JAB1 - kapitola 15

Kapitola 15

Shawn šel na svou poslední přednášku dne, když spatřil Rutledgea, co kráčel opačným směrem.

Krok mu na chvíli znejistěl, než odvrátil pohled a pokračoval v chůzi, odhodlaný ho ignorovat.

Až na to, že ho Rutledge nenechal být.

Jak kolem sebe procházeli, popadl Shawna za paži. „Na slovíčko, pane Wyatte.”

Shawn si olízl rty, srdce mu bušilo. Díval se přímo před sebe. „Nemyslím si, že si máme o čem promluvit, profesore.”

Stisk na jeho paži zesílil. „Na slovíčko.”

Shawn se rozhlédl kolem. „Pusť mě. Upoutáváš pozornost.”

Rutledge ruku stáhl a vyplivl: „Následuj mě.”

„Za pár minut mám přednášku.”

„Napíšu ti potvrzení,” řekl Rutledge přes rameno, než odkráčel.

„To je zneužívání pravomoci,” bručel Shawn, ale následoval ho.

Rutledge ho zavedl do třídy na konci chodby. Byla prázdná.

Shawn zavřel dveře. „Hele, tohle je—”

Rutledge ho přirazil ke zdi a srazil jejich rty k sobě.

Zatraceně, tohle už ne. Ale už ho líbal na oplátku a lapal po dechu do Rutledgeových úst.

Ten polibek byl nemorální a plný touhy, Rutledge se proti němu tiskl, jako kdyby se ho snažil otisknout do stěny.

Když polibek skončil stejně náhle, jako začal, Shawn zakňoural.

Rutledge zabořil tvář ze strany Shawnovi do hrdla, dýchal zhluboka, tělo měl napnuté jako struna. „Chci tě ojet.” Rutledge mu silně sál krk, rukama mu hnětl zadek a tlačil rozkrok k jeho. „Musím tě znovu ojet.”

Shawn zavřel oči, snažil se myslet, snažil se vzpomenout, jak dýchat, protože se zdálo, že se jeho mozku nedostávalo dostatek kyslíku a že mu všechna krev odtekla do penisu a že měl hlavu blaženě prázdnou. Nemohl si za boha živého vzpomenout, proč to byl tak špatný nápad—

„Proč by tu Shawn byl— Ach.”

Shawn ztuhl. Rutledge naprosto znehybněl, rty měl pořád na Shawnově krku.

Pak oba otočili hlavu.

V napůl otevřených dveřích stál Christian s pusou dokořán.

„Není tu,” řekl nahlas, ustoupil a zavřel dveře.

Shawn s tváří rozpálenou si povzdechl. „Měl bych jít.”

Ale nepohnul se.

Rutledge si opřel čelo proti stěně vedle Shawnovy hlavy. Rukama pořád svíral jeho boky, palce měl na holé kůži Shawnova podbřišku. „Tohle je všechno tvoje chyba,” řekl stručným hlasem.

Shawn zabrblal, zabořil ruce Rutledgeovi do vlasů a zatahal ho. „Jak je to moje chyba?”

„Neměl ses rozhodnout odejít tak brzy,” řekl Rutledge podrážděně a sázel Shawnovi na krk lačné, otevřené polibky. „Kdybys to neudělal, ještě párkrát bych tě ojel, až by mě to dostatečně znudilo.”

„Okouzlující,” řekl Shawn suše – nebo spíš se o to pokusil, ale hlas mu vyzněl trochu dýchavičně.

Rutledge zvedl hlavu z jeho krku. Zorničky měl naprosto rozšířené, jak mu pohled skákal mezi Shawnovýma očima a ústy. „Přijdu k tobě dneska večer a vyspíme se spolu.” To nebyla otázka.

Shawn si olízl rty. „Už jsi zapomněl na dvojčata?”

Špatná odpověď. Měl ho rovnou odmítnout.

Rutledge mu zíral na rty, palci ho hladil po holém břiše. „Nemají děti chodit brzy spát?”

„Já— nemůžu je nechat samotné. Co když se vzbudí?”

„Budeme potichu.”

Shawn si nebyl jistý, že dokáže být potichu. Ne když musel polykat steny jen z toho, že měl Rutledgeovy ruce na břiše.

„Ale—”

„Dneska večer přijdu,” řekl Rutledge pevně. „A vyspíme se spolu.”

Znovu se začal naklánět k polibku, ale zastavil se, odvrátil zrak a odkráčel z místnosti.

Shawn praštil hlavou o zeď a musel chvíli čekat, než jeho vzrušení vyprchalo a on mohl zase myslet – a hýbat se.



„Jak je od vás pěkné, že jste se uráčil nás poctít svou přítomností, pane Wyatte,” řekla profesorka Travisová, když vstoupil do třídy. „Jen s dvacetiminutovým zpožděním.”

„Omlouvám se, profesorko,” řekl Shawn a snažil se se pod jejím ostrým pohledem nekroutit. Profesorka Travisová ho nikdy neměla nijak zvlášť ráda, ale její přednášky byly vlastně jedny z jeho nejlepších, takže obvykle neměla důvod ho kritizovat. Až do teď.

„Máte nějaké vysvětlení, Wyatte?”

Shawn si promnul zátylek. „Vlastně ano. Profesor Rutledge měl pro mě naléhavý úkol. Řekl mi, abych se vám jeho jménem omluvil. To kvůli němu jsem se zpozdil.”

Obočí jí vyletělo vzhůru. „Profesor Rutledge?”

„Jo,” řekl Shawn a velmi se snažil, aby se nesmál. Neuměl si představit, že by se Rutledge za cokoli omlouval, o to méně této ženě. „Velmi se omlouvám za svou nedochvilnost, ale pokud vám to vadí, budete to muset projednat s profesorem Rutledgeem.”

Jako že to určitě udělá.

Profesorka Travisová vypadala stále zmateně, ale přikývla. „Velmi dobře. Sedněte si, Wyatte.”

Shawn zamířil na své obvyklé místo vedle Christiana.

„Naléhavý úkol, jo?” zamumlal Christian, jen co si Shawn sedl. „Jako mu ho vykouřit?”

Shawn cítil, jak zčervenal. „No tak—”

„Hele,” řekl Christian tiše, upřeně se na něj díval svýma hnědýma očima. „Nesoudím tě. Ale vážně jsi neměl lhát. Že to skončilo, můj ty světe.”

Shawn sebou trhl. „Vážně jsem myslel, že je konec, přísahám. A je. Ale...”

„Ale?”

Shawn s povzdechem zamumlal: „Tak nějak mi vážně nejde moc přemýšlet, když mi strčí jazyk do úst.”

Christian na něj chvíli zíral, než pomalu zakroutil hlavou. „Tohle je tak divné, chlape. Tím myslím, vždyť tady ani nemluvíme o nějakém nahodilém chlápkovi. Je to Rutledge. Rutledge!”

„Já vím. Já vím, že to je divné. A hloupé a naprosto bláznivé a zbytečné. Je všechno, co nechci, ale zároveň... Kruci, úplně mě to mate.”

„Ale pořád ho chceš.”

„Jo,” řekl Shawn.

„Tak co s tím budeš dělat?”

„Myslí si, že když se ještě párkrát vyspíme, že to začne být nudné.” Shawn se opřel o svou židli a přejel si rukou po tváři. „Radši by měl mít pravdu.”

Radši by ji měl mít.
--------------------------------------------


~ To je zajímavá logika, ještě párkrát to uděláme a ono to přejde... ale zabere to?  ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>