GDC - kapitola 50 (1)

Kapitola 50 – Záludnost (5)

Odkopl svou šavli stranou a vyběhl ze cvičiště.

Jin GuangYao za ním křičel: „HuaiSangu! HuaiSangi!”

Zrovna když se chtěl za ním užuž pustit, Nie MingJue mu rozkázal chladným hlasem: „Stůj!”

Jin GuangYao se na místě zastavil a otočil se.

Nie MingJue zadržoval svůj hněv a zahlížel na něj. „Ty si stále troufáš přijít?”

Jin GuangYao odpověděl tichým hlasem: „Přišel jsem uznat svou chybu.”

Wei WuXian: To je ale hroší kůže—ještě lepší než moje.

Nie MingJue: „Už jsi někdy uznal svou chybu?”

Zrovna když chtěl Jin GuangYao promluvit, učedníci, co šli pro léčiva, se vrátili. „Vůdče sekty, LianFang-Zune, mladý pán zamknul dveře a nenechá nikoho vejít dovnitř.”

Nie MingJue: „Uvidíme, jak dlouho se bude zamykat. Jak se mi troufá protivit?!”

Jin GuangYao s vlídnou tváří promluvil k učedníkovi: „Děkuju. Dej mi to léčivo. Později mu to zanesu.”

Vzal si nádobu s léčivem.

Poté, co všichni odešli, se na něj Nie MingJue otočil. „Kvůli čemu tu jsi?”

Jin GuangYao: „Bratře, zapomněl jsi? Dneska ti mám hrát na citeru.”

Nie MingJue mu dal přímočarou odpověď: „Co se týče Xue Yanga, není tu místo k diskuzi. Nemusíš mi pochlebovat. Vůbec to nefunguje.”

Jin GuangYao: „Zaprvé ti nepochlebuji. Zadruhé pokud to nefunguje, bratře, proč by ses staral, jestli ti pochlebuju nebo ne?”

Nie MingJue byl zticha.

Jin GuangYao: „Bratře, poslední dobou jsi byl na HuaiSanga přísnější a přísnější. Je to kvůli duchovi šavle...?” Po odmlce pokračoval: „HuaiSang stále neví o duchovi šavle?”

Nie MingJue: „Proč bych mu o tom říkal tak brzy?”

Jin GuangYao si povzdechl: „HuaiSang je zvyklý na to, že jej lidi rozmazlují, ale nemůže být zahálčivým druhým mladým pánem z Qinghe celý život. Jednoho dne si uvědomí, že to děláš pro jeho dobro, bratře, stejně jako jsem si já uvědomil, že to děláš i pro moje dobro.”

Wei WuXian: 'Bravo, bravo. Dokonce ani při svých dvou životech bych nebyl schopen říct něco takového, ale Jin GuangYao dokázal přizpůsobit svůj tón tak, že to vůbec neznělo divně. Dokonce to i trochu lahodilo uchu.'

Nie MingJue: „Pokud to vážně chápeš, přijď za mnou s Xue Yangovou hlavou v ruce.”

A přesto Jin GuangYao odpověděl téměř okamžitě: „Dobře.”

Nie MingJue se po něm podíval.

Jin GuangYao mu ten pohled oplácel, pak zopakoval: „Dobře. Bratře, pokud mi dáš ještě jednu poslední šanci, za dva měsíce za tebou přijdu s Xue Yangovou hlavou v ruce.”

Nie MingJue: „A pokud to nedokážeš?”

Jin GuangYao mluvil pevným tónem: „Pokud to nedokážu, pak mi můžeš provést, co je ti libo.”

Wei WuXian začal Jin GuangYaa téměř respektovat.

I když se Nie MingJuea vždycky děsil, nakonec stejně dokázal použít nespočet slovních technik, aby Nie MingJuea přiměl dát mu další šanci. Toho samého večera Jin GuangYao začal v Nečisté Říši hrát znovu Melodii jasné mysli, jako kdyby k ničemu nedošlo.

Jeho přísaha byla tak závazná, jak jen mohla být. Ale Nie MingJue nedokázal počkat dva měsíce.

Jednoho dne sekta Nie z Qinghe hostila konferenci bojového umění. Jak Nie MingJue prošel kolem jednoho z přístavků, najednou zaslechl něčí tlumený hlas. Pravděpodobně to byl Jin GuangYao. A o sekundu později zaslechl jiný známý hlas.

Lan XiChen: „Jelikož se bratr rozhodl s tebou přísahat, znamená to, že tě opravdu schválil.”

Jin GuangYao sklíčeně promluvil: „Ale bratře, copak jsi neslyšel, co v té přísaze řekl? Každá věta znamenala něco víc. 'Čel tisíci obviňujících prstů, roztrhán úd po údu'—tohle pro mě bylo jasné varování. Já... ještě nikdy jsem neslyšel takovou přísahu.”

Lan XiChen odpověděl vlídným tónem: „Řekl: 'pokud by člověk smýšlel jinak'. Smýšlíš jinak? Pokud ne, proč by ses tím měl tak moc trápit?”

Jin GuangYao: „Nesmýšlím jinak, ale bratr se už rozhodl, že smýšlím jinak, tak co zmůžu?”

Lan XiChen: „Vždycky si vážil tvého nadání. Doufal, že si vybereš správnou cestu.”

Jin GuangYao: „Vždyť to není tak, že bych nevěděl, co je správné a co špatné, ale někdy si vážně nemůžu pomoct. Poslední dobou jsem na tom špatně bez ohledu na to, na jaké straně jsem. Musím zařídit, že jsem s každým za dobře. Kdyby to byl někdo jiný, nezajímalo by mě to, ale copak jsem se k našemu nejstaršímu bratru kdy choval špatně? Bratře, ty jsi to taky slyšel. Jak mi to řekl?”

Lan XiChen si povzdechl: „Jeho hněv byl prostě příliš velký, aby před řečí přemýšlel. Bratrova prchlivost se s dřívějškem nedá srovnávat. Nesmíš ho znovu provokovat. Těchto posledních pár dní ho duch šavle hluboce trápí a HuaiSang se s ním znovu pohádal. Do dneška se ještě neudobřili.”

Jin GuangYao téměř vzlykal. „Když mohl v hněvu říct něco takového, jak o mě přemýšlí normálně? Musím se celý život nechat pokořovat ostatními jen proto, že jsem si nemohl vybrat své zázemí, že si moje matka nemohla vybrat svůj osud? A pokud ano, pak jak se bratr liší od těch lidí, co na mě shlíží? Ať udělám cokoli, nakonec stačí jenom jedna věta a jsem 'synem prostitutky'.”

Jin GuangYao si momentálně stěžoval Lan XiChenovi, a přesto si včera večer povídal s Nie MingJuem, celý vlídný a nevinný, zatímco hrál na citeru. Když Nie MingJue slyšel, jak ho za jeho zády pomlouval, vzplanul v něm hněv a rozkopl dveře. Ty planoucí plameny v jeho hlavě se rozšířily do celého těla. Ve vzduchu vybuchl řev jako hrom: „Jak se opovažuješ!”

Když ho Jin GuangYao viděl vstoupit, okamžitě zpanikařil a odpelášil za Lan XiChena. Ten stál mezi nimi a neměl ani šanci promluvit, než se Nie MingJue vrhl vpřed s vytasenou šavlí. Lan XiChen ten útok vykryl svým mečem a zakřičel: „Utíkej!”

Jin GuangYao vyběhl ze dveří. Nie MingJue setřásl Lan XiChena. „Nestůj mi v cestě!”

Také se hnal ven. Jak prošel dlouhou chodbou, najednou spatřil, jak k němu Jin GuangYao kráčel. Sekl svou šavlí a okamžitě vytryskla krev. Ale Jin GuangYao jasně běžel jako o život. Jak by se mohl s takovým klidem vracet zpět?

Po tom úderu Nie MingJue znovu vrávoravě vyrazil. Jak dorazil na náměstí, vzhlédl, lapal po dechu. Wei WuXian slyšel, jak rychle mu srdce tlouklo.

Jin GuangYao!

Všichni lidé, co kráčeli po náměstí, měli vzhled Jin GuangYaa!

Nie MingJue už zakusil deviaci ki!

Byl v delíriu, věděl jenom jak zabít, zabít, zabít, zabít zabít, zabít Jin GuangYaa. Zaútočil na každého, na koho narazil. V okolí se linuly skřeky. Wei WuXian najednou slyšel, jak někdo vzlykl: „Bratře!”

Nie MingJue se zachvěl, když ten hlas zaslechl. Trochu se zklidnil. Jak se otočil, konečně v tom rozmazaném poli Jin GuangYaových rysů dokázal rozpoznat jinou tvář.

Nie HuaiSang se držel za zraněnou paži, nohu táhl za sebou, zoufale se přesouval k Nie MingJueovi. Když viděl, že se konečně přestal pohybovat, Nie HuaiSang se celý rozzářil, v očích měl slzy. „Bratře! Bratře! To jsem já, slož šavli, to jsem já!”

Ale než k němu Nie HuaiSang mohl dojít, Nie MingJue padl na zem.

Než Nie MingJue padl, oči se mu konečně znovu rozjasnily a on spatřil skutečného Jin GuangYaa.

Stál na konci chodby. Nebyl na něm ani náznak krve. Díval se po něm, z očí mu stékaly dvě stružky slz.

Jiskřivé ve sněhu mu divoce kvetly na hrudi, ale zdálo se, že se smály místo něj.

Wei WuXian najednou zaslechl hlas, co jej z dálky volal. Ten hlas byl jak hluboký, tak chladný. To první zavolání bylo celkem nezřetelné. Znělo to, jako kdyby to bylo daleko, daleko od něj, mezi skutečností a iluzí. Druhé zavolání znělo mnohem jasněji. Dokonce v tom hlasu dokázal rozeznat nezřetelný tón starosti.

A co se týkalo třetího zavolání, to slyšel jasně a nahlas.

„Wei Yingu!”

Jak to Wei WuXian zaslechl, okamžitě se vynořil!

Pořád byl tenkým papírovým mužíčkem, přilepeným k helmě, co pečetila Nie MingJueovu hlavu. Rozpletl uzel, co svazoval železné klapky na Nie MingJueových očích a odhalil tak krví podlité oči, co byly doširoka rozevřené hněvem.

Nezbývalo moc času. Musel se okamžitě vrátit do svého hmotného těla!

Papírová postavička Wei WuXian zamával rukávy a vyletěl, jako kdyby byl motýl. A přesto jakmile vylétl zpoza závěsu, spatřil, že někdo stál v temném rohu tajné místnosti. Jin GuangYao se usmál. Aniž by promluvil jediného slova, vytáhl od pasu pružný meč. Byl to jeho slavný meč Hensheng.

Když Jin GuangYao pracoval v přestrojení po Wen RuoHanově boku, často skrýval svůj meč v pase, ovinul si jej kolem paže, aby jej v kritických momentech použil. Ačkoli se zdálo, že Hensheng měl čepel extrémně měkkou a útočil se skomírajícími pohyby, ve skutečnosti byl ostrý a sužující. Jakmile se čepel ovinula kolem protivníka, Jin GuangYao do něj vpravil podivnou duchovní moc a protivníka to rychle rozsekalo na kousky. Navzdory něžnému vzhledu toho meče. Celkem pár slavných mečů takhle skončilo jako hromádka starého železa. Momentálně ta čepel útočila, jako kdyby to byl had se stříbrnými šupinami. Bez váhání dorážela na papírovou postavičku. Kdyby Wei WuXian jen na chviličku povolil v soustředění, chytil by jej do spárů!

Papírová postavička WuXian se vrhala sem a tam, mrštně se těm útokům vyhýbala, ale tohle přece jenom nebylo jeho vlastní tělo. Po pár pohybech ho hrot Henshengu málem rozsekl. Pokud to takhle půjde dál, rozhodně ho probodne!

Najednou koutkem oka zahlédl meč, co tiše ležel v jedné dřevěné přihrádce na stěně. Ten meč nikdo dlouho neleštil. Jak tělo meče, tak jeho okolí bylo pokryté prachem.

Nebylo to nic jiného než jeho dřívější meč Suibian!

Papírová postavička WuXian vletěla do přihrádky a silou šlápla na Suibianův jílec. Čepel se zařinčením poslechla jeho rozkaz a vyskočila z pochvy!

Suibian vyletěl ze své pochvy a začal bojovat proti tajemným odleskům Henshenga. Když to Jin GuangYao spatřil, na tváři mu problýskl šok. Hned nabyl klid a mrštně zkroutil své pravé zápěstí. Hensheng se jako réva ovinul kolem Suibianovy bílé, rovné čepele. Okamžitě ho pustil a nechal ty dva meče bojovat. Levou rukou mrštil po Wei WuXianovi talisman. Ten ve vzduchu vzplál a vybuchl v divoké plameny. Wei WuXian cítil vlny horka, jak se k němu přiblížily. Využil oslepujících paprsků ze dvou mečů, co bojovaly nad nimi, rychle zamával rukávy a vyletěl z místnosti!

Čas mu měl co nevidět vypršet. Wei WuXian neměl dostatek volnosti, aby se skrýval, letěl až do rezidence pro hosty. Lan WangJi náhodou otevřel dveře. A tak se s usilovnou silou vrhl Lan WangJimu do tváře.

Papírová postavička WuXian se jako lepidlo přilepila na půlku Lan WangJiho tváře. Vypadalo to, jako kdyby se chvěl. Lan WangJi měl oči zakryté jeho dvěma širokými rukávy. Nechal ho chvilku se chvět, než ho opatrně zvedl.

O chvilku později, jakmile se jeho duše úspěšně vrátila, se Wei WuXian okamžitě zhluboka nadechl. Zvedl hlavu, otevřel oči a najednou se postavil. Ale nečekal, že bude mít tělo stále tak dezorientované, a tak se mu zatočila hlava a on se naklonil kupředu. Když to Lan WangJi viděl, zachytil ho v náručí. Wei WuXian znovu zvedl hlavu a vrškem hlavy se srazil s Lan WangJiho bradou. S bouchnutím oba zabručeli bolestí. Wei WuXian si jednou rukou mnul hlavu a druhou ohmatával Lan WangJiho bradu.

„Ugh! Promiň. Lan Zhane, jsi v pořádku?”

Jelikož mu Wei WuXian několikrát promnul bradu, Lan WangJi mu ruku zlehka odtáhl a pak mírně kývl.

Wei WuXian ho zatahal. „Pojďme!”

Ani Lan WangJi se neptal na příliš mnoho detailů. Vstal, aby mohli odejít, a pak se konečně zeptal: „Kam?”

Wei WuXian: „Do Voňavého paláce! Tamější bronzové zrcadlo je vstup do tajné místnosti. Jeho manželka přišla na nějaké jeho tajemství a on ji odtáhl dovnitř a teď by tam ještě stále měla být! A taky tam je ChiFeng-Zunova hlava!”

Jin GuangYao rozhodně znovu posílí pečeť na Nie MingJuově hlavě a přesune ji někam jinam. Ale i kdyby byl schopen přesunout hlavu, nebude schopen přesunout svou manželku Qin Su! Přece jenom to byla paní Kapří věže. Ještě před chvilkou se účastnila banketu. Pokud by se taková vážená osoba najednou zničehonic vypařila, bylo by nemožné, aby z toho nevzešla nějaká podezření. Když tuto příležitost využijí a vtrhnou dovnitř, mohli by zužitkovat svou rychlost a nedat Jin GuangYaovi čas splést nějaké lži nebo Qin Su umlčet!

Ti dva útočili obrovskou silou, odkopávali stranou kohokoli, kdo se je pokusil zastavit. Jin GuangYao učedníky kolem Voňavého paláce vycvičil tak, aby byli ještě obezřetnější. Jakmile dovnitř někdo vnikl, zakřičeli na poplach, i když se nedokázali ubránit, takže tak varovali pána ve Voňavém paláci. Ale v takovýchto dobách měli lidé často sklon stát se obětí vlastní moudrosti. Čím byl poplach učedníků hlasitější, tím byla situace pro Jin GuangYaa nevýhodnější. To proto, že se tu dneska shromáždilo nespočet sekt. Kromě toho, že poplach varuje Jin GuangYaa, aby si dával pozor na vetřelce, přivolá k němu i sekty!

Jako první tam přikvačil Jin Ling. Meč už měl vytasený v ruce a ptal se: „Co tu děláš?”

Jak mluvil, Lan WangJi už vystoupal po třech schodech a vytasil Bichen.

Zdálo se, že se Jin Ling měl na pozoru. „Tohle je ložnice mého strýčka. Přišli jste na špatné místo? Ne, to vy jste ti vetřelci, že? Co chcete?”

Jeden po druhém se tu sešli i kultivátoři, co se shromáždili na Kapří věži. Všichni byli překvapení.

„Co se stalo?”

„Proč je tu tak hlučno?”

„Tohle je Voňavý palác. Není trochu nevhodné, abychom...”

„Zrovna jsem slyšel poplach...”

Kultivátoři se mračili a panikařili. Z paláce se neozýval žádný zvuk. Wei WuXian pohotově zaťukal na dveře: „Vůdče sekty Jine? Vůdče Jine?”

Jin Ling soptil: „Co přesně chceš? Všichni tu jsou kvůli tobě! Tohle je ložnice mého strýčka, ložnice, chápeš?! Copak jsem ti neřekl, abys ne...”

Přešel k nim Lan XiChen a Lan WangJi se na něj podíval. Jak se střetli pohledem, Lan XiChenův výraz zakolísal, než začal být komplikovanější, jako kdyby přišel na něco neuvěřitelného. Zdálo se, že už to pochopil.

Nie MingJueova hlava byla přímo ve Voňavém paláci.

Najednou se ozval srdečný hlas: „Copak se děje? Že by přijetí během dne nebylo dost dobré, a tak všichni chtějí uspořádat večerní banket tady u mě?”

Z davu v klidu vyšel Jin GuangYao.

Wei WuXian: „LianFang-Zune, jaké příhodné načasování. Kdybys přišel o něco později, nemohli bychom se podívat, co je v tajné místnosti ve Voňavém paláci.”

Jin GuangYao se odmlčel. „V tajné místnosti?”

Všichni vyhlíželi celkem zmateně, nebyli si jistí, co se dělo. Jin GuangYao vypadal tak nějak ztraceně. „A? To jsou tajné místnosti taková rarita? S pár stěží užívanými poklady může mít jakákoli sekta pokladnice, ne?”

Zrovna když chtěl promluvit Lan WangJi, Lan XiChen ho přerušil.

Promluvil: „A-Yao, bylo by možné nás pustit dovnitř a dovolit nám podívat se do tvé pokladnice?”

Jin GuangYao vyhlížel, jako kdyby mu ta žádost přišla jak podivná, tak obtížná. „Bratře, jelikož se tomu říká pokladnice, věci, co jsou uvnitř, je nejlépe uložit stranou. A ty najednou chceš, abych ji otevřel. No...”

Během tak krátkého časového úseku bylo pro Jin GuangYaa nemožné, aby Qin Su přesunul někam jinam, aniž by to někdo věděl. Transportační talisman mohl přepravit jenom člověka, co talisman používal. Soudě podle Qin Suina nynějšího stavu bylo nemožné, aby měla duchovní moc nebo úmysl použít talisman. Kvůli čemuž zrovna teď musela být Qin Su stále uvnitř.

Naživu nebo mrtvá— ať tak či tak to pro Jin GuangYaa bude fatální, pokud se na to přijde.

Jin GuangYao se pokusil o poslední snahu. Pořád byl tak klidný, všelijak se vymlouval. Ale čím víc to odmítal, tím byl Lan XiChenův tón bohužel jistější. „Otevři to.”

Jin GuangYao se na něj upřeně díval. Najednou se široce zasmál. „Jelikož jsi tak odhodlaný, bratře, musím to otevřít a nechat všechny podívat, že?”

Přešel k předním dveřím, co se po jeho mávnutí rukou otevřely.

Z davu někdo chladně poznamenal: „Povídá se, že sekta Lan z Gusu si ze všech nejvíc váží chování. Podle toho, co teď vidím, se zdá, že to jsou jenom zkazky. Vtrhnout do ložnice vůdce sekty je vskutku pěkné chování.”

Když byli ještě na náměstí, Wei WuXian slyšel, že učedníci ze sekty Jin s velkou úctou přijali jistou osobu a oslovovali jej jako „Vůdče sekty Su”. Bylo to vůdce sekty na vzestupu Su z Molingu— Su She. Su She byl oděný v bílé róbě. Se svýma úzkýma očima, jemným obočím a tenkými rty byl celkem pohledný a také tak nějak arogantní. Ale i když se jeho zdání a rysy daly popsat jako přijatelné, nebylo to nic zvláštního.

Jin GuangYao: „Zapomeň na to, zapomeň na to. Přece tam nemám žádné pochybné věci.”

Promluvil tónem, který byl velmi pečlivě kontrolovaný. Ostatní by si pomysleli, že měl mírnou povahu, a přesto v tom byl také náznak rozpačitosti. Jin Ling jej následoval. Byl pobouřený, jak lidé vtrhli do ložnice jeho strýčka, a věnoval Wei WuXianovi pár ošklivých pohledů.

Jin GuangYao znovu promluvil: „Rádi byste se podívali do pokladnice, že?”

Položil ruku na bronzové zrcadlo. Nakreslil na zrcadlo nehmotné zaříkávadlo a prošel dovnitř jako první. Wei WuXian jej těsně následoval a znovu vstoupil do tajné místnosti. Viděl závěs pokrytý zaříkávadly, co visel přes skříňku. Viděl železný stůl na sekání mrtvol.

Také viděl Qin Su.
--------------------------------------------


~ Chudák Lan XiChen, jen se snaží dopídit pravdy a ostatní už haní jeho sektu! ~

~ V jakém stavu Qin Su byla, o tom zase příště... ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>