JAB2 - kapitola 7

Kapitola 7

Klub byl plný stínů a problikávajících světel. Vzduch páchl chemikáliemi, alkoholem a potem. Lidé se cpali na tanečním parketě, nerozeznatelní, neidentifikovatelní. Občas náhodný reflektor vybral jednoho nebo dva a dal jim okamžik slávy a pak ho znovu pohltila vzdouvající se masa.

Tohle nebylo Alexanderovo prostředí. Každou ubíhající minutou litoval, že se k tomu nechal Milou přemluvit. Ale ze všeho toho učení byla unavená a vystresovaná a on chtěl, aby na ty blížící se zkoušky přestala myslet, a podvolil se.

Na baru měli aspoň Yuengling, což byla úleva, a Alexander dloubal do etikety, až byla horní půlka pryč. Byl tu takový hluk a ta světla byla jak tlumená, tak pulzující, kvůli čemuž ho bolela hlava.

„No tak, nebuď takový upjatec,” zakřičela mu Mila do ucha. „Pojďme tancovat!”

„Víš, že nesnáším tancování.”

„Ale všichni tancují! No tak! Chci tancovat!”

„Tak jdi,” řekl Alexander a upil ze svého piva.

„To jako vážně?” Mila si založila ruce v bok. „Necháš se mnou tancovat ostatní kluky? Nezajímá tě to?”

„Věřím ti,” řekl Alexander ploše.

„No vážně, co to s tebou je? Posledních pár dní jsi tak náladový. To já se tady stresuju závěrečnýma a ne ty!”

Alexander si usrkl z lahve. „Nebyl jsem náladový.” Tak trochu byl, možná, ačkoli nedokázal vypíchnout proč. Cítil, jak v něm narůstala tato podivná frustrace, ale nevěděl, kvůli čemu byl tak rozmrzelý. Všechno bylo v pohodě. Podnikání šlapalo jako dobře naolejovaný stroj. Jeho vztah s Milou nemohl být lepší. Neměl žádný důvod k frustraci.

„Jdi tancovat,” řekl Alexander. „Jdi se bavit—” Zarazil se, když reflektor zachytil dva kluky, co spolu tančili.

Mila následovala jeho pohled. „Ach, podívej, kdo tu je! Chris nás odkopl a neztrácel moc času. Má dobrý vkus. Je velmi pohledný.”

Alexander zíral na velké ruce na Christianově bocích, jak se Christian pohyboval. Jak se třel o toho druhého chlápka, hlavu na jeho rameni, s očima zavřenýma a rty rozevřenými. Ten chlápek ho hladově sledoval, pohyboval rukama a vjížděl Christianovi pod tričko.

Alexander odložil svoje pivo. „Pojďme ho pozdravit.”

„To nemůžeš myslet vážně!” řekla Mila. „Christian nebude rád. Jsem si jistá, že nechtějí, aby je někdo rušil!”

„No tak,” řekl Alexander, chytil Milu za zápěstí a prakticky ji odtáhl k těm dvěma.

„Alexandere!”

Ignoroval její protesty a tlačil se davem.

Když se dostali k cíli, Alexander popadl Christiana za paži— samozřejmě jen aby upoutal jeho pozornost.

Christianovi se rozletěly oči dokořán a párkrát omámeně zamrkal, než pohledem zaostřil na Alexandera. Pak mu tvář rozzářil pomalý, jasný úsměv. Rty vykroužil slovo, ale hudba byla příliš hlasitá, aby to Alexander slyšel. Christian se odtáhl od svého tanečního partnera a prakticky spadl na Alexandera. „Hej!” zakřičel vesele.

Tehdy si Alexander uvědomil, že Christian byl opilý. Ovinul mu paži kolem pasu, aby ho podepřel. „Jsi opilý.”

Christian mu dal paži kolem krku a zakroutil hlavou. „Jenom podnapilý.”

Alexander si odfrkl a podíval se na toho druhého chlapa— co jej propichoval pohledem.

„Ztrať se,” řekl Alexander. „Je příliš opilý na něco dalšího.”

Ten chlápek si otráveně odfrkl a ztratil se v davu.

„Nikdy nejsem příliš opilý na něco dalšího,” oznámil mu Christian u ucha.

Alexander se zašklebil. „Rozhodně jsi příliš opilý na to, abys řídil. Jak ses sem dostal?”

Odmlka. „Kdo ví. Myslím, že jsem přišel po svých.”

„Myslíš?” řekl Alexander. „Jak se dostaneš domů?”

Christian mu přitiskl nos proti uchu. „Nechci jít domů. Chci šukat.”

„Vážně,” řekl Alexander ploše. „Myslel jsem si, že jsi odmítl Milino pozvání, protože jsi nechtěl sex.”

„Nechci holku,” zašeptal mu Christian do ucha. „Chci muže. Chci, aby mě držel pod sebou a ojel.”

Alexander polkl. Jak se střetl s Miliným ustaraným pohledem, trhl sebou, ačkoli to neměla jak slyšet. A i kdyby to slyšela, neměl důvod cítit se provinile. Nebyl zodpovědný za to, co Christian plácal.

Alexander si odkašlal. „Vezmeme tě domů. Potřebuješ se z toho vyspat.” Gestem Milu pobídl, aby jej následovala, a napůl nesl a napůl táhl Christiana pryč z tanečního parketu.

„Kam jdeme?” řekl Christian, jakmile si došli pro kabáty a šli ven do prosincové noci.

Bylo chladno a sychravo, ale nebyl vítr.

„Kde bydlíš?”

Po chvilce mu Christian dal adresu.

„Tak tam jdeme,” řekl Alexander a tlačil ho ke svému autu.

„Hej, pomalu!” řekl Christian, jak se potácel. „Nohy mám tak trochu divný.”

„Když ses hrbil na tom chlápkovi na parketu, byl jsi v pořádku.”

„Zníš naštvaně, Alecu,” řekl Christian, otočil se a mrkl na něj. Na svoje hloupé flirtování evidentně nebyl příliš opilý.

„Nejsem naštvaný,” řekl Alexander, chopil se Christiana, když se znovu zapotácel. „Jsem otrávený. Dohlížet na tebe jsem dneska neměl na programu.”

„Nebuď na něj tak tvrdý, miláčku.”

To Alexandera polekalo a otočil hlavu. Na Milu naprosto zapomněl.

Natáhla krok, aby je dohnala. „Pokud něco, to ty by ses měl Christianovi omluvit za to, že mu děláš kazišuka.”

„Nic takového jsem neudělal,” řekl Alexander, otevřel svoje auto a strčil Christiana na sedadlo spolujezdce.

„Udělal,” zamumlal Christian.

„Udělal,” řekla Mila a sedla si dozadu.

„Je na mol.” Alexander nastoupil, zapásal Christiana, připásal sebe a nastartoval. „Kdo ví, co by mu ten chlápek udělal.”

Christian se začal smát— nebo spíš opile hihňat. „Ale, jsi tak roztomilý.”

Alexander mu věnoval upřený pohled.

Christian mu vzduchem poslal polibek.

Alexander zaskřípal zuby a obrátil pohled zpět na ulici.

Cítil na sobě Christianův pohled.

„Tohle je tak divné,” řekl Christian, zněl zmateně. „Jsi tak sladký, ale vypadáš velmi kysele. Divné.”

„Už ti někdo řekl, že jsi příšerný opilec?” řekl Alexander, ignoroval Milin smích zezadu.

„Ne,” řekl Christian po chvíli.

„Jsi příšerný opilec.”

„Nejsem. Jsem úžasný opilec! Střízlivím celkem rychle.”

„To není přesně to, co jsem myslel.”

„Jsi ošklivý. Vypadáš tak pěkně, ale jsi tak ošklivý.”

„Zrovna jsi řekl, že jsem sladký.”

„To jsem nikdy neřekl!”

Alexander se zasmál. „Jsi tak trochu absurdní.”

„A ty jsi pitomec.”

„A jsi otravný.”

„Pěkné,” řekla Mila a uchechtla se. „Urážky jako ze školky. Co dál, kluci?”

„Začal si on!” řekl Christian s trucovným náznakem v hlase. „Vážně, vážně tvého přítele nemám rád. Nevím, jak to s ním dokážeš vydržet. Nebo proč.”

„Má svoje chvilky,” řekla Mila. „Kromě toho má skvělý penis.”

To Christiana umlčelo. Na chvilku.

„Asi jo,” zamumlal zdráhavě. „Ačkoli velké penisy můžou být celkem nepohodlné, když chlápek neví, jak ho použít. Ale hádám, že on—”

„On je přímo tady,” řekl Alexander a díval se před sebe. „A vážně by chtěl, abyste vy dva přestali diskutovat o jeho penisu.”

„Otravo,” řekla Mila.

„Protivo,” řekl Christian.

Mila se trochu zasmála. „Doufám, že na Alexandera nejsi moc dopálený. Ten kluk byl velmi pohledný.”

„Jo. Měl pěkné oči. Tak modré. Škoda.”

Alexander se letmo podíval po Christianovi. Teď vypadal ospale.

„Můžu se tě na něco zeptat?” řekla Mila.

Když ze sebe Christian vydal ospalý zvuk, zeptala se: „Proč nemáš přítelkyni nebo přítele? Tím myslím, že jsi pravděpodobně nejoblíbenější kluk na škole, všichni tě milují, ale ty nikdy s nikým nechodíš. Akorát s každým spíš. Povídá se, že se bojíš závazků.”

„Ne,” zamumlal Christian a zívl. „Vlastně to je naopak. Moji rodiče se vzájemně milují— jejich láska je epická a tak— a já v podstatě vyrostl, aniž bych znal něco jiného. Spokojit se s čímkoli jiným mi přijde tak nějak plytké. A tak se prostě peleším. Musíš políbit spoustu žab, než najdeš svého prince a tak. Nepotkal jsem nikoho, koho bych chtěl tak moc, že bych se přestal pelešit.”

Na Christianově tváři byl toužebný pohled. Už nevypadal tak opile.

„Vážně chci takového člověka potkat,” řekla Mila.

Christian zachytil Alexanderův pohled a odvrátil zrak. „Ty i já, zlato.”

„Dobrá, pojďme si dát malý kvíz!” řekla Mila.

„Kvíz?”

„Hmm. Žena nebo muž?”

„Snadné,” zamumlal Christian. „Muž.”

„Proč jsi si tak jistý?” zeptala se Mila, v jejím hlase byl náznak otrávenosti. „Možná se zamiluješ do ženy.”

Alexander se po Christianovi znovu podíval. Oči měl zavřené.

„Nechápej mě špatně. Mám rád ženy,” řekl Christian. „Jsou příjemné na dotek, příjemné k povídání, ale vážně se nedokážu— nedokážu si představit, že bych se zamiloval do dívky. Jsou věci, které mi ženy nemůžou dát.”

„Jako co třeba?” řekla Mila.

'Nechci holku. Chci muže. Chci, aby mě držel pod sebou a ojel.'

Alexander se na sedadle mírně zavrtěl a upřel oči přímo před sebe.

„Být s mužem je jiné než být se ženou,” zamumlal Christian. „Je to jiná dynamika. Jsem pro rovnost pohlaví a to všechno, ale pořád jsou věci, co prostě nemůžeš—” S frustrovaným zvukem se odmlčel. „Těžko se to vysvětluje. S muži se cítím jinak a chci jiné věci, víš?”

Mila se zahihňala. „Prostě řekni, že máš radši penis.”

Christian se ušklíbl. „To taky, ale vlastně to není tak jednoduché.”

„Fajn, to je jedno. Takže ta osoba bude s největší pravděpodobností muž. Vysoký a namakaný nebo malý a štíhlý?”

„Hloupá otázka. Máš ráda malé a štíhlé kluky?”

„To není to samé! Slyšela jsem, že někteří gayové mají rádi twinky.”

„Já ne. Mám je rád vysoké a namakané. Někdo silnější než já.”

„Chápu,” řekla Mila, v hlase jí zněl úsměv. „Nech mě hádat: máš rád, ehm, být dole?”

Christian se zasmál. „Dělal jsem oboje.”

„Ale preferuješ být dole,” tlačila na něj Mila.

Alexander střelil kosým pohledem po Christianovi.

„Jo,” řekl a setkal se s Alexanderovým pohledem. Kůži na lícních kostech měl trochu zrudlou.

Alexander se otočil zpět na ulici. Byli skoro na adrese, co mu Christian dal.

„Ale ve skutečnosti to nedělám tak často,” řekl Christian. „Obvykle dělám jen dostaveníčka na jednu noc a s cizími lidmi se vážně nezachází tak daleko. A je to trochu moc intenzivní a cítíš se kvůli tomu moc zranitelně a tak, když chlápek—”

„Až moc podrobností,” řekl Alexander.

To ticho, co na auto padlo, bylo téměř ohlušující, a Alexander si uvědomil, že ta slova prakticky vyštěkl.

„Proč?” zamumlal Christian nakonec. „Je ti z toho nepříjemně, Alecu?”

Alexander udržoval oči na silnici. „Existuje něco jako přehnané sdílení.” Alexander zastavil auto před budovou. „Je tohle správný dům?”

„Já—Jo.”

„Tak si vystup.”

„Asi díky za odvoz. Ahoj, Milo.”

„Ahoj, Chrisi.”

Alexander se nedíval, jak Christian otevřel dveře, ale musel se dívat, když se zapotácel a spadl.

„Proboha,” řekl Alexander a vystoupil z auta.

„Svět se točí,” řekl Christian. „Divné. Už se necítím tak opile.”

Alexander ho vytáhl na nohy. „Tak pojď.”

Christian mu zavěsil paži kolem krku a ztěžka se o něj opíral.

„Potřebuješ pomoc?” zavolala Mila z auta.

„Ne,” řekl Alexander a dal se do kroku. „Kde je tvůj byt?”

„Tam. Páté patro. Výtah nefunguje.”

To mu došlo.

Když se konečně dostali k bytu, opřeli se o dveře a lapali po dechu.

„Myslím, že mi bude špatně,” řekl Christian.

„Ne,” řekl Alexander.

„Velmi nápomocné, chlape.”

„Zbytek zvládneš sám, ne?”

„Pokud řeknu ne, doneseš mě dovnitř?” Christian se mírně usmíval, ale oči měl podivně vážné.

Alexander se narovnal. „Pokud jsme zpět u flirtování, je ti dost dobře na to, aby ses odvláčel dovnitř.” Otočil se k odchodu, ale někdo ho popadl za kabát.

„Alecu.”

Nadechl se a podíval se na Christiana. „Co?”

Christian mu pustil kabát. Kousal se do spodního rtu, na tváři měl podivný výraz. „Tohle je jako, naposledy, co se vidíme, že?”

Alexander zabořil ruce do kapes kabátu a pokrčil rameny. „Pravděpodobně na sebe natrefíme u tebe na škole.”

„Ty víš, co tím myslím.”

Christianovy oči byly jako roztavená čokoláda.

Alexander odvrátil pohled a zatahal se za límeček. „Možná. A?”

„Nenávidím otevřené konce,” řekl Christian.

„Jaké otevřené konce?”

„Ty víš, o čem mluvím. Podívej se na mě.”

Alexander věděl, že by se neměl dívat. Věděl to.

Ale stejně se podíval.

V tichosti na sebe zírali; jediný zvuk na schodech bylo jejich přerývané dýchání.

Christian si olízl rty.

„Jenom jednou,” zašeptal.

A Alexander se na něj vrhl, drtil jeho rty svými. Christian sténal, popadl ho za vlasy a líbal ho na oplátku, nadšený a potřebný, a Alexander jej líbal hlouběji, strčil mu jazyk do pusy. Ten polibek byl nemravný a tělesný— jazyky, zuby, zadýchané steny a vzlyky— a on ho nemohl líbat dost hluboko a dost tvrdě. Nic nedávalo smysl— nic, jen tohle: ta nejzákladnější, fyzická potřeba, krev, co mu bušila v žilách chtíčem a co mu vyplňovala a vytvrzovala penis. Chtěl—

Začal mu zvonit mobil. Byl to jeho tón pro Milu.

Alexander ucukl, jako kdyby se spálil.

Ztěžka dýchali a zírali na sebe. Christian měl zorničky tak rozšířené, že se jeho oči zdály černé, tvář měl uzardělou, vlasy rozcuchané, rty oteklé a rudé. Alexander nenáviděl, že i když měl žaludek stažený vinou do uzlů, jedno jeho já se chtělo vrátit k sání a líbání těch rtů, tělo mu plálo touhou.

„Ne,” řekl ochraptěle a couvl, v tom svém spěchu skoro spadl ze schodů.

Jakmile byl venku, chladný noční vzduch mu kůži nijak neochladil.

Alexander se párkrát zhluboka nadechl, snažil se vůli rozehnat svou erekci. Pomyslel na Milu, co na něj čekala v autě, a cítil se, jak se mu převrátil žaludek.

Nechtěl tam jít, ale nemohl tady zůstat navždy.

Alexander se obrnil, nakráčel k autu a nasedl na sedadlo řidiče.

„Co ti trvalo tak dlouho?”

Alexander zíral do temné noci za předním oknem.

Nemohl lhát. Mohl vynechat pravdu.

Zvedal se mu žaludek. Ne.

„Políbil jsem ho,” řekl bezvýrazně.

Uplynula sekunda. „Prosím?”

„Políbil jsem Christiana.” Nepodíval se na ni.

Tentokrát ticho trvalo déle.

Nakonec se zasmála, trochu nejistě. „Jů. Nejsem si jistá, jak na to mám reagovat. Myslela jsem si— Myslela jsem si, že jsi na sto procent normální.”

„Jsem,” řekl Alexander a sevřel volant.

„Miláčku, nerada ti to říkám, ale nejsi na sto procent normální, pokud jsi políbil jiného kluka.” Odmlka. „Ačkoli tě vážně neobviňuju. Je absurdně atraktivní a kvůli němu by byl každý trochu bi-zvědavý.”

Alexander vydechl a otočil k ní hlavu. „Myslel jsem si, že budeš naštvanější.”

Mila si kolem prstu obtáčela pramínek vlasů. „Proč? Taky jsem ho políbila— a dělala jsem víc než jenom líbání. Jen mě to překvapilo.” Zvědavě se po něm podívala. „Líbilo se ti to?”

Alexander se skoro zasmál. Jak na to měl odpovědět?

'Líbilo' to nedokázalo ani začít popisovat. Pořád se po něm sápal hlad, penis měl stále napůl tvrdý.

Ale i když byla Mila velmi přístupná, nevzala by to dobře, kdyby věděla, jak moc ho to ke Christianovi táhlo. Nevzala by to dobře, kdyby věděla, že se mu prsty stále třásly z návalu adrenalinu, že měl tělo stále ztuhlé vzrušením.

„Bylo to dostatečně dobré,” řekl Alexander krátce a odvrátil se.

Mila mu položila ruku na rameno. „Takže co s tím budeme dělat?”

„Nejsem si jistý, co tím myslíš.”

„Není to očividné? Přitahuje mě a přitahuje tebe a předpokládám, že jeho zase přitahujeme my oba. Je to dokonalé. Můžeme mít skutečnou trojku, ne jenom dva kluky, co se dělí o holku.”

Alexander se pomalu nadechl. Tohle nemohla vážně navrhovat. „Nejsem si jistý, že to je dobrý nápad, Milo.”

„Proč? Bylo to vážně sexy, když jsem vás dva viděla se omylem políbit.” Uchechtla se. „Musím říct, že na sledování, jak se spolu dva sexy kluci muchlují, je něco velmi vzrušujícího. Vlastně kvůli tomu ani nežárlím. Je to jako... přijde mi, jako že se to nepočítá, víš?”

Alexander dokázal pochopit, co tím myslela: ani jeho by netrápilo, kdyby Milu sledoval, jak se muchlovala s jinou sexy dívkou. Ale problém byl v tom...

Povzdechl si, rukou si promnul oči. Jak jí mohl říct, že z toho měl vážně špatný pocit?

„Je to kvůli tomu, že to je kluk?” zeptala se Mila, když nic neříkal. „Pokud ano, pak to je hloupé. No tak jsi bisexuál, to je toho! Je to jenom sex a ne vztah. No tak, zkusme to! Pokud se ti to nebude líbit, už to znovu neuděláme. Jednoduché.”

Alexander zíral do tmy. Neměl by se nijak rozhodovat, když ho tělo stále bolelo chtíčem a touhou.

Ale řekl: „Dobře.”

„Skvělé! Tak mu zítra řeknu.”

Ten neklidný pocit ve vnitřnostech se neumírnil.

Něco mu říkalo, že to nebude tak snadné, jak to podle Mily vyznívalo.
--------------------------------------------


~ Hehe, příští kapitolu trošku přitvrdíme. Mila nám tu ještě chvilku zůstane jako takový malý kořínek stranou, než jí dojde, že ta její otevřenost a naivita opravdu není na místě... ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>