Jablko Pokušení: LION

Kapitola 1

Díky cestě z lidské základy do rowntského města měl Liam čas k přemýšlení. Větve stromů se zelenošedavými listy se jemně kývaly ve větru a když teď Liam čelil degradaci a přeložení, uvědomil si, že by udělal cokoli, aby zůstal. Nový plukovník byl absurdní a jasně na něj nezapůsobily Liamovy poslední psychické testy, ale ostatní muži na tom byli hůř než Liam. Ostatní na frontě viděli věci, kvůli kterým se budili s jekotem. Liamovy menší záchvaty paniky a jeho těžkosti se zvládáním emocí nebo vztahů jen stěží vychýlily ručičku na jeho psychických vahách.

A kromě toho Liam jako lingvista měl přístup ke komunikačnímu systému a věděl, jak přesměrovat příchozí oficiální rozkaz stejně dobře jako Craig. I když ho při tom nepřichytili zhola tak často jako jeho. Viděl plukovníkovu složku a bylo to minové pole plné psychologických rudých stopek. Jen musel počkat, až ten chlap odejde. To bylo celé. 'Bože, prosím, nech mě to přečkat.'

Stará babička věnovala Liamovi úsměv – určité napnutí ve tvářích a čele, co značilo potěšení – a Liam jí to rychle oplatil hlubokou úklonou vděčnosti za její pozornost. To mu vyneslo souhlasné zabručení, zatímco kolem něj prošla. Její obrovská silueta snadno přesahovala dva a půl metru, což značně převyšovalo jeho relativně malých 185 cm. Kupci, s kterými Liam obvykle jednal, byli naštěstí muži a mladší, což znamenalo, že měli blíž k lidské velikosti.

Domy se začaly objevovat blíž u sebe, některé sdílely markýzy, na kterých byly solární a komunikační formace. Tohle bylo u Rowntů nejblíže tomu, co se nazývalo městem – špičková technologie skrytá za ručně natřenými zdmi a pěstěnými zahradami. Liam se zhluboka nadechl, mísila se tam vůně květin a čerstvé hlíny s nepatrným řízem rowntských těl.

Před ním bylo jedno s centrálních náměstí s klenutou střechou, co se nakláněla doprava. Stěnami nebylo nic víc než mřížka vyrobená z odolné rowntské oceli. Květiny a úponky zeleniny a plevel, to všechno se šplhalo za sluncem a jejich listy se proplétaly. Liam neměl ponětí, kteří kupci, pokud nějací, dneska přijdou, ale doufal, že to bude Ondry. Ten Rownt dokázal do konverzace laškovně propašovat nová slova, skoro jako kdyby věděl, že Liamovi přišla řeč neodolatelná. Každý nový termín vedl k hodinám výzkumu ve svitcích s příběhy a v databázích. Některé dny poručík Spooner Liama škádlil, že se snažil překonat nejvýše postaveného lingvistu na misi. To bylo pravdě samozřejmě tak vzdálené, že to ani víc nešlo. Poté se Liam postaral, že své výsledky předával poručíkovi, nevyplňoval je ve vlastních záznamech.

Jak Liam zahnul za roh, všiml si, že se jeho oblíbený kupec opíral o jednu mřížovou stěnu s palcem zaháknutým za opasek a s ocasem ovinutým kolem pravé nohy.

Den se začal vylepšovat.

Ondry postával nad stolem, kde měl úhledně rozložené zboží k prodeji, zatímco Liam prošel pod klenutým vchodem do zakryté veřejné oblasti. Ondry s elegancí lovce přešel po délce stolu a sledoval Liama. Navzdory jeho nejnedávnějším potížím se Liam přinutil k úsměvu. Kromě toho byl doopravdy rád, že Ondryho viděl.

Kupci spolu nikdy nemluvili, dokud se nepodívali na zboží, a tak Liam otevřel brašnu se vzorky, co přinesl. Jako obvykle zjistil, že se při práci natáčel tak, aby měl Ondryho na očích. Nebál se ho. Ne úplně. Měl nepřirozené cítění, kde ten muž pořád byl. Liam rozbalil sérii skleněných figurín, u kterých měl podezření, že upoutají Ondryho jak svou hodnotou k dalšímu prodeji, tak uměleckou hodnotou. Pak se usmál víc, zatímco se chystal začít s oficiálním obchodováním.

„Vypadáš nešťastně,” řekl Ondry, než se vůbec podíval na Liamovy vzorky zboží.

Liam ztuhl. V pěti solárních systémech měl ty nejlepší znalosti rowntské řeči a kulturních norem. Dokázal rozpoznat zavrnění od zabroukáním a přeložit si, co za emoci se za tím skrývalo. Přece jenom i když se Rowntové jevili jako nafialověle švestkoví, vysocí lidé s plochou tváří, nebyli to lidé.

Byla to dvounohá rasa s ocasy a s pravidly, co popírala lidskou logiku. A vždycky se soustředili na obchod. Vždycky. Osobní konverzace přišla až později, když jste se snažili vymyslet, jak při příštím obchodování lépe ošidit protivníka.

„Já... momentálně nemám žádné silné emoce,” zalhal Liam, zatímco se snažil uvolnit rysy ve tváři do mírnějšího výrazu.

Problém byl, že si nebyl zcela jistý, jestli Rowntové používali výrazy v tváři a ne jen pach nebo řeč těla. Když byli nespokojení, hodně popotahovali nosem.

Ondry zbledl, což bylo jisté znamení emoce. Liamovi se sevřela hruď, když zjistil, že se v tomto novém kulturním prostředí najednou ztratil.

Tohle nenáviděl. Plukovník Thackerey se svými absurdními požadavky ho zahnal do kouta, ale Liam od nových důstojníků hloupost čekal. Přišli na Prarownt s očekáváním, že se tu proslaví, jen aby zjistili, že Rowntové nepřijímali manipulování tak dobře jako některé nerozvinuté druhy. Ach, užívali si pohled na to, jak se jimi lidé snažili manipulovat, ale pro lidi, co byli dost hloupí na to, aby si mysleli, že by mohli využít pokročilé rasy, co prakticky uctívala oltář obchodní bystrosti, to nikdy nekončilo dobře.

Ale Liam od Odryho čekal něco lepšího. Očekával, že Odry bude předvídatelný, spolehlivý. Čekal, že Odry vytvoří stabilní, přátelské prostředí, aby se mohli pokusit navzájem ošidit v obchodu. Pak čekal, že mu Odry koupí jídlo a soucitně mlaskne poté, co se Liamovi podařilo zajistit jen polovinu nerostných zdrojů, co po něm důstojníci požadovali. Takhle to fungovalo.

Až na to, že teď z Odryho vyprchalo ještě víc barvy, což bylo rozhodně nové. Někdy se mu na kůži ukázaly levandulové skvrnky, když ho Liam překvapil nebo když spolu mluvili o veřejně známých faktech ohledně lidské války. Rowntové přece jenom měli vlastní komunikační satelity a obchodní síť, co v sobě zahrnovala půl tuctu druhů. Když Ondry toto téma nadnesl, Liam se nemohl vyhnout veškerým diskuzím o válce. A Ondrymu z oblasti kolem nosu a očí vyprchala barva kvůli intenzivním emocím.

Ale to nepatrné zblednutí, co způsobily tyto dřívější konverzace, nebylo nic v porovnání s tím, jak se Ondrymu odkrvila kůže, až měl tvář téměř stejného odstínu jako Liam. A Liam rozhodně nebyl člověk s tmavou kůží. Jeho světle hnědé oči a tmavé vlasy přišly v kombinaci s celkem bledou pokožkou. Takže aby Ondry tak moc zbledl, Liam to musel zrovna královsky podělat. Nějak. Akorát nevěděl jak. Nesnášel tento sžírající strach, že Ondryho nějak zklamal.

Ondry na Liama hleděl svýma tmavě modrýma očima s něčím, co vypadalo podezřele jako starost. Ale to bylo jen Liamovo zbožné přání.

Liam to zkusil znovu. „Lidská základna má nového velitele. Přechod byl obtížný.” Rowntové chápali hodnosti a obtížné skutečnosti bažení po moci v rámci struktury velení.

„Nepožádali tě, aby ses té pozice chopil?” Ondrymu se ještě víc rozšířily oči. Zvědavost – starý biologický zvyk prohledávat obzor a pátrat po informacích se proměnil na kulturní zvyk při zmatku rozšířit oči. Liam to všechno věděl. Nevěděl, jak vysvětlit, že by se Centrální velitelství usmálo k smrti, než by ho povýšilo na tu konkrétní pozici.

„Na tu pozici nejsem kvalifikovaný,” řekl Liam obezřetně. Záležitosti ohledně povýšení a osobního úspěchu byly u Rowntů choulostivé. Ondrymu se do tváře pomalu vracela barva, ale Liam měl pocit, že se mu ta odpověď nelíbila.

Ondry se přiblížil, kvůli té lovecké eleganci byly jeho kroky na tvrdé zemi naprosto tiché. Mnoho Rowntů lovilo v nížinách a Liam často přemýšlel, jestli Ondryho občasná nepřítomnost na obchodním náměstí znamenala, že byl venku na lovu prarowntských působivých predátorů. Dál se přibližoval, až Liam nakonec musel udělat jeden rychlý úkrok vzad. Liam byl voják, dobře stavěný se 185 cm výšky a na většinu lidí shlížel. Ale Ondry byl o 30 cm vyšší než on a byl aspoň o 25 kg těžší. Když byl Ondry takhle blízko, Liam si nemohl pomoct a cítil, že ho o hodně předčil.

„Obchoduješ dobře,” řekl Ondry. Dovolil Liamovi, aby si zachoval to málo osobního prostoru, co získal svým úkrokem, ale jejich těla byla stejně dost blízko na to, aby to Liama nepatrně nervovalo.

„Nevedu dobře. Mým nadřízeným se má práce zamlouvá, ale ne—” Liam se odmlčel. Nevěřili mu, protože když se mu dostalo příliš mnoho zodpovědnosti, měl sklon to velkolepě podělat. Zvyšoval se mu krevní tlak. Dělal špatná rozhodnutí. A horší bylo, že byl ze špatné části Země a neměl ty správné konexe, co byly potřeba na to, aby se kvalifikoval jako důstojník. Jo, nic z toho by na Ondryho neudělalo dojem a Liam nechtěl v Ondryho očích ztratit na hodnotě. Měl Ondryho rád a chtěl si myslet, že i Ondry měl rád jeho. Tedy tak moc, jak jen Rownt mohl mít rád člověka.

Ondry měl oči tak doširoka rozevřené, že kolem celé jeho duhovky byl vidět druhý černý prstenec. „Neusiluješ o povýšení?”

Liam se zděsil. Kdyby přiznal pravdu, Ondry by možná požádal o jiného jednatele. O někoho střízlivého, co by usiloval o povýšení jako normální bytost schopná vnímání.

„Tato záležitost je u lidí složitější než u Rowntů,” naježil se Liam.

Ondry pomalu přimhouřil oči do normální velikosti, zatímco si Liama prohlížel. „Přeješ si obchodovat.” Ta změna tématu přišla zčistajasna, ale takhle to s Rownty chodilo.

„Ano. Prosím,” řekl Liam a nedokázal ze svého hlasu vytěsnit zoufalství. Potřeboval normál a Ondry pokynul k obchodnímu stolu a nabídl mu normál. Ale věci mu tak nějak nepřišly vyřešené, ani na jedné straně. Rozdíl byl v tom, že Ondry i mimo svou hru byl stále mazaný vyjednávač. A Liam ne. Liam pochybil a vyklouzlo mu špatné slovíčko, nabídl příliš mnoho jednotek a Ondry se té chyby chytil. Rychle souhlasil s úmluvou, co Liama zažene do obtížné situace. Liam věděl, že by si své postavení obchodníka neudržel, kdyby nedostál svému slovu a nesouhlasil s tou špatnou úmluvou, a tak obrátil minci Ginal na znamení souhlasu.

'Zatraceně.'

Až se vrátí na základnu, plukovník Thackerey ho zaživa stáhne z kůže.

„Pozvu tě na jídlo,” řekl Ondry a přitom se mu napjaly tváře, což značilo potěšení. Ondry by po tomto obchodě měl být potěšený, ale Liam věděl, kdy se vyhnout kontaktu. Když byl člověk unavený a ustaraný, nepotřeboval trávit odpoledne ve snaze v duchu překládat každé slovo do řeči tak těžké jako rowntština a přitom se snažit vyhnout kulturním pastem. Ne. Bylo na čase, aby šel Liam domů, aby se nechal pokárat a aby se skryl ve svých titěrných ubikacích.

„Mám nového důstojníka. Měl bych mu podat hlášení,” nabídl Liam s malou úklonou na znamení omluvy. Možná by měl kvůli tomuhle ukázat zátylek. Co on věděl, právě svého nejlepšího obchodního partnera strašlivě urazil, když s ním nešel na jídlo. Ale v hlášeních od obchodníků, co v minulých letech sloužili na Prarowntu, nebyla ani zmínka o jídle s obchodními partnery.

Ondry také sklonil hlavu – přijetí. Ale to nevysvětlilo, proč se mu ukázal ocas a proč sebou trhal. Liam jen zřídka viděl, aby rowntský ocas dělal něco jiného než aby se stočil a odtočil kolem nohy. „Jsem zklamaný, ale doufám, že tě později překonám a za zisk z našeho dalšího obchodu ti koupím dobré jídlo.” Kvůli té formálnosti se Liamovi stáhl žaludek. Ondry k němu nebyl formální – ne jako někteří jiní obchodníci, co mu dali jasně najevo, že člověk v jejich očích neměl žádné postavení.

„A já doufám, že tě příště přiměju k obchodu, po kterém ti nezůstane žádné jídlo k snědku,” oplatil mu Liam. Přišlo mu to jako celkem krutá hláška a rozhodně to nemyslel vážně, ale Rowntové měli společenské zvyklosti, co si zasloužily dodržovat. Liam tvrdě pracoval na tom, aby je dodržoval.

Liam zamířil ke stolu, aby sbalil svoje vzorky, aby se mohly přidat k dodávce, co nyní dlužil Ondrymu. Jak se natahoval po skleněné rybě, ztuhl, když se Ondry přiblížil nebezpečně blízko. Rownt nebyla rasa, co by se dotýkala, ne jako Anla nebo Imshee. Liam zíral na skleněné sošky, zatímco se Ondry nahnul k němu. Dýchal v krátkých návalech.

„Dobrý obchod, Liame Munsone ze Země,” řekl Ondry a pak pomalu odstoupil. Liam tam stál s bušícím srdcem a sevřeným žaludkem, i když obě ty reakce byly směšné. Ondry byl přítel. Dobrá, možná nebyl přítel, ale spíš obchodní partner, ale rozhodně nebyl nebezpečný. A navzdory tomu Liam nedokázal zpomalit svůj tep, zatímco se nutil, aby svýma roztřesenýma rukama opatrně zabalil sošky.

Věnoval Ondrymu poslední nejistý úsměv a zamířil ke klenutému vchodu. Od prvního dne, co se lidé objevili na Prarowntu, jim Rownt nabídl, že mohou pracovat zde a jenom zde. Normálně by velitelství ignorovalo požadavek planety ohledně něčeho takového, zvlášť když Rowntové měli vzácná nerostná ložiska. Ale když měla planeta i mezihvězdné cestování a svůj vlastní obranný systém, velitelství bylo mnohem uctivější.

Liam nedošel ani k nejbližšímu kruhu domů, když spatřil plukovníka Thackeraye, jak si to vykračuje po cestě. Následovala jej Gina z bezpečnostního. Plukovník měl blonďaté vlasy, co na skráních začínaly šedivět, a rozložitou postavu. Za jiných okolností by Liama možná přitahoval, ale bylo těžké toužit po člověku, o kterém jste věděli, že byl kretén, co by vám vytrhl srdce oběma rukama a ani by si toho nevšiml.

Ten pohled nicméně Liama tak překvapil, že sekundu nereagoval. Jelikož na základně byli jenom čtyři důstojníci, velitelství normálně vydalo trvalé rozkazy, aby důstojníci zůstali v zabezpečené základně, zatímco řadoví vojáci jako Liam a Gina šli do města. Liam střelil po Gině napůl panickým pohledem, ale ona mu to oplatila maskou lhostejnosti, díky které bylo jasné, že se něco stalo. Liam odhadoval, že se do ní Thackeray navezl.

Liam se uprostřed kroutící se rowntské cesty postavil do pozoru a trhl paží nahoru v úhledném zasalutování. Thackeray pokračoval v cestě dolů a Liama ignoroval, až ho začalo bolet rameno. Plukovník Thackeray se zastavil, aby prozkoumal místní květinu, a pak se konečně otočil a zasalutování mu oplatil. Což Liamovi aspoň dovolilo složit ruku zpět k boku.

„Měl jsem v plánu sledovat vyjednávání, seržante.”

„Omlouvám se, pane. Nebyl jsem o vašem zájmu informován a už jsem vyjednávání zakončil.” Liam udržoval pohled upřený přímo vpřed. Tohle byl jasně nejhorší obchod jeho kariéry a byl to obchod, u kterého se Thackeray musel objevit. 'Skvělé'. Vesmír ho nenáviděl. To si Liam samozřejmě uvědomil, už když mu bylo dvanáct a jeho matka ho vyhodila z domu, aby mohla nakrmit své mladší děti.

Liam ze své pozice stranou viděl, že se Ondry nahnul blíž k babičce, mluvil s ní s hlavou nakloněnou nahoru k její vyšší siluetě. Liam si všiml, že se muži většinou mimo chrám babičkám vyhýbali. Něco je nutilo je obejít v širokém okruhu, i když se usmívali a sklonili hlavu nízko v úctě. Ale Ondry se často ke svému cíli vydal tou nejméně očekávanou cestou. Liam si přál, aby chápal, k čemu teď Ondry směřoval.

„Kolik tremania jsi zajistil, seržante Munsone?” Plukovní Thackeray Liama obešel, až ho měl v zádech.

„Jednu tunu a sedm jednotek, pane.” Liam dál upíral zrak dopředu, ale slyšel, jak se plukovník Thackeray zastavil.

Ten muž se nahnul tak blízko, že Liam cítil jeho tělesné teplo. „Ten obchod prodiskutujeme, až se vrátíme na základnu,” zašeptal. 'Hlupák.' Rowntové měli výborný sluch a neměli v oblibě veřejné ukázky nejednotnosti ve skupině. Přihlížející teď buď věřili, že Liam neměl žádné schopnosti a potřeboval více dohledu, nebo věřili, že Thackeray neměl schopnost vést. Podle toho, jak dopadl ten poslední obchod, bylo to první mnohem pravděpodobnější.

„Ano, pane,” odpověděl Liam. Z tohohle ho bude muset vysekat zazáření na cvičišti a podlézání, neboť jeho schopnost obchodování ho rozhodně zradila.

„Pane,” vložila se do toho Gina tiše. Ploužila se k nim téměř třímetrová babička. Podbřišek měla obtěžkaný vejci, co brzy naklade. Byla stará.

Starý u Rowntů znamenalo silnější a v případě samic vyšší. Vojáci na základně Rownty někdy nazývali „želvami”, mysleli to jako urážku. Rowntové žili stovky let jako suchozemské želvy a zdálo se, že každým uplynulým rokem byli větší.

Ale Liam pochyboval, že muži vybrali „želvu” kvůli biologickým důvodům. Měl podezření, že tím chtěli znevážit jejich tváře bez rtů, co se ve špatném světle jevily téměř jako želvy. A věděl, že se pošklebovali rowntským penisům. Rowntové měli penisy, co by jim želvy záviděly— obrovskou věc, co se vysouvala z pouzdra uloženého podél páteře. Když byl penis měkký, zmizel pod svalem podél páteře. Když se sem Liam dostal poprvé, Craigh odložil své ilegální porno, aby mu ukázal nahrávku s přiblíženým záběrem na dva pářící se Rownty. Liam měl další zhruba měsíc pocit, že by měl nohy držet u sebe.

Zatímco Liam chápal tu logiku za tou želví urážkou, prostě se nedokázal podívat na tuto velkolepou starou ženu, co mohla být pět set nebo tisíc let stará, a cítit cokoli jiného než respekt. Tato babička měla hranatou tvář, co Liamovi připomínala Ondryho. Risknul otočit hlavou jen dost na to, aby se podíval na Ondryho, a pak zpět na babičku. Většina lidí tvrdila, že Rowntové vypadali podobně, ale Liam si to nemyslel. Ondry měl vyšší lícní kosti, kvůli kterým působil urozeně, a oči měl hranatější. A tato babička měla to samé.

„Seržante!” odsekl Thackeray a Liam znovu upřel zrak vpřed. Kruci. Byl dokonale v prdeli. Liam by si vlastně s radostí nechal ojet prdel, kdyby to znamenalo, že by si tuto pozici udržel. Ale plukovník Thackeray byl pravděpodobně příliš upjatý na to, aby vůbec našel svýho zatracenýho ptáka.

„Ty jsi nový lidský velitel,” promluvila babička klamně tichým hlasem. Mezi Rownty kolem nich to zašumělo. Dokonce i těch pár dětí na silnici se přesunulo blíž ke svým rodičům.

„Ano, paní. Jsem plukovník Richard Thackeray z Předního velitelství.”

Liam na ni moc dobře neviděl, ale slyšel popotáhnutí nosem.

Ticho se prodlužovalo. „Velitelství doufá, že zlepším obchod. Doufal jsem, že si budu moct promluvit s vládnoucí radou, abychom prodiskutovali, jak si můžeme navzájem lépe pomoci. Specializujeme se na léčiva a doufám, že znovu otevřeme diskuzi ohledně jejich importu. Alespoň těch, co jsou uznaná za bezpečná.”

Liam se zděsil. Och, to nebylo dobré.

„O takových záležitostech se už rozhodlo.” Babička mluvila svým nejrozumnějším hlasem.

„Opětovné posouzení záležitosti může přinést akorát více možností,” řekl Thackeray hlasem, co pravděpodobně okouzlil tucty různých mužů a žen. Měl takový ten úlisný šmrnc, co bohatí kluci z Výšin zkoušeli na děcka ze Zátočin, aby je dostali do postele.

„Nebo to může možnosti zavrhnout.”

„To bych nikdy nechtěl,” řekl Thackeray. Rowntština splývala zvonivými r a předsazenými th, ale v Thackerayově podání to znělo jako špatně vyslovovaná němčina. A neustále do toho vsouval anglická slovíčka. Liam by to u nových mluvčích normálně podporoval, neboť Rowntové rozuměli angličtině dost dobře, i když ji nedokázali vyslovit a i když preferovali, aby jim návštěvníci prokázali zdvořilost a mluvili jejich jazykem. Ale když plukovník Thackeray použil lidskou výslovnost slova „Rownt”, šlo to od devíti k pěti.

„Lidé Rowntu jsou tak důstojná, mocná rasa,” řekl Thackeray. „Těším se na mnoho let vzájemné spolupráce a v tomto duchu se budu pilně snažit, aby se pod mým dohledem žádné možnosti nezavrhly.” Pohnul se a jen tak náhodou narazil Liamovi do zad. Liam nakročil, aby získal rovnováhu, a okamžitě se znovu postavil do pozoru.

„Požádal jsem babičku, jestli bychom dnes večer mohli uspořádat chrámový obřad,” řekl Ondry, jak se vplížil na scénu. Zastavil se uprostřed úzké cesty, kde mohl Liamovi zírat přímo do tváře. Liamovi podél páteře stékal pot. Nebyl hloupý. Ondrymu v hlavě jasně něco šrotovalo, ale Liam neměl ponětí, co to bylo. A horší bylo, že Liam měl dlouhou historii, kdy věřil špatným lidem, takže jeho tlačítko důvěry se už dávno rozbilo. Prostě jen Ondrymu ten upřený pohled oplácel a nedokázal rozluštit, co znamenal ten bledý kroužek kůže kolem jeho úst a očí.

„Mládí. Tak netrpělivé.” Babička nespokojeně mlaskla. Liamovi to přišlo trochu ironické, neboť Ondrymu muselo být podle pozemských standardů dobře přes sto let.

„To jsem, babičko. Omlouvám se. Pro některé věci mám tak málo trpělivosti.” A svým pohledem znovu vyhledal Liama.

„Ten pocit chápu.” Plukovník Thackeray k tomu přidal vlastní upřený pohled Liamovým směrem.

Liamovi se vnitřnosti sevřely do jedné obrovské změti. Dobrá, bylo dané, že na něj plukovník Thackeray bude útočit, ale skoro to znělo, jako kdyby Ondry s jeho zhodnocením souhlasil. Pravda, Liam měl katastrofální obchodní den, ale některé jiné byly lepší – některé byly dokonce dobré. Výroční výsledky měl lepší než kterýkoli jiný obchodník, kterého přidělili na Prarownt, a dělal to pět let. V hrdle se mu začala vzdouvat panika a on ji musel spolknout, než by ten svůj strach vyzvracel na své čisté boty.

Ondry ještě víc zbledl, ale babička už byla v pohybu a on se přesunul vzad.

„Chci chrámový obřad, plukovníku Thackerayi. Ty a Liam musíte přijít.” Babiččin tón se blížil spíš rozkazu než žádosti.

„Bude mi potěšením.” Hlas mu zněl méně než potěšeně, ale Liam nevěděl, jestli to nelidé uslyší. „Jsem si jistý, že chápete, že mladší členové posádky potřebují volno, takže nemohu po seržantu Munsonovi chtít, aby se účastnil.”

No, to neznělo zlověstně, vůbec. Liam měl podezření, že ho čekala dlouhá noc s latrínou.

„Trvám na tom. Bez tvého obchodníka obřad nemůže být,” řekla babička.

„No, přepokládám, že to můžeme zařídit,” řekl plukovník Thackeray napjatým hlasem. Lian si všiml, že s ním to nikdo neprobral.

„Dobře.” Babička přišla přímo k Liamovi, nos měla rozšířený a v očích jí byly vidět dva soustředné kruhy černého kolem tyrkysových duhovek. Tvář měla skvrnitou, co připomínala vzor leoparda. Toto byla stará babička. Sehnula se do Liamova osobního prostoru a on stál na místě navzdory svému bušícímu srdci. Mít jednu z babiček takhle blízko by dokázalo zastrašit každého člověka.

„Takže vás oba uvidím dneska večer,” řekla. Tvář jí ztmavla spokojeností a pak se otočila a vydala se po cestě pryč, aniž by se na ně znovu ohlédla.

„Dneska večer,” řekl Ondry, také se tvářil spokojeně. Na té napnutosti kolem očí bylo něco, kvůli čemu si Liam pomyslel, že Ondry zrovna v něčem dosáhl svého. Ano, možná byl pořád potěšený, jak v dnešním obchodu Liama převálcoval. U Rowntů člověk nikdy nevěděl.

----------------------------------------

~ Nemohla jsem se dočkat... Jelikož jsou kapitoly delší, aktualizace můžete čekat tak jednou za týden až dva. Kdyby někdo přemýšlel, proč je to LION, pak je to LIam a ONdry. Mnohem lepší zkratka než CTOAA nebo NODMA ~

~ Chudák Liam už v první kapitole takhle vystresovaný a navíc ty náznaky, že to neměl lehké ani v minulosti... ~