GDC - kapitola 80

Kapitola 80 – Věrnost (2)

Když se jeskyně, co vibrovala hlukem, konečně utišila, Lan WangJi se obrátil na Wei WuXiana: „Můžeš pokračovat.”

V Su Sheho očích planuly plameny hněvu, ale rty měl pevně zapečetěné. A i v hrdle měl sucho. V porovnání s tou nervozitou, že nemohl otevřít ústa a zaútočit na Wei WuXiana, ho mnohem víc trápila ta hanba, že ho Lan WangJi přemohl. Opakovaně se prstem škrábal na hrdle ve snaze to kouzlo zrušit, ale nebylo to k ničemu. Mohl se akorát podívat přes dav na Lan QiRena. Ale Lan QiRen se tvářil chladně a vůbec se nepohnul. Lan QiRen byl původně naprosto schopen to kouzlo zlomit a pokud by jej zlomil senior ze sekty Lan, Lan WangJi by to respektoval a už by se znovu nepokusil na něj to kouzlo vrhnout. Ovšem mezi sektou Su z Molingu a Lan z Gusu bohužel došlo k mnoha konfliktům, a tak se zdálo, že Lan QiRen momentálně nehodlal to kouzlo zlomit.

Lidé si konečně uvědomili, co se dělo. Zdálo se, že kdykoli se někdo pokoušel se s Wei WuXianem dohadovat, Lan WangJi mu zapečetil ústa. Dav ztichl jako zimní cikády. Ovšem takhle řečeno v takových chvílích se vždycky našli válečníci, co se smrti neděsili a co posměšně promluvili: „Wei WuXiane, vážně jsi Patriarcha Yilingu, že? Jaká průbojnost. Takže se snažíš lidem zabránit, aby něco řekli?”

Wei WuXian: „To je divné.”

Lan SiZhui: „Seniore Weii, co je divné?”

Wei WuXian: „Vůdce sekty Su se už nějakou dobu choval divně. Když nás obklíčily ty mrtvoly, povzbuzoval lidi, co přišli o duchovní sílu, aby se neuchylovali do bezpečí a místo toho se honem vydali na smrt. A teď mi brání se ho na cokoli zeptat. Kromě toho se mě snaží podráždit, jako kdyby se děsil, že byste žili byť jen o chvilku déle. Co to znamená? Takhle se chová dobrý spojenec?”

Když to teď Wei WuXian zmínil, podezření mnoha lidí začalo narůstat— opravdu se zdálo, že vůdce sekty Su byl dneska až příliš hovorný. Ale jelikož nikdo nic neřekl, ani oni nic neřekli. A všichni si obezřetně zvolili být zticha. Další část lidí začala přemýšlet o věcech, co dělali před a během toho, co stoupali na horu.

Wei WuXian se podíval na učedníky sekty Su z Molingu, co stáli celkem daleko od učedníků ze sekty Lan z Gusu. A učedníci ze sekty Lan z Gusu navíc nebyli ochotní jim věnovat jediný pohled. Čím déle to sledoval, tím mu to přišlo podivnější.

Zašeptal Lan WangJimu: „HanGuang-June, na něco se tě zeptám— sekty Lan z Gusu a Su z Molingu kultivují pomocí hudby a jak Gusu, tak Moling jsou v oblasti Jiangnam, nejsou od sebe tak daleko. Neměli byste spolu obecně vycházet? Proč mám pocit, že ty dvě sekty spolu nemají dobrý vztah?”

Lan SiZhui a Lan JingYi se prodrali k nim. Jak to Lan JingYi zaslechl, zvedl hlas: „Samozřejmě že nemají dobré vztahy!”

Lan WangJi: „Sekta Su z Molingu byla vedlejší větev sekty Lan z Gusu.”

Wei WuXian: „Cože?”

Lan SiZhui zakryl Lan JingYimu pusu a zašeptal: „Seniore Weii, ty o tom možná nevíš. Sekta Su z Molingu je sekta, co založil cizí učedník poté, co se odklonil od sekty Lan z Gusu. Ale kvůli tomu, že studoval u nás, techniky jeho sekty mají tendenci se podobat technikám sekty Lan z Gusu. Také kultivují prostřednictvím hudby. Dokonce i prvotřídní duchovní zbraň vůdce sekty Su Sheho je sedmistrunná citera jako ta HanGuang-Junova.”

Wei WuXian celkem neměl slov. Otočil se na Su Sheho, kterému tvář potemněla. Lan JingYimu se podařilo vymanit z Lan SiZhuiova sevření a zabručel: „Nejenom to. Je to ještě podivnější! Vůdce sekty Su... Fajn, já vím, že mám být zticha! Nejenom že se vůdce sekty Su všechno naučil, ale také ho celkem otravuje, když ostatní říkají, že napodobuje našeho HanGuang-Juna— hned se naštve. Jak by na světě mohl existovat někdo takový?!”

Když Lan SiZhui slyšel, že mluvil hlasitěji a hlasitěji, mohl ho akorát přerušit. „JingYi!”

A přesto už Su She jasně všechno slyšel. S potemnělou tváří a dvěma ohni místo očí vyplivl plnou pusu krve a nakonec to kouzlo Ticha zlomil silou. Ale jakmile otevřel pusu, hlas měl tak ochraptělý, že to znělo, jako kdyby byl o deset let starší. „Sekta Lan z Gusu, slavná pro svou spravedlnost, plná talentů, na vrcholu celého kultivačního světa! Takže takhle učíte své učedníky!”

Vůdce sekty OuYang: „Vůdče sekty Su, před tak velikým nepřítelem se nehašteřme mezi svými.”

Su She se chladně zasmál. „Tak kdo jsou ti naši? Podívejte se na sektu Lan z Gusu. Každý z nich je s Wei WuXianem za dobře. Vážně se počítají jako naši?”

Tohle sektu Lan z Gusu okamžitě rozladilo. Lan QiRen se po něm letmo podíval, ale nic neřekl. Zdálo se, že jednoho staršího kultivátora vysokého řádu, co byl u sekty Lan z Gusu jako host, to rozhněvalo. „Su MinShane, i když už nejsi součástí sekty Lan z Gusu, stejně by sis měl dávat pozor na jazyk!”

Okamžitě předstoupil učedník ze sekty Su z Molingu. „Vůdce naší sekty se už od sekty Lan z Gusu dávno odtrhl. Jaké máš právo s ním mluvit takhle?”

Lan JingYi už měl dlouho na sektu Su z Molingu spoustu stížností a nahlas promluvil: „To, že vůdce vaší sekty teď může zastávat takové postavení, je stejně díky tehdejšímu učení sekty Lan z Gusu. Takže nemůžeme nic říct, i když se zakousl do ruky, co jej krmila?”

Ty dvě skupiny lidí v Jeskyně vraždění démonů na sebe začaly zahlížet a navzájem se zesměšňovat. Na straně sekty Su z Molingu zakřičel někdo další: „V sektě Lan z Gusu je tolik učedníků; neříkejte mi, že si všichni můžou založit vlastní sektu? To je trochu pohrdavé, ne?”

Ten útok okamžitě oplatil někdo ze strany sekty Lan z Gusu: „Kdo to tady kým pohrdá? Kterápak sekta hrála všechny své vymýtací melodie špatně a stejně si to neuvědomuje!”

Jakmile zaznělo toto, Wei WuXian měl pocit, že se všechno vyjasnilo! Promluvil: „Není to ani jídlo, ani prostředí!”

Všichni se překvapeně zarazili.

Wei WuXian pokračoval: „Všichni jste zapomněli, že když jste přišli na horu, dělali jste ještě něco.”

Lan SiZhui: „Copak?”

Wei WuXian: „Zabíjeli mrtvoly.”

OuYang ZiZhen vykřikl: „Ach, možná to je to samé jako tehdy ve městě Yi, kde měly mrtvoly v ústech něco jako jedovatý prášek?! Tati, když jsi zabíjel ty mrtvoly, rozprášil se z těl těch mrtvol podivně zbarvený prášek?”

Vůdce sekty OuYang: „Nebyl tam žádný prášek, žádný!”

OuYang ZiZhen se odmítal vzdát. „Tak... tak co nějaké tekutiny?”

Jiang Cheng měl hlas chladný: „To stačí. Kdyby z těl mrtvol po zabití prýštil divný prášek nebo tekutiny, nebyli bychom tak slabí, abychom si nevšimli něčeho podivného.”

OuYan ZiZhen, co si myslel, že tu záhadu vyřešil, se začervenal a poškrábal se ve vlasech. Vůdce sekty OuYang nakonec stáhl svého přehnaně vzrušeného syna, aby si řádně sedl.

Wei WuXian: „Vskutku to má spojitost se zabíjením mrtvol. Ale problém netkví v mrtvolách, ale v lidech, co ty mrtvoly zabíjeli.”

Otočil se na Lan QiRena. „Seniore Lane, rád bych se tě na něco zeptal.”

Lan QiRen se letmo podíval po Lan WangJim a lhostejným hlasem řekl: „Pokud máš otázku, proč by ses ptal mě a ne jeho?”

Lan QiRen byl pedantský, ale nebyl nedbající. Také si uvědomil, že na tom bylo něco divného, a proto tak dlouho poslouchal navzdory své výbušnosti. Ale tvář měl stále celkem pochmurnou. Ale Wei WuXian jeho popudlivost znal už od mládí a poté zažil popudlivé povahy nespočtu dalších lidí. Už dávno se o to přestal zajímat. Když pomyslel na to, že toto byl strýček, co sám vychoval Lan WangJiho, byl si ještě víc jistý, že se neměl čeho děsit.

Promnul si bradu a široce se usmál. „No, bál jsem se, že by ses naštval, kdybych se ho přímo před tebou ptal na příliš mnoho věcí, ne? Ale jelikož jsi mi řekl, abych se zeptal jeho, zeptám se tedy jeho. Lan Zhane?”

Lan WangJi: „Hm.”

Wei WuXian: „Sekta Su z Molingu je sekta, co se odštěpila ze sekty Lan z Gusu, že?”

Lan WangJi: „Hm.”

Wei WuXian: „Ačkoli se odštěpila, techniky sekty Su z Molingu stále jako 'odkaz' používaly techniky sekty Lan z Gusu, že?”

Lan WangJi: „Ano.”

Wei WuXian: „Jedna z technik sekty Lan z Gusu, Melodie zdolání, účinkuje tak, že vymycuje zlo. A sedmistrunná citera je mezi nimi nejmocnější, takže nejvíce lidí kultivuje prostřednictvím citery. Sekta Su z Molingu udělala to samé a i v jejich sektě je nejběžnější citera, je to správně?”

Lan WangJi: „Správně.”

Wei WuXian: „Ačkoli vůdce sekty Su z Molingu odešel ze sekty Lan z Gusu se znalostmi jejích technik a založil si svou vlastní, jeho vlastní schopnosti hry na citeru nebyly nic zvláštního. A učedníci, co učil, také často a mnohokrát chybovali, že?”

Lan WangJi upřímně odpověděl: „Ano.”

Wei WuXian a Lan WangJi si vyměňovali repliky, mluvili, jako kdyby kolem nikdo nebyl. Víc a víc lidí si uvědomilo, že to nebylo akorát tak, že by Su Sheho zesměšňovali, ale že spíš něco rozebírali. A tak začali poslouchat bedlivěji.

Pak Wei WuXian zpomalil. „...A to znamená, že i kdyby část bojových melodií, co sekta Su z Molingu hrála při zabíjení mrtvol na Pohřebním pahorku, byla špatně, sektě Lan z Gusu by to nepřišlo nijak nezvyklé a akorát by si pomysleli, že udělali chybu kvůli svým podřadným technikám a že si notový zápis zapamatovali špatně. Nedávali by si na čas zjistit, jestli to byla náhodná chyba nebo záměrná. Je to tak?”

Jak Su She zaslechl tu poslední otázku, zorničky se mu zúžily. Ruku, co měl položenou na jílci meče, mu najednou protkaly žíly. Čepel meče už měl na čtyři centimetry vytasenou. Na druhou stranu Lan WangJi zároveň s tím zvedl zrak. Jak Wei WuXian, tak on v očích toho druhého spatřili pochopení.

Promluvil slovo za slovem: „Tak to je.”

Su She s břinknutím vytasil meč. Wei WuXian srazil čepel meče stranou dvěma prsty a usmál se. „Co to děláš? Nezapomeň. Přišel jsi o veškerou svou duchovní sílu. Bude ti k něčemu, když mi takhle vyhrožuješ?”

Su She s mečem zvednutým v ruce ani nezaútočil, ani ho nesložil. Zaťal zuby. „Takhle dlouho na mě mít spadeno— co se jen snažíš naznačit?”

Wei WuXian: „To jsem to tak zmírnil, že sis myslel, že něco naznačuji? Tak to budu o něco jasnější. Všichni tady přišli o svou duchovní moc, protože všichni udělali jednu věc. Co to bylo? Zabíjeli mrtvoly. Když jste zabíjeli mrtvoly, s vámi všemi šel vůdce sekty Su z Molingu. Předstíral, že používá citeru k odrážení mrtvol, ale aniž by si toho někdo všiml, změnil část bojové skladby na jinou melodii. Na melodii, co způsobuje, že lidé dočasně přijdou o svou duchovní moc. Bojovali jste v krvavé řeži, ale zatímco navenek bojoval s vámi, za vašimi zády...”

Su She: „To je očerňování!”

Wei WuXian: „Je tu mnoho kultivátorů citery ze sekty Lan z Gusu, ne? Když jste stoupali na horu, v bojových melodiích, co hrála sekta Su z Molingu, byly chyby, ne?”

Kultivátoři citery ze sekty Lan Z Gusu měli největší právo na takovou otázku odpovědět. Jednohlasně odpověděli: „Ano, byly!”

Wei WuXian pokračoval: „Vůdče sekty Su, věděl jsi, že mnoho lidí ze sekty Lan z Gusu tebou a sektou Su z Molingu pohrdalo, a tak jsi to pohrdání využil k vlastnímu užitku. Temné skladby se dají použít tak, aby ublížily ostatním, ale od člověka, co je hraje, vyžadují duchovní moc. Kdybys byl sám, samozřejmě bys to nedokázal provést tak, aby o duchovní moc přišla téměř tisícovka lidí. A tak jsi s sebou přivedl všechny kultivátory citery ze sekty Su z Molingu, aby mohli hrát s tebou! Mezi přítomnými sektami by si mohla všimnout, že je něco špatně, akorát sekta Lan z Gusu, ale ti tebou pohrdali. I kdyby si všimli, že jste ty bojové skladby hráli špatně, akorát by si pomysleli, že jsi tak nešikovný, že jsi dokonce i své učedníky naučil špatně!”

Nie HuaiSangovi spadla brada. „Vážně na světě existuje taková temná skladba, kvůli které při poslechu člověk přijde o duchovní moc?”

Wei WuXian: „Proč ne? Tóny citery dokáží zažehnat zlo, tak proč by místo toho nemohly zlo přivolat? Existuje sbírka skladeb z Dongying jménem Sbírka rozruchu. Skladby v ní uvedené jsou všechno temné skladby z oblasti Dongyingu. Byly tam dokonce skladby, co se daly použít k zabití člověka, tak proč by tam nemohla být skladba, kvůli které člověk dočasně přijde o duchovní moc? Senior Lan QiRen je přímo tady s námi. Zeptej se ho— je taková kniha v Síni zakázaných knih v Knihovnickém pavilonu sekty Lan z Gusu?”

Su She se oklepal a ušklíbl se. „I kdyby taková skladba existovala, když jsem studoval v Gusu, vůbec jsem nebyl schopen vstoupit do Síně zakázaných knih. A tak jsem ji nemohl spatřit. Poté jsem do Oblačných Zákoutí nevkročil ani na krok a o takové knize jsem nikdy ani neslyšel! Ale ty jsi na druhou stranu tak obeznámený se Sbírkou rozruchu a také máš abnormálně blízko k HanGuang-Junovi. V porovnání se mnou máš větší šanci přijít do kontaktu s touto knihou, ne?”

Wei WuXian se zasmál. „Kdo řekl, že jsi musel zajít do Síně zakázaných knih? Nebylo by v pořádku, kdyby tam mohl volně vstoupit tvůj pán? Metody, jak zfalšovat notový zápis— to tě pravděpodobně také naučil on, že?”

Člověk, co měl moc svobodně a po libosti cestovat z a do Oblačných Zákoutí. Nebylo třeba nahlas říkat, kdo byl tím Su Sheho pánem. Všichni to věděli— mohl to být akorát LianFang-Zun!

Wei WuXian: „Byl to nápad vás dvou polapit učedníky všech sekt a přilákat na Pohřební pahorek tolik lidí. Kudlanka se živí cikádou, zatímco skřivan žere kudlanku— vymluvil se na své zranění, aby se vyhnul tomu, že by vzbudil nějaké podezření. A spolupracoval s tebou zvenčí. Jeden z vás zahrál temnou skladbu, aby snížil duchovní moc lidí, zatímco druhý použil Tygří pečeť, aby ovládal mrtvoly na hoře. Nakonec by to na mém místě vyhladilo tisíce lidí. Nikdo by mi nevěřil, kdybych řekl, že jsem to já neudělal, že? A ani ses nebál, že bys na mě narazil. Mé nechvalně známé jméno totiž zná každý. S tou starou i novou nenávistí by ten vzrušený dav mé protesty vůbec neposlouchal. Možná by to ve mně dokonce podnítilo úmysl zabíjet a všechny bych zavraždil a ušetřil bych vám tak veškerou práci.”

Su She: „Jak směšné. LianFang-Zun už je vrchním kultivátorem, co vede celý kultivační svět. Není to tak, že by potřeboval moc nebo jméno. Jakou by to pro něj mělo výhodu, kdyby zemřelo tolik lidí? Nejenom že jsi očernil mě, ale odvážil ses očernit dokonce i LianFang-Zuna!”

Wei WuXian: „Pokud s takovým přesvědčením říkáš, že tě očerňuji, troufneš si tady přede všemi zahrát bojovou skladbu, co sekta Su z Molingu po cestě na horu hrála, aby odrazila mrtvoly?”

Byli tu všichni kultivátoři citery ze sekty Lan z Gusu. Kdyby Su She hrál něco jiného než předtím, hned by jej odhalili!

Dav v Jeskyni vraždění démonů se pomalu sunul od lidí ze sekty Su z Molingu, nechali mezi nimi a sebou celkem velké prázdné prostranství a izolovali je tak uprostřed.

Wei WuXian té příležitosti využil. „Ne? Jistě, to není problém. Proč se nepodíváš, co je tohle?”

Zpoza klopy vytáhl dva zažloutlé listy papíru a zamával jimi, takže všichni jen stěží viděli, že to byly dva notové zápisy. „Vážně sis myslel, že jsme se z našeho výletu na Kapří Věž vrátili s prázdnou? V tajné komnatě za bronzovým zrcadlem ve Voňavém paláci Jin GuangYao skryl dvě vytržené stránky ze Sbírky rozruchu. Už jsme je našli. Jakmile je zanesu seniorovi Lan QiRenovi a on se podívá, jestli je mezi nimi ta melodie, co jsi hrál, pravda vyjde najevo!”

Su She se ušklíbl. „Lžeš. Jak mám vědět, že sis ten notový zápis jen nahodile nevymyslel, abys mě očernil?”

Wei WuXian: „Přece s sebou nemůžu neustále nosit dva notové zápisy, abych je mohl kdykoli vytáhnout, ne? Ovšem jestli lžu nebo ne, to senior Lan QiRen pozná, jen co se na to podívá.”

Su She měl původně podezření, že to byl jen trik. Ale když viděl Wei WuXianův prohnaný úsměv a jeho suverénní tón a zároveň to, jak Lan QiRen nakrčil obočí, jak ty notové zápisy přijal, cítil, jak se mu sevřelo srdce. „Seniore Lane, pozor!” Jak promluvil, natáhl se po těch dvou stránkách.

V této chvíli se k němu rozletěl Bichenův ledově modrý odlesk. Meč Su Shemu u pasu se vytasil, aby ten útok odrazil. Ale teprve když ten útok vykryl, si uvědomil— že ho oklamali!

Su Sheho meč se jmenoval Nanping. Zrovna teď, kdy udeřil proti Bichenu, jeho odlesk jasně zavířil— jasně byl plný duchovní energie!
--------------------------------------------


~ Haha, Lan WangJiho málomluvnost je úžasná. A stejně dokáže vyjádřit všechno, co je třeba. ~

~ RÁDA BYCH POPROSILA VŠECHNY ČTENÁŘE, ABY NEDÁVALI MŮJ PŘEKLAD NA JINÉ STRÁNKY (wattpad, jiné blogy apod.). A POKUD UŽ K TOMU MAJÍ NĚJAKÝ DŮVOD, ABY ALESPOŇ UVEDLI, KDE K TOMU PŘIŠLI... Docela mě mrzí na to náhodou narazit a zjistit, že to dotyčný vydává za svůj počin. ~ 

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>