JAB1 - kapitola 17

Kapitola 17

Shawn se pomalu probudil a jako první zaznamenal velmi nahé a velmi teplé tělo za svými zády. Rutledge.

Leželi jako lžičky. Rutledge ho měl v náručí.

Řekl si, aby nebyl hloupý – postel byla jen velmi úzká a prostě tu nebylo moc místa – otevřel oči a vyčerpaně zamrkal.

A zjistil, že se kouká na dvě malé holky, co na ně zvědavě zíraly.

„Shawn je vzhůru,” zašeptala Bee, cucala si přitom palec. „Už můžu mluvit nahlas?”

Emily zakroutila hlavou. „Pan Rutledge ještě spí.”

Mezi Beeiným obočím se objevila jemná vráska. „Ale co pan Rutledge dělá v Shawnově posteli?”

„Spí, ty hloupá!” řekla Emily, zapomněla přitom šeptat.

Shawn cítil, jak se muž za ním mírně pohnul a zesílil své volné objetí kolem Shawnova pasu. Rutledge zamumlal něco nesrozumitelného, rty se Shawnovi otřel o ucho.

Shawn se zašklebil a přitáhl si přikrývku výš, ujistil se, že děvčata neviděla nic, co neměla vidět.

Bee ukázala na Rutledgea. „Řekla jsi mi, abych byla zticha, ale vidíš, probudila jsi ho!” Rozzářila se. „Dobré ráno, pane Rutledgei!”

„Dobré ráno,” řekl Rutledge ochraptěle přímo Shawnovi do ucha.

Shawnovi naskočila husí kůže. Pevně zavřel oči a skousl si ret. Vzpamatuj se.

„Ránko,” řekl nakonec a otočil hlavu.

Bylo divné vidět Rutledgea s tak rozcuchanými vlasy, ale to společně s tmavým strništěm a vší tou holou kůží dělalo psí kusy s Shawnovými vnitřnosti. Rutledgeovy tmavé oči se toulaly po jeho tváři.

Shawn si nebyl jistý, jak se má chovat. Nebyl si jistý, kde si stáli.

„Proč pan Rutledge spal v tvé posteli?” zeptala se Bee. „On nemá postel?”

Rutledge zkroutil rty. „Něco takového, zakrslíku,” řekl, pořád se díval na Shawna.

„Neříkej jí zakrslíku.”

„Mě to nevadí,” řekl Bee. „Jsem malá!”

„Nevadí jí to,” řekl Rutledge.

Shawn si odfrkl a natáhl se pro kraťasy. Navlékl si je a při tom nepohodlí sebou trochu trhl.

„Rozbolavělý?” zamumlal Rutledge a taky se posadil.

Shawn vyskočil z postele a věnoval mu pohled přimhouřených očí.

Rutledgeova tvář byla z větší části neproniknutelná, ale v očích byl náznak něčeho...

„Přestaň s tím samolibým pohledem,” řekl Shawn a podíval se na hodiny na zdi. „Nemáš brzy přednášet?”

„Ano,” řekl Rutledge a vylezl z postele. V Shawnově titěrném, omšelém pokoji vypadal tak nepatřičně, až to nebylo ani směšné.

Shawn se odvrátil, vzal holky a odtáhl je z pokoje.

Nebuď absurdní, řekl si v duchu. Byl to jenom sex. Ano, sex s jiným mužem – sex s jeho profesorem – ale jenom sex. Neměl důvod cítit se zmateně. Byli dospělí, chtěli se navzájem a vyspali se spolu, aby si od toho ulevili. Jednoduché. Nebylo na tom nic složitého. Nemuselo to být složité.

Shawn si to pořád říkal, zatímco připravoval snídani pro děti, když se ozval zvonek.

Šel otevřít dveře.

„Dobré ráno!” řekla paní Hawkinsová a prošla kolem. „Ránko, děvčata.”

„Dobré ráno, paní Hawkinsová,” řekla dvojčata unisono.

„Už jedly?” zeptala se paní Hawkinsová Shawna.

„Ne, zrovna jsem je chtěl nakrmit, ale jdu trochu pozdě a vážně bych ocenil, kdybyste—”

Odmávla ho. „Samozřejmě, jdi se osprchovat. Já uděl—”

Rutledge vyšel ze Shawnovy ložnice, zatímco si oblékal kabát. Vlasy měl po sprše pořád mokré.

Paní Hawkinsová zírala. Pak přesunula pohled na Shawna.

Shawn cítil, jak se mu do tváře nahrnula krev. Člověk nemusel být génius, aby odhadl, co včera v noci dělali.

Paní Hawkinsová stiskla rty do tenké čárky. Beze slova a ztuhle kývla Rutledgeovým směrem, vzala děvčata a postrčila je do kuchyně.

Shawn zamrkal na její záda. Před pár týdny mu paní Hawkinsová řekla, aby trochu žil a našel si přítelkyni, ale tohle pro ni byl evidentně problém. Co to kruci. Po jeho sexuálním životě jí nic nebylo.

„Najdi dětem jinou paní na hlídání, pokud nechceš, aby začaly mít spoustu předsudků.” Rutledge zamířil ke dveřím. „Musím jít. Musím se před prací převléct.”

Shawn váhal, než ho doprovodil ke dveřím. Zdálo se mu to, nebo se Rutledge vážně vyhýbal jakémukoli pohledu na něj?

„Dobře,” řekl Shawn a nutil se k nonšalantnosti. „Tak se asi uvidíme.”

Rutledge zkameněl, než na něj otočil hlavu.

Uplynul okamžik.

Rutledge se natáhl, zahákl prsty za pas Shawnových kraťasů a přitáhl si ho blíž.

Sklonil hlavu, přitiskl nos Shawnovi ze strany ke krku a tvrdě sál jeho kůži. Shawn zalapal po dechu při té směsici bolesti a potěšení.

Rutledge byl v mžiku pryč a Shawn zíral na prázdné místo, na kterém ještě před chvílí stál.

Co to mělo znamenat?




„Takže?” řekl Christian, když se Shawn za pár hodin posadil vedle něj.

Shawn klesl na židli a shlédl na své ruce na břiše. „Co?”

„Dělal— no víš?” V hlase jeho kamaráda byla jasná zvědavost.

Shawn přikývl. „Jo,” zamumlal. „Znovu jsem se s ním vyspal.”

„Takže co teď? Přenesl ses přes něj?”

Shawn řekl: „Jasně.”

A Rutledge pak vstoupil do třídy.

To ticho bylo jako vždy okamžité.

Rutledge přistoupil ke katedře, oděný v bezvadném třídílném tmavém obleku, co obepínal jeho svalnatou postavu. Silnou čelist měl hladce oholenou—

„Jo, naprosto ses přenesl,” zamumlal Christian.

Shawn se zarděl a odvrátil pohled. „Jo.”

„Jasně že jo. Ale otři si pusu, slintáš. Vážně mě děsíš. Je to Rutledge. Ten chlápek je totální kretén, nemá žádný smysl pro humor, žádné srdce – a není ani pohledný, aby to vyvážilo jeho povahu.”

„Je pohledný,” zamumlal Shawn.

„Není. Dobrá, má skvělé tělo a sebedůvěru, ale má příliš velký nos a kruté oči.” Christian se ušklíbl. „Pokud tedy nejsi na takový typ, hm.”

Shawn protočil očima a náhodou zachytil Rutledgeův pohled. Najednou velmi pronikavě cítil ten cucflek pod rolákem, modřiny na stehnech, rozbolavělou zadnici.

Rutledge odvrátil pohled a odkašlal si.




„Hele, zase přišel vyzvednout Milu,” zašeptal Christian a kývl hlavou, jak po přednáškách přecházeli přes parkoviště. „Vidíš, nejsem jediný, kdo na něj zírá.”

Shawn následoval Christianův pohled.

No ano, o bílý Lexus se tam opíral muž a jo, upoutával celkem dost pozornosti. Zdálo se, že si ten chlápek ani nebyl vědom všech těch zírajících studentů, vyhlížel znuděně a sem tam se podíval na hodinky.

„Zatraceně, je tak nádherný,” řekl Christian.

Shawn si toho chlápka kriticky prohlédl. Vážně byl celkem překvapivě pohledný: vysoký s tmavými vlasy a silnými, klasicky pěknými rysy, pevnými smyslnými rty a pozoruhodnýma tmavě modrýma očima. Jo, Shawn chápal, proč to k němu Christiana táhlo, ačkoli ten chlápek se zdál Christianovým pravým opakem: hotový introvert, vážný a řádný.

„Já nevím, chlape,” řekl Shawn. „Vypadá, jako kdyby měl v zadku pravítko.”

Christian zahýbal obočím. „Věř mi, takoví chlápci jsou v posteli obvykle nejlepší – výstřední a intenzivní.” Povzdechl si. „Zatraceně, proč jsou všichni sexy chlápci heterosexuální? To je tak zatraceně nefér.”

Shawn si odfrkl a poplácal ho po rameni. „Aspoň ho tenhle víkend uvidíš nahého.”

Christian se zašklebil. „Jako děcko, co zírá přes sklo do cukrárny.”

Shawn otevřel pusu, ale zase ji zavřel, když se před nimi zastavil známý černý Mercedes. Dveře se otevřely.

„Nastup si,” řekl Rutledge, aniž by se na něj byť jen podíval. Vypadal, jako kdyby dělal něco velmi nepříjemného.

„Ne, díky, pojedu autobusem,” řekl Shawn.

„Nastup si,” řekl Rutledge znovu.

Shawn se rozhlédl kolem. Upoutávali celkem dost zvědavých pohledů. Sakra.

Pokrčil rameny Christianovým směrem a nastoupil do auta.

Rutledge šlápl na plyn.

„Jsi blázen? Všichni nás viděli!”

Rutledge byl zticha, jel oslepující rychlostí.

„Takhle začínají ošklivé drby!”

Rutledge nic neřekl.

„Přestaň mě zatraceně ignorovat!”

Rutledge dupl na brzdu.

Než se Shawn nadál, Rutledgeovy rty byly na jeho a jeho jazyk v ústech.

Shawn sténal a líbal ho na oplátku, ruce zabořil do Rutledgeových hustých vlasů. Ach bože, ach bože, bože.
--------------------------------------------


~ Scény a konverzace Emily a Bee jsou... boží.  ~

~ Je z nich hotová rodinka. ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>