Kapitola 38
„Režisére Li, omlouvám se, musím odejít kvůli osobním záležitostem. Možná se nebudu moct účastnit večerní slavnosti.” Tang Feng položil telefon a podíval se na ty tři lidi v místnosti.
Uprostřed byl muž, co se na něj díval se založenýma rukama. Představil se jako Ivan, velitel britské pobočky Interpolu. Co se týkalo těch dvou lidí, vedle něj, co se na Tang Fenga zvědavě dívali, ti byli Ivanovi asistenti. Také z britského Interpolu.
Tang Feng měl za to, že vždycky dodržoval zákony a nařízení, včas platil daně a nikdy neudělal nic nemyslitelného. Nevěděl, jak vyprovokoval Interpol.
Jelikož měl čisté svědomí, nebál se toho, co by mu mohli provést. Když Tang Fengovi ukázali své odznaky, šel s nimi do jiné místnosti v hotelu, kde se pořádala slavnost. Bylo to na Tang Fengovu žádost a Ivan k tomu svolil.
„Jen se vás chceme zeptat na pár otázek, nemáte se čeho bát. Pokud budete spolupracovat při vyšetřování, nijak vám neublížíme.” Mezinárodní policista, co stál vedle Tang Fenga, mu nalil sklenici vody a řekl tato napůl výhružná a napůl konejšivá slova.
Tang Feng si sklenici vzal. „Nevím, s čím vám mohu pomoci.”
Nebyl hlupák. Když za ním prvně přišli, byl trochu zmatený. Ale teď už se zklidnil a vzpomněl si na jednu osobu.
Člověk, co před měsícem najednou odjel.
„Tohoto muže byste měl znát.” Ivan pokynul podřízenému po své levici. Mladý policista rychle vytáhl mikropočítač, položil ho na stůl a když ho otevřel, na obrazovce se objevil člověk, kterého Tang Feng znal.
Byl vysoký a pohledný. Oči měl tmavě hnědé a divoké jako divoká zvířata. Koutky úst jako vždy vytočené vzhůru. Byl jako pohledný usmívající se tygr, nikdo nemohl vědět, kdy skočí a rozsápe druhého na kousky.
No, vážně to mělo co dělat s Charlesem.
Tang Feng si vzpomněl na ten den, kdy mu Charles zavolal v taxíku. Jaká britská kráska? Byla to jasně britská policie. Charles něco provedl a ten oheň se vlastně dostal až k němu.
„Charles,” řekl Tang Feng jméno toho muže, co na obrazovce předstíral, jak je šik.
Jelikož britský Interpol ujel tisíce kilometrů, aby za ním přišel, znamenalo to, že už o něm věděli. Kdyby Tang Feng předstíral, že je zmatený, Interpol by jej akorát víc podezíral. A Tang Feng si navíc nemyslel, že by musel být zmatený. Pokud odvysílali šou Milenec snů, každý, kdo ji sledoval, věděl, že on a Charles spolu randili.
„Jak jste se s ním potkal?” zeptal se Ivan.
„Co se s ním stalo?” zeptal se Tang Feng místo toho, aby odpověděl na otázku.
Ivan mu věnoval varovný pohled. „Jen musíte odpovídat na otázky.”
Myslel si, že ho to vyděsí?
Tang Feng se pomalu napil vody a pak se usmál na muže naproti sobě. „Nemyslím si, že jsem váš vězeň, takže se ke mně nechovejte jako k vězni při výslechu, pane Ivane. Teď chcete, abych s vámi spolupracoval. Jsem ochotný vám pomoci, ale je třeba, abyste mě respektoval.”
Ivan na Tang Fenga chvíli zíral. Ten Číňan naproti němu přímo čelil jeho upřenému pohledu, aniž by sebou nějak trhl. Místo toho mu v očích hrál úsměv.
„Zjistili jsme, že jste s Charlesem chodil v rámci jedné šou a že jste s ním byl v kontaktu od vašeho příletu do Spojených Států. Můžu vám říct, že Charles je nesmírně nebezpečný muž. Není to podnikatel nebo předseda společnosti, jak se jeví navenek. Nic jiného vám neřeknu a myslím, že byste měl chápat, že pro obyčejného člověka není dobré vědět příliš.”
Tang Fengův neoblomný přístup vážně zafungoval a Ivan mu řekl něco ohledně Charlese.
Tang Feng vždycky zapomínal, že je Charles nebezpečný.
Charles byl obvykle uhlazený. A i když měl vulgární povahu, byl to kavalír a věděl, jak ostatní udělat šťastnými.
------------------------------------------------
~ Světe div se, do konce knihy zbývají jedna a půl kapitoly. Hádejte, jestli se rytíř na bílém koni stihne objevit. ~
Fakt je druhý díl tak krátký? A jo, já věřím v to, že se pohledný rytíř opravdu objeví. XD (a věřím i v to, že kolektivně myslíme toho stejného rytíře, páč i překvápko by se tu mohlo udát, no ne?) Děkuji za překlad. :D Tuhle novelu fakt žeru, kdo ví vlastně proč, páč Tang Fenga bych vážně ráda občas propleskla. :D
OdpovědětVymazat