalila pár kapek duchovního pramene.
Duchovní pramen byl výjimečně efektivní. Sedmý princ se během jediného dne zotavil a ani jeho sluhové se nenakazili. Naopak na dvoře korunního prince téměř každý den umřel některý ze sluhů a sám princ byl většinu dne v bezvědomí. Jeho šance se zdály mizivé.
Protože oba dva dostávali stejný lék, doktoři neměli žádná podezření. Mysleli si, že rozdíl byl kvůli tomu, že korunní princ měl slabší tělo.
Jednoho dne Zhou YunSheng zůstal s princem, dokud neusnul. Pak se vymanil z jeho sevření a pomalu kráčel ke dvoru sedmého prince.
„Císařská konkubíno Xie, prosím zachraňte i jeho císařskou výsost korunního prince.” Prošel kolem sedmého prince, co byl stále upoután na lůžko, přihnal se k Xie YuRou a hluboce se uklonil.
V místnosti bylo několik doktorů. Když spatřili tuto scénu, udivilo je to.
Xie YuRou to v duchu šokovalo. Ale na tváři se jí nic z toho šoku neobjevilo. Předstírala zmatek. „Úředníku Shene, co to říkáš? Tato konkubína nemá žádné lékařské znalosti, jak bych mohla vědět, jak vyléčit Jeho císařskou výsost korunního prince?”
„Císařská konkubína je velmi skromná. Jeho císařská výsost sedmý princ se mohl takto zotavit, protože se svěřil do vaší péče. Jeho císařská výsost korunní princ je dědic této země. Císařská konkubína jasně má lék, ale drží ho v tajnosti. Sledovat jeho výsost zemřít na nemoc, zatímco máte lék. Jakpak se to liší od vraždy?” Zhou YunSheng se usmíval, ale jeho slova byla ostrá jako nůž. Xie YuRou to téměř rozpoltilo duši.
„Úředníku Shene, to žertujete, kdepak má tato konkubína ten elixír? Všechno, co jsem si přinesla, je tady. Dorazila jsem s doktory. Pokud chcete, můžete to zkontrolovat. Pokud najdete elixír, tato konkubína je svolná čelit nejvyššímu trestu. Usilovat o smrt královské rodiny je velký hřích. Úředníku Shene, pokud nemáte žádný důkaz, prosím mlčte.”
Xie YuRou se spoléhala na svou skrytou dimenzi a rychle nabyla svůj klid.
Zhou YunSheng se zlehka zasmál. „Kdybych si nebyl naprosto jistý, tento Shen by vůči císařské konkubíně nebyl tak hrubý. Nedá se to skrýt, tento Shen má jiný čich než obyčejní lidé. Cítím, co obyčejní lidé nemohou. Předvedu to.”
Ukázal na váček, co Xie YuRou visel u pasu, a řekl: „Tento měšec obsahuje děhel dahurský, koprníček, solništní rostlinu, pět dílů nardu pravého a také marabu galangovou, bazalku, sadec, dva díly pelyňku černého. Samozřejmě jsou to ty nejběžněji užívané léčivé bylinky, císařská konkubína by mohla říct, že to jenom odhaduji. Ale v tom měšci jsou také lotosová semínka a v další kapsičce je skrytá záhadná bylina. Tato vůně je velmi jedinečná, nikdy jsem ji necítil, ale mohu směle hádat, že by to měl být legendární vyhynulý fialový ženšen. A ta lotosová semínka jsou ještě magičtější, stačí jen malé potáhnutí a opilo by mě to až do večera. Tento Shen je zběhlý v lékařství, přečetl jsem všechny knihy, ale vlastně nedokážu odhadnout původ tohoto druhu.”
Když domluvil, přešel ke stolu, vzal do rukou misku s lékem sedmého prince a přinesl si ji k nosu. Usmál se a řekl: „V této misce s lékem by měl být ten ženšen a lotosová semínka. Má to silnou vůni, zdá se, že to je plné duchovní moci.”
Odložil misku a podíval se na ledabyle položený košík s ovocem, kde ležel nevyloupaný lotos. Oči se mu mírně rozzářily a povzdechl si: „Tak výjimečná lotosová semínka a císařská konkubína jich má tolik. Císařská konkubína vážně musí vládnout nadpřirozenými silami.”
Obešel celou místnost a pak se postavil u okna. Zapálil malou pec, na které byla čajová konvice. Když z ní začala stoupat pára, řekl tichým a chladným hlasem: „Dokonce i tento čaj se dá považovat za elixír, ale vy odmítáte dát trochu Jeho císařské výsosti. Císařská konkubíno, co si to myslíte?”
Xie YuRou potají zaťala pěsti a lil z ní studený pot. Nečekala, že se na její léčivou dimenzi a duchovní pramen přijde kvůli psímu čichu. Hlavu jí už dávno zachvátil chaos, ale silně namítala: „Je tu tolik doktorů, ale jenom úředník Shen má takový nadaný čich. Vážně mi je překvapením, jak je úředník Shen schopen vyřknout takové nezodpovědné poznámky. Neexistuje žádný elixír, můžete prohledat všechno, co mám. A pokud najdete nejmenší lék, tato konkubína prohlásí svou vinu.”
Sedmý princ se vzpamatoval ze svého údivu a řekl: „K tomu pátrání máš mé svolení.” On a Xie YuRou došli k tichému porozumění. Když viděl Xie YuRouin sebevědomý pohled, ani on nepanikařil.
Zdálo se, že Zhou YunSheng zaslechl pořádný vtip. Zasmál se: „Mohu prohledat vaše zavazadlo? To není třeba, jen princi musím přinést tuto misku s léčivem, košík s ovocem, čajovou konvici a měšec s bylinkami. Císařská konkubíno, tento Shen byl hrubý. Pokud u prince nedojde žádné změny, tento Shen tuto urážku na cti vynahradí. Pokud princ zemře, tento Shen ho doprovodí k prameni, takže vám to nebudu moct vynahradit. Sbohem, přeji sedmému princi a císařské konkubíně klidný odpočinek.”
Uklonil se, bez okolků si vzal Xie YuRouin jemný měšec, jídlo, košík s ovocem, čajovou konvici a další předměty. Zavolal několik doktorů a vznosně odkráčel.
Léčivá dimenze a duchovní pramen byly magické, existovaly jenom v neviditelné dimenzi. Dokonce ani Xie YuRou nevěřila svým očím, když to našla. Jak mohla předpokládat, že to někdo prohlédne? A tak když všichni odešli z místnosti, celá povadla. Tváří v tvář nepředvídatelnému pohledu sedmého prince ve své budoucnosti viděla jenom temnotu.
Zhou YunSheng se vrátil na dvůr, princ se ještě neprobral. Těch několik doktorů jej těsně následovalo a s pochybnostmi se zeptalo: „Nakažení v epidemii vede jen ke smrti. Vážně ty věci dokáží jeho císařskou výsost prince zachránit? Úředníku Shene, nemýlíš se?”
„Nepochybil jsem.”
Zhou YunSheng otevřel měšec, vytáhl kousky ženšenu a lotosová semínka a nasypal je do misky. Sluhům rozkázal, aby všechno ostatní oloupali na čajový podnos, a pak jemně probudil prince.
„YunShengu, mám pocit, že brzy zemřu. Přines mi štětec a blok inkoustu, chci otci napsat dopis. Nemusíš se bát, i když zemřu, zaručím se, že rod Shenů bude vzkvétat přinejmenším sto let,” řekl princ slabě.
„Jeho císařská výsost se dneska vyléčí.” Zhou YunSheng mu pečlivě sčesal vlasy na stranu, přinesl mu misku s léčivem k ústům a zašeptal: „Toto je od Xie, je to elixír. Poslušně to vypij, dobře?”
Princ si myslel, že ho klamal, ale stejně se poslušně usmál a pak potlačil to nutkání zvracet a snědl kousek ženšenu a rozžvýkal lotosová semínka. A pak vypil čaj.
Těch několik doktorů to sledovalo s očekáváním, ale neměli takovou jistotu jako úředník Shen. Spekulovali mezi sebou: Tato epidemie je smrtelná, jak by to mohla vyléčit miska polévky a pár šálků čaje? Úředník Shen se o korunního prince tak bojí, že z toho zešílel. Urazil sedmého prince a jeho drahou císařskou konkubínu. Pokud sedmý princ v budoucnu usedne na trůn, rod Shenů bude v maléru!
Ale stal se zázrak. Poté, co princ snědl všechno jídlo, vlastně se začal potit. A ten pot byl černý a silně páchl, jako kdyby to z těla vylučovalo všechny toxiny. Pak korunní princ opakovaně použil toaletu a když se naložil do horké lázně, tvář měl růžovou, oči lesklé a plné vitality.
Tento účinek byl až příliš očividný, ale to nebylo žádným překvapením. Dokonce i ten lotos byl výjimečný, o duchovním prameni a ženšenu ani nemluvě. Xie YuRou sedmému princi opatrně dávkovala malé množství, snědl jenom semínko denně, takže to vypadalo, že se pomalu uzdravil. U prince to bylo nápadnější, neboť snědl několik porcí.
Ten lotos kvetl v duchovním prameni, semínka vstřebala esenci pramenité vody a jejich účinnost byla nepředstavitelná. Xie YuRou byla až příliš ledabylá, překvapivě vytáhla pět nebo šest lotosů, takže Zhou YunSheng mohl korunního prince rychle vyléčit.
„Změř mi tep.” Princ potřásl svými vlhkými vlasy a položil zápěstí na polštář. V hlase mu zněla naděje.
Vystřídalo se u něj několik doktorů, kvůli jeho silnému tepu jim všem spadla brada.
Wang se o té novině doslechla a honem přišla. V rukách měla osušku, aby princi usušila vlasy.
„Už se přede mnou nemusíš ukazovat, ty zbabělkyně.” Princ přimhouřil oči, z hlasu mu sálal mráz. Pak se podíval na mladého muže po svém boku a zasmál se. „YunShengu, pojď sem, z vlasů mi kape voda, je mi podivně zima.”
Kvůli tomu rozmazlenému tónu Zhou YunShengovi naskákala husí kůže po celém těle. Pomalu přišel k němu a čekal.
Wang zbledla v tváři a bez slz plakala.
Když doktoři skončili s měřením tepu, jednohlasně se radovali. „Jeho císařská výsost se už uzdravila, léčivo od Xie je vskutku magické!”
Z vážené císařské konkubíny se stala Xie bez úcty. To byla předzvěst žalostné budoucnosti Xie YuRou. Evidentně léčivo měla, ale odmítla korunního prince vyléčit. Až o tom řeknou císaři Tian Chenovi, nejenom že Xie YuRou bude trpět, ale ani sedmý princ nebude moct uniknout svému pádu. Korunní princ byl dědic trůnu. Protože ti dva přihlíželi, jak princ málem zemřel, obviní je z velezločinu vraždy císaře.
----------------------------------------
~ Tak jako ty bylinky mi daly pěkně zabrat, ale řekla bych, že to mám tak na 95% správně... ~
~ Hoho, tak a v příští kapitole už jenom vyřešíme všechny drobnosti, počkáme si na ten happy end a zadostiučinění, jak zatočí s Xie a sedmým princem, a pak trádá na další svět. ~
Žádné komentáře:
Okomentovat