GDC - kapitola 98

Kapitola 98 – Nenávist (1)

Wei WuXian si s sebou vzal Wen Ninga a řítil se přímo k chrámu Guanyin ve městě. Během dne už to tam s Lan WangJim prohledali. Původně měli v plánu to místo prohledat obezřetněji a prolomit formaci v chrámu, aby se podívali, jaké stvoření tam bylo zapečetěné. Ať už by jim to pomohlo vypořádat se s Jin GuangYaoem nebo ne. Ale spal až do sedmi večer a potom se stalo 'tamto'. Přirozeně ten plán padl.

Momentálně byl Wei WuXian všemožně nespokojený, a proto přišel uprostřed noci dělat Jin GuangYaovi problémy.

Všude bylo ticho. Světlo v domech už bylo zhašené a i dveře chrámu Guanyin byly pevně zavřené. Zvenku vysokých zdí se zdálo, že na dvoře byla černočerná tma. Ale jen co Wei WuXian vyskočil na zeď, ještě se ani nedostal ke střeše a najednou se zarazil. 'Něco tu je špatně.'

Wen Ning také ztuhl a zašeptal: „Je tu bariéra.”

Wei WuXian mu pokynul rukou. Ti dva beze zvuku seskočili a odešli od hlavního vchodu. Přišli na roh na druhé straně chrámu Guanyin a opatrně tam vylezli nahoru. Skryli se za sochou chrliče na vršku střechy a nakonec nahlédli na dvůr.

A oba dva šokovaně zírali.

Uvnitř chrámu Guanyin bylo plno lidí a plno světla svící. Polovina těch lidí byli mnichové a polovina byli kultivátoři, co na sobě měli róbu s Jiskrami mezi Sněhem. Ty dvě skupiny tam stály promísené, všichni si na zádech nesli luky a šípy a v rukách meče, jako kdyby něco střežili. Byli připravení každou chvíli bojovat. Jednou za čas se ozval šepot. Ale kvůli těm zvláštním maskovacím bariérám, co byly vztyčené na všech čtyřech stranách chrámu Guanyin, se z ulice vně zdí zdálo všechno uvnitř tmavé a tiché. Ven neproniklo nic z toho hluku a světla.

Ale Wei WuXiana nešokovala ta bariéra. A ani kultivátoři a falešní mnichové. Místo toho ho šokoval ten člověk v bílé róbě, co stál uprostřed dvora.

Lan XiChen.

Lan XiChen nebyl nijak svázaný. Dokonce měl u pasu i svůj meč a dlouhou flétnu Liebing. Stál v tom davu tak vlídně a i ti mnichové a kultivátoři se k němu chovali s úctou a dokonce reagovali na všechny jeho žádosti.

Wei WuXian to chvíli pozoroval, než se obrátil na Wen Ninga. Tichým hlasem řekl: „Hned jdi zpět do hostince. Co nejrychleji sem doveď HanGuang-Juna!”

Wen Ning přikývl a zmizel. Wei WuXian neviděl Jin GuangYaa. Nevěděl, jestli tu byl nebo jestli měl v rukách Tygří pečeť. Po chvilce rozmýšlení se kousl do prstu a přiblížil svůj krvácející prst k Měšci na uzavírání ducha, co měl u pasu. Chtěl použít pár malých duchů, aby mu v tichosti povolali několik temných stvoření. A přesto se v té chvíli z konce ulice vně chrámu Guanyin ozvalo štěkání.

Wei WuXian okamžitě cítil, jak mu odletěla duše.

Skoro z toho zkameněl a odolával nutkání odtud zatraceně rychle vypadnout. Chvěl se a pevně objímal sochu na střeše. Poslouchal, jak se to štěkání přibližovalo. Hruď mu prosycoval strach a on v duchu bezděky opakoval: 'Pomoc, Lan Zhane, Lan Zhane, pomoc!'

Zdálo se, že po tomhle díky tomu jménu nabyl trochu odvahu, a tak se dál chvěl, zatímco se přinutil se zklidnit. Wei WuXian se z celého srdce modlil, aby ten pes byl divoký a bez majitele. Aby se co možná nejdřív ztratil. Ale osud při něm jasně nestál.

Mezi tím štěkáním zněl jasný hlas mladého muže. Huboval mu: „Vílo, zmlkni! To chceš uprostřed noci vzbudit všechny lidi, co na téhle ulici bydlí?!”

Jin Ling!

Lan XiChenův výraz se změnil. Většina kultivátorů ze sekty Jin z Lanlingu znali hlas svého mladého pána. Navzájem se na sebe podívali a nasadili šípy na tětivy.

Jin Lingův hlas dorazil celkem rychle. Brzy poté se ozval u brány do chrámu Guanyin: „Pšt! Pšt! Pokud budeš dál štěkat, uvařím tě! ...Kam jen chceš, abych šel?”

Wei WuXianovi se sevřelo srdce všemi možnými hrůzami. 'Jin Lingu, ty smolaři! Rychle, vypadni odtud!!!'

Ale Jin Ling se musel zastavit přímo před chrámem Guanyin. Víla pořád dokola štěkala, jako kdyby se točila na místě, a hrabala v zemi a po zdi.

Jin Ling hloubal: „Tady to je?” Po chvilce ticha zaťukal. „Je uvnitř někdo?”

Všichni kultivátoři na dvoře zadrželi dech. Napnuli luky, šípy měli namířené směrem ke dveřím a čekali na rozkazy.

Lan XiChen ztišil hlas: „Nezraňte ho!”

Jeho hlas nemohl proniknout bariérou kolem chrámu Guanyin. Ostatní se neuvolnili a ani nesklonili luky. Zdálo se, že i Jin Ling si všiml, že na tom bylo něco špatně. I kdyby nikdo nestál noční hlídku, bušil na dveře tak silně, že by měl být schopen vzbudit všechny, co spali. Za žádnou cenu by tu nemělo být takové ticho. A tak stál před dveřmi a přestal mluvit. Než měl Wei WuXian vůbec šanci si oddechnout, zpoza zdi se najednou znovu ozval štěkot.

Jin Ling soptil: „Hej, proč běžíš zpět?!”

Wei WuXian se rozzářil: „Hodná Víla!!!”

Jin Ling: „Vílo! Vrať se! K čertu!”

Wei WuXian: 'Kluku, prosím, co možná nejdřív s ní zmiz!!! Prosím tě!!!'

Ale jen o chvilku později Wei WuXian zaslechl téměř neznatelný zvuk, jak na zem padal prach a kamínky. Nejdřív nevěděl, co to bylo za zvuk, ale za zlomek sekundy se najednou celý orosil studeným potem. 'Ale ne, ten spratek leze na zeď!'

Jen co Jin Ling naopak vylezl na zeď, spatřil dvůr plný lidí, jak na něj mířili šípy. Zorničky se mu zúžily. Jeden z mnichů Jin Linga pravděpodobně nikdy neviděl nebo byl možná odhodlaný zabít jakékoli vetřelce. Pustil tětivu a šíp vystřelil směrem k Jin Lingovi!

Jakmile Wei WuXian zaslechl ostré svištění, věděl, že ten lučištník byl zručný. Pokud by to Jin Linga zasáhlo, určitě by mu to probodlo hruď skrz na skrz. Zrovna teď mohl udělat jen jednu věc, aby tomu zabránil. V tom krizovém okamžiku Wei WuXian vyskočil ze zdi, něco vrhl a zároveň s tím zakřičel: „Utíkej, Jin Lingu!”

To, co vrhl, byla bambusová flétna, co s sebou nosil od chvíle, co se znovu zrodil. Vykryla ten brutální útok a šíp ztratil svůj směr. I flétna se rozletěla na kusy. A Jin Lingova postava na okraji zdi zmizela. Už by měl utéct. Ale kvůli tomu Wei WuXian odhalil svou skrýš. Stovky šípů letěly rychlostí bouře a střílely do sochy, za kterou se Wei WuXian skryl, až z ní byl jehelníček. Wei WuXian v duchu okomentoval, že to bylo o fous.

Nikdo z těch lidí nebyl špatný lučištník. Možná i kultivaci měli vysokou. Pořád nevěděl, jestli Jin Ling dokáže úspěšně utéct. Seskočil ze zdi. Jak spojil prsty do kroužku a užuž chtěl hvízdnout, za zády se mu najednou ozval usměvavý hlas:

„Myslím, že bude nejlepší, když mladý pán hned přestane. Když se ti zlomí flétna, nic to není. Ale kdybys přišel o jazyk nebo prsty, byla by to škoda.”

Wei WuXian okamžitě spustil ruku a souhlasil: „To dává smysl.”

Onen člověk: „Mohu tě požádat o společnost?”

Wei WuXian přikývl. „Jsi až příliš zdvořilý, vůdče sekty Jine.”

Jin GuangYao se usmál. „Potěšení je na mé straně.”

Jako kdyby se nic nestalo udělali velké kolečko až k hlavní bráně chrámu Guanyin. Wei WuXian neměl slov.

Brána chrámu Guanyin už byla otevřená dokořán. Jak se dalo čekat, Jin Ling nedokázal utéct. Pár mnichů na něj mířilo meči. Jin Ling se na ně podíval a stejně jako první řekl, byť trochu váhavě: „Strýčku.”

Jin GuangYao: „Zdravím, A-Lingu.”
--------------------------------------------

~ A velké finále je na dosah. Jin GuangYao má teď v rukách úplně všechny. Jediný, kdo to ještě může zvrátit, je HanGuang-Jun. ~

~ Co tam Lan XiChen dělal a jestli zradil svého bratra a v podstatě celý kultivační svět, se dozvíme zase příště! ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>