GDC - kapitola 79

Kapitola 79 – Věrnost (1)

Ten masakr v Městě bez Noci byl podle legendy jatka, při kterých Patriarcha Yilingu Wei WuXian během jedné noci na Přísažné konferenci sám zavraždil přes tři tisíce lidí.

Někteří říkali, že to také bylo pět tisíc. Ale bez ohledu na to, jestli to byly tři nebo pět, jedno bylo jisté— během té noci se trosky Města bez noci staly Wei WuXianovou rukou krvavým peklem.

A vrahovi se i pod útoky všech podařilo bez zranění vrátit na Pohřební pahorek. Nikdo nevěděl, jak přesně to udělal.

Kvůli této bitvě došel kultivační svět celkem těžké újmy. A jelikož to bylo takhle, po téměř třech měsících, kdy si lidé šetřili energii a vytyčovali plány, se Čtyřem velkým sektám konečně úspěšně podařilo oblehnout doupě toho démona, Pohřební pahorek, a vrátit to slovo „masakr” zbytkům sekty Wen a šílenému Patriarchovi Yilingu.

Wei WuXian se podíval na kultivátory před Jeskyní vraždění démonů. Tvářili se naprosto stejně jako kultivátoři z té noci Přísažné konference, kdy lili na zem víno a přísahali, že rozpráší popel zbytků sekty Wen a jeho. Někteří byli přeživší z té noci, jiní byli potomci těch kultivátorů, ale ještě víc jich bylo „spravedlivých lidí”, co měli stejnou víru jako oni.

Yi WeiChuan, ten kultivátor ve středním věku, co prohlásil, že mu Wei WuXian usekl nohy a že od té doby musel mít dřevěnou protézu, znovu promluvil: „Ten dluh krve, co dlužíš třem tisícům lidí, nikdy nesplatíš, ani kdybys zemřel milionkrát!”

Wei WuXian ho přerušil: „Tři tisíce lidí? Té noci v Městě bez noci tam opravdu bylo přítomno tři tisíce kultivátorů, ale také tam byli vůdci sekty a mnoho z jejich elit. Mohl jsem se vším tím zabít všech těch tři tisíce lidí? To o mě smýšlíš příliš zvysoka nebo na ně shlížíš?”

Akorát klidně zmínil prostý fakt, ale ten kultivátor měl pocit, jako kdyby se mu vysmíval. Soptil: „O čem si myslíš, že tady mluvíme? Jak by se mohlo vyjednávat o krvavém dluhu?”

Wei WuXian: „Není to tak, že bych o něčem takovém chtěl vyjednávat, ale nechci, aby byla moje obvinění dvojnásobná jen kvůli slovům někoho jiného. Nebudu nést to, co jsem neudělal.”

Někdo promluvil: „Co jsi neudělal? Existuje vůbec něco, co jsi neudělal?”

Wei WuXian: „Například jsem nerozsekal ChiFeng-Zuna. Nepřiměl jsem paní Jin, aby si na Kapří Věži vzala život. Neovládám veškeré ty mrtvoly, na které jste narazili, když jste spěchali na horu.”

Su She se usmál. „Patriarcho Yilingu, vždycky jsem slyšel, že jsi arogantní, a přesto jsi teď tak skromný. Pokud jsi to nebyl ty, vážně mě nenapadá nikdo, co by na tomto světě dokázal ovládat tolik zběsilých mrtvol, aby s námi tak dobře bojovaly.”

Wei WuXian: „Vážně tě nikdo nenapadá? Kdyby měl člověk Tygří pečeť, může to zvládnout každý.”

Su She: „Není Tygří pečeť jedna z tvých zbraní?”

Wei WuXian: „Teď je na čase se zeptat, kdo si jí tak moc cení. Je to jako s Wen Ningem. Tehdy byly některé sekty a podobně ze Zádušního generála k smrti vyděšené. Navenek řekli, že ho zabili, ale za zády ho přes deset let skrývali. Divné. Kdo to tehdy řekl, že jeho popel rozprášil?”

Všichni se naráz podívali k přítomným učedníkům ze sekty Jin z Lanlingu. Přece jenom to byl vůdce sekty Jin z Lanlingu, kdo měl v té záležitosti naprostou zodpovědnost a kdo s veškerou vážností prohlásil, že dva vůdce zbytků sekty Wen spálili a že jejich popel dokonce rozprášili ve Městě bez noci.

Su She okamžitě odpověděl: „Vážně si nemusíš vymýšlet vlastní historky.”

Najednou se z lesa znovu ozvalo podivné šustění a rachocení.

Lan QiChen: „Dávejte si všichni pozor! Je tu druhá vlna mrtvol!”

Jak to lidé zaslechli, polovina skupiny předstoupila, aby se s tím vypořádali, zatímco druhá půlka stále poplašně mířila hroty mečů na tu skupinu před Jeskyní vraždění démonů.

Wei WuXian: „Už jsem řekl, že ty mrtvoly nejsou pod mou kontrolou. Pokud máte čas se dívat na mě, možná byste se místo toho měli dívat na ně.”

Bylo tu celkem dost slavných kultivátorů a také pár vůdců sekt a seniorů. Vypořádat se se skupinou zběsilých mrtvol nebylo nic obtížného. Ozývala se tu citera a všude létaly odlesky mečů, nikdo neměl chvilku volna, aby se zabýval tím, co se tu dělo.

Jiang Cheng máchl svým bičem, rozsekal tři mrtvoly na kusy a pak se otočil na Jin Linga. „Jin Lingu! Chceš si zachovat nohy nebo ne?!”

Myslel tím, že Jin Lingovi zlomí nohy, pokud bude stále odmítat se vrátit. Ale taková výhrůžka bylo něco, co Jin Ling slýchával pořád dokola. Nikdy to ve skutečnosti neudělal. A tak se podíval po Jiang Chengovi, ale stejně se nepohnul. Jiang Cheng zaklel, zkroutil zápěstím, aby zavolal zpět Zidian, jako kdyby jím chtěl ovinout Jin Linga a přitáhnout ho k sobě silou. A přesto to fialové světlo, co zářilo na těle Zidiana, najednou potemnělo. A za chvilku uhaslo docela.

Z dlouhého biče se okamžitě stal stříbrný prsten a ovinul se mu kolem prsteníčku. Jiang Cheng se udiveně zarazil. Nikdy nezažil, že by se Zidian sám od sebe proměnil zpět. Pořád si zíral na dlaň, když mu do jejího středu ukáply dvě kapky krve.

Jiang Cheng zvedl ruku, otřel se a spatřil plnou ruku rudé.

Jin Ling vykřikl: „Strýčku!”

I z davu, co bojoval s mrtvolami, se ozvalo pár překvapených výkřiků. I tam většina odlesků meče pohasla a na tvářích lidí visely dva šarlatové pramínky krve. Krvácení z nosu. Některým tekla krev z nosu i úst!

Jeden z kultivátorů meče vykřikl: „Co se to děje?!”

„Moje duchovní moc je pryč!”

„Seniore, pojď mi na chvilku pomoct! Něco se tu stalo!”

Bichen byl vytasený a zabíjel mrtvoly, co proháněly kultivátora, co volal o pomoc. Ale toho žalostného volání přibývalo, vzdouvala se a utichala. I dav se pomalu shlukoval a ustupoval směrem k Jeskyni vraždění démonů.

Kultivátoři, co byli připravení na Pohřebním pahorku svést velkolepou bitvu, zrovna teď najednou přišli o svou duchovní moc. Nejenom že zmizely odlesky meče, ale selhaly i amulety a dokonce i melodie učedníků sekt Lan z Gusu a Su z Molingu byly jen obyčejné zvuky, co pozbyly své schopnosti vymýtání.

Situace se obrátila!

Lan WangJi si ze zad stáhl citeru. K nebi vzlétly vibrace strun. Ale bez ohledu na to, jak zběhlý byl v Melodii překonání, nicméně byl sám. Wen Ning vyskočil z Jeskyně a pomohl mu odehnat ty mrtvoly pryč. A zároveň musel v tichosti vytrpět kopance a rány pěstí od těch kultivátorů. Naštěstí nebyl schopen cítit bolest, a proto to na něj nemělo vliv.

A v tom všem zmatku Lan SiZhui najednou vyběhl ven a zakřičel: „Všichni pojďte sem, pojďte do Jeskyně vraždění démonů. Na zemi v jeskyni je velká formace. Některé části tam chybí, ale pokud se to opraví, mělo by to fungovat. Nějakou chvíli by se to mělo dát zvládnout!”

Pár kultivátorů, co ze všeho toho zabíjení zešíleli, chtělo jít dovnitř, jen co to zaslechli.

Ale Su She zakřičel ještě silnějším hlasem: „Ať dovnitř nikdo nejde! Určitě to je past! Uvnitř na nás určitě čekají ještě větší nebezpečí!”

Jak lidé zaslechli jeho křik, najednou si to uvědomili a váhali, jestli mají jít dovnitř nebo ne.

Wei WuXian vypustil spršku amuletů. „Zemřít venku je smrt a zemřít uvnitř je taky smrt. Stejně umřete a pokud půjdete dovnitř, aspoň to na chvilku oddálíte. Proč všechny ty lidi popoháníš, aby zemřeli dříve?”

Ačkoli to, co řekl, dávalo smysl, protože to řekl on, lidé se ještě víc děsili jít dovnitř. Stále váhali a pokračovali ve svém tvrdém boji se zběsilými mrtvolami. Ostatní to dokázali chvíli zvládnout i poté, co je opustila duchovní síla, ale Nie HuaiSang ne. Všichni věděli, že byl bojácný a zároveň bez nadání. Ani nebyl ambiciózní a jako kultivátor se moc nesnažil. Ta náhlá změna událostí jej zastihla nepřipraveného a neutržil žádná zranění jen díky ochraně své osobní stráže.

Když viděl, že těch mrtvol bylo víc a víc a že v dohledu nebyl jejich konec, pospíšil si: „Půjdete všichni dovnitř nebo ne? Pokud ne, půjdu jako první. Omluvte mou nepřítomnost. Rychle, rychle, rychle— všichni dovnitř!”

Než vůbec Nie HuaiSang domluvil, s rychlou rozhodností vedl učedníky sekty Nie z Qinghe do Jeskyně vraždění démonů. Vážně byl nervózní jako pes, co přišel o svého pána, a vyděšený jako ryba, co unikla ze sítě. Ta jeho přímočarost ostatní tak šokovala, že neměli slov.

V této chvíli zakřičel i OuYang ZiZhen: „Tati, přestaň je zabíjet! Věř mi, pojď dovnitř! Zrovna před chvílí jsme tam byli. Uvnitř nejsou žádné pasti!”

Zakřičelo i pár dalších chlapců: „Jo, na zemi je tam vážně velká formace!”

Jin Ling: „Strýčku, pojď dovnitř!”

Jiang Cheng se vrhl vpřed se Sandu, co také pozbyl svůj odlesk, a pohrozil: „Prostě zavři pusu!”

Ale po tom křiku mu z úst a nosu znovu odkápla krev. Jin Ling seběhl ze schodů a začal ho táhnout k Jeskyni.

Jiang Cheng byl zrovna teď ve stavu, kdy přišel o svou duchovní moc a už půl dne bojoval, a tak byl vyčerpaný a Jin Lingovi se nějak podařilo ho odtáhnout do Jeskyně. Kultivátoři ze sekty Jiang také spěšně následovali svého vůdce.

Zároveň s tím se z prázdné jeskyně ozval radostný hlas: „Lidi, pojďte dovnitř! Je to tu celkem prostorné! Mohl by dovnitř přijít nějaký senior a pomoct vyspravit tu formaci na zemi? Já to nezvládnu! Nevím, jak to spravit!”

Když lidé zaslechli tu jeho poslední větu, každému na mysl vytanulo jedno slovo: „Budižkničemu!”

Lan WangJi nezvedl prsty ze strun své citery, ovšem vzhlédl. „Strýčku!”

Lan QiRen prvně nechtěl jít do Jeskyně. Radši by až do poslední chvilky bojoval venku. Ale zrovna teď nebyl sám. Byl zodpovědný za mnoho kultivátorů ze sekty Lan a sekty Jin, které mu svěřili pod velení. A ani nebyl hlavní silou bitvy. Nechtěl ignorovat životy těchto učedníků, byl ochotný chopit se jakékoli naděje, co se nabízela.

Nepodíval se na Lan WangJiho. Pozvedl meč a rozkázal: „Postupujte obezřetně!”

Až do teď už dovnitř šly sekty Jin z Lanlingu, Lan z Gusu, Nie z Qinghe a Jiang z Yunmengu. S nimi ve vedení se i zbytek lidí okamžitě rozhodl už dál nebojovat. Pokud bylo v jeskyni vážně nějaké zvíře nebo démon, chránily je před tím čtyři vysoké pilíře. Také si pospíšili dovnitř. Lidé ze sekty Su z Molingu byli nakonec jediní, co se nepřesunuli dovnitř.

Wei WuXian: „Hm? Vůdče sekty Su, nepůjdeš dovnitř? Velmi dobře, tak můžeš zůstat venku. Ale všem došla duchovní síla, ne? Pokud zůstaneš venku, copak si tím neříkáš o smrt? Tak chvalitebná kuráž.”

Su She se po Wei WuXianovi úkosem podíval. Ačkoli mu v zachmuřené tváři nekontrolovatelně cukalo, také své učedníky zavedl dovnitř.

Jeskyně vraždění démonů zdárně pojala všechny ty lidi, kterých bylo přes tisíc. V hlavní síni jeskyně se donekonečna rozléhal dech a šepot těch lidí. Jakmile Lan QiRen vešel dovnitř, přistoupil k Nie HuaiSangovi a za jeho nadšeného pohledu plného očekávání prozkoumal rozmazané části formace. Ta formace byla vskutku celkem stará. Hned si nařízl dlaň a opravil tu formaci svou krví. Wen Ning strážil schody, odhazoval mrtvoly, co byly nejblíž. Jakmile byla formace opravená, zdálo se, jako kdyby ty mrtvoly zadržovala nějaká neviditelná bariéra. Dočasně nedokázaly vstoupit dovnitř.

Wei WuXian počkal, dokud si Lan WangJi nesklidil citeru. Teprve pak s ním šel dovnitř. Kultivátoři si zrovna vydechli úlevou, ale když ty dva, jednoho v černém a druhého v bílém, viděli scházet ze schodů, znovu začali být nervózní.

Nikdo nečekal, že to dopadne takhle. Měli sem přijít a přidat se k obléhání Patriarchy Yilingu, a přesto se teď zdálo, že to oni čelili obléhání. Dokonce se museli skrýt v jeskyni Patriarchy Yilingu, aby byť jen o něco déle přežili. Lan QiRen skončil s opravou formace na zemi a předstoupil před dav, zastoupil těm dvěma cestu. Hlavu měl hrdě vztyčenou, skoro jim chtěl bránit holýma rukama. Kdyby se Wei WuXian odvážil udělat nějaký tah, jako kdyby s ním chtěl bojovat až do konce svého života.

Lan WangJi: „...Strýčku.”

Lan QiRenovi z nitra stále ještě nevyprchal ten pocit zklamání. Zrovna v tuto chvíli se stále ještě nechtěl podívat na učedníka, na kterého byl tak hrdý a kterého celá ta léta učil. Jen se podíval na Wei WuXiana a chladně promluvil: „Co jen máš v úmyslu dělat?”

Wei WuXian se posadil na schodech. „Nic. Ale když už jste tu, co kdybychom si promluvili...”

Yi WeiChun zakřičel: „S tebou nemáme o čem mluvit!”

Wei WuXian: „Jak bychom neměli o čem mluvit? Tomu nevěřím— nechcete vědět, jak jste tak najednou přišli o svou duchovní sílu? Z hloubi svého srdce říkám, že nejsem tak mocný, abych vám všem něco provedl, aniž by si toho někdo všiml.”

Jen co si Yi WeiChun odplivl, zaslechl, jak odpověděl Nie HuaiSang: „Jo, myslím, že to dává celkem smysl.”

Všichni se na něj dívali úkosem.

Wei WuXian pokračoval: „Odhaduju, že než jste sem přišli na to obléhání, neměli jste čas se shromáždit a najíst se spolu, takže byste neměli být pod vlivem žádného jedu.”

Lan SiZhui: „Rozhodně to není jed. Nikdy jsem neslyšel o jedu, co by dokázal tak náhle rozpustit duchovní sílu člověka. Pokud by existoval, rozhodně by jej za vysoké ceny vyhledávalo mnoho kultivátorů. A ty zkazky by způsobily rozruch.”

Mezi kultivátory, co přišli, bylo mnoho mediků. Chopili se pár lidí a nahmatali jim pulz. Lidé se ptali: „Tak co? Tak co? Duchovní síla nám zmizela dočasně nebo natrvalo?!”

Ta otázka okamžitě upoutala pozornost mnoha lidí. Už dál neměli čas dávat si na Wei WuXiana pozor. Kdyby jim duchovní síla zmizela navždy, navěky, byli by přece jenom více méně k ničemu.

To by byl rozhodně mučivější konec než tu zemřít.

Medikové krátce diskutovali, než promluvili: „Vaše zlaté jádro je netknuté. Není třeba se bát! Mělo by to být dočasné.”

Když Jiang Cheng slyšel, že to bylo dočasné, konečně si potají oddechl úlevou. Přijal kapesník, co mu Jin Ling podával, a otřel si krev z tváře. Začal: „Dočasné? Jak dlouho je dočasné? Kdy bychom se měli zotavit?”

Jeden z mediků: „...Obávám se... že to potrvá přinejmenším čtyři hodiny.”

Jiang Cheng měl tvář strašlivě chmurnou. „Čtyři hodiny?!”

Všichni vzhlédli a podívali se na zástup zběsilých mrtvol, co obklopovaly Jeskyni tak na těsno, že by mezi nimi neprošla ani kapka vody. Jejich počet nebyl o nic menší než počet živých lidí, co dneska přišli. Každá jednotlivá mrtvola zírala rovnou do Jeskyně, kde se komíhaly hlavy lidí a kde vířila energie yang. Nebyly ochotné ustoupit ani o krok, svíjely se tam a zpět, pěkně bok po boku, jako kdyby mohly kdykoli vtrhnout dovnitř. Ten puch hnijícího masa byl více než ohromný.

Jejich duchovní síla se jim zotaví přinejmenším až za čtyři hodiny? Dokonce ani nevěděli, jestli ta útržkovitá formace na zemi, co se léta nepoužívala a co jenom dočasně vyspravili, vydrží čtyři hodiny!

A kromě toho Patriarcha Yilingu byl nyní na stejném místě jako oni. Ačkoli nevěděli, proč ještě neučinil svůj tah, možná je hodlal vyhladit jako kočka myši. Až je pořádně vyděsí a pohraje si s nimi. Navzdory tomu nikdo nevěděl, jestli Wei WuXian najednou nevybuchne.

Pohledy jim znovu padly na Wei WuXiana.

Wei WuXian: „Už jsem řekl, že není třeba, abyste se dívali na mě. V této jeskyni jsou jenom dvě skupiny lidí, kterým zůstala duchovní síla. HanGuang-Jun a já jsme jedna skupina; a druhá jsou děti, které sem na horu před pár dny přivedli. Není nepřesné zbytek lidí popsat jako absolutně bezmocné, ne? Kdybych vám chtěl něco udělat, dokázaly by mě ty děti zastavit?”

Su She si odfrkl: „Přestaň s tím nesmyslem. Pokud nás chceš zabít, tak ať. Kdokoli, kdo ze sebe vydá byť jen hlásku, si nezaslouží být nazván hrdinou. A ani nečekej, že tě někdo bude žadonit o smilování.”

Po jeho slovech začalo mnoho lidí váhat. Mezi tou tisícovkou lidí tu bylo asi jenom dvacet, co přišlo kvůli pomstě. Zbytek se účastnil bez rozmyslu, když se doslechl, že se pořádá obléhání. Dalo se říct, že byli akorát přihlížející spravedlnosti, byli tu jen kvůli svému vlastnímu pocitu morálky. Tito lidé chtěli akorát jít s proudem hlavních skupin ve vedení. Být schopen zabít pár Wei WuXianových mrtvolných posluhovačů by byl celkem prestižní skutek. Ale pokud by za to vážně museli zaplatit svou daň, nepřipojilo by se moc lidí.

Wei WuXian se po něm podíval. „Promiň, ale musím se zeptat— kdo jsi?”

Když byli před jeskyní, zavolal na Su Sheho jménem, a přesto se teď znovu ptal. Jasně to bylo naschvál. Su Shemu na čele mírně vystoupily žíly. Užuž chtěl promluvit, když se do toho vložil Lan JingYi hlasitým hlasem: „A tak co? Není to jed, tak co tedy?”

Wei WuXian na Su Sheho okamžitě zapomněl. „A tak by lidé přece jenom nepřišli o duchovní sílu jen tak bezdůvodně. Musela k tomu být metoda a konkrétní okamžik. Než jste se vydali na Pohřební pahorek nebo po cestě sem jste všichni museli s něčím přijít do kontaktu, anebo jste všichni něco udělali. Děti sem přivedli před pár dny, takže načasování je mimo. A HanGuang-Jun a já jsme nešli stejnou horskou stezkou jako vy, takže nesedí místo. Chtěl by někdo popřemýšlet o tom, co jste všichni udělali?”

V tom ohlušujícím tichu někdo bezmocně odpověděl: „Co jsme všichni udělali? Po cestě na Pohřební pahorek jsme všichni pili vodu, ne? Nevzpomínám si, nevím.”

Kdo by Wei WuXianovi tak nevhodně odpověděl, udělal a přemýšlel, o čemkoli řekl? To mohl být jedině Kýval, Nie HuaiSang. Někdo si nemohl pomoct a okomentoval to: „Po cestě na horu nikdo nic nepil! Kdo by se odvážil pít vodu na hoře mrtvol?!”

Nie HuaiSang hádal dál: „Tak jsme všichni vdechli tu mlhu v horách?”

Pokud by na té mlze vážně bylo něco divného, bylo by to přijatelné vysvětlení. Někdo okamžitě souhlasil: „To je možné!”

A přesto Jin Ling okamžitě odpověděl: „Nemožné. Mlha je na vršku hor hustší, ale my už jsme byli celé dva dny na vršku svázaní. A pořád máme duchovní sílu, ne?”

Zdálo se, že Su She už to vážně nemohl dál vydržet. „To stačí, ne? Takže jste s ním vážně začali mluvit. Je to taková zábava, nechat se jím tak unést? On...”

Výraz se mu najednou drasticky změnil. Zasekl se uprostřed věty.

Wei WuXian: „Pokračuj. Proč nepokračuješ?”

Všichni učedníci ze sekty Su z Molingu vstali. „Vůdče sekty!”

„Vůdče sekty, co se děje?!”

Su She odhodil učedníka, co mu přišel na pomoc. Zvedl paži. Nejdřív ukázal na Wei WuXiana a pak přímo na Lan WangJiho. Učedník, co mu byl nejblíž, supěl: „Wei WuXiane, jakou kletbu jsi vrhl tentokrát?!”

Lan SiZhui: „To není kletba! To je... To je...”

Lan WangJi seděl stranou naprosto upjatě a řádně, položil prsty pravé ruky na citeru a zadržel tak vibrace jejích sedmi strun. Všichni učedníci, co se vzrušením brebentili, se najednou proměnili na kachny s podchyceným krkem. Veškerý hluk náhle uťal.

Všichni přítomní lidé ze sekty Lan to v tichosti okomentovali— to bylo umlčující kouzlo sekty Lan z Gusu...
--------------------------------------------


~ Lan WangJi! To byl bravurní tah! A jeho komentář v následující kapitole tomu akorát nasadí korunu. Ale o tom zase příště. ~



Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>