LMW - kapitola 134

Kapitola 134 – Konečně řada na něm

You XiaoMo: „...”

Ačkoli věděl, že je duchovní voda vzácná, stejně nemohl pít vodu po koupeli. Zvlášť když od pohledu dokázal říct, že to byla velmi jasně špinavá duchovní voda.

You XiaoMo měl pocit, že bylo nezbytné ho naučit, jak být čisté a upravené malé démonické zvíře.

Ale Aristokratický vlk měl nesmírně silnou schopnost adaptace. Ani ne dvě hodiny po narození už byl schopný pobíhat a skákat kolem. Rád se točil v kroužcích kolem You XiaoMoa, jako kdyby se snažil si označit vlastní území. Akorát že toto území následovalo You XiaoMoa, kamkoli šel.

Když You XiaoMo neměl co na práci, nevadilo to. Ale když chtěl něco dělat, malé démonické zvíře se mu se smrtelným sevřením zakouslo do kalhot a nedovolilo mu odejít. Ale jelikož od jeho narození neuplynul ani den, neměl sílu You XiaoMoa odtáhnout. Místo toho ho You XiaoMo táhl za sebou.

Tohle se stalo celkem dostkrát, až už to You XiaoMo nedokázal snést. Vzal ho do rukou, svázal ho provazem a dal si ho na záda. Byl jako dítě, co matka nosila při práci...

Za pár hodin You XiaoMo odešel z dimenze a velmi si oddechl. Nikdy ho ani nenapadlo, že se to malé démonické zvíře bude tak lísat. Byla škoda, že ho nemohl vzít ven. Kdyby na něj přišli ostatní, byla by to pohroma.

Ale You XiaoMo se také bál, že bude po dimenzi divoce pobíhat a skákat a že pošlape políčka magických bylin. A tak ho mohl akorát zamknout v malé dřevěné chatce. Také ho přísně varoval, aby se nedotýkal věcí uvnitř. Nezajímalo ho, jestli pochopil, co mu říkal, a jen co to řekl, odešel z dimenze.

Po narození malého démonického zvířete si You XiaoMo vážně chtěl najít někoho, s kým by se o tu dobrou zprávu podělil, ale kromě Ling Xiaa nikoho jiného neměl. A tak mohl akorát čekat, až za ním Ling Xiao přijde.

Nezavřel se u sebe v pokoji, aby vyráběl magické pilulky jako obvykle, místo toho zamířil do Síně magických bylin.

Už to bylo více než měsíc, co si naposledy šel pro magické byliny 2. řádu. Ačkoli už magické byliny 2. řádu nepotřeboval, stejně musel udržovat vzezření mága 2. řádu. Co se týkalo toho, že už byl mágem 3. řádu, prozatím to neměl v plánu nikomu říct.

Když se You XiaoMo dostal k Síni magických bylin, nikde neviděl Zhao DaZhoua. Člověk, co na Síň magických bylin dohlížel, byl znovu mistr Zhao. Seděl za pultem jako meditující starý mnich. Když přihlédl k jejich charakteru, tento otec a syn se navzájem moc nepodobali.

Zhao Zhen spatřil You XiaoMoa, jen co otevřel dveře, a v jeho lhostejných očích mu problýskl náznak úsměvu.

Když už byli u toho, Zhao Zhen se k You XiaoMovi obvykle choval nejistě. Ale nebyl jako ti lidé, co na You XiaoMoa shlíželi. Přinejmenším se k You XiaoMovi nikdy nezachoval špatně. Vlastně ho někdy dokonce přehlédl.

Zhao Zhen pravděpodobně nebyl první člověk, co You XiaoMovi ukázal laskavou tvář. Ale byl jeden z těch pár lidí, co na You XiaoMoa působili dobře.

Možná to bylo tím, že od Zhao DaZhoua vyslechl, co se mezi nimi událo, Zhao Zhen vlastně začal z vlastní iniciativy mluvit.

„Je dobře, že jsi tu. Slyšel jsem od Zhoua, že se obvykle spoléháš na prodej magických pilulek, aby sis mohl koupit magické byliny. Máš jich dost?”

You XiaoMo chvíli váhal, než opakovaně pokýval hlavou. Poté se rukou rozpačitě přejel po vlasech. Nemohl mu říct pravdu, a tak to mohl akorát nechat tak.

Zhao Zhen se ho nezeptal, kolik bylin chtěl. Místo toho mu prostě dal množství na dva měsíce. Tohle bylo proti pravidlům, co mu předtím řekl, a tak když You XiaoMo spatřil to množství, nedokázal skrýt své překvapení.

„Mistře Zhao, zapsal jsi špatné množství? Je to jeden měsíc a ne dva?” You XiaoMo se překvapeně podíval na množství magických bylin zapsaných v dokumentu. Množství na celé dva měsíce, totiž 1.800 stonků magických bylin. Tohle množství vážně nebylo málo.

„Není to špatně. Ještě jsem ti nepoděkoval za tu záležitost se Zhouem. Od té doby, co jsi mu dal ty tipy, úspěšně dokončil úkoly, co jsem mu zadal. A stále se zlepšuje. Věřím, že nebude trvat dlouho a stane se mágem 4. řádu.” Jak Zhao Zhen mluvil o svém synovi, rysy ve tváři mu mnohem změkly.

You XiaoMo zhruba odhadoval, že to bude ten důvod. Ale neodvážil se to přijmout. „Mistře, to je vlastně díky píli a pochopení pátého seniora. Se mnou to vážně nemá moc co dělat. Ale množství na dva měsíce je vážně příliš a proti pravidlům Síně magických bylin. Pokud u mě uděláš výjimku, bude těžké přesvědčit ostatní. Ani učedníci nebudou šťastní.”

Nechtěl, aby mistra Zhaa kvůli němu potrestali. A navíc to teď ve své situaci prostě nepotřeboval.

„Dokud nic neřekneš, nikdo se o tom nedozví. Také se nemusíš bát kontroly inventáře na konci měsíce,” promluvil Zhao Zhen odhodlaně a potřásl hlavou. Jasně to předtím prodiskutoval se Zhao DaZhouem.

You XiaoMo neměl na výběr a musel přijmout jeho dobré úmysly. Přijal těch 1.800 magických bylin a uložil si je do magické brašny. Teď měl pocit, že to on jim dlužil laskavost, a vypadalo to, že bylo konečně na něm, aby oplácel laskavosti.

Když You XiaoMo poděkoval Zhao Zhenovi, vzal svou magickou brašnu a odešel ze Síně magických bylin.

Nešel přímo zpět do svého pokoje, místo toho zamířil do knihovny. Jeho třídenní „trest” už skončil a už mohl znovu vejít do knihovny.

Kvůli tomu trestu se mu posledně podařilo přečíst jen jednu knihu o démonických zvířatech vysokého řádu. A ještě pořád tam bylo pár svitků o magických zvířatech středního řádu, co si nepřečetl. Rozhodl se, že tentokrát si to přečte všechno.

Když se dostal ke knihovně, už tam nebyli stráže ve stříbrném brnění. Možná to bylo tím, že už chytili zrádce, takže už nebylo třeba hlídat.

Knihovnu střežil starší Sun, co se po něm okamžitě podíval, jako kdyby říkal: „Proč jsi přišel až teď?” S největší pravděpodobností to bylo proto, že už to bylo více než tři dny od toho incidentu. Starší Sun si myslel, že přijde hned, jen co uplynou tři dny.

You XiaoMo si rozpačitě přetřel nos. Nemohl staršímu Sunovi říct, že ty poslední dny byl zaneprázdněný malým démonickým zvířetem, a tak na to zapomněl.

A ani starší Sun se ho na něco takového vážně nezeptá. Prostě mu dal štítek a už se po něm podruhé nepodíval. Vrátil se ke svému obvyklému lhostejnému chování. Ale You XiaoMo vycítil, že tento starý muž byl vlastně jeden z těch pár, co se k němu chovalo dobře.

You XiaoMo se štítkem v ruce nakráčel na druhé podlaží Západního pavilonu. Viděl, že uvnitř stálo celkem dost lidí.

Jak se blížilo otevření Rajské říše, běželo do knihovny víc a víc lidí. Ačkoli knihovna měla být tiché místo, ne každý byl zticha. V koutech bylo pár lidí, co spolu tlumeně mluvili.

You XiaoMo kráčel od police k polici a viděl, že police se svitky o démonických zvířatech byla úplně napěchovaná. Ten klidný výraz v jeho očích nahradilo neskrývané vzrušení. Vypadalo to, že to horečnaté období už pominulo a že už svitky o démonických zvířatech nehledalo tolik lidí.

S touhle myšlenkou rychle přišel blíž. Vrhl na druhou polici láskyplný pohled a našel svitky, co hledal. Bylo tam víc svitků než těch o démonických zvířatech nízkého řádu, celkem jich bylo zhruba šest, ačkoli jeden už přečetl.

You XiaoMo natáhl ruku a chtěl si vzít těch pět svitků, když se vedle něj najednou objevila ruka a vzala celou sadu, na kterou měl spadeno.

You XiaoMo zvedl hlavu, aby se podíval na majitele té ruky. Byl to muž, kterého neznal.

Ten muž byl oděný v taoistické róbě, byl to učedník z Válečnické divize. Když muž spatřil jeho pohled, začal se usmívat. A nebyl to přátelský úsměv. Místo toho to byl nepochybně úsměv plný nepřátelství a nechuti.

You XiaoMo měl hlavu celou zamlženou. Nezdálo se, že by tohoto člověka znal.

Ve skutečnosti se tento muž s You XiaoMoem ještě nikdy předtím nesetkal. Ale věděl, kdo You XiaoMo byl. To proto, že byl nejlepší kamarád Li Juna.

Když viděl You XiaoMoův zmatený výraz, úsměv na mužově tváři trochu pohasl a on řekl celkem krutě: „You XiaoMo. Kvůli tobě Li Jun celý rok nemůže přijít do knihovny. Vážně jsi něco. Nejenom že ti straní první senior, ale dokonce i od staršího Suna pobíráš zvláštní zacházení.”

Jelikož Li Jun nemohl vstoupit do knihovny a jelikož se materiály o démonických zvířatech nemohly vynášet ven, mohl akorát snít o tom, že by tento rok získal nějaké informace o démonických zvířatech. Tedy pokud mu to někde nepřevypráví. Ale jelikož se měla brzy otevřít Rajská říše, byla to pro Li Juna obrovská rána.

Když You XiaoMo slyšel, jak jménem svého kamaráda říkal ta mstivá slova, bezmocně se usmál.

Muž viděl jeho usmívající se tvář a úsměv na jeho tváři okamžitě zmizel. „Proč se usmíváš?”

You XiaoMo pozvedl obočí a řekl: „Zdá se, že se mýlíš. Li Juna potrestali, protože porušil pravidla knihovny. Kdyby je neporušil, nebyl by v takové situaci.”

Ačkoli se You XiaoMo nerad dohadoval, ještě víc neměl rád, když na něj ostatní házeli vinu, i když to nebyla jeho chyba. Z toho měl pocit, jako kdyby na zádech nesl obětního beránka pro ostatní. Tohohle už si užil dost ve svém minulém životě kvůli svému mladšímu bratrovi.

Jak muž poslouchal jeho slova, celý zezelenal, ale na těch slovech nebylo nic špatného.

You XiaoMo viděl, že neodpověděl, a tak už nic neřekl. Vzal si z police jinou sadu svitků a otočil se, jen aby narazil do stěny z masa. Na této stěně z masa nebylo moc masa. Kvůli tomu tvrdému nárazu si skoro zlomil nos. Aniž by měl čas přemýšlet o bolesti, spěšně se omluvil: „Promiň, neudělal jsem to naschvál...”

„He he!” Nad jeho hlavou se ozvalo potěšené uchechtnutí.

Tenhle smích byl až příliš povědomý!

You XiaoMo okamžitě zvedl hlavu. Když spatřil pohlednou tvář na té zdi z masa, vykřikl: „Seniore Lingu? Co tady děláš?”

Naštěstí si vzpomněl, že byli v knihovně, a tak když to vyhrkl, okamžitě ztišil hlas.
--------------------------------------------


~ Ha, a někdo má problém, že se opovážil se navážet do "jeho" XiaoMoa. ~



Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>