LMW - kapitola 144

Kapitola 144 – Hodnotící kámen

Možná už o tom slyšela od malého chlapce, a tak žena se slzami v očích pořád dokola děkovala You XiaoMovi a Ling Xiaovi. Vrávorala tak moc, že skoro spadla. Každou větu následovalo několikeré zakašlání.

I když nebyla ochotná prodat své dědictví 12 nefritových sošek, bylo to pro jejich přežití, a tak žena neměla žádnou jinou možnost.

Ačkoli bylo město SiFang malé, konkurence tu stejně byla velmi intenzivní. Ona mohla pár dní nejíst nebo nepít, ale nemohla dovolit, aby její syn trpěl s ní. A proto byla ochotná prodat těch 12 nefritových sošek.

Kdo mohl vědět, že od chvíle, co ty sošky před měsícem vystavila, se ani jedna neprodala. Možná to bylo tím, že cena nefritu byla příliš vysoká nebo že lidé, co obvykle chodili do města SiFang nebyli obzvláště bohatí. Když teď byli matka a syn na pokraji smrti z nemoci a vyčerpání, někdo si konečně přišel koupit ty nefritové sošky.

Navíc to bylo všech dvanáct najednou. Matka a syn ještě nikdy za celý život neviděli tolik peněz. Byla by lež, kdyby řekli, že je to nedojalo. Žena už dávno začala plakat, jako kdyby pršelo.

You XiaoMo namáhavě čekal, až žena přestala brečet, a konečně se mohl zeptat na hodnotící kámen.

Když žena zaslechla, že si zákazníci přejí koupit hodnotící kámen, otřela si slzy kapesníkem, zvedla hlavu a překvapeně se zeptala: „Vy dva chcete koupit hodnotící kámen?”

Pohledem přejela po You XiaoMovi a Ling Xiaovi a nakonec spočinula na You XiaoMovi. „Ty jsi mág?”

You XiaoMo se zakabonil, bylo to tak očividné? Fajn. V porovnání s kultivátory byl vskutku víc jako slabý mág. Ale ženin vhled nebyl velmi bystrý. Přece jenom byla takhle nemocná.

Když se jí dostalo souhlasu, okamžitě je zavedla na zadní dvůr.

Hodnotící kameny se obvykle nevystavovaly v obchodě. Ne proto, že by je ostatní nemohli vidět, ale protože každý hodnotící kámen byl vysoký jeden a půl metru a vážil kolem 100 kilo, což bylo velmi těžké. Obvykle je mohli přesunout jen dospělí muži.

You XiaoMo následoval ženu na zadní dvůr a tam spatřil mléčně bílý křišťál. Tohle byl s největší pravděpodobností hodnotící kámen a zdálo se, že na celém dvoře byla jenom jedna taková věc.

Většina mágů si udělala test na místě, pokud nebyli z větších sekt. Jelikož ve větších sektách bylo mnoho lidí, koupily si vlastní hodnotící kámen. U osamělého mága jako You XiaoMo by nikdo nebyl tak hloupý, aby si naschvál koupil hodnotící kámen. Ale on byl v jiné situaci, protože už jednou zhodnocení prodělal, a tak se nemohl nechat zhodnotit znovu před ostatními.

Ani žena se ho nezeptala, proč se rovnou nezhodnotí. Chtěla mu ten hodnotící kámen dát, ale You XiaoMo trval na tom, že si ho koupí, jinak si ho půjde koupit někam jinam. Žena ho nedokázala přesvědčit, a tak mu mohla říct akorát celkem nízkou cenu a prodala mu ho za 50 zlatých.

Obchody ve městě Qing prodávaly hodnotící kameny za 100 zlatých za kus. A také byly o něco menší než tento tady. Ženina cena 50 zlatých byla vskutku o hodně nižší.

Tentokrát už to You XiaoMo neodmítal. Dal jim dalších 50 zlatých a pak s Ling Xiaem odešel z města SiFang.

Co ti dva nevěděli, bylo, že za pět dní se do města SiFang přišli vyptávat nějací lidé. Ti lidé se náhodou přišli zeptat i do ženina obchodu, ale ta žena nebyla někdo, co nic nevěděl. Když viděla, že ti lidé přišli se zlým úmyslem, prostě předstírala, že nic neví. Pak počkala, až odejdou, a pak žena řekla svému synovi, aby o těch dvou lidech nic neříkal.

Ale to bylo všechno až potom. V této chvíli You XiaoMo a Ling Xiao odešli z města SiFang. Když se dostali na liduprázdné místo, vešel s Ling Xiaem do své dimenze. Hodnotící kámen uložil přímo do dimenze.

Měl ho na dvorku malé dřevěné chatky. You XiaoMo se před něj postavil a kradmo se podíval po Ling Xiaovi. Po chvilce váhání se zeptal: „Takže... první seniore, vážně musím udělat ten test?”

Ling Xiao mu věnoval sladký úsměv a zeptal se ho na oplátku: „Co jsi říkal?”

Říkal jsem... už jsem ho koupil. Neudělat ten test se rovnalo vyhodit 50 zlatých za nic. Takové marnotratné chování bylo pro You XiaoMoa rozhodně nesrovnatelně hanebné. Takže si v zoufalství nemohl pomoct a musel s Ling Xiaem souhlasit.

„Takže co mám dělat teď?” You XiaoMo párkrát polkl, najednou mu bylo trapně.

Neviděl, jak ostatní dělali test, takže neznal konkrétní kroky. Ale... jen co se na to zeptal, litoval toho, protože jeho předešlé já už ten test udělalo, takže tahle bezstarostná poznámka ho vlastně prozradila.

Ling Xiao se podíval na jeho ubohý výraz. Rty se mu rozpustile vytočily vzhůru, zatímco promluvil se zářivýma očima: „Polož na kámen ruku a pak do něj přenes svou duševní sílu. To bude stačit.”

Jak You XiaoMo položil ruku na kámen, třásla se mu. Z kamene cítil nával ledově chladného pocitu. Bezděky se zachvěl, než udělal, co mu Ling Xiao řekl. Vybudil pramínek své duševní síly a přenesl ji do hodnotícího kamene.

V té chvíli mléčně bílý hodnotící kámen zazářil intenzivním návalem jasného světla...

You XiaoMoa to oslepilo, takže okamžitě zavřel oči a otevřel je, až když paprsky začaly slábnout. Když se podíval na třpytící se světla na vršku hodnotícího kamene, nemohl si pomoct a oči se mu rozšířily. Co to mělo znamenat?

Vršek hodnotícího kamene zářil nadpozemským leskem, tuto konkrétní barvu ještě nikdy neviděl. Nebyla to ani růžová, ani žlutá. Ani to nebyla zelená a rozhodně ne modrá. Dalo se to popsat jen jako velmi nadpozemská barva.

You XiaoMo nevěděl, jak definovat kalibr své vlastní duše. Duše původního You XiaoMoa byla zelená, což byl podprůměrný vrozený talent. Takže jaký talent měl on?

„Seniore Lingu, jaká barva by to měla být?” You XiaoMo to nedokázal vymyslet, a tak se mohl akorát tázavě podívat na Ling Xiaa. Ale když se na něj podíval, jeho obvyklý usměvavý výraz zmizel, takže teď vypadal naprosto bezvýrazně. Nemohl si pomoct a zatrnulo mu. Nemohlo to být tak, že se něco pokazilo, že ne?

Když You XiaoMo viděl, že neodpověděl, opatrně na něj zavolal. Pak mu zamával rukou před tváří. „Seniore Lingu, co se děje?”

Ling Xiao se nesmírně přirozeně vzpamatoval a založil si ruce na hrudi. Podíval se po něm s nečitelným výrazem. „Víš, že kromě nízkého, středního a vysokého řádu existuje další řád mágů?”

You XiaoMo mu v duchu potichu ukázal prostředníček. Každopádně byl mág 3. řádu. Kdyby nevěděl ani tohle, žil by půl roku nadarmo.

„Kromě nízkého, středního a vysokého řádu existuje ještě řád super vysokých mágů, mágové mimořádného řádu. Ale zdá se, že se tento druh mágů dřív neobjevil. Slyšel jsem, že i ten velmi úžasný mág jménem Qiu Ran se nedá považovat za mága mimořádného řádu.”

Co se týkalo tohoto QiuRana, You XiaoMo akorát slyšel, jak byl naprosto úžasný. Ale absolutně nevěděl, že to Písmo nebeské duše, co teď trénoval, vlastně patřilo jemu. Ale bez ohledu na to, jak naprosto úžasný byl, stejně nedokázal dosáhnout na práh mága mimořádného řádu.

„Takže ke kterému řádu si myslíš, že patříš?” zeptal se ho Ling Xiao v dobré náladě.

You XiaoMovi zuřivě cukalo v ústech. Kdybych to věděl, proč bych se tě musel ptát? Ale stejně odpověděl: „Pokud bych měl hádat, pak se ta barva na vršku hodnotícího kamene neshoduje s nízkým, středním a ani vysokým řádem.”

Nebyl tak narcistický, že by si myslel, že je mág mimořádného řádu.

Ling Xiaovi problýsklo v očích, když promluvil celkem znepokojeným hlasem: „Pokud bych ti řekl, že máš vrozený talent stát se mágem mimořádného řádu, věřil bys tomu?”

You XiaoMo nemusel ani přemýšlet a zakroutil hlavou. „Nevěřím tomu!”

Pak mu věnoval pohrdavý pohled, ale když o tom chvilku přemýšlel, nedokázal skrýt své vzrušení a nadšeně řekl: „Pokud říkáš, že mám vrozený talent stát se mágem vysokého řádu, jen stěží ti věřím... ach, to bolí!”

Ling Xiao ho jako odpověď jednou ťukl do čela. Pak jako kdyby měl pocit, že to nebylo dost tvrdé, ho ťukl ještě jednou, než čelo vůbec stáhl. Po tomhle pinknutí se vesele zeptal: „Teď to je pořád jen stěží?”

You XiaoMo se držel za čelo, třásl hlavou, zatímco se mu v očích sbíraly slzy a uboze vzlykal. „Ne stěží, už to není ani trochu nucené.”

Počínání tohoto chlápka začínalo být čím dál nemilosrdnější. Měl pocit, že jeho nízké IQ byla Ling Xiaova chyba.

Ling Xiao si dvakrát tiše odfrkl, než ho přitáhl k sobě. Rukou mu jemně třel čelo, zatímco říkal: „Zdejší hodnotící kameny jsou celkem nízkého řádu. Není schopen přesně rozhodnout o úrovni tvé duše. Ale můžu ti vážně říct, že máš mnohobarevnou duši.”

Ten člověk před ním najednou naprosto ztichl.

Ling Xiao čekal a stále se mu nedostalo žádné reakce, a tak shlédl, jen aby spatřil, že náš přítel You XiaoMo měl pusu dokořán a tvářil se omráčeně a hloupě. Nemohl si pomoct a natáhl ruku, aby ho párkrát štípl do tváří.

You XiaoMo najednou vykřikl a s těžkostmi se vzpamatoval. Zjistil, že půlku tváře mu někdo svíral v rukách, a přesto už neměl sílu se takovými věcmi obtěžovat. Rychle se chopil Ling Xiaovy ruky a se zářícíma očima vzrušeně promluvil. Zakoktal se u toho: „Seniore Lingu, vážně to je pravda? Moje duše je... mnohobarevná?”

Ling Xiao se pobaveně zasmál a odpověděl: „Myslíš si, že ti vždycky musím lhát?”

You XiaoMo okamžitě přikývl: „Ano!”

Ozvala se rána, jak ho Ling Xiao znovu pinkl do hlavy, co byla jako melounové semínko. S výhružným pohledem a přimhouřenýma očima řekl: „Řekni to znovu!”

You XiaoMo se bláhově zašklebil, aniž by něco řekl. Tento mistr byl na výšinách štěstí, takže se s ním nebude dohadovat!

Po chvilce se najednou vzpamatoval. „Seniore Lingu, co jsi to zrovna řekl? Co jsi myslel tím, že zdejší hodnotící kameny jsou nízkého řádu a že není schopen přesně rozhodnout o úrovni mé duše. Copak jsme to už neurčili?”
--------------------------------------------

~ Takže z ubohé mága zeleného řádu se vyklubal mág s mnohabarevnou duší. Protože kdyby byl zelený, v podstatě by už dosáhl svých nejzazších výšin a příběh by skončil. Teď se ukáže, že svět je vlastně mnohem větší, než si YXM myslel! ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>