Kapitola 35 – Záhadný protivník
Humanoidní mecha mělo tři slabiny.
První slabinou bylo jeho břicho, což bylo zdrojem energie u humanoidního brnění. Byla tam uložena energie, co poháněla mecha, ale pilot obecně věnoval břichu zvláštní pozornost, kvůli čemuž bylo obtížné na něj zaútočit.
Druhou slabinou byla hruď. Tam se nacházel kokpit. Jeho důležitost byla celkem očividná. Právě kvůli důležitosti kokpitu byly štíty kolem něj obecně nejsilnější. Štít na hrudi byl vyrobený ze dvou tvrdých a tlustých slitinových kovů. Neradilo se na to místo útočit přímo.
Třetí slabinou byl krk. Bylo tam spoustu drátů, co ovládaly tělo mecha. Jenom odseknutí nebo poničení drátů mohlo způsobit velkou škodu – že tělo přímo přijde o kontrolu!
Lin Yuan se od deseti let věku registroval na svém účtu Koule. Po pár letech hraní na simulacích bitev mecha na internetu přešel k online bitevní aréně a začal pilotovat humanoidní mecha. Nejzručnější byl v humanoidních mecha. Vytáhl elektromagnetickou čepel a měl v plánu seknout přímo po protivníkově krku. Tohle byl jeho nejběžněji používaný první tah v bitvě.
Meč svižně letěl dolů. Říká se, že když bojový duch dosáhne plného potenciálu, výsledná velkolepost září jasně jako duha – pokud ten jasně zářící elektromagnetický meč úspěšně sekne do hrdla druhé strany, rozhodně to přímo přetne hlavní drát!
Rosen se lhostejně podíval na obrazovku před sebou, na tváři stále neměl žádný výraz. Svými štíhlými a silnými prsty rychle zmáčkl několik příkazů a tlačítek na konzoli, jen aby černé mecha prostě zvedlo paži a přesně rozseklo ostří Lin Yuanovy čepele ve dví!
Místnosti se ozvalo drsné cinknutí. Ten divoký náraz ve vzduchu způsobil, že se rozprsklo spoustu jisker!
Lin Yuan nečekal, že by se jeho protivník odvážil použít svou paži ke krytí!
Na paži mecha opravdu byl štít, co byl tvrdší než ochranný kov na hrudi. Elektromagnetický meč se jím vůbec nedokáže prosekat. Ale Lin Yuan už tak dokázal rychle reagovat.
Aby v této urgentní situaci tak přesně vykryl jeho útok, štít musel být dokonale nastaven k čepeli a to očividně vyžadovalo velmi přesnou schopnost předpovídání!
—Správně, byla to předpokládaná reakce!
V okamžiku jeho vlastního útoku dokonce předpověděl finální tah elektromagnetickým mečem!
—Toto tady byl rozhodně vzácný mistr!
Lin Yuanovi se zachvělo srdce a okamžitě zvýšil vlastní obezřetnost. Využil příležitosti slabiny druhé strany, kdy před sebe natáhla paži, a neváhal a otevřel odpalovací zařízení světelných bomb a zamířil jím přímo na protivníkovo břicho!
Z takové blízkosti to světlo jasně dokáže zasáhnout střed...
Bylo úžasné, jak se zdálo, že pilot druhého mecha jeho intriku zase prohlédl. Téměř ve stejné chvíli, kdy odpálil světelnou bombu, druhá strana okamžitě vykonala obrat stranou a skok a přesunula se přímo za něj. Najednou vytasil zbraň, co měl na zádech – ruka mu spadla z meče a meč spadl na zem. Protivník přesně odťal drát bílého mecha!
Na obrazovce zablikala zpráva „konec bitvy”... Trvalo jenom třicet sekund, než prohrál.
Lin Yuan omráčeně seděl v kokpitu, vůbec nereagoval. Co se vůbec stalo?
Jeho pohyby byly až příliš rychlé...
A také jeho naprostá přesnost a strašlivá schopnost předvídání...
Za ten zlomek vteřiny, co člověku trvá vymyslet tah, on už odhadl, co hodláte udělat, vypočítal závěrečné umístění počinu a předem naplánoval protiútok. Když jste nadšení, že si myslíte, že dokážete udeřit jednou rukou, on už probíral strategie, vyhnul se útoku a okamžitě zachytil váš myšlenkový proces a vymyslel smrtelný protiútok!
—Jenom vrcholní hráči měli schopnost, aby se druhá strana obávala ztráty bojového ducha!
Lin Yuan dokonce ani nespatřil, jak se dostal za něj.
Než mohl vůbec aktivovat brnění svého stroje, už mu odsekl drát v krku.
Tento člověk byl až příliš mocný, rozhodně nebyl na úrovni začátečníka. Když mu bude čelit, neměl téměř žádnou šanci na vítězství.
Tohle byla naštěstí jen simulační tréninková místnost. Během simulace bylo nevyhnutelné, že dojde na zranění a smrt. Pravidla simulační bitvy tady byly celkem podobné těm v onlinové aréně. Simulovalo to virtuální prostředí a obrazy, proti kterým hráli. Skutečný pilot a mecha újmy nedojde.
Jinak kdyby to byla reálná bitva, při tom seknutí mečem... by skutečný člověk už nebyl naživu, ne?
Lin Yuan byl chvíli ztuhlý na místě, ale pak zaslechl chladný a sotva slyšitelný hlas—
„Pořád se při své úrovni chceš účastnit Turnaje mecha?”
Ten hlas, co se přenesl komunikátorem mecha, byl nesmírně hluboký a v tom chladném tónu nebyly žádné emoce. Rozléhal se prázdnou místností. Ale v Lin Yuanových uších takový výsměch akorát prohloubil jeho odhodlání.
Lin Yuan se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a řekl s naprostou sebedůvěrou: „Pojď znovu!”
Lin Yuan znovu vyrazil s mečem, tentokrát druhou stranu ani neškrábl. Ten úder jen stěží minul tělo mecha a protivník mu pak dal pěstí přímo do břicha. A když mu pak podtrhl nohy, Lin Yuanovo bílé mecha se zajídalo hlínou—hehe.
Lin Yuan: „...”
Naštěstí to všechno byla jen simulace, jinak kdyby někoho takhle hodili na čumák, pilot by sice nezemřel, ale bylo by mu nesmírně špatně.
„......pojď znovu!”
Lin Yuan se znovu a znovu vrhal kupředu. Tentokrát se nedokázal ani přiblížit k jeho tělu. Jeho protivník ho bombardoval prohrami.
„...pojď znovu!”
Lin Yuana to vůbec neodradilo. Čím víc bojoval, tím se cítil kurážněji. Druhá strana byla silná, ale to sloužilo jenom k tomu, aby to podnítilo ducha v Lin Yuanových kostech. Nakonec to byla jenom simulovaná bitva. I když prohrál, nic se nestalo, ale i tak se Lin Yuan nikdy nebál prohrát.
Lin Yuan se vrhal do boje znovu a znovu a pokaždé byl rychle a prostě zabit různými prostředky.
I když prohrál desetkrát po sobě, Lin Yuan byl stále navnaděný bojovat.
Ale Caesar už nedokázal snést to jen stranou sledovat.
Původně měl dojem, že maršál nebude bojovat se svou skutečnou schopností. Nečekal, že maršál si bude nemilosrdně zahrávat se studentem. Chudáka Lin Yuana neustále otloukal, aniž by měl nějakou naději na odplatu, a brzy ho horečnatě dostal. Lin Yuan také zakusil širokou škálu prostých, čistých a rozhodných smrtí...
Lin Yuan, co byl znovu sražen na zem, chtěl pořád začít nové kolo, ale jeho protivník najednou řekl: „Nebojuj, tvoje úroveň je až příliš strašná.”
„...”
Lin Yuan si nemohl pomoct a trochu zrudl v tváři.
Vážně byl začátečník. Neměl žádnou šanci s tímto protivníkem vyhrát. V této chvíli bylo také příhodné, aby se mu protivník vysmál.
Lin Yuan stáhl prsty z ovládání a zvedl ruku a poškrábal se ve vlasech. Vážně řekl: „Vážně jsi silný. Nemám dost zkušeností ve skutečném souboji. Obvykle trénuju na internetu. Nikdy jsem neviděl tak mocného protivníka jako ty.”
Lin Yuan se odmlčel, pak vzhlédl, usmál se a řekl: „Co se týče turnaje... No, zapsal jsem se jako účastník. Jen jsem to chtěl zkusit a získat osobní zkušenosti všech možných odborníků a nikdy mě ani nenapadlo, že bych se umístil. Důležité je pro mě se zúčastnit!”
Rosen: „...”
Jak se díval na holografickou obrazovku zachycenou Černým Drakem, ten mladík vyklenul rty a zářivě se usmál. A tento pohled Rosena z hloubi srdce dojal.
—Tento chlapec je velmi silný a také má odvahu.
Nikdy nepřišel o vůli bojovat a nebál se prohrát. Ještě vzácnější bylo, že byl neustále optimistický a bezstarostný, i když prohrál více než desetkrát po sobě. Ale zároveň v něm kypěl bojový duch. Kdyby byl na jeho místě někdo jiný a takhle by opakovaně prohrával, rozhodně by byl sklíčený a ztratil by sebedůvěru. Ale on v klidu uznal sílu druhé strany a své vlastní nedostatky a zároveň zůstal v náladě, aby žertoval.
Ten mladý chlapec a ten vytoužený člověk v jeho paměti; když si Rosen vybavil jejich podobně černé vlasy a průzračné oči, srdce mu najednou změklo. Nemohl si pomoct a řekl: „Vlastně nejsi tak špatný.”
Lin Yuana tato chvála od mistra tak nějak polichotila a zároveň omráčila. Chvíli byl zticha, než řekl: „Já... nejsem špatný?”
„Ne,” řekl Rosen mdle. „I když jsi v předešlém souboji naprosto prohrál, přinejmenším jsi nikdy neudělal stejnou chybu dvakrát. Máš silnou schopnost se učit a máš celkem rychlé reakce. Pokud budeš hodně trénovat, je tu spoustu prostoru ke zlepšení.”
„...” Po této příliš vysoké chvále se Lin Yuan trochu začervenal. Poškrábal se ve vlasech a rozpačitě řekl: „Děkuju.”
Jak se Rosen díval na toho mladíka s rozkošnou tváří, nemohl si pomoct a mírně se mu vyklenuly rty.
Chytré dítě bylo vážně sympatické.
Rosen ztišil hlas a řekl: „...Vlastně se nepohybuješ špatně, ale provedení není dostatečně přesné. Když před útokem uděláš menší náznak svého počínání, protivníkovi přijde snadné předvídat tvé počínání.”
Caesar se šokovaně díval směrem k Černému Drakovi – maršále, tohle je tvoje improvizované učení?
I kdyby se tohle rozneslo, nikdo by tomu vlastně nevěřil!
Maršálův lhostejný a dřevěný výraz působil stejným množstvím emocí jako robot. Hlavně jen zřídkakdy mluvil s lidmi, ani nemluvě o tom, aby se nějak moc snažil někoho osobně učit...
Aby dneska otevřeně učil Lin Yuana, to bylo příliš nepochopitelné!
Caesar si s určitými pochybami pomyslel: maršál Lin Yuana schválil? Znamenalo to, že už ho on sám učit nemusel?
Vlastně sám Rosen nechápal, proč se dneska choval tak abnormálně.
Stačilo se podívat na černočerné oči tohoto chlapce a srdce mu najednou zjihlo.
Tento chlapec mu neustále připomínal Ling Yua.
Jeho jemné vzezření s černými vlasy a očima zřetelně odráželo Ling Yua. Dokonce měli stejnou neústupnost a nebojácnost vůči prohře, ale přitom se po porážce nikdy nevzdávali. Také měl stejný asijský původ jako Ling Yu, dokonce i výslovnost jeho jména byla více méně stejná.
Až v příliš mnoha ohledech se podobal Ling Yuovi.
Rosen si nemohl pomoct a chtěl toho chlapce učit a přál si, aby během dospívání natrefil na méně těžkostí.
Když na to Rosen pomyslel, pokračoval v trpělivém vysvětlování: „Vždycky začínáš tím, že okamžitě vytáhneš zbraň. To není nejlepší volba. Zbraně mají omezenou útočnou moc a je snazší najednou uštědřit smrtelný úder, pokud to protivník nečeká. Jinak když vytáhneš zbraň, pro protivníka je snadné být proti tomu velmi ostražitý. Těžká zbraň se stane akorát přítěží... Musíš se naučit, že zbraň schovaná v rukávu je mnohem nebezpečnější než zbraň v ruce.”
„A taky nepřemýšlej akorát o tom, jak uštědřit dané kombinace, během boje se protivník nebude pohybovat dle tvých myšlenek. Musíš být připravený se kdykoli přizpůsobit. Pokud si nejsi jistý co dělat, je nejlepší přepnout mecha do obranného postoje, nechoď zoufale útočit. Tím zabráníš tomu, aby protivník ovlivňoval tvé počínání. Nejdřív se uklidni a přemýšlej, co bys měl udělat.”
Lin Yuan měl pocit, že to pochopil, a okamžitě přikývl. „Já vím, myslel jsem jenom na to, jak na tebe zaútočit, ale vždycky jsem prohrál. Když se bráníš, najdeš si příležitost, jak se chopit mé slabiny a na oplátku uštědříš smrtelnou ránu. U takového obranného protiútoku je překvapivě vyšší pravděpodobnost úspěchu! Že?”
Rosen si nemohl pomoct a pozvedl rty v mírném úsměvu.
Tento chlapec byl vskutku chytrý, nebylo žádným překvapením, že ho Suzaku uznal za svého pána. Očividně byl opravdu velmi nadaný, jeho nynější schopnost se učit a chápat byla na udivující úrovni.
Rosen si nemohl pomoct a pochválil ho: „Správně, jsi velmi bystrý.”
Lin Yuan řekl s úsměvem: „Zapamatoval jsem si každé tvé slovo, děkuju!” Lin Yuan se odmlčel. „Ano, jsi senior z fakulty pilotování mecha, že? Vážně máš příliš vysokou úroveň! Co kdybychom si později zašli na rychlou půlnoční svačinku? Můžeš mi říct o dalších mecha strategiích, dobře?”
Rosen: „...”
Kvůli chlapcově prosebnému hlasu Rosenovi změklo srdce a zachvátil ho zmatek. Skoro otevřel pusu, aby souhlasil.
Příliš podivný, tenhle pocit...
Z nějakého důvodu se zdálo, že tělo tohoto chlapce v sobě zdánlivě mělo stín Lung Yua, možná to bylo tím, že se mu po něm vážně stýskalo?
Rosen byl chvíli zticha, než řekl: „Dovolíš mi zeptat se na pár otázek... Kdo jsou tvoji rodiče? Kdo tě naučil, jak pilotovat mecha?”
Jeho otázky byly trochu náhlé, ale bylo překvapivé, že to Lin Yuanovi nevadilo. Klidně odpověděl: „Můj táta byl voják. Obětoval svůj život, když jsem byl ještě velmi malý. Žiju jenom se svou matkou a starší sestrou. Co se týká mecha...” Lin Yuanovi bylo trapně a kvůli hanbě trochu zrudl. „Nikdo mě neučil. Naučil jsem se to sám. Obvykle jsem každou volnou chvilku trénoval v onlinové soubojové aréně, takže moje úroveň je relativně nízká.”
„...” Rosen nečekal, že tento náctiletý vlastně vyrostl v tak těžkém prostředí. Když slyšel, jak v klidu mluvil o tom, že jeho otec zemřel, když byl velmi malý, Rosena nevysvětlitelně bolelo u srdce.
Předpokládal, že kvůli tomu, že vyrůstal v neúplné rodině, si vypěstoval takovou statečnou povahu.
Rosen najednou zjistil, že se mu ten chlapec zamlouvá víc a víc.
V duchu byl trochu neochotný přijmout nového pána, co si Suzaku vybral. Suzaku byl přece jenom Ling Yuovým mecha a byl pro Ling Yua velmi důležitý. Rosen si v duchu myslel, že žádný další člověk kromě Ling Yua nebyl kvalifikovaný Suzaka vlastnit.
Ale když se setkal s Lin Yuanem, zjistil, že se to nepřijetí v jeho nitru pomalu rozpustilo, aniž by o tom věděl.
Jak se Rosen teď v tuto chvíli díval na Lin Yuanovu zarudlou tvář s oslňujícím úsměvem, snadno toho chlapce v duchu přijal.
—Jelikož je to pán, kterého Suzaku uznal, přirozeně zaujímá zvláštní místo. Možná by bylo dobrým rozhodnutím předat Suzaka tomuto pilnému chlapci.
—Kdyby tu Ling Yu stále byl, také by měl tohoto chlapce rád?
Jak o tom Rosen přemýšlel, nakonec se zhluboka nadechl a klidně řekl: „I kdybych tu nabídku na noční svačinku přijal, pořád se musím postarat o nějaké maličkosti. Budu muset jít. Zítra večer ve stejnou dobu na tebe budu čekat v tréninkové místnosti.”
...To tím tento zručný mistr myslel, že ho bude dál učit?
Lin Yuan vůbec neváhal a vzrušeně promluvil: „Skvělé! Tak můžeš jít, uvidíme se znovu zítra!”
Záhadný mistr rychle navedl mecha, aby odešel z tréninkové místnosti.
Jelikož už bylo velmi pozdě, Lin Yuan už déle netrénoval a přímo se s Caesarem vrátil na koleje.
Jak Lin Yuan kráčel po cestě, nakonec si nemohl pomoct a přemýšlel nahlas: „Caesare, kde jsi toho člověka našel, co? Je až příliš zručný, dokonce lepší než mistr, co jsem uznal online.”
Caesar: „...”
Za takovou chvilku vážně neměl žádné dobré vysvětlení, co by mu mohl říct.
Aby se maršál Rosen vyhnul tomu, že by se Lin Yuan stresoval, naschvál svou totožnost ztajil a Černého draka zamaskoval jako mecha řádu C, aby se s ním mohl utkat. Jen chtěl vědět, na jaké úrovni Lin Yuan byl. Caesar Lin Yuanovi neřekl o té záležitosti se Suzaku. Původně chtěl Lin Yuana příjemně překvapit, ale teď na to vážně nebyla ta nejlepší chvíle. Vážně nevěděl, jak se z této situace vylhat.
Caesar byl chvíli zticha. A aby zamaskoval své obavy, rychle si hraně odkašlal. V klidu řekl: „Ten mistr... ehm, je z třetího ročníku, jeho mistrovství v pilotování mecha je bezkonkurenční. Úroveň jeho mecha je rozhodně mezi nejlepšími na škole.”
Dokonce i v celém Impériu by se stále považoval za jednoho z nejlepších.
To byl Rosen, velitel tří ozbrojených sil, i když nezbytně nebyl jeho protivníkem.
Lin Yuan zahloubaně přikývl. „Ach, takže to dopadlo tak, že to je jeden z top seniorů na fakultě pilotování mecha.”
Nebylo divu, že s ním bylo tak obtížné bojovat! Jeho schopnost pilotovat mecha a jeho celková úroveň byla přirozeně mnohem vyšší než úroveň amatéra jako Lin Yuan. Ale Lin Yuanovi bylo něco podezřelé, a to...
—Hlas toho seniora, nebyl trochu moc vyspělý?
Znělo to jako hlas plně vyspělého muže a ta hluboká barva hlasu byla obzvláště příjemná na poslech.
—A kde už ten hlas slyšel?
Když jednotky Federace Strain unesli vesmírnou loď Pearl; hlas maršála Rosena, velitele Jasných jednotek, co se včas objevil a zachránil celou vesmírnou loď. Nezdálo se, že se ten hlas trochu podobal jeho hlasu?
—Nebylo by to nemožné? Jak by se sem maršál dostal a osobně ho učil, jak pilotovat mecha?
—Samozřejmě to byla jenom iluze!
Když Rosen odešel z tréninkové místnosti, zamířil rovnou do rezidenční čtvrti Vojenské akademie San Romia.
U dveří prošel bezpečnostním ověřením, zamířil ke dveřím C017 a zazvonil na zvonek. Někdo dveře rychle otevřel. Byla to mladá dívka, které se na tváři objevily roztomilé dolíčky, když se usmívala.
Ta dívka se tázavě dívala na muže, co stál před ní. „Dobrý den, koho hledáte?”
Rosen stále neodpověděl. Irene ten hlas zaslechla a okamžitě přispěchala. Řekla dívce: „Bertho, jdi zpět do svého pokoje. To je host tvého otce.”
„Ach.” Bertha se na Rosena usmála a vrátila se zpět do svého pokoje.
Irene bylo velmi trapně. „Omlouvám se, maršále, zrovna jsem v kuchyni dělala něco k občerstvení a neslyšela jsem zvonek. Bertha vás nezná, tak si jí prosím nevšímejte. Pojďte prosím dál.”
Rosen v klidu řekl: „To nic.”
Irene vešla do obýváku a posadila se na pohovku. Rosen se podíval po dveřích, do kterých dívka zrovna vešla a zavřela za sebou, a zeptal se: „To dítě, co otevřelo dveře, je vaše a Knoxe? Dneska je jí už 18, že?”
Irene se usmála a řekla: „Ano, jmenuje se Bertha. Zrovna před pár dny měla osmnácté narozeniny.”
Když se Noční jednotky rozpustily, Rosen pozval Knoxe a Irene do Jasných jednotek, ale Knox ho rezolutně odmítl. A tento sezdaný pár zamířil do Vojenské akademie San Romia, aby se z nich stali dva obyčejní instruktoři.
Čas letěl až příliš rychle a v okamžiku už jejich dítěti bylo osmnáct let.
Kdyby Ling Yu neunikl ze souhvězdí Cepheu, Ling Yuovo a jeho dítě by bylo ve stejném věku jako Bertha. Také by mu bylo přesně osmnáct let. To dítě ale bohužel nemělo ani šanci se narodit...
Jak přemýšlel o takových věcech, nemohl si pomoct a v hloubi srdce ucítil, jak se mu tam hromadila mírná bolest. Rosen své emoce zase potlačil a podíval se na Irene. „A co Knox?”
Irene honem odpověděla: „Šel něco koupit, brzy bude zpět.”
Jen co domluvila, ozvalo se cvaknutí, jak se dveře otevřely. Knox nakráčel přímo do místnosti a předal jídlo své manželce. Irene se okamžitě vrátila do kuchyně, aby jídlo připravila.
„Maršále.” Knox k němu přišel a posadil se na pohovku. Rosen se tvářil stejně kamenně, jak si to pamatoval.
Rosen se díval na tu známou tvář a byl chvíli zticha, než řekl: „Není třeba připravovat občerstvení. Přišel jsem se na vás oba podívat, jen si chci v poklidu popovídat.”
Knox honem řekl: „Maršále, jste až příliš zdvořilý, dlouho jsem vás neviděl. Kdykoli sem přijdete, přirozeně bychom vás měli trochu zabavit.”
Ti dva muži ztichli.
Když člověk najednou spatřil lidi ze své minulosti, co už léta neviděl, bylo těžké vymyslet co říct. Konkrétně Knox měl vždycky pocit, že porušil rozkaz generála Ling Yua a dovolil Rosena vejít do jeho cely a označit ho. Zklamal důvěru generála. A proto měl tváří v tvář tomuto muži, co kdysi generála vlastnil, v duchu vždycky pocit, že na jeho přítomnosti bylo něco příliš nepříjemného.
Po chvilce ticha Rosen otevřel pusu: „Letos jsi zodpovědný za vojenský výcvik prvního ročníku z fakulty vojenského velení, že?”
Knox přikývl. „Ano.”
Rosen se zeptal: „Je na fakultě velitelství student jménem Lin Yuan?”
Knox byl překvapený a řekl: „Jak jste to věděl? Lin Yuan je velitel třídy.”
Rosen mdle řekl: „Dneska jsem se setkal s princem Caesarem a slyšel jsem o něm od něj. Lin Yuan... Co si o něm myslíš?”
Knox honem řekl: „Lin Yuan je velmi pilný student. U přijímací zkoušky získal plných 300 bodů. Jako Beta je zdatný ve vedení celé třídy. Je veselý a má dobrou povahu. Hodně Alf nejdřív nebylo přesvědčených. Ale teď ho všichni studenti ve třídě uznávají za velitele.”
Knox se odmlčel a začal přemýšlet: Proč se maršál najednou ptá na tohoto studenta Lin Yuana?
Rosen byl chvíli zticha. Pak zašeptal: „Ten chlapec... vypadá trochu jako on.”
Knox rozhodně věděl, o kom mluvil, a nemohl si pomoct a překvapilo ho to. „Viděl jste Lin Yuana?”
Rosen přikývl a pak se podíval na Knoxe. „Také sis toho všiml? Lin Yuan vypadá jako Ling Yu tehdy, obzvláště oči má jako on... Možná to je tím, že mají oba asijský původ.”
„...” Absolutně neměl slov.
No ano, když poprvé spatřil Lin Yuana, skoro si myslel, že spatřil Ling Yua.
Vlastně se zase až tak přehnaně nepodobali, ale působili na lidi určitým dojmem a zdálo se, že měli hodně společného, zvláště pak ty jasné a čiré černé oči.
Rosen pokračoval: „Vážně se mi ten chlapec Lin Yuan zamlouvá. Během těch tří let, co bude na škole, chci, aby se o něj Irene dobře starala. Pokud budou nějaké problémy, nezapomeň mě okamžitě kontaktovat.”
Knoxe to překvapilo. „Opravdu? ...Tím myslíte...”
Rosen přikývl. „Chci počkat, až dostuduje, a pak ho okamžitě přiřadit k první strážní jednotce Jasné legie.”
První strážní jednotka se rovnala osobní stráži velitele armády, byla to jednotka nejblíže nejvyššímu veliteli armády.
Rosen očividně chtěl Lin Yuana přeřadit přímo k sobě.
V Impériu bylo mnoho malých a velkých legií. Každý rok, když kadeti absolvují vojenskou školu, je armáda přidělí k různým legiím, kde budou sloužit. Urození studenti s mocnými rodinnými konexemi budou přirozeně přiděleni k dobrým legiím a studenti bez podpory a z chudého prostředí jsou často přiděleni na pustou planetu nebo je pošlou rovnou na přední frontu.
Rosenova slova byla zlatou jízdenkou, co Lin Yuana pošle do nejlepší legie Impéria.
Jelikož měl tento muž lhostejnou povahu, jen stěží kdy převzal iniciativu, aby se zajímal o druhé, ani nemluvě o 18 letého studenta na vojenské škole... Teď se nečekaně snažil zajistit Lin Yuana...
To jenom ukazovalo, jak moc si toho chlapce Lin Yuana cenil.
Knoxe to na okamžik šokovalo a pak hned řekl: „Vím, jak to zařídit, nebojte se, maršále!”
Rosen kývl.
Lin Yuan byl Beta a v každém ohledu byl význačný, ale rodinné zázemí měl až příliš průměrné. Na místech jako Vojenská akademie San Romia, kde bylo spoustu vysoce postavených šlechtických dětí, se chudé děti snadno dostaly do styku s šikanou.
Takové to bylo u Ling Yua. Jelikož byl Beta bez podpory, přidal se k legii a protrpěl si spoustou těžkostí. Po dostudování jej přímo přidělili k Zadním zálohám Noční legie. Neuplynul ani rok a poslali ho na přední frontu. Kdyby nebylo jeho mocných schopností, možná by byl dávno jako mnoho mladých vojáků, co zemřelo v bitvě, aniž by měli šanci zazářit.
Armáda byla vlastně velmi komplikované místo.
Tento mladý chlapec jménem Lin Yuan měl povahu a zázemí podobné Ling Yuovi.
Tehdy nedokázal ochránit Ling Yua. Když teď měl schopnost ochránit mladého chlapce, co se Ling Yuovi tolik podobal, možná by mu to konečně umožnilo rozřešit jeho uctívanou touhu.
Jak Rosen pomyslel na rozkošné vzezření chlapcovy zrudlé tváře, zatímco se škrábal ve vlasech, nemohl si pomoct a zjihlo mu srdce.
Lin Yuanova rodina byla chudá, neměli žádnou podporu a měl ryzí povahu. Takové děti v armádě měly spoustu nevýhod. Velká část systému povýšení vojenských důstojníků se spoléhala na rodovou linii. Pro obyčejnou Betu jako Lin Yuan bylo obtížné, aby se dostala na pozici vysoké hodnosti. Z toho stejného důvodu se Ling Yu – navzdory své skvělé schopnosti a význačné vojenské službě – dostal jen na post generálmajora.
Lin Yuan byl jenom v prvním ročníku a cesta před ním byla stále velmi dlouhá.
—Na tom už nezáleží, protože jsem tu.
—Ode dneška jsem tvá nejmocnější podpora.
Autor chce něco říct:
LinYuan: Hledal jsem svého tátu, hm, našel jsem dobrého tátu, hm, zdravím, hm, potřes rukou... Kde je moje mamka?
Rosen byl velmi očarovaný, rozhodně bude něco dobrého k snědku (včetně šťavnatého masíčka)~ nikdo se nemusí bát!
--------------------------------------------
~ Ha, Rosen přešel do rozmazlovacího módu. Jak to bude vypadat, až zjistí pravdu? ~
Žádné komentáře:
Okomentovat