LMW - kapitola 145

Kapitola 145 – Ten, koho hledá

Bylo vzácné, že vlastně dokázal zachytit něco takového, takže to Ling Xiaa překvapilo.

Ale Ling Xiao mu nedal přímou odpověď. Místo toho významně řekl: „Víš, proč se duše mágů mimořádného mágu popisují jako mnohobarevné?”

You XiaoMo o tom chvíli přemýšlel. „Mohlo by to být tak, že duše mágů mimořádného řádu jsou ze sedmi barev?”

Ale to nebylo správně. Zrovna spatřil barvy, co se objevily na vršku hodnotícího kamene. Jasně to nebylo sedm barev. Ačkoli ty barvy byly trochu divné, takže je nedokázal popsat, stejně by to nemělo být sedm barev. Nebyl tak barvoslepý, aby to nepoznal.

„To je jenom napůl pravda.” Ling Xiao natáhl ruku a zatímco mluvil, s úsměvem přejel rukou po kameni.

„Co tím myslíš?” zeptal se You XiaoMo zvědavě.

„Duše mágů mimořádného řádu jsou opravdu mnohobarevné. Ale i mnohobarevné duše jsou rozdělené do různých řádů. Lidé na kontinentu LongXiang ví jenom to, že duše mágů mimořádného řádu mají sedm barev, ale neví, že těch sedm barev má také vysoké a nízké řády. Ale úroveň kontinentu LongXiang je celkem nízká, takže není překvapením, že to neví,” vysvětlil Ling Xiao.

You XiaoMo byl najednou zmatený. Vážně to začínalo být čím dál tím víc komplikovanější, takže to nebyl schopen pochopit.

Ling Xiao skoro viděl, jak se mu v očích objevily komáří spirálky, a tak ho pohladil po hlavě a slepě řekl: „Nevadí, že to nechápeš. Zrovna teď jsi ještě nepřišel do kontaktu s vyššími rovinami, ale v budoucnu k tomu budeš mít příležitost.”

You XiaoMo se podíval na ten mírný úsměv na jeho tváři. Měl pocit, že nynější Ling Xiao skoro nebyl jako obvyklý Ling Xiao. Najednou s vnuknutím génia si nemohl pomoct a odhadl: „Seniore Lingu, ta ještě vyšší rovina, o které mluvíš, je to místo, kde jsi předtím žil?”

Od té doby, co tak nějak vytušil Ling Xiaovu sílu, měl pocit, že Ling Xiao nebyl z kontinentu LongXiang, protože měl vysokou sílu. A byly doby, kdy jeho pochopení kultivátorů a mágů nebylo úplně stejné jako to, co viděl v knihách. A tak když tohle slyšel, měl pocit, že ta „ještě vyšší rovina”, o které mluvil, bylo nějaké místo, kde dřív byl.

Ling Xiao se ušklíbl, z tónu jeho slov vyčetl zájem a obezřetnost. Rty se mu vyklenuly v úsměvu. „Samozřejmě, vážně si nemyslíš, že kontinent LongXiang, tohle titěrné místo, může vlastně vyprodukovat někoho tak úžasného jako já?”

Narcistické, naprosto narcistické!

You XiaoMo si nedokázal pomoct a protočil očima. Znovu zničil tak dobrou atmosféru.

„Seniore Lingu, jelikož je to takhle, proč jsi z toho místa odešel a přišel na toto titěrné místo kontinent LongXiang?” You XiaoMo na něj najednou uličnicky zamrkal, zamíhal svými řasami, zdál se trochu jako mazaná malá lištička.

Když Ling Xiao slyšel toto popíchnutí, úsměv na jeho pohledné tváři se ještě víc rozzářil. Jak se díval na úsměv na jeho tváři, najednou měl pocit, že mu začalo škubat v rukách. Natáhl ruku, jako kdyby ho chtěl pinknout do čela, ale You XiaoMo to už vycítil a o chvilku dříve si zakryl hlavu.

Když You XiaoMo zavedl nezbytná opatření, vyplázl na něj jazyk.

Nemůžeš mě pinknout. Nemůžeš mě pinknout.

Ling Xiao se zasmál a prostě si ho vtáhl do náručí. A pak začal řádit a rozcuchal mu vlasy.

Nováčku, nemysli si, že tě nemůžu potrestat jen proto, že jsi ostražitý. Ještě se toho musíš spoustu naučit.

You XiaoMo měl tváře nadmuté hněvem, jak na něj zahlížel. S tím účesem vrabčího hnízda to bylo absolutně rozkošné a komické.

Ling Xiao, co se necítil ani trochu provinile, mu rozvázal rudou šňůrku, kterou měl vlasy svázané a pak mu je začal zase upravovat. Deseti prsty projížděl jemnými, hedvábnými vlasy, byl kvůli tomu nesmírně spokojený, takže si nemohl pomoct a jak pokračoval v tématu, povzdechl si.

„Já? Samozřejmě je důvod, proč tu jsem,” řekl Ling Xiao.

„Proč?” vyhrkl You XiaoMo. Teprve pak si uvědomil, že tato otázka mu tak nějak zasahovala do soukromí.

Od té doby, co Ling Xiao nahradil Lin Xiaa jako prvního učedníka Válečnické divize sekty TianXin, měl tuto otázku vždycky skrytou v srdci. A když potom zjistil, že byl tak mocný člověk, byl ještě zvědavější, co ho přitáhlo do sekty TianXin. Dneska tu otázku konečně vyslovil.

Ale—

Rozhodně to nebylo úmyslné. Kdo po Ling Xiaovi chtěl, aby řekl něco takového, že to bylo tak přirozené se zeptat. Každý, kdo by ta slova slyšel, by vyhrkl proč, takže ho z toho nikdo nemohl vinit.

Jak to You XiaoMo řekl, sklonil hlavu a neodvažoval se na Ling Xiaa podívat.

Nezdálo se, že by Ling Xiao vycítil jeho rozpaky. Zvedl mu hlavu a pohled v jeho očích se ještě víc prohloubil. Za dlouhou chvíli řekl hlubokým a tichým hlasem: „Někoho hledám.”

Jak to You XiaoMo zaslechl, nedokázal se zarazit; zvedl hlavu a podíval se na něj právě včas, aby spatřil neskrývané vření v jeho očích. Jako kdyby tento člověk byl nepřítel, co mu zabil otce. Za chviličku se nedokázal zadržet a zeptal se: „Nepřítel, co zabil tvého otce?”

Nedokázal potlačit to vzrušení v hlase. V duchu už si vymýšlel tragický životní příběh.

Měl pocit, že Ling Xiao utekl na kontinent LongXiang, protože pronásledoval nepřítele, co mu zabil otce. Ale ten nepřítel, co mu zabil otce, byl stejně mocný jako on, takže Ling Xiao neměl jak ho okamžitě najít. A proto zůstával na kontinentu LongXiang a čekal na den, kdy konečně najde nepřítele, co mu zabil otce. Pak se pomstí a odejde odtud...

K výsledku došlo, jen co to řekl, a ozvala se rána do hlavy. Náš přítel You XiaoMo toho dne konečně zlomil rekord, Ling Xiao ho čtyřikrát praštil do hlavy.

A tak se jistý smůlou pronásledovaný uličník opřel o Ling Xiaovu hruď a z očí mu skoro vytryskly dvě stružky slz. Proč musel pokaždé použít tolik síly? Hlavu neměl z oceli, nemohl být trochu něžnější?

Strůjce toho všeho jemně mnul to místo na hlavě, které zrovna uhodil, a říkal jemným a vlídným hlasem: „Co to máš za bláznivé myšlenky? Copak si přímo neříkáš o ránu?”

Jaký nepřítel, co mu zabil otce? Jak tahle hlava jako melounové semínko přišla na takový nápad?

You XiaoMo slzel, zatímco v duchu klel: ty mizero!

You XiaoMo se vrátil k tématu a vytrvale se ptal: „Jelikož to takhle není, koho tedy hledáš? Co má ten člověk co do činění s tím, že jsi přišel do sekty TianXin?”

„Samozřejmě v tom je spojitost.” Ling Xiao přikývl a dál ho nenapínal.

„Tak kvůli čemu?” pokračoval You XiaoMo v dotazování.

„Protože... v sektě TianXin je hodně lidí!” Jak Ling Xiao mluvil, celý zářil.

„...” You XiaoMo neměl slov.

Co to bylo za odpověď? Nemohlo to být tak, že toho člověka mohl najít jen proto, že tu bylo hodně lidí? Tak proč prostě nešel do města Qing nebo do města HunJi, kde bylo ještě víc lidí? You XiaoMovi v mysli vytanuly stovky tisíc otázek spolu se stovkami tisíc kleteb.

Jeho všetečné já se nedalo zastavit! You XiaoMo si myslel, že když už to nadnesl, měl by se v tom vrtat až do konce. Jinak by ho to žralo, až by jeho zvědavé srdce vybuchlo.

A tak se s obavami zeptal: „Jakého člověka vlastně hledáš? Co to má co dělat s tím, že má sekta TianXin spoustu lidí?”

Ling Xiao se na něj dvojsmyslně podíval.

You XiaoMo to pochopil a konečně si uvědomil, že byl příliš unáhlený. Provinile si promnul nos a pak si v tichosti zakryl hlavu. Ta otázka už byla venku, jen na ni musel rychle odpovědět. V tom nejhorším, ehm, ehm, i kdyby ho znovu praštil do hlavy, pokud to vymění za Ling Xiaovo tajemství, náš přítel You XiaoMo cítil, že to za to absolutně stálo.

Ling Xiao už dávno zjistil, jakou má povahu. Jednoduše řečeno, You XiaoMo byl dobrosrdečný, ale bojácný. Přesně jako ve městě SiFang. Proč nepřijmout malicherné výhody? Jasně to bylo proto, že soucítil s tou matkou a synem, a tak sošky ochotně koupil za původní cenu. Byla škoda, že dokázal jednat jen s takovými lidmi. S lidmi, co byli o něco silnější, už nedokázal udržet vlastní pozici. Ale... naštěstí prvně narazil na něj.

„Já? Hledám mága. Sekta TianXin je velká sekta s nespočtem mágů a mají konexe, takže je pro mě snadné pátrat. Co se týče toho, proč toho člověka hledám, prozatím ti to nemůžu říct, protože na to ještě není správná chvíle. Až bude, sám ti to řeknu,” řekl Ling Xiao.

You XiaoMo konečně pochopil, proč se chtěl Ling Xiao dostat do sekty TianXin, a vypadalo to, že tohle byl jeho důvod. Chudák ubohý Lin Xiao. You XiaoMo si nemohl pomoct a obětoval mu pár slz sympatií. Jakou smůlu měl, že se musel setkat s Ling Xiaem?

„Ten člověk, co hledáš, je mág vysokého řádu? Našel jsi ho?” zeptal se You XiaoMo.

„Není mág vysokého řádu, ale už jsem ho našel.” V Ling Xiaových očích byl záhadný úsměv, jak se na něj podíval a rozzářil se.

„Kdo to je?” You XiaoMovi zářily oči.

Ačkoli ho tak nějak překvapilo, že to nebyl mág vysokého řádu, ta poslední část jeho promluvy podnítila jeho všetečné já a rozdmýchala plameny jeho zvědavosti. Už ho našel, to bylo nečekané. Tak když už ho našel, proč pořád zůstával v sektě TianXin?

S touto myšlenkou v něm problýsklo zklamání, ale než se na to mohl pořádně soustředit, zmizelo.

„Ten člověk...” odmlčel se Ling Xiao a naschvál ho udržoval napnutého. Teprve když visel v tom nejvyšším možném bodě, se k němu nahnul a řekl: „Vlastně to je titěrný mág, co je tak hloupý, že rozčiluje jak lidi, tak bohy. Naštve se vždycky, když ho zlobím, ale neodvažuje se nic říct. Když se dopálí, je jako ježek, ale bodliny má měkké. Když mě jimi bodne, lechtá to. Také věci dělá hloupě a když ho zlobím, neutrousí ani slovíčko. Řekni mi, není extrémně hloupý?”

You XiaoMo: „...”

Co to kruci, proč ten člověk, kterého popisoval, tak moc zněl jako on?

To snad ne, to snad ne. Neměl by mluvit o něm, že ne? Jak mohl být tak patetický? Ne? Ne? Ne?

Zatraceně, ten člověk, o kterém Ling Xiao mluvil, byl v podstatě on!

Ten titěrný mág, o kterém Ling Xiao mluvil, se už dopálil. Poté, co půl dne vymýšlel různé scénáře, ten „nepřítel, co zabil jeho otce” v jeho scénách byl vlastně on sám. Tohle byl až příliš velký vtip!

Ale proč ho Ling Xiao hledal?

Dopálený ježek sám od sebe změkl, aniž by čekal, až ho Ling Xiao ukonejší. V porovnání s tím, jak ho Ling Xiao popsal, si mnohem více všímal toho, že byl člověk, kterého Ling Xiao hledal. Proč to byl on, koho hledal? Mohlo by to být tak, že než sem dorazil, že se Ling Xiao a „You XiaoMo” už znali?

Ve skutečnosti už byli milenci. Pak byl „You XiaoMo” nespokojený, že se k němu Ling Xiao choval panovačně a diktátorsky, a tak po velké hádce odešel z domu. Pak naštěstí upoutal pozornost sekty TianXin a hladce se stal učedníkem. Pak si Ling Xiao jako jeho milenec pomyslel, že s největší pravděpodobností vstoupil do sekty TianXin, a tak běžel za ním. Výsledek byl takový, že ani jednoho nenapadlo, že You XiaoMo už nebyl originální „You XiaoMo”, rozdělený životem a smrtí...

V mysli se mu znovu objevilo sto tisíc pádících lam...

Ale než se těch sto tisíc lam mohlo rozprchnout po jeho mysli, zardousili je k smrti, protože Ling Xiao měl nyní ruce ovinuté kolem jeho krku a You XiaoMo měl před sebou zvětšenou jeho neblahou usmívající se tvář.

„Juniore, na co jsi zrovna myslel?” zeptal se Ling Xiao.

You XiaoMo zápolil, aby vyplázl jazyk. „Nic... vůbec na nic...”

Ling Xiaův upřený pohled temněl a temněl, pak se pohnul kupředu a polapil jeho jazyk svými rty...

You XiaoMo: „...”

Tak vážná atmosféra a on vlastně udělal něco tak nepatřičného. You XiaoMo vybuchl jasnou rudou. Byl nenávistný. Nemohl dýchat, už mu svíral krk a teď mu vysával i vzduch z úst. Jak moc ho nenáviděl?

Po dlouhé chvíli...

Ling Xiao konečně pustil jeho jazyk a se smíchem se zeptal: „Vážně jsi na nic nemyslel?”

You XiaoMo se zhluboka nadechl vzduchu, rychle zvedl ruku a řekl: „Myslel, myslel, myslel. Vlastně jsem myslel na to, proč jsi mě hledal, ale nedokázal jsem to vymyslet.”

Bál se, že se ho Ling Xiao zeptá, co si myslí, že měl za důvod, a tak rychle dodal tu poslední část.

Ling Xiao konečně uvolnil sevření. Jeho oči jako by říkaly, že ho pro teď nechá jít.

Jak You XiaoMo nabyl svobodu, vydechl si úlevou. Tento svět byl vlastně celkem dobrý, takže bylo lepší, když zůstane naživu.

Po tomto přerušení si You XiaoMo konečně vzpomněl na původní téma.

Zrovna když chtěl uvolnit své sevření na Ling Xiaově oděvu, najednou zareagoval a rychle sevření znovu upevnil. „Tak to není. Nezdá se, že bych se s tebou někdy předtím setkal. Proč mě bezdůvodně hledáš?”

Ačkoli neměl vzpomínky původního těla, měl pocit, že původní tělo a Ling Xiao byli lidé ze dvou různých světů, prostě neměli šanci na sebe narazit.

„Tak se nevzrušuj. Také jsem zjistil teprve dneska, že jsi člověk, kterého hledám.” Ling Xiao mu sevřel ruku, jako kdyby věděl, co ho trápilo, a mluvil něžným a tichým hlasem.

„To nemůže být... bylo to tím hodnotícím kamenem?” You XiaoMo zíral. Napadlo ho jenom tohle. Tento svět byl až příliš velká fantazie, ačkoli to už byla celkem jednoduchá země fantazie.
--------------------------------------------


~ V mysli mu pádilo sto tisíc lam... to jsem prostě musela nechat, protože je to tak roztomilé přirovnání. A je naprosto jasné, že to znamená, že je... naprosto zmatený! ~

~ Zápletka nám podařeně houstne! ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>