LMW - kapitola 143

Kapitola 143 – Dvanáct démonických zvířat

Deset tisíc mil od města Qing bylo městečko jménem SiFang.

Město SiFang bylo známé svými čtvercovými věcmi a sochami a bylo to velmi podivné město. Ale místní kameny zhodnocení byly velmi slavné, protože odtud pocházeli nejlepší sochaři z kontinentu LongXiang. Mnoho slavných sochařů pocházelo z města SiFang.

Ling Xiaovým a You XiaoMovým druhým cílem na tomto výletu bylo město SiFang.

Aby Ling Xiao setřásl lidi, co je pronásledovali, prostě You XiaoMoa objal a oba je vzal do své dimenze, jen co vyšli z města Qing.

Jeho dimenze nebyla jako ta You XiaoMoa, co se nemohla přesouvat. To se samozřejmě vztahovalo k tomu, že You XiaoMo ještě neměl naprostou kontrolu nad svou dimenzí. A Ling Xiaova dimenze byla vytvořená z prostorové trhliny. Dimenze vytvořené z prostorové trhliny se daly úmyslně pohnout, ale vzdálenost závisela na řádu konkrétního člověka.

Dostat se z města Qing do města SiFang koňským potahem obvykle trvalo půl dne. Dokonce i na okřídleném ptákovi by to trvalo dvě hodiny. Ale pomocí Ling Xiaovy dimenze to netrvalo ani pár sekund. Když vyšli z dimenze, už byli před městem SiFang.

Město SiFang bylo úplně jako jeho jméno. Člověk dokonce zvenku vypozoroval jeho čtvercový tvar.

You XiaoMo zvedl hlavu a podíval se na hlavní bránu malého města, byl to čtverec. Délka, šířka a výška byly v podstatě stejné a dokonce i štít nad ní byl čtverec. Všechno bylo velmi jedinečné a nápadné.

Ale You XiaoMo byl velmi neochotný, protože ho Ling Xiao přinutil sem přijít. Ling Xiao prostě nezapomněl na svůj úmysl nechat ho koupit hodnotící kámen.

Předtím když byli ve městě Qing You XiaoMo viděl, že Ling Xiao tuhle záležitost nenadnesl, a tak si myslel, že na to zapomněl, a tak se o tom také nezmínil. Dopadlo to tak, že na to Ling Xiao nejenom nezapomněl, ale dokonce to předem naplánoval.

Ling Xiao stranou viděl, že se kabonil tak moc přehnaně, že by si na ústa mohl pověsit pár kil vepřového. A tak ho prostě objal kolem pasu a celý rozzářený vstoupil do města SiFang. „Juniore. Vím, že jsi velmi nervózní. Ale na tom nesejde. Velmi brzy budeš vědět, jakou má tvoje duše barvu.”

You XiaoMo skoro vychrstl krev. Takže si pořád myslel, že byl nešťastný, protože byl nervózní z hodnocení svého vrozeného talentu? Byl si jistý, že to tenhle chlápek dělal naschvál!

„První seniore, proč musíme chodit do města SiFang? Proč jsme to prostě nekoupili v předchozím městě?” You XiaoMo změnil téma. Nechtěl pokračovat v tom, o čem do teď mluvili, protože by ho to rozhodně naštvalo k smrti.

„Příliš nepraktické,” promluvil Ling Xiao a celý u toho zářil.

„Proč to bylo nepraktické?” zeptal se You XiaoMo. Neměl ponětí, že je sledovala celá řádka lidí, jen co odešli z města Qing.

Nebylo na tom co skrývat. Zatímco mu o tom Ling Xiao řekl, také využil této příležitosti, aby mu pověděl o nějakých obecných znalostech. Věci jako zrada mezi lidmi nebo rozpory mezi silami, jasně You XiaoMovi vysvětlil svou analýzu celé situace v jižním regionu kontinentu LongXiang. Neuhnul ani před pochybnými záležitostmi.

Ling Xiao se nebál, že by se You XiaoMo naučil být špatný. V jeho očích by bylo ještě lepší, kdyby se stal zlým. Pořád ho trápilo, že ještě nebyl dostatečně zlý a že ho místo toho někdo oklame. Takže tuhle záležitost musel vyjasnit.

V době, kdy domluvil, si You XiaoMo už beze slova stíral několik hrstí studeného potu. Svět byl vážně velmi komplikovaný a vypadalo to, že si musel neustále zvyšovat sílu a také zvyšovat sílu Malého PiQiua.

Ale když si Ling Xiaa vyslechl, nemohl popřít, že Ling Xiao měl pravdu, že měl své pochybnosti.

Se vším by měli být trochu víc opatrní. Kdyby náhodou někdo přišel na to, že jeho duše nebyla stejná jako předtím, rozhodně by jim to přineslo spoustu problémů.

Jak kráčeli městem SiFang, budovy na obou stranách ulice byly také čtvercové. Ale byly velmi prosté a hrubé. Bez ohledu na to, jestli to byl oděv lidí nebo jejich domy, nedalo se to srovnávat s luxusem města Qing. Ale na You XiaoMoa to působilo příjemně.

Město SiFang nebylo velké, neboť mělo jenom jednu ulici. Když přešli od začátku až na konec, bylo to celé město SiFang.

Město SiFang bylo slavné svými sochami a obě strany ulice byly lemované obchody prodávající sochy. Byly tu kamenné sochy, dřevěné sošky a také nefritové sošky...

You XiaoMo si prostě vybral jeden z malých obchodů a prostě vešel dovnitř. Zpoza pultu se najednou ukázala malá černá hlava. Byl to chlapec ve věku 7 až 8 let. Když malý chlapec viděl, že to byl zákazník, oči se mu okamžitě rozzářily. Jeho roztomilá tvář byla plná štěstí, jak rychle vyběhl zpoza pultu a otíral si dlaně o oděv.

„Bratře, jakou sošku chceš koupit? Můj obchod má všechno. Podívej se na tohle. Všechno to vytesala moje mamka. Mamka má velmi úžasné řemeslné schopnosti. Chceš si jednu koupit? Jedna není drahá. Stačí jeden zlaťák.” Zdálo se, že slova toho malého chlapce byl výsledek neustálého nacvičování. Byl to dlouhý řetěz slov a on se vlastně nezastavil, aby se nadechl. Tvář měl pořád jasně rudou, jako kdyby byl vážně šťastný, ale jeho tón byl pořád jasně trochu obezřetný.

You XiaoMo se letmo podíval na prostý a hrubý obchod a oděv malého chlapce. Oděv mu zbělal praním a na několika částech jevil dokonce známky častého zašívání. Okamžitě pochopil, že si jejich obchod pravděpodobně obvykle nevedl moc dobře. Nebylo divu, že byl ten malý chlapec tak šťastný, když je viděl vejít.

Ale jak se díval na vystavené sošky, malý chlapec nelhal. Každá soška, bez ohledu na to, z čeho byla vytesaná, byla velmi vytříbená. Bylo vidět, že sochař byl velmi pozorný a náročný.

You XiaoMoa to najednou trochu dojalo. Možná by mohl pár koupit a dát si je do pokoje nebo do dimenze. Také by je mohl dát malému PiQiuovi, aby si s nimi hrál a přestal si hrát s věcmi, s kterými si nemohl hrát.

S touhle myšlenkou You XiaoMo prostě přišel blíž, aby si něco vybral.

V první vitríně byly vystavené nefritové sošky a bylo tam mnoho jakostí nefritu. Byl tam bílý pískový nefrit, fialový ledový nefrit, modrý nefrit a tak dále. Ta hojnost barev byla nesmírně nádherná a při dotyku byl dokonce cítit neznatelný proud duchovní energie.

Tak nádherná nefritová soška s duchovní energií byla vážně jen za zlaťák za kus?

You XiaoMo měl pocit, že tato cena byla jasně příliš nízká, neboť to byly tak vytříbené nefritové sošky. Když se z toho odečetla cena materiálu, zisk bude pravděpodobně tak malý, že to bude zanedbatelné.

Zatímco You XiaoMo takhle přemýšlel, pohled mu najednou padl na nefritové sošky na nejvyšší polici. Bylo to dvanáct nefritových sošek u sebe a po každém dalším pohledu cítil větší a větší vzrušení. Měl pocit, že musel mít vidiny, neboť to jasně bylo dvanáct zvířat zodiaku. A každé zvíře mělo také jinou barvu, takže vypadala obzvláště nádherně.

Ling Xiao si uvědomil, že byl vzrušený, a tak následoval jeho pohled a ten mu padl na 12 zvířat. Byl to ledově chladný nefrit, a přesto byla ta zvířata vytesaná tak, že se jevila tak realisticky, jako kdyby měla co nevidět obživnout.

Malý chlapec You XiaoMoa potají pozoroval. Když viděl, že se zdálo, že se mu zalíbilo těch 12 démonických zvířat, co jeho matka uložila na vršek skříňky, prsty se mu začaly mírně kroutit. Když o tom chvilku popřemýšlel, zaskřípal zuby a zvedl hlavu. Z jeho očí se zdálo, jako by došel k nějakému rozhodnutí. Váhavě se podíval po You XiaoMovi.

„Bratře, pokud se ti ty sošky líbí, můžu ti je prodat za levno. Každá není moc drahá. Můžu ti je prodat za tři zlaté za sošku. Vážně to není drahé. Co ty na to?” Zdálo se, že se malý chlapec bál, že by je ta cena odstrašila, a tak dvakrát zdůraznil, že to není drahé. Vlastně to vážně nebylo drahé, protože od pohledu bylo jasné, že se ty sošky nedaly srovnat s ostatními. Nefrit, z kterého bylo těch 12 sošek vytesáno, byl pravděpodobně nejlepší nefrit v obchodě.

„Sundej je, abych se na ně podíval,” řekl You XiaoMo rychle. Tři zlaťáky za sošku bylo vážně příliš levné.

Jak to malý chlapec zaslechl, okamžitě se zatvářil vesele. Rychle zpoza pultu vytáhl stoličku. Protože byl příliš malý, musel se postavit na stoličku, aby tam dosáhl. A i tak byl jen stěží dost vysoký.

Teprve pak se You XiaoMo vzpamatoval. Bál se, že by spadl, a tak rychle přikvačil a řekl: „Malý chlapče. Pojď dolů. Sundám si je sám.”

Malého chlapce to omráčilo a pak okamžitě potřásl hlavou. „Ne, tohle je součástí mojí práce. Bratře, ty jsi zákazník. Jak tě můžu obtěžovat? Zvládnu to!” Bál se, že by tento bratr odmítl koupit, protože mu řádně neposloužil.

You XiaoMo nevěděl, na co myslel, a tak o jeho slovech přemýšlel.

Zrovna v té chvíli se zpoza nich najednou natáhla ruka. Zatímco oba zůstávali jako ve snách, ta ruka už sundala všech 12 sošek.

You XiaoMo a malý chlapec se oba naráz otočili a spatřili, jak Ling Xiao sundal poslední nefritovou sošku. Přimhouřil oči a podíval se na ni, naprosto ignoroval jejich omráčené výrazy.

„Tyhle nefritové sošky vytesala tvoje mamka?” zeptal se Ling Xiao najednou, jak se podíval po malém chlapci.

Malý chlapec byl chvíli jako ve snách, než si uvědomil, že mluvil na něj. Rychle potřásl hlavou. „Ne. Moje mamka řekla, že jsme je zdědili po dědečkovi.”

„Jsou velmi dobře vytesané,” chválil Ling Xiao.

You XiaoMo k němu přišel a podíval se na těch 12 zvířat na stole. Zacukalo mu v koutcích. Fajn, vážně měl vidiny. Prostě to nebylo 12 zvířat zodiaku. Na první pohled vypadala podobně, ale vlastně to bylo 12 démonických zvířat. Vypadala jenom podobně, to bylo celé. Některá vypadala urputně, ale ani v nejmenším nebyla odpudivá na pohled.

Malý chlapec zaslechl jeho chválu a na tvářích mu okamžitě rozkvetla dvě růžová líčka vzrušení. „Bratře, rozhodl ses je koupit?”

„Samozřejmě že je koupím. Koupím všech dvanáct. Ale...” You XiaoMo měl pořád pocit, že to byla jedna sada, a tak je prostě koupí všechny.

Malý chlapec uslyšel, co chtěl slyšet, ale pak zaslechl to poslední slůvko. Okamžitě zpanikařil, pořád si myslel, že si stěžovali, že to je příliš drahé. Když zaslechl, jak si You XiaoMo povídal pro sebe, zaskřípal zuby a rozhodl se cenu ještě snížit.

„Tři zlaťáky na sošku není příliš málo? Ty malý mizero. To mi naschvál dáváš tak nízkou cenu? Já ti něco řeknu. Já, You XiaoMo, nejsem člověk, co lidi rád využívá. Takže mi je prodej za původní cenu. Stačí jeden pohled a je jasné, že jsou ty nefritové sošky velmi kvalitní zboží.”

Tato slova byla vážně až příliš falešná!

Jak se Ling Xiao díval na jeho čestné chování, co vzbuzovalo posvátnou úctu a kvůli čemuž vypadal jako dobrý člověk, najednou si vzpomněl na vedoucího hotelu Sedm Hvězd, co je předtím ošidil. Tehdy se počínání jistého člověka jevilo na míle daleko od nynějšího chování.

Ling Xiao si vzpomněl, že předtím You XiaoMo něco utrousil. Zdálo se, že to bylo: jenom hlupák nevyužije šance, co mu byla dána.

Malý chlapec rozhodně nečekal, že mu něco takového řekne. Zaraženě stál na místě, dokud mu You XiaoMo párkrát nezamával rukou před tváří. Teprve pak se náhle vzpamatoval, uzarděl se jasnou červenou a vykoktal: „Bratře... myslíš to vážně?”

„Samozřejmě!” You XiaoMo pevně přikývl. Dokázal odhadnout, že tento malý chlapec musel mít nějaké těžkosti. A proto mu cenu snížil. S největší pravděpodobností to mělo co dělat s jeho mamkou, neboť ho vlastně nechala starat se o obchod. S největší pravděpodobností se muselo něco stát a oni teď potřebovali peníze.

Nakonec chlapec vyhrkl cenu.

Jelikož se sošky předávaly z předchozích generací, ten použitý nefrit nebyl obyčejný. Ale zdálo se, že ani rodina malého chlapce nevěděla, co to bylo za druh nefritu, a tak to mohli ocenit jen na 30 zlatých za sošku.

Když You XiaoMo zaslechl tuto cenu, byl chvíli zticha. Vypadalo to, že tento malý chlapec měl vážně šílený nedostatek peněz, a tak cenu zkrouhl z 30 rovnou na 3 zlaté.

Ale i když to byly tři zlaté, pro jejich rodinu se to dalo považovat za významnou sumu.

You XiaoMo dal chlapci přímo 360 zlatých.

Pro něj těchto pár stovek zlatých pořád nestačilo na to, aby si koupil pár semínek magických bylin. Ale pro toho malého chlapce to bylo dost na to, aby jejich rodina celkem dlouho vyžila. I kdyby neotevřeli obchod, neumřeli by hlady.

Poté, co si ten malý chlapec zlaťáky vzal, oči mu zrudly vzrušením. Prudce se otočil a rozběhl se do zázemí obchodu. You XiaoMo nebyl dost rychlý, aby jej chytil. Pořád si nekoupil hodnotící kámen!

Zrovna v té chvíli bylo ze směru, kam malý chlapec utekl, slyšet několik zvolání. Následovaly záchvaty kašle. Jak You XiaoMo hádal, matka malého chlapce byla nemocná.

Po chvilce malý chlapec podpíral nádhernou mladou ženu a vyšel ze zadního dvora. Tvář té ženy byla smrtelně bledá bez jakékoli barvy, ale pořád byla vidět její dřívější barva. S největší pravděpodobností ji její vážná nemoc strašlivě sužovala a zanechala ji jen jako kost a kůži.
--------------------------------------------



Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>