GDC - kapitola 49 (1)

Kapitola 49 – Záludnost (4)

Wei WuXian si konečně mohl být jistý, na kterou scénu se díval.

Když tehdy Nie MingJue obdržel informace, začal s překvapivým útokem na Yangquan.

Nie MingJueovy útoky byly téměř vždycky úspěšné. A přesto ať už to bylo kvůli chybě v informacích, nebo prostě čirým štěstím, nikdo nečekal, že je ten útok zavede přímo k vůdci sekty Wen z Qishanu, k Wen RuoHanovi.

Kvůli špatnému odhadu sil se sekta Wen z Qishanu zřekla své pasivity. Polapila všechny kultivátory, co přišli, a vzala je do Města bez Noci.

Meng Yao napůl poklekl vedle Nie MingJuea. „Nikdy bych nečekal, že budeš v tak strašné situaci.”

Nie MingJue dokázal vypravit jen dvě slova: „Ztrať se.”

V Meng Yaově smíchu byl pocit lítosti. „Pořád si myslíš, že jsi králem Hejianu? Dobře se podívej— tohle je Sluneční palác.”

Jeden z kultivátorů stranou vyplivl: „Sluneční palác? Je to jen doupě wenských psů!”

Meng Yaoův výraz se změnil a vytasil meč.

Z kultivátorova krku okamžitě odlétla linie krve. Lidé z jeho sekty lkali, křičeli, jak se k němu vrhli. Nie MingJuea to rozzuřilo: „Ty!”

Další kultivátor zařval: „Vy wenští psi! Pokud si tak věříte, proč mě taky nezabijete?”

Meng Yao nepohnul ani brvou. Dalším máchnutím na kultivátorově hrdle rozkvetla krev. Meng Yao se usmál. „Jistě.”

S mečem v ruce stál uprostřed kaluže krve a u nohou měl mrtvoly dvou kultivátorů v bílé róbě. Stále s úsměvem se zeptal: „Ještě někdo chce něco říct?”

Nie MingJue chladně odpověděl: „Wenský pse.”

Věděl, že když teď byl ve Wen RuoHanových rukou, že ho čekala akorát smrt. A kvůli tomu se ničeho nebál. Kdyby byl v této situaci Wei WuXian, také by klel tak strašně, jak jen by chtěl, než by se pokusil o něco jiného— zemřel by tak jako tak. Navzdory tomu se Meng Yao jenom usmál, vůbec ho to nerozčílilo. Když luskl prsty, po kolenou přišel jeden z kultivátorů sekty Wen. Obě ruce měl nad hlavou a natáhl před Meng Yaovy ruce dlouhou truhličku.

Meng Yao ji otevřel a vytáhl zevnitř jistý předmět. „Vůdče sekty Nie, proč se nepodíváš, co je toto?”

Byla to Nie MingJueova šavle Baxia!

Nie MingJuea to rozzuřilo. „Ztrať se, hned!”

Ale Meng Yao už Baxii vytáhl a držel ji v ruce. „Vůdče sekty Nie, v minulosti jsem už Baxii celkem párkrát měl. Nemyslíš si, že už je příliš pozdě se teď hněvat?”

Nie MingJue promluvil slovo po slovu: „Sundej z ní ruku!”

Jako kdyby se ho Meng Yao snažil naschvál rozzuřit, potěžkal šavli v ruce a okomentoval to: „Vůdče sekty Nie, řekl bych, že tvoje šavle se dá brát za prvotřídní duchovní zbraň. Ale takhle řečeno v porovnání se šavlí tvého otce, předešlého vůdce sekty Nie, je stále tak nějak méněcenná. Proč nezkusíš odhadnout, kolikrát do ní vůdce sekty Wen bude muset praštit, aby se rozbila?”

Ve zlomku vteřiny se všechna krev z těla nahrnula Nie MingJueovi do hlavy. I Wei WuXian měl temeno strnulé náhlým hněvem. Tiše to okomentoval: Prostě brutální.

Nie MingJue ve svém životě nejvíce nenáviděl a litoval jedné věci, a to smrti svého otce.

Když byl Nie MingJue ještě jenom náctiletý a vůdcem sekty Nie z Qinghe byl jeho otec, někdo Wen RuoHanovi daroval vzácnou šavli. Wen RuoHana to celkem dlouho těšilo. Ptal se svých hostů kultivátorů— co si myslíte o této mé šavli?

Vždycky byl nepředvídatelný, jednu vteřinu se smál a druhou byl nepřátelský. Všichni mu samozřejmě pochlebovali, jak to měl rád, chválili ho, jak se žádná šavle za celou historii nemohla s touto srovnávat. Ale jeden z hostů bohužel buď choval hořkost k předešlému vůdci sekty Nie, nebo chtěl odpovědět jedinečně a strhnout na sebe pozornost. Řekl— samozřejmě že je tvoje šavle nepřekonatelná, ale víš, bojím se, že jeden člověk s tím nebude souhlasit.

A tak už Wen RuoHan nebyl spokojený. Zeptal se, kdo ten člověk byl. A host odpověděl— přirozeně to je vůdce sekty Nie z Qinghe, ze sekty, co je známá pro svou kultivaci šavlemi; je strašně arogantní, vždycky se chvástá, jak je jeho ceněná šavle absolutně bezkonkurenční a jak se jí žádný jiný meč nebude moct rovnat ani za sto let. Bez ohledu na to, jak dobrou má někdo šavli, rozhodně to neuzná a i kdyby to nahlas uznal, v duchu to neuzná.

Když si to Wen RuoHan vyslechl, zasmál se— jsi si tím jistý? No, to chci vidět.

A tak okamžitě zavolal předešlého vůdce sekty Nie z Qinghe. Jak tu šavli držel, dlouho se na ni díval a pak odpověděl jedinou větou— ano, je to vážně dobrá šavle.

Párkrát do té šavle uhodil a řekl vůdci sekty Nie, aby si ji vzal zpět.

Tehdy se nic nezdálo špatně. I předešlý vůdce sekty Nie byl zmatený. Akorát ho podráždil ten panovačný přístup. Ale během nočního lovu pár dní poté, co se vrátil, když bojoval se zvířetem, se jeho šavle najednou rozbila na kousky. A pak ho vážně zranil roh toho zvířete.

Nie MingJue, co byl na nočním lovu spolu se svým otcem, tu scénu viděl na vlastní oči.

Když vůdce sekty Nie přinesli zpět, nedokázal se s takovou událostí za žádnou cenu smířit a ani jeho zranění se nezahojila. Po půl roce churavění nakonec odešel ze světa, ať už z hněvu nebo kvůli zranění. Nie MingJue spolu s celou sektou Nie z Qinghe nenáviděli sektu Wen z Qishanu s takovou intenzitou právě kvůli tomuhle.

A teď přímo před Wen RuoHanem Meng Yao držel jeho šavli a znovu zmínil, jak zničil šavle jeho otce i jeho. Nemohlo to být nijak krutější!

Po jediném Nie MingJueově plesknutí rukou se Meng Yao zapotácel vzad a vykašlal krev. Jak to postava na nefritovém trůně spatřila, nahnula se vpřed, jako kdyby se chtěla pohnout. Meng Yao okamžitě vstal a kopl k Nie MingJueově hrudi. Ten předchozí Nie MingJueův útok už byl víc, než mohl zvládnout. Ztěžka padl na zem. Nakonec už nedokázal zadržet tu vřící krev, co mu kolovala v hrudi.

Naopak Wei WuXian byl tak šokovaný, že z toho oněměl.

Tato zkazka měla tolik verzí, ale nikdy ho ani nenapadlo, že v tom byl tak podivuhodný detail, jako že LianFang-Zun kopl ChiFeng-Zuna!

Meng Yao s velkou silou dupl do Nie MingJueovy hrudi. „Jak se opovažuješ se takhle chovat před očima vůdce sekty Wen!”

Jak mluvil bodl dolů svým mečem. Nie MingJue dlaní udeřil do Meng Yaova meče, takže se roztříštil na kousky. Meng Yao kvůli tomu útoku také spadl. Zrovna když se Nie MingJie připravoval udeřit Meng Yaa do vršku hlavy, ucítil, jak ho nezvyklá síla táhla jiným směrem.

Bylo to směrem k Wen RuoHanově trůnu. Nie MingJueovo tělo velkou rychlostí vykreslilo na černé dlažbě patnácti metrovou krvavou čáru. A ta čára se dál protahovala.

Nie MingJue se natáhl po jednom klečícím učedníkovi ze sekty Wen a hodil ho k nefritovému trůnu. S puknutím ve vzduchu vybuchla šarlatová krev, jako kdyby se roztříštil vodní meloun a jeho dužina se rozpleskla všude po zemi. Wen RuoHan rozbil učedníkovi hlavu vzdušným úderem. Ale tohle Nie MingJueovi stejně získalo nějaký čas. Díky hněvu se v něm vzedmul náhlý nával síly. Vyskočil na nohy, vytvořil z prstů znak a Baxia k němu hned přiletěla.

„Meng Yao: „Vůdče sekty, dávej pozor!”

Hlas se zběsile smál. „Nech to být!”

Byl to mladistvý hlas. Wei WuXiana to ani v nejmenším nepřekvapilo. Wen RuoHan měl nesmírně vysokou úroveň kultivace, takže bylo samozřejmostí, že i jeho fyzické tělo se dokonale udrželo na vrcholu. Jakmile se Nie MingJue chopil jílce Baxie, sekl jím kupředu. Desítky kultivátorů sekty Wen, co je obklíčili, to přeseklo vejpůl!

Na uhlově zbarvené dlažbě neuspořádaně leželo nespočet zdeformovaných mrtvol. Wei WuXian najednou pocítil, jak mu přeběhl mráz po zádech.

Mrknutím oka se za ním objevila postava. Nie MingJue po ní litě sekl, jeho duchovní moc rozdrtila kus podlahy na střepy, a přesto nic nezasáhl. Ale měl pocit, jako kdyby on utržil silný úder na hrudi. Narazil do jednoho ze zlatých sloupů v paláci a vykašlal teplou krev. Krev mu také stékala z čela a dál mu rozostřovala zrak. Jak cítil, že se k němu někdo blížil, máchl paží k dalšímu útoku. Tentokrát se mu doprostřed hrudi zabořila pěst. Celé jeho tělo se zavrtalo několik centimetrů do dlážděné podlahy!

Wei WuXian měl smysly propojené s těmi Nie MingJueovými. Jak dostával výprask, potají ho to šokovalo.

Wen RuoHan měl vážně drtivě působivé schopnosti!

Wei WuXian s Nie MingJuem nikdy nebojoval přímo, takže nevěděl, kdo vyhraje nebo prohraje. Ale dle jeho pozorování by se Nie MingJueova úroveň kultivace dala zařadit mezi tři nejlepší ze všech lidí, co kdy viděl. A přesto byl před Wen RuoHanem naprosto bezbranný! A dokonce i kdyby tam byl on sám, neodvážil by se říct, že by utržil menší zranění než Nie MingJue...

Wen RuoHan šlápl Nie MingJueovi na hruď. Wei WuXianovo zorné pole začalo tmavnout. Do hrdla mu neustále stoupala chuť krve.

Dolehl k nim Meng Yaoův hlas: „Tvůj podřízený je k ničemu, když potřebuju tvou přítomnost, vůdče sekty.”

Wen RuoHan se zasmál. „Ty budižkničemu.”

Meng Yao se také zasmál.

Wen RuoHan se zeptal: „To on zabil Wen Xua?”

Meng Yao: „Ano. Byl to on. Vůdče sekty, hodláš svého nepřítele zabít hned nebo ho odvlečeš do Ohnivého paláce? Já osobně doporučuju vzít ho do Ohnivého paláce.”

„Ohnivý palác” byla Wen RuoHanova herna. Tam skladoval tisíce mučících nástrojů k mučení lidí. To znamenalo, že se Meng Yao zdráhal dopřát Nie MingJueovi přímočarou smrt. Meng Yao ho chtěl vzít na Wen RuoHanovy mučící pozemky a protáhnout ho zařízeními, co sám vyrobil, dokud nezemře.

Když Nie MingJue slyšel, jak ti dva žertovali a mluvili, jak se s ním vypořádat, cítil, jak mu ty zuřící plameny rozpalují vřící krev v hrudi.

Wen RuoHan odpověděl: „Proč se namáhat s někým, kdo už je napůl mrtvý?”

Meng Yao: „To ovšem není správný přístup. Při robustním těle vůdce sekty Nie bude možná po pár dnech odpočinku zase silný a mocný.”

Wen RuoHan: „Dělej si, co chceš.”

Meng Yao: „Ano.”

A přesto když odpovídal, chladné světlo tenčí než tenké seklo vpřed a přes.

Wen RuoHan najednou ztichl.

Teplé kapky krve dopadly Nie MingJueovi na tvář. Zdálo se mu, jako kdyby něco ucítil, a tak se snažil vzhlédnout a podívat se, co se děje. Ale při jeho těžkých zraněních mu hlava spadla k zemi. Nakonec zavřel oči.

Wei WuXian nevěděl, jak dlouho zůstal v bezvědomí, než ve svém zorné poli konečně zahlédl paprsek světla. Nie MingJue pomalu otevřel oči.

Jakmile se probral, zjistil, že Meng Yao měl jednu jeho paži kolem ramen. Meng Yaovi se dařilo jít kupředu, napůl ho nesl a napůl táhl.

Meng Yao: „Vůdče sekty Nie?”

Nie MingJue: „Wen RuoHan zemřel?”

Zdálo se, jako kdyby Meng Yao uklouzl. Odpověděl chvějícím hlasem: „Pravděpodobně... zemřel.”

V ruce také něco nesl.

Nie MingJue promluvil tichým hlasem: „Dej mi šavli.”

Wei WuXian neviděl Meng Yaoův výraz. Z jeho hlasu akorát slyšel posmutnělý úsměv. „Vůdče sekty Nie, v takovou chvíli prosím nemysli na to, že mě rozsekáš šavlí...”

Nie MingJue byl chvíli zticha. Znovu nabyl sílu a uzmul mu šavli. I když byl Meng Yao mrštný, čistá síla mohla pokořit veškeré schopnosti. Když mu Nie MingJue uzmul šavli, okamžitě uskočil stranou. „Vůdče sekty Nie, pořád jsi zraněný.”

Nie MingJue s šavlí v ruce chladně promluvil: „Zabil jsi je.”

Kultivátory, co byli v zajetí společně s Nie MingJuem.

Meng Yao: „Vůdče sekty Nie, měl bys to pochopit. V takové situaci... jsem neměl na výběr.”

Nie MingJue ze všeho nejvíc nenáviděl taková nezodpovědná slova. Celý soptil a vrhl se po něm se svou šavlí. „Neměl jsi na výběr? Jestli to udělat nebo ne, bylo na tobě. Stejně tak jestli je zabít nebo ne!”

Meng Yao se mu vyhnul a namítal: „Vážně to bylo na mě? Vůdče sekty Nie, pokud budeme přemýšlet z pohledu toho druhého...”

Nie MingJue věděl, co chtěl říct. Přerušil ho: „Nebudeme!”

Zdálo se, jako kdyby z Meng Yaa vyprchala veškerá energie. Snažil se těm útokům vyhnout, a přesto mu téměř podklouzly nohy, což dávalo znát, v jak obtížné situaci se nacházel. Po chvilce, kdy lapal po dechu, nakonec vybuchl. Najednou zakřičel: „ChiFeng-Zune!!! Copak nechápeš, že kdybych je nezabil, byl bys to ty, kdo by zemřel?!!”

Tohle bylo vlastně to samé jako říct: To já jsem ti zachránil život, takže mě nemůžeš zabít, jinak by to bylo nemorální. Ale Jin GuangYao byl vážně hoden své pověsti. Stejný smysl jen vyjádřený jinými slovy a byl schopen vytvořit poklidný pocit frustrace a zdrženlivý pocit žalu. Jak čekal, Nie MingJue se zarazil uprostřed pohybu. Pod čelem měl vystouplé žíly.

Na okamžik se zarazil, pak sevřel jílec své šavle a zakřičel: „Velmi dobře! Až tě zabiju, zabiju sám sebe!”

Meng Yao sebou po svém předchozím výbuchu okamžitě cukl. Jak sledoval, jak se Baxia řítila k němu, okamžitě odsprintoval k smrti vyděšený. Z těch dvou jeden bláznivě rozséval údery a druhý bláznivě prchal. Oba se potáceli, stále prosáklí krví. Za takových zábavných okolností, jak Wei WuXian sekal po budoucím Vrchním kultivátorovi, se v duchu popadal za břicho smíchy. Pomyslel si, že kdyby nebylo toho, že byl Nie MingJue těžce zraněný a že neměl duchovní sílu, Meng Yao už by byl pravděpodobně mrtvý.

Mezi vší tou akcí najednou zavolal překvapený hlas: „Bratře MingJue!”

Z lesa vyběhla postava oděná v čisté, bílé róbě. Meng Yao vypadal, jako kdyby zrovna spatřil boha sestoupivšího z Nebes. Rychle se vrhl za ním a skryl se za jeho zády. „ZeWu-June!!! ZeWu-June!!!”

Nie MingJue byl uprostřed své zuřivosti. Ani neměl šanci se zeptat, co tam Lan XiChen dělal, jak zakřičel: „XiChene, uhni!”

Baxiiny údery byly tak hrozivé, že se Shuoyue musel vytasit. Lan XiChen ho zastavil, napůl aby jej podepřel a napůl aby vykryl jeho útoky. „Bratře MingJue, uklidni se! Proč se obtěžovat?”

Nie MingJue: „Proč se nezeptáš, co udělal?!”

Lan XiChen se otočil a podíval se na Meng Yaa, co měl tvář plnou hrůzy. Koktal, jako kdyby se neodvažoval promluvit.

Nie MingJue: „Když jsi tehdy uprchl z Langyi, přemýšlel jsem, proč jsem tě za žádnou cenu nemohl najít! Takže ses stal podřízeným wenských psů a přešel na stranu tyrana v Městě bez Noci!”

Lan XiChen: „Bratře MingJue.”

Jen zřídka přerušoval ostatní. Nie MingJue váhal.

Lan XiChen pokračoval: „Víš, kdo byl ten člověk, co ti těch posledních pár případů dal mapy taktických formací sekty Wen z Qishanu?”

Nie MingJue: „Ty.”

Lan XiChen: „Já jsem je donesl. Víš, kdo byl zdrojem všech těch informací?”

Za takových okolností nebylo těžké pochopit, co tím myslel. Nie MingJue se podíval po Meng Yaovi, co stál za Lan XiChenem a co měl hlavu skloněnou. V obočí mu nekontrolovatelně cukalo, jako kdyby tomu nemohl uvěřit.

Lan XiChen: „Není o tom pochyb. I dneska jsem ti sem přišel pomoct, až když mě zkontaktoval. Nebo jak jinak bych se tu jen tak náhodou objevil?”

Nie MingJue nebyl schopen nic říct.

Lan XiChen dodal: „Po tom incidentu v Langyě měl A-Yao výčitky svědomí, ale bál se, že by na tebe mohl narazit. Mohl se akorát proplížit do sekty Wen z Qishanu a sblížit se s Wen RuoHanem a pak mi potají psát dopisy. Nejdřív jsem ani já nevěděl, kdo mi ty dopisy psal. Kdo to byl, jsem si uvědomil až po pár náznacích z jedné nebo dvou náhod.”

Otočil se na Meng Yaa a ztišil hlas: „Ty jsi o tom bratru MingJueovi neřekl?”

„...”

Meng Yao si zakrýval ránu na paži a podařilo se mu usmát. „ZeWu-June, taky jsi to viděl. I kdybych to řekl, vůdce sekty Nie by mi to nevěřil.”

Nie MingJue zůstal zticha, zatímco Baxia a Shuoyue pokračovaly. Meng Yao se letmo podíval na záblesky ze střetů šavle a meče, jeho pohled byl plný strachu. Ale po chvilce stejně o krok vykročil. Poklekl před Nie MingJuem.

Lan XiChen: „Meng Yao?”

Meng Yao zašeptal: „Vůdče sekty Nie, tehdy ve Slunečním paláci jsem ti vskutku ublížil a řekl něco nevhodného, ačkoli to bylo proto, abych nabyl Wen RuoHanovu důvěru. Naschvál jsem tě popíchl do tvé jizvy s vědomím, že tě ta záležitost s předchozím vůdcem sekty Nie hluboce trápí. ...Ačkoli jsem neměl jinou možnost, stejně je mi to doopravdy líto.”

Nie MingJue: „Klečet bys neměl přede mnou, ale před kultivátory, co jsi vlastníma rukama zabil.”

Meng Yao: „Wen RuoHan měl krutou povahu. Kdykoli došlo k nějaké neposlušnosti, choval se jako šílený. Jelikož jsem předstíral, že jsem někdo, komu může věřit, jak jsem mohl jen tak sedět, když ho ostatní ponižovali? Takže...”

Nie MingJue: „Dobře. Vypadá to, že už jsi ty věci nějakou dobu dělal.”

Meng Yao si povzdechl: „Byl jsem v Qishanu.”

Lan XiChen si také povzdechl, vytrvával v útocích. „Bratře MingJue, byl špehem v Qishanu a někdy došlo k nějakým věcem... s kterými se nedalo nic dělat. Když ty věci dělal, v duchu byl také...”

Wei WuXian v duchu zakroutil hlavou: ZeWu-Jun, stále byl... příliš laskavý, příliš nevinný.

Ale když o tom popřemýšlel, došel k závěru, že se měl před Jin GuangYaoem tak na pozoru, protože už věděl o různých podezřeních. Zatímco Meng Yao před Lan XiChenem byl člověk, co se stal špehem bez možnosti volby a co to ponížení trpěl v osamění. Ti dva měli jiné náhledy, tak jak se jejich pocity mohly srovnávat?

Za okamžik Nie MingJue stejně pozvedl svou šavli.

Lan XiChen: „Bratře MingJue!”

Meng Yao zavřel oči.

Lan XiChen také zesílil sevření na Shuoyue. „Prosím, odpusť...”

Než mohl tu větu dokončit, stříbrné světlo čepele násilně seklo dolů. Do balvanu vedle.

Meng Yao sebou při tom zadunění, jak se balvan rozštípl, trhl. Když se podíval, spatřil, že byl rozseknutý vejpůl, od shora až dolů.

Dokonce ani pak na něj šavle nedokázala padnout. Baxia se vyprostila. Nie MingJue odkráčel a nikdy se neohlédl.

Když teď Wen RuoHan zemřel, i když stále přetrvávaly zbytky sekty Wen z Qishanu, už neměly naději— jejich porážka byla vytesaná do kamene.

A obětní Meng Yao, co byl léta špehem v Městě bez Noci, se hned po bitvě proslavil.

Wei WuXianovi to kdysi přišlo divné. Od té doby, co Meng Yao zradil sektu Nie z Qinghe, vztah mezi ním a Nie MingJuem nebyl stejný jako předtím. Tak proč se z nich později stali zapřísáhlí bratři? Podle toho, co vypozoroval, byl kromě toho, že to nadnesl Lan XiChen v naději, že se ti dva udobří, nejdůležitějším faktorem pravděpodobně vděčnost, že mu zachránil život a že psal ty dopisy.

Přesněji řečeno, Nie MingJue ve svých minulých bitvách více méně závisel na informacích, co Meng Yao poslal Lan XiChenovi. Pořád si myslel, že Jin GuangYao byl nadaný člověk, na kterého se narazilo jen zřídka, a měl v úmyslu ho navést zpět na správnou cestu. Ale Jin GuangYao už nebyl jeho podřízeným. Teprve když se stali zapřísáhlými bratry, měl postavení a stav, kdy mohl Jin GuangYaa nabádat. Stejně jako kázal svému mladšímu bratru Nie HuaiSangovi.

Poté, co Tažení proti Slunci skončilo, sekta Jin z Lanlingu uspořádala květinový banket, co trval celé dny, a pozvala nespočet kultivátorů a nespočet sekt, aby to přišli společně oslavit.

Do Kapří věže lidé přicházeli a odcházeli. Před vysokým zorným polem Nie MingJuea se dav rozděloval znovu a znovu, lidé po obou stranách mu uctivě kývali a oslovovali jej jako ChiFeng-Zun.

Wei WuXian si pomyslel: Taková ukázka extravagance se donese až do nebes. Všichni ti lidé se Nie MingJuea jak bojí, tak jej uctívají. Mě se bálo celkem dost lidí, ale ne mnoho mě uctívalo.

Jin GuangYao stál přímo vedle úpatí paláce. Když teď byl zapřísáhlým bratrem Nie MingJuea a Lan XiChena a když byl přijat do svého klanu, už měl mezi obočím vykreslenou rumělkovou značku a měl na sobě bílozlatou róbu s Jiskřivou ve sněhu. Jak měl na hlavě vysoký čepec, byl skoro k nepoznání. Byl pohledný jako vždy a jeho chytrost byla stále stejná, a přesto byl klidnější než kdy dřív.

A vedle něj Wei WuXian s překvapením našel známou postavu.

Xue Yanga.

V této době byl Xue Yang ještě celkem mladý. Ačkoli měl stále dětské rysy, byl už celkem vysoký. Také měl na sobě róbu s Jiskřivou ve Sněhu. Jak stál vedle Jin GuangYaa, bylo to, jako kdyby jarní vánek vál kolem vrb— kypěl mladistvým talentem.

Zdálo se, že spolu mluvili o něčem zábavném. Jin GuangYao se usmíval a gestikuloval rukou. Ti dva si vyměnili pohled a Xue Yang vybuchl smíchy. Nonšalantně se podíval po kultivátorech, co kráčeli kolem. Oči měl plné nenuceného pohrdání, jako kdyby všichni byli chodící kusy odpadu.

Když spatřil Nie MingJuea, nebyl v něm nic z toho strachu, co měli ostatní. Místo toho se zazubil a ukázal své špičáky. Jin GuangYao si všiml, že se Nie MingJue netvářil moc nadšeně. Honem svůj úsměv potlačil a něco Xue Yangovi zašeptal.

Xue Yang mávl rukama a skočil do jiné oblasti.

Jin GuangYao k němu přišel a promluvil uctivým tónem: „Bratře.”

Nie MingJue: „Kdo to byl?”

Po chvilce váhání Jin GuangYao opatrně odpověděl: „Xue Yang.”

Nie MingJue se zamračil: „Xue Yang z Kuizhou?”

Jin GuangYao přikývl. Xue Yang byl nechvalně známý od mládí. Wei WuXian jasně cítil, jak Nie MingJue ještě víc nakrčil čelo. Promluvil: „Proč marníš čas s takovým člověkem?”

Jin GuangYao: „Sekta Jin z Lanlingu jej naverbovala.”

Neodvažoval se dál namítat. Vymluvil se, že se potřeboval postarat o hosty, a odpelášil stranou. Nie MingJue potřásl hlavou a otočil se. Po tom otočení měl Wei WuXian okamžitě pocit, jako kdyby se mu rozzářily oči. Měl pocit, jako kdyby z nebe začal padat sníh a poletoval k síni osvětlené měsíčním světlem. Bok po boku přišli Lan XiChen a Lan WangJi.

Dva nefrity Lanu stáli pospolu, jeden si nesl rovnou flétnu a druhý citeru; jeden vřele něžný a druhý chladně asketický. Nicméně byli podobně ohromující, podobně klidní; vskutku stejné barvy, a přesto rozdílného nádechu. Nebylo divu, že ostatní vždycky zírali a při takovém pohledu vykřikli.

Nynější Lan WangJi měl po krajích pořád trochu naivity, ale ten chladný výraz, kvůli kterému se všichni drželi dál, byl stejný. Wei WuXian okamžitě upřel pohled na jeho tvář a nebyl schopen pohled za žádnou cenu odvrátit. Bez ohledu na to, jestli to slyšel nebo ne, Wei WuXian vesele zakřičel: „Lan Zhane! Tolik mi chybíš! Hahahahahahahaha!”

Najednou promluvil další hlas: „Vůdče sekty Nie, vůdče sekty Lan.”

Když Wei WuXian zaslechl ten známý hlas, poskočilo mu srdce. Nie MingJue se znovu otočil. Přišel k nim Jiang Cheng oděný ve fialové s rukou na meči.

A ten člověk, co stál vedle Jiang Chenga, nebyl nikdo jiný než sám Wei WuXian.
--------------------------------------------

~ Dalších pár kousků skládanky zapadlo do obrázku... ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>