sobota 22. srpna 2020

GDC - kapitola 81


Kapitola 81 – Věrnost (3)


Wei WuXian hned složil ty dva listy papíru a dal si je zpět za klopy. Vykřikl: „Nešálí mě zrak? Nemůžu uvěřit, že máš stále svou duchovní moc! Blahopřeju, blahopřeju. Ale rád bych se tě na něco zeptal— pokud nemáš za lubem nějakou lumpárnu, proč jsi skryl fakt, že jsi nepřišel o svou duchovní moc?”

Ty dva listy papíru samozřejmě nebyly vytržené stránky ze Sbírky rozruchu, ale místo toho to byla ta podivná melodie, co hrál Jin GuangYao a kterou v Síni zakázaných knih zaznamenal Lan WangJi. Tehdy Lan WangJi nechal jednu kopii Lan XiChenovi, aby to porovnal a prozkoumal, zatímco Wei WuXian si založil svoji a Lan WangJiho kopii a vzal je s sebou. Náhodou je mohl použít k tomu, aby oklamal Su Sheho, aby se poddal svému podezření a podráždění. Naschvál ho předem zesměšňoval, pořád dokola ho provokoval a Su She začal být vážně netrpělivý, jak čekal. Nakonec Lan WangJi vrhl jeden překvapivý útok, aniž by Wei WuXian musel něco říkat, a Su She se odhalil.

Všichni uskočili z cesty. Ve skutečnosti toho nebylo třeba. Když Lan WangJi útočil, bylo to stejné, jako když Wei WuXian mluvil, neodkladné a nelítostné. Su She musel použít veškeré své schopnosti, aby ho neporazili. Shlédl a pod svýma nohama spatřil rudou formaci. Lan WangJi nakrčil čelo.

Wei WuXian si v duchu pomyslel: Ale ne, hodlá zničit formaci, co zrovna opravili!

Jak si to pomyslel, Su She se kousl do jazyka, sbíral v ústech krev a vyplivl ji na zem. Ten stříkanec krve pokryl rudé, tmavnoucí linie. Lan WangJi už nemohl věnovat pozornost boji s ním. Řízl se odleskem Bichenu do levé ruky a pokusil se tu formaci znovu nakreslit. Su She využil té příležitosti, vytáhl amulet a hodil ho na zem. Vzedmul se dým a modré plameny.

Transportační amulet!

Ten člověk s tváří zakrytou mlhou z hřbitova sekty Chang z Yueyangu znal šermířské techniky sekty Lan z Gusu, zatímco Su MinShan byl externí učedník sekty Lan z Gusu. To se s tou podmínkou shodovalo. Ten člověk s tváří zakrytou mlhou, co se mnohokrát objevil, nebyl nikdo jiný než Su She!

Wei WuXian si dřepl vedle Lan WangJiho. „Jak jsi na tom?”

Lan WangJi chvíli kreslil na zemi svým krvácejícím prstem, pak zakroutil hlavou. Nová krev naprosto zakryla a zničila původní formaci. Bylo nemožné ji opravit. Wei WuXian ho vzal za ruku a vlastním rukávem mu z ní otřel špínu a krev. „Pokud to je k ničemu, přestaň se snažit.”

Ta formace byla na pokraji naprostého zničení. Učedníci ze sekty Su z Molingu se tvářili bezduše. Zdálo se, že jim Su She neřekl, že hrál špatné melodie a ani jak zabránit vysátí vlastní duchovní moci. To znamenalo, že podle původního plánu měli učedníci ze sekty Su z Molingu zemřít jako ostatní. Byli vyděšení, že se ostatní lidé budou kvůli nenávisti pokoušet o pomstu, a shlukli se do jedné malé skupinky. A přesto už všichni v Jeskyni vraždění démonů panikařili. Nikdo neměl energii nazbyt na nějakou pomstu.

Pár vůdců sekt svíralo své syny a nabádalo je: „Až dovnitř naráz vtrhnou mrtvoly, ochraňte se a snažte se dostat ven. Za každou cenu zůstaňte naživu! Rozumíte?!”

Jak to Jin Ling slyšel, cítil, jak ho to zděsilo, ale někde hluboko v nitru doufal, že jeho strýček také řekne něco podobného. Chvíli čekal, ale Jiang Cheng nic neřekl, a tak si nemohl pomoct a zahlížel na něj. Zahlížel příliš dlouho a Jiang Cheng se na něj konečně otočil.

Zdál se trochu méně pochmurný, ale mračil se. „Co to máš s očima?”

„...” Jin Linga to celkem naštvalo. „Nic!”

Wei WuXian si odtrhl část svého čistého rukávu a ošetřil Lan WangJimu zranění na ruce. Najednou se mu zpoza zad vyřítila jedna postava a ohnala se po něm mečem. Lan WangJi švihl prsty na pravé ruce. S nervy drásajícím nárazem se mu nějak podařilo tu zbrklou čepel smést stranou.

Wei WuXian se otočil a podíval se. „Proč jsi to zase ty?”

Kvůli síle toho cvrknutí se ten člověk zapotácel o pár kroků vzad a pak se zhroutil na zem. Byl to Yi WeiChun. Držel svůj meč s krví podlitýma očima. „Wei WuXiane, to, co jsi zrovna řekl— nevěřím z toho jedinému slovu!”

Wei WuXian: „Všechno se vyjevilo. Su She už zaútočil a utekl. Jak to, že tomu stejně nevěříš?”

Yi WeiChun se na něj zase vrhl. „Nevěřím tomu! Neuvěřím jedinému slovu, co řekneš!”

Nenávist mohla člověka zaslepit, přimět ho nedokázat uznat nic ve prospěch svého nepřítele.

V této chvíli se před nimi ozvalo mnoho poděšených výkřiků. „Je to zničené!”

„Formace se zničila!”

„Jdou dovnitř!”

Wen Ning holýma rukama odhodil řádku potrhaných mrtvol. A přesto byl tak jako tak jenom jeden. Bez bariéry vytvořené formací krve se už Jeskyně vraždění démonů nedokázala ubránit před zdrcujícími vlnami mrtvol. Prázdnou jeskyni okamžitě zaplnil zatuchlý řev!

Jin Ling ještě nikdy dřív neviděl tolik zběsilých mrtvol, o to méně tak zblízka. Cítil, jak ho mrazilo v zátylku, a svíral jílec svého meče Suihuy. A přesto mu někdo najednou silou rozevřel pěst a strčil mu do dlaně chladný předmět. Překvapeně shlédl. „Strýčku?”

Jiang Cheng se podepřel Sanduem, co přišel o svou duchovní moc. Mírně se potácel. „Jen si zkus Zidian ztratit a uvidíš, co se stane!”

Lan SiZhui, Lan JingYi a pár dalších vyrazilo vpřed se svými meči. „Zádušní generále! Můžeme ti jít na pomoc!”

Vůdce sekty OuYang nedokázal svého syna ani zastavit, ani se sám postavit. Zařval: „ZiZhene, vrať se!”

OuYang ZiZhen plamenně máchal svým mečem a přitom se otočil. „Neboj se, tati! Ochráním tě!”

A přesto jen co se otočil, se mu k hrdlu natáhla seschlá ruka. Vůdce sekty OuYanga to téměř vyděsilo k smrti a zavřískal: „ZiZhene!!!”

Přesně v tom okamžiku tu ruku přesekla něčí čepel. Lan QiRen popadl OuYang ZiZhena a hodil ho zpět na hromadu lidí. A on sám v čele skupiny kultivátorů meče ze sekty Lan z Gusu vyrazil do bitvy. Celkem dlouho odpočíval, takže se mu obnovila síla. Mnoho lidí udivila síla jeho meče. Lan SiZhui svižně máchal svým mečem, když za sebou zaslechl hlasité cinknutí. Někdo vykryl útok, co mu mířil na záda.

Lan SiZhui vykřikl: „Mladý pane Jine, proč jsi tu taky?”

Když Jin Ling viděl, že všichni lidé v jeho věku vyrazili kupředu, ani on se nedokázal držet pozadu. Když se Jiang Cheng nedíval, nacpal mu Zidian zpět do ruky a odsprintoval k davu až k nejnebezpečnější oblasti úplně u ústí jeskyně. Jiang Cheng ho užuž chtěl pronásledovat, když se mu vrávoravě podařilo přeseknout pár mrtvol. Měl pocit, že Sandu vážil aspoň stovky kil. Z obou stran se na něj vrhly mrtvoly dvou žen.

Jiang Cheng zaklel. Jak znovu pozvedl svůj meč, další pár rukou roztrhal ty dvě mrtvoly na kusy. „Vůdče sekty...”

Jiang Cheng přišel o klid, jen co zaslechl ten hlas. Odkopl Wen Ninga stranou a zaklel: „Zmizni k sakru ode mě!” Okamžitě zařval: „Jin Lingu!!!”

Lan JingYi cítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. „Myslím, že by ses měl vrátit! Tvůj strýček někoho sežere.”

Jin Ling ignoroval Jiang Chengův řev, co byl děsivější než dokonce ty mrtvoly před ním. „Ty se můžeš vrátit!”

OuYang ZiZhen na chviličku zmizel, když ho chytil jeho otec, ale nicméně znovu přikvačil zpět. „Jů, tohle je poprvé, co vidím, že pan Lan QiRen umí šerm a že je v tom tak dobrý!”

Lan JingYi odpověděl stejně hlučným hlasem jako vždycky: „Samozřejmě, kdo si myslíš, že HanGuang-Juna a ZeWu-Juna učil šerm, než dosáhli šestnácti let?!”

Vůdci sekty vytasili své meče s veškerou odvahou, co dokázali sebrat, a zakřičeli na zbytek lidí v Jeskyni, co byli stále duchem nepřítomní: „Na co čekáte?! Pokud je nezabijete, čeká na vás jenom smrt. Dokonce i ti juniorové bojují— jak to, že vy tady pořád posedáváte?”

Pod vlivem těch chlapců, co vášnivě sekali mečem, víc a víc lidí tasilo své meče a přidávali se k boji se svou téměř neexistující silou a duchovní mocí.

Když Lan WangJi přesekl poslední mrtvolu vedví, co se na něj vrhla, v Jeskyni vraždění démonů se už utvořily hory mrtvol a řeky krve.

Všichni byli zamazaní černou, ztvrdlou krví a hrudi měli plné čpícího pachu krve. Po dlouhém a tvrdém boji se už mnoho lidí zhroutilo na zem a nedokázali vstát přesně jako mrtvoly, co ležely kolem. Jenom pár vůdců sekt a chlapci, co měli plno síly, byli stále schopní stát a opírali se o své meče.

Zdálo se, že Lan JingYi měl rozšířené zorničky a tvář bledou. „Já... ještě nikdy jsem nezabil tolik mrtvol... já sám jsem jich zabil aspoň třicet, ne čtyřicet...”

OuYang ZiZhen: „Já... taky...”

Poté chlapci s plesknutím padli k zemi, jako kdyby se na tom předem domluvili, a už nechtěli kdy vstát.

Jiang Cheng se přinutil přijít k Jin Lingovi a hned se ho chopil. „Jsi zraněný?!”

Dokonce i Jin Lingův dech páchl jako rez. „Ne. Já...”

Jiang Cheng ho okamžitě srazil na zem a huboval mu: „Ne?! Tak tě zraním já a dám ti lekci! Ty jeden zatracený spratku, co mě neposlouchá?!”

Ale po té jedné ráně už ani on nedokázal dál stát. Posadil se, lapal po dechu a obrátil pohled k těm dvěma, co seděli stranou v Jeskyni vraždění démonů nejblíže východu.

Wei WuXian i Lan WangJi byli v příšerném stavu. Wei WuXian měl na sobě černý oděv, takže nevypadal tak strašně, ale Lan WangJi už měl své bílé róby zbarvené do různých odstínů černé a rudé, takže vypadaly téměř ohavně. Na celém jeho těle se dala za čistou považovat jen jeho stužka na čele. Zvlášť když se přihlédlo, jaký měla význam. Bichen svíral v ruce, stále vytrvale udržoval svůj proud duchovní energie.

Bylo to poprvé, co někdo viděl HanGuang-Juna v tak neupraveném vzezření, ale nikdo se nedokázal zajímat o nikoho jiného než o sebe.

Jeden z lidí promluvil: „To... skončilo to...?”

Když dav zaslechl tento hlas, v tichosti to okomentovali. Tomu Nie HuaiSangovi se podařilo přežít takovou bitvu a promluvit tak energickým tónem, to byla vskutku záhada. Nikdo neměl sílu mu odpovědět. Zdálo se, že Nie HuaiSang byl v takové extázi, že se měl co nevidět rozbrečet. „Díky Nebesům, konečně jsou ty mrtvoly mrtvé! Zdá se, že se nám tentokrát povedlo uniknout smrti— naši předci nás vážně chrání, že?”

Pod vlivem jeho emocí zajásalo i pár chlapců. Jeden po druhém se k tomu přidávali další lidé. A mezi tím jásáním někdo ze sekty Lan z Gusu vykřikl tichým hlasem: „Pane!”

Okamžitě se ozval Lan QiRenův hlas: „Není třeba mi pomáhat.”

Lan WangJi se tam podíval, jen aby spatřil, jak Lan QiRen vykašlal další spoustu krve. Mávl rukou, překřížil nohy a začal meditovat.

Lan WangJi okamžitě předstoupil, aby Lan QiRenovi nahmatal tep. Zrovna když mu chtěl předat duchovní energii, Lan QiRen ho zastavil: „Toho není třeba! Naše duchovní energie se ještě neobnovila. Tohle je naprosto zbytečné.”

Lan WangJi ruku zase stáhl.

Pár učedníků, co u nich byli jako hosté, se ze zvyku zeptalo: „HanGuang-June, co teď máme dělat?”

Teprve když se na to zeptali, si uvědomili, že to bylo tak nějak nevhodné. Ale Lan QiRen dál odpočíval a nejevil ani známky toho, že by ho to zajímalo.

Lan WangJi: „Chvíli si odpočiňte a sečtěte oběti. Zraněné bez prodlení ošetřete.”

V sektě Lan z Gusu byl vždycky impozantní postavou. Zdálo se, že se učedníci konečně dokázali trochu zklidnit, a jednohlasně odpověděli: „Ano!” Dokonce i jejich tón se zdál tak nějak vyrovnanější.

A přesto než měli vůbec šanci něco udělat, je Wei WuXian přerušil: „Ticho.”

Tvářil se vážně a všichni okamžitě zmlkli. I těch pár, co se radovali, jeden po druhém umlkli. Všichni na něj nervózně zírali. V celé Jeskyni vraždění démonů bylo naprosté ticho kromě nepatrného dechu lidí.

Oproti tomu tichu bylo víc a víc jasně slyšet jiný zvuk.

Byl to zvuk kroků našlapujících na suché listí, přicházelo to zvenku Jeskyně. A nebyly to kroky jen jednoho člověka. Byly to husté, nekonečné kroky.

Lidé v Jeskyni vraždění démonů se tentokrát neodvážili vydat jedinou hlásku. Vně Jeskyně se dívalo nespočet zkamenělých pohledů. Viděli, že v těch temných lesích se něco pohybovalo a pomalu svíjelo. Byla to temná, rozmazaná mlha, kterou nebyli s to rozpoznat. Ale jak byly ty liknavé kroky jasnější, stejně tak byly jasnější i ty pohybující se předměty, až byly naprosto vidět jejich sinalé tváře, vychrtlé ruce a nerovné tesáky.

Byla to nová vlna mrtvol.

A byla větší než ta předchozí!

Lidé v Jeskyni vraždění démonů zrovna zahlédli paprsek naděje, ale v následujícím okamžiku se přes celou Jeskyni přelila dusivá hrůza a všechny zastínila. Dokonce i Jin Ling, Lan SiZhui a ostatní chlapci měli pocit, jako kdyby se topili v děsu, co je mrazil až do morku kostí. Údy z toho měly celé znecitlivělé. Zdálo se, jako kdyby někteří lidé nedokázali přijmout tu hrůzu, co přišla po naději, a přímo omdleli. Dalším také vytryskly slzy a chabě vzlykali. Nicméně nikdo z nich nebyl schopen zvednout meč a dál pokračovat v boji.

Dokonce i kdyby Wen Ning znovu zablokoval ústí do Jeskyně, jak dlouho by vydržel jediný člověk?

Najednou Wei WuXian promluvil: „HanGuang-June!” Lan WangJi se otočil a podíval se na něj. Wei WuXian se nadechl. „Chci něco udělat.”

Ta konverzace přilákala i pohledy ostatních.

Wei WuXian: „Uděláš to se mnou?”

Lan WangJi se na něj díval. Odpověděl pevně a srozumitelně: „Ano.”

Wei WuXian se široce usmál, než si sundal svou černou róbu.

Pod černou róbou měl vrstvu bílého, co už byla napůl zbarvená do ruda. Ale to mu nezabránilo nakreslit na to svou krví nasáklou dlaní pár linek.

Jak ty linky byly jasnější a jasnější, v očích lidí, co jej sledovali, rostla a sílila také nevíra, jako kdyby se dívali na nějakého netvora. Fang MengCheng hned vstal, tvář měl naprosto šokovanou. „Co to děláš?”

Wei WuXian mu nevěnoval pozornost. Pokračoval v kreslení.

Když přestal, to, co měl na sobě, už nebyla bílá róba. Byl to prapor.

Prapor schopný přilákat všechna temná stvoření k jednomu jedinému člověku— Prapor lákající duchy!

Wei WuXian stál vedle Lan WangJiho, zatímco mávl na Lan SiZhuie a ostatní. Všichni juniorové je obklopili. Jin Ling chtěl jít také, ale Jiang Cheng ho přitlačil zpět k zemi.

Wei WuXian: „Později, až se dovnitř dostane druhá vlna mrtvol, hodlám je zavést ke krvavé tůni a HanGuang-Jun bude mít na starosti je zabít. Tady,” poplácal se po hrudi, „je cíl. Nebudou nikomu z vás věnovat pozornost. Nepouštějte se do boje, jen co nejrychleji utíkejte ven.”

Lan SiZhui projednou promluvil nahlas: „Jak to?! To nemůžeš udělat!”

Vůdce sekty OuYang už se vzdal toho, že by se svého syna snažil zadržet.

OuYang ZiZhen: „Seniore Weii, taky chceme zabíjet mrtvoly! Dokážu zabít další stovku!”

Lan JingYi si dokonce začal sundávat vlastní oděv. „Taky si na sebe namaluju prapor!”

Wei WuXian nevěděl, jestli se má smát nebo se mračit, honem ho zastavil. „To stačí, přestaňte blbnout. Jeden cíl stačí. HanGuang-Jun je jediný, koho je třeba, aby mi pomohl zabít mrtvoly. Ostatní mi můžou přestat dělat další problémy.”

Nikdo v Jeskyni vraždění démonů nevěděl, jak tu nastalou situaci uchopit.

Všichni věděli, jak prapor na lákání duchů působil. Ale i kdyby tady a teď byl jeden jediný člověk, co byl ochotný použít své fyzické tělo, aby přilákal dav mrtvol, co se užuž měl prolomit bariérou, výměnou za bezpečí všech ostatních, neměl by to být Wei WuXian!

Zdálo se, jako kdyby Lan SiZhui a ostatní chtěli říct něco dalšího, ale Lan WangJi je zarazil: „Poslouchejte ho.”

Okamžitě poté se otočil na Lan QiRena a věnoval mu velevážný pozdrav. Lan QiRen otevřel oči, ale nic neřekl.

Lan SiZhui: „Pane Lane! HanGuang-Jun, on... on...”

Lan QiRen řekl klidným hlasem: „O tom není třeba diskutovat.”

Lan SiZhui chtěl pokračovat: „Ale...!!”

Wei WuXian rozkázal: „Wen Ningu! Vykliď cestu!”

Černé linie podél Wen Ningova krku se okamžitě rozšířily, skoro se mu vyšplhaly k tvářím. Přestal mrtvoly zadržovat. Z hrdla se mu vydral táhlý řev a vytesal vrstvami a vrstvami mrtvol krvavou cestu.

A druhá vlna mrtvol, co přišla o svou překážku, konečně vstoupila do Jeskyně vraždění démonů.

Wei WuXian silně strčil do Lan SiZhuie: „Jdi!”
--------------------------------------------

~ Takový drasťák! To chce WWX spáchat sebevraždu spolu s LWJ?!  .....Samozřejmě vzhledem k počtu zbývajících kapitol to můžeme vyloučit... ~




7 komentářů:

  1. Tak tohle6mi vynahradilo ordeslou kapitolu. Moc. Moc. Děkuji že se o nás tak staras. 🤩🤩🤪😘😘

    OdpovědětVymazat
  2. Strašně moc děkuji za zlepšení celého den ❤️ Když jsem to viděla, tak jsem z radosti málem upustila mobil 😄

    OdpovědětVymazat
  3. Nádhera! No, WWX a LWJ si ešte musia poradiť so sflikovanou Styžskou tygrou pečaťou, Su Shem a asi aj so psychopatom Xue Yangom (živým, alebo nemŕtvym; pochybujem, že by ho nejaké bezvýznamné smrteľné zranenie zabrzdilo), takže hádam, že tie mŕtvoly nejak zvládnu. A je strašne dobré, ako sa decká nadšene vrhli na pomoc Wen Ningovi, k miernemu zdeseniu rodičov :D Vďaka za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  4. moc dekuju za preklad, to cumim ze uz v sobotu :)

    OdpovědětVymazat
  5. A ostatním kultivátorům vypadávají čočky. :D Sebevražedný oddíl připraven. Miluju to! :D Děkuji za další parádní kapitolu.:D

    OdpovědětVymazat
  6. Prý 'Taky si na sebe namaluju prapor!' Vážení... Umírám xdddd

    OdpovědětVymazat