Kapitola 12
Chvíli to trvalo. Ze začátku to byla ta nejtrapnější rodinná sešlost, stůl byl rozdělený na lidský tým a tým alfa. Malá Melissa byla neutrální a sdílela tu nevědomost s jeho matkou. Ty dvě obstarávaly většinu povídání, postupně to napětí prolomily. Konverzace byla zprvu příliš zdvořilá a tichá. A Rourke seděl přímo naproti Corimu, kdy to jejich ticho cítil nejsilněji.
Alespoň že měl břicho schované pod stolem. Mohli si na něj zvyknout po částech a začali Zachriho trváním na tom, že se budou držet za ruce na stole.
„Pití. Rychle,” zašeptal Rourke číšníkovi, co vypadal trochu otřeseně, že obsluhoval takové složení.
„Takže kdo je...?” zeptal se Cory s pohledem na Tobiasovi. A Rourke si uvědomil, že se tak moc zabýval sám sebou, že zapomněl na tu nejzákladnější zdvořilost mezi přáteli, co se ještě nesetkali.
„Tobiasi, tohle je Cory. Vyrostli jsme spolu. Cory, tohle je Tobias. Je to, ehm, dobrý přítel.” Jistěže Alfové ví, kdo je kdo, ale prošli si tím rituálem potřesením rukou. Rourke představil všechny všem. Tohle připravilo cestu alkoholu, aby udělal svou magii. A překvapivé bylo, že za půl hodiny už se kolem stolu povídalo.
Ann a Tobias si trochu povídali. Obzvláště se zajímal o její vzdělání a dosavadní hledání práce. Zdálo se, že jeho matka si myslela, že musí Zachrimu nahlásit veškeré jeho vtipné momenty z dětství a školní dosažení. A zůstali tu jenom on a Cory, chvíli jen poslouchali ostatní.
„Máme nový holoset,” řekl Cory přes stůl.
A Rourke odpověděl: „Och. To je skvělé.”
„Jo a novou Perception konzoli.”
„Pěkný. Takže... už jsi hrál tu hru Quests?”
„No jasně že jo. Je úžasná. Ale jen stěží na to mám čas. Kdykoli mě Melissa vidí hrát, chce Rybičky. To je jedna z těch dětských her.”
„Jo, tu znám. Mám přítele Thomase a jeho Perception konzole je v podstatě stroj na Rybičky. A Galaktické poníky a Rudé strážce...”
Vyjmenoval všechny populární dětské tituly, na což Cory přikyvoval a povzdechl si.
„Měli bychom zajít do herny, chlape. Jak jsme chodili na střední. Zahrát si něco, kdy na tebe z obrazovky vyskočí krev a střeva.”
„No jasně, jedno místo znám.”
Rourke zapomněl, že párkrát prošel kolem herny v nákupním centru. Pomyslel si, že by tam rád zašel, ale Thomas nebyl moc velký fanoušek videoher. Nikdy se nezeptal žádného ze svých ostatních přátel. Takže možná se přece jenom od svého života na Zemi tak nelišil. Jen s sebou neměl Coriho, aby si ty věci užil.
„Vlastně bych rád šel.”
Cory se usmál. Po chvilce řekl: „Vypadáš dobře, chlape. Vážně dobře. Víš, bál jsem se o tebe, než jsi odešel. Věděl jsem, že tě ztrácím, jen mi nedošlo jak. A byl jsem příliš zaneprázdněný, abych tam byl pro tebe tak, jak bych měl, víš?”
Sklopil pohled. „Uch, zapomeň na ty kraviny, co jsem řekl, dobře? Byl jsem naštvaný. A myslel jsem si, že jsi udělal obrovskou chybu. Ale už je to dobré.” Pokrčil rameny. „Jen tak mimochodem, to tričko ti vážně sluší.”
Cory mrkl a přihnul si ze sklínky a Rourke věděl, že mluvil o té dětské oblině. Začervenal se a stáhl ruku pod stůl, aby se rozpačitě dotkl svého břicha. Ale také se usmál.
„Díky. Taky vypadáš jinak.”
„'Jinak?' Au. Takhle se podle tebe oplácí komplimenty?”
„No...” Rourke se choval, jako kdyby nedokázal vymyslet nic zdvořilého, co by řekl.
Nejdřív to mezi nimi bude trochu divné, uvědomil si Rourke. Ale pořád měl svého kamaráda.
----------------------------------------
~ A stěžejní otázka zůstává, zůstane na Měsíci nebo ne? ~
~ 2/3 ~
Žádné komentáře:
Okomentovat