LMW - kapitola 200

Kapitola 200 – Odhalení totožnosti

Oblastí se rozléhal panovačný hlas od nebes až k zemi.

Na náměstí padlo ticho, byl to pocit, jako kdyby na celém širém nebi byl jen hlas toho muže. Zdálo se, jako kdyby se zastavil čas.

Odvažuješ se vyrazit proti mému muži!

Neříkej, že tento „můj muž” byl ten vyloučený You XiaoMo, ha. Předtím to bylo démonické zvíře 9. řádu, Devítikřídlý had jednoty, a teď se objevil další muž, co byl schopen bez obtíží zachytit Tang Fanovu moc pěsti. Což jasně značilo, že jeho síla byla větší než Tang Fanova.

Tento You XiaoMo, co to bylo za boha, že se mu po boku objevoval jeden kultivátor Královského řádu za druhým?

Tang Fanovi se naprosto zkřivila tvář, jako kdyby stále nedokázal skrýt svůj zhrozený výraz.

Ostatní si toho možná nevšimli, ale Tang Fan byl od toho muže jen na délku paže, takže jasně viděl jeho tvář. A navíc ten známý hlas. Tang Fan okamžitě poznal totožnost tohoto muže.

„Ty... Ty jsi... Lin Xiao?” zakřičel Tang Fan hrozivě.

Tato věta byla, jako kdyby upustil kámen do klidné vody.

Všichni tam zkameněle stáli, jako kdyby do nich uhodil blesk; udržovali ten postoj vteřinu a pak se ztuhle podívali Tang Fanovým směrem. Pár dalších sekund byli všichni zticha a konečně jim unikli jejich vnitřní myšlenky. Nikdo nevěděl, kdo zaklel jako první.

„Sakra, to mám teď halucinace?”

„To mám taky halucinace, to Tang Fan zrovna vážně řekl Lin Xiao?”

„Zatraceně, co to je s těmi dnešními událostmi? Ty pozdější jsou ještě větší šok než ty dřívější! Tohle je příliš mnoho informací, abych to vstřebal.”

„Může mi někdo říct pravdu? Copak Lin Xiao není jen v řádu Hvězdy? Od kdy je mocnější než Tang Fan?”

„Můj ty světe, tohle duo mistra a učedníka... Když se porovnají, jeden je ještě podivnější než druhý, oba skryli svou vlastní sílu, ale skutečně hrozivý je tady Lin Xiao – poskočil z řádu Hvězdy a překonal dokonce vlastního mistra. Ještě nemá ani sto let, ne?”

…

„Ne, ty nejsi Lin Xiao!” Tang Fan se snažil přesvědčit sám sebe, aby zlomil tu „neskutečnou” představu a intenzivně potřásal hlavou. Oči mu zářily jako pochodně, jak se propalovaly do Ling Xiaa. S pokroucenou tváří řekl: „Lin Xiao nemá špatný talent, ale je naprosto nemožné, aby za tak krátkou dobu deseti let dosáhl Královského řádu. Už před několika měsíci jsem měl pocit, že je na tom něco špatně. Bez ohledu na to, jak se člověk může změnit, je nemožné, aby se mu naprosto změnila povaha.”

Když Ling Xiao zaslechl jeho slova, pozvedl koutky úst a věnoval mu potrhlý úsměv. Když se pokusil promluvit, Tang Fan na něj najednou zaútočil druhou rukou. Ling Xiao na ten počin zareagoval a uvolnil své sevření.

Jakmile měl Tang Fan volné ruce, okamžitě ustoupil jako polekaný zajíc. Zastavil se, až kdy měl pocit, že byl v bezpečné vzdálenosti.

Ling Xiao od začátku až do konce nevyužil příležitosti a Tang Fana nepronásledoval; ať se dělo cokoli, pořád byl nonšalantní a nadřazený. Jak se se svou neměnnou tváří výsměšně díval na Tang Fana, úsměv mu nevyprchal. Díval se na něj, jako kdyby sledoval tančícího klauna.

Co se týkalo toho plamene, co jej obklopoval, když zvedl ruku, zdálo se, že tím ten plamen odvolal. Pomalu vyprchal, až naprosto zmizel a odhalil tak velmi známou postavu a tvář.

Luo ChengYuan nestál tak daleko a teď chvíli zíral na Ling Xiaa a pak si nakonec vydechl úlevou.

Luo ShuHe přišel za ním a zašeptal: „Tati, vážně to není Lin Xiao?”

Luo ChengYuan potřásl hlavou a řekl: „Ne, párkrát jsem se s Lin Xiaoem setkal a mezi aurou tohoto muže a Lin Xiaovou aurou je velký rozdíl. Předtím jsem to nedokázal poznat pravděpodobně proto, že svou auru naschvál zatajoval. Obávám se, že síla tohoto muže dalece převyšuje dokonce i mě.”

Luo ShuHemu ještě víc vyprchala barva z tváře.

„Ale prozatím se nemusíme bát. Zdá se, že Tang Fan a tento člověk mezi sebou nemají jen nějakou malou rozepři. Nejdřív bychom měli zjistit, kterým směrem se tato situace bude ubírat. Pokud se nemýlím, tentokrát se Tang Fan pravděpodobně lapil do velké pohromy,” promluvil Luo ChengYuan a nemohl si pomoct, aby se mu na tváři neobjevil náznak radosti.

„To doufám...” Luo ShuHe se na toho muže podíval s mírně nakrčeným obočím.

Na druhé straně tam stál Tang Fan a se ztuhlým výrazem se díval na Ling Xiaa. Nebylo to tak, že by ho nikdy nenapadlo, že byl podvodník. Ale nikdy si nepomyslel, že by Ling Xiaovy schopnosti byly vyšší než jeho. Proč musel tak silný válečník jako on předstírat, že je Lin Xiao a číhat v sektě TianXin? Tang Fana nenapadal žádný důvod, takže možná že v sektě TianXin bylo něco, co ho přilákalo.

Tang Fan se zhluboka nadechl; přinutil se potlačit svůj hněv a podíval se na toho muže před sebou. Pomalu se zeptal: „Kdo nakonec jsi? Proč se skrýváš v sektě TianXin?”

Ling Xiao se zasmál. „Kdo jsem, není důležité. Co se týče mého účelu, no, proč bych ti to měl říkat?”

Tang Fan se pochmurně zeptal: „Máme mezi sebou jen zášť ohledně Lin Xiaa. Přísně řečeno spolu my dva nemáme co do činění. Vím, že tu musíš něco hledat. Já jsem velmistr sekty TianXin, pokud jsi ochotný teď odejít a neúčastnit se dnešní války, vlastní rukou ti dám věci, co chceš.”

Ling Xiao si odfrkl a zasmál se. Tenhle starý páprda byl vážně pokrytec; ale odhadl to správně, a tak to Ling Xiao velkoryse uznal: „No ano, někoho hledám.”

Tang Fan měl v duchu radost, ale na tváři se mu to neukázalo; jen jeho tón byl trochu nadšený: „Koho hledáš? Pokud mi řekneš jeho jméno, okamžitě ti ho pošlu. Navíc to zařídím tak, že se nikdo neodváží vzdorovat.”

Ling Xiao se ještě nijak nevyslovil a Yuan Mo rychle nahlas zakřičel: „Tang Fane, ty už nejsi velmistr sekty TianXin! Nemáš právo rozhodovat o životě a smrti učedníků sekty TianXin.”

„Zmlkni, starče!” zakřičel Tang Fan, jak se naštvaně otočil. Tenhle stařec se odvažoval zničit jeho příležitost. Ze všech věcí, co musel vyřešit, musel nejdřív eliminovat tohoto starce.

Když domluvil, otočil se zpět na Ling Xiaa a řekl: „No, koho to tedy chceš?”

Ling Xiao se na něj žertovně podíval a za zvědavých pohledů všech přítomných shlédl na You XiaoMoa, co měl oči doširoka rozevřené. Věnoval mu úsměv a natáhl k němu ruku. Tímto počinem uvolnil trochu energie a ta energie You XiaoMoa zvedla a přinesla ho před Ling Xiaa.

Ling Xiao se natáhl a objal You XiaoMoa kolem pasu, důvěrným gestem si ho přitáhl k hrudi. Za You XiaoMova zahlížení se mírně usmál a pak se podíval na nervózního Tang Fana a ušklíbl se. „Velmistře Tangu, tento malý mág je ten, kterého hledám.”

Tang Fanovi několikrát zacukalo v očích, ta jeho stará vrásčitá tvář mu najednou ovadla.

Někteří lidé, co zezdola přihlíželi a sledovali tuto scénu, v sobě zadržovali smích. Pak se někdo zasmál nahlas a jakmile se smál jeden, přidal se druhý a třetí... až celý dav propukl v smích.

Dokonce i Yuan Mo, co měl neustále vážnou tvář, tentokrát nedokázal odolat a nahlas se zasmál. „Tang Fane, ach, Tang Fane, když jsi ho vykopl, pravděpodobně jsi nečekal, že sis vlastní rukou přeřízl své poslední záchranné lano! Jaká odplata, ach!”

„Zmlkni!” zařval na něj Tang Fan naštvaně, neboť konečně pochopil, že ten muž si s ním prostě jen hrál; bez ohledu na to, koho chtěl, neměl v úmyslu se s ním udobřit.

Pokud to zašlo takhle daleko, Tang Fan věděl, že tento boj byl nyní nevyhnutelný, a tak ani chviličku neváhal. Zaťal pěst a vydal ze sebe hlasitý výkřik. A pak z jeho těla vybuchla obrovská aura a kvůli této auře začala duchovní energie v celé oblasti vířit.

Pod tímto nátlakem měli lidé na náměstí pocit, že se nedokázali nadechnout, jako kdyby jim na tělo padl stotunový balvan. Nemohli si pomoct a vyděsilo je to. Kultivátor Královského řádu čtyř hvězd byl strašlivý. Kdyby nebylo té nepředvídatelné události před chvilkou, možná by se téhle pohromě nedokázali vyhnout.

„Nevím, kdo jsi, ale nenechám projít ty, co se mi postaví! Dokonce i ty čekej na svou smrt!” Tang Fan se šklíbil, jak se díval k Ling Xiaovi.

Předtím si myslel, že než mít nepřítele Královského řádu, bylo lepší se mu neprotivit. A proto musel ignorovat svůj hněv a musel mu něco nabídnout. Ale nečekal, že tohoto člověka to ani v nejmenším nezajímalo.

Už se nijak neomlouval; ačkoli se opravdu bál jeho síly, nebylo to tak, že neměl žádné eso v rukávu.

Když se Tang Fan v myšlenkách dobral až sem, najednou otevřel pusu a zakřičel: „Tang Zhene, předstup, ať se lidé tady stanou svědky moci nás dvou bratrů!”

Luo ChengYuan a jeho skupina okamžitě znásobili svou ostražitost a rozhlíželi se kolem.

Ani po pár sekundách na náměstí nebyl nikdo, kdo by na jeho slova reagoval. Na náměstí bylo takové ticho, že bylo slyšet vlastní dech. Ale brzy bylo slyšet šepot: „Neříkejte mi, že Tang Zhen byl možná tak vyděšený, že se ani neodvážil ukázat?”

„Nemožné, slyšel jsem, že bratři Tangové k sobě mají velmi blízko. Dokonce se jeden zřekl pozice vůdce ve prospěch druhého.”

„Kdo řekl, že to je nemožné, přijít o titul a přijít o život, v tom je velký rozdíl.”

Tang Fan byl naštvaný, absolutně nevěřil, že by ho tu Tang Zhen nechal a sám unikl. Ani nemluvě o tom, že měli ještě větší skryté eso v rukávu; tento boj rozhodně nebyl takový, že by neměli šanci na výhru. Proto nerezignoval a ještě párkrát zavolal.

Ling Xiao naproti němu hladil naježeného You XiaoMoa a přitom se zlehka smál. „Neobtěžuj se voláním. Ať se budeš snažit sebevíc, neukáže se.”
--------------------------------------------



Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>