FOD - kapitola 7

Kapitola 7

Když se Zhou YunSheng v 5 ráno probudil, ze zvyku objal teplé tělo vedle sebe. Ten muž měl velmi rozcuchané vlasy, jeho hluboké a pohledné rysy ve tváři ukazovaly lenivě spokojený pohled. Své obvykle nebezpečné oči měl nyní pevně zavřené, což Zhou YunShenga přemlouvalo, aby se k němu nahnul a políbil ho.

Jako zlosyn ovládaný systémem, co byl náhodou čistě gay, byly Zhou YunShengovy minulé vztahy velmi obtížné. Vždycky byl nucen někoho 'milovat', dokonce byl nucen dokončit i ten nejintimnější kontakt. Kdykoli k tomu došlo, systém automaticky ovládl jeho tělo. Když vystřízlivěl, mnohokrát se našel s nějakou ženou, co křičela nebo se pokoušela o smrt nebo se pokoušela žít nebo zamýšlela zemřít s ním. Ironické bylo, že to on by si rád zakřičel, pokoušel se o smrt, pokoušel se žít a umřel víckrát než ona.

Zhou YunSheng ze sebe střásl bolestnou minulost, stiskl tu sexy odhodlanou čelist a hluboce ho políbil.

Du XuLang se probudil ve chvíli, kdy jeho manželka otevřela oči. Ale věděl, že jeho milenec měl jeden zvyk— kdykoli vstal dřív než on, dlouho na něj zíral a pak ho silně políbil.

Vzezření jeho milence bylo pěkné a něžné, na rtech měl neustále mírný úsměv, ale jeho skutečné já mělo velmi silnou povahu. To vedlo k tomu, že jejich sexuální život byl jako bitva pro vítěze války— intenzivní, fanatická, srdečná— když to jednou okusil, nedokázal se toho nabažit.

Dvakrát se zasmál, popadl svého milence za jemný pas a přitlačil ho na záda... ...pocity vůči jeho milenci byly pocity nebývalé vážnosti, ale nejdřív ho nenapadlo o něj takhle usilovat. Ale časem se tvář jeho milence změnila z dětinské na vyspělou a postupně rozkvetla jasným světlem. Jeho atraktivita přebývala v jeho myšlenkách, i když nebyl s ním. Pak se najednou přistihl, jak přemýšlí o tom, jak by se mu strašně líbilo, kdyby ho měl ve svém životě navždy.

Zhou YunSheng nevěděl, o čem Du XuLang přemýšlí. Akorát měl pocit, že byl dneska obzvláště vzrušivý, házeli sebou v posteli více než dvě hodiny, než byli ochotní přestat. Naštěstí se jeho tělesná data zlepšila, jinak by se mu zlomila záda.

Vykoupali se a byli připravení si zavolat o něco k jídlu, když zazvonil telefon. Zhou YunSheng se podíval, kdo volá, a nemohl si pomoct, aby mírně nepozvedl obočí. Volal Zhou WenAng.

„No, tak se vrátím.” Po tichém naslouchání po telefonu přístroj odhodil a začal se balit.

„Co se děje?” Du XuLang měl pocit, že se jeho milenec tvářil špatně.

„Zhou Hao umírá, požádali mě, abych se vrátil.” Zhou YunSheng při odpovídání ani nezvedl hlavu, ale netvářil se žalostně, jako kdyby měl co nevidět přijít o milovaného člena rodiny. Místo toho v něm bylo očekávání vidět něco zajímavého. Letmo se podíval na AI na svém zápěstí. Měrka pokroku v horním levém rohu se zvedla na 50%, když založil Noah Universal, ale od té doby se nijak nepohnula.

Zhou Haova smrt byl začátek tragického života původního vlastníka těla. Pokud tuto událost zničí, mohl naprosto rozrušit osud světa.

Natáhl jazyk, aby si olízl rty. Zhou YunSheng najednou pocítil vzrušení, co se jen těžko dalo potlačit.




Ti dva si sbalili věci, zarezervovali si letenky a toho večera dorazili do hlavního domu.

„Bratře, jsi zpět!” Zhou WenAng k němu svižně přiběhl a pevně ho objal, oči měl zarudlé a tekly mu z nich slzy. Kdyby Du XuLang toho chlapce neprověřil, toto jeho skvělé hraní by ho oklamalo.

„Táta?” Zhou YunSheng ho odstrčil. Vypadal velmi klidně, dokonce i v jeho tónu byla znát lhostejnost. Nebyl špatný herec, snadno mohl předstírat žal, ale jeho síla už dalece překonala jeho protivníky, takže byl příliš lenivý, aby se přetvařoval.

„Táta je nahoře, doktor řekl, že to přes noc nezvládne a dovolil mi ho vzít domů. Takhle ležet v nemocnici mu bylo vždycky nepříjemné,” řekl Zhou WenAng, jak ty dva lidi vedl nahoru. Zdánlivě bezděčně se zeptal: „Ach ano, jak to, že přišel asistent Du? Setkali jste se v zahraničí?”

Než mohl Zhou YunSheng odpovědět, Du XuLang pomalu načal: „Nesetkali jsme se náhodou, momentálně spolu chodíme. Jsem YunShengův přítel.”

Dokonce se přiznal na smrtelném loži svého tchána, Du XuLang evidentně neměl v úmyslu nechat jeho otce zemřít v pokoji, ha! Hej, proč to byl tchán? Zhou YunShenga to v duchu pobavilo, v jeho lhostejných očích se konečně objevil náznak úsměvu a souhlasně kývl.

Zhou WenAng zakopl o vlastní nohy a skoro spadl ze schodů. Naštěstí ho zachytila stará hospodyně, co je následovala.

„Jen jdi, já počkám venku,” řekl Du XuLang u dveří, neměl v úmyslu jít dovnitř.

Zhou YunSheng si nemyslel, že by to bylo divné. Jak kolem něj prošel, dotkl se jeho pohledné tváře a vešel do místnosti. Temná místnost byla prosycená pachem léků a blížící se smrti. Zhou Hao byl pokrytý hadičkami, jeho útlá hruď se jen stěží pohybovala.

„Tati, přišel bratr.” Zhou WenAng dvakrát zakřičel otci do ucha. Když viděl, že jeho otec nereagoval, skoro se nemohl dočkat, až Zhou YunShenga vykopne.

„YunSheng je zpět?” Když šli ti dva zpět ke dveřím, jejich otec se probral. S těžkostmi řekl: „YunShengu, je mi to líto, promiň, tvoje matka, zabil jsem ji... ….”

„Tati, ty věci už jsou dávno pryč, neobviňujeme tě. Matka si sama vzala život, s tebou to nemá co dělat. Prosím, uklidni se, moc o tom nepřemýšlej.” Zhou WenAng přispěchal k posteli a silně otce štípl. Říkalo se, že lidé říkali pravdu jedině na smrtelné posteli. Když ho otec pevně požádal, aby zavolal zpět Zhou YunShenga, měl předtuchu, že otec Zhou chtěl Zhou YunShengovi říct pravdu, co se ten rok událo.

Už dodělal devadesát devět kroků, když mu teď zbýval jen poslední, jak mohl dopustit, aby ta léta plánování vyšla vniveč?

Otec Zhou sebou trhl bolestí, spatřil v očích svého nejmladšího syna tu žádost a nakonec se rozhodl si to tajemství vzít s sebou do hrobu. Když Zhou WenAng viděl, že jeho otec usnul, potají se mu ulevilo.

Zhou YunSheng stál tři metry od nich, ústa vyklenutá ve výsměšném úsměvu.

Zároveň s tím do domu vtrhl Zhou WenJing a nemohl si pomoct a zastavil se, když zjistil, že tu byl jeho strýček.

„Vysvětlím to později. Nechceš jít dovnitř se podívat?” Du XuLang ukázal na dveře s cigaretou v ruce. Byl ve studovně vedle a okatě odposlouchával.

Ložnice a studovna pana Zhou byly propojené, oddělovaly je jenom tenké dveře. Jak seděl ve studovně, jasně slyšel jejich konverzaci. Zhou WenJing chvíli váhal, pak se rozhodl zůstat ve studovně.

Zhou YunSheng měl sluch mnohem lepší než obyčejní lidé, přirozeně kroky těch dvou lidí slyšel, ale nevadilo mu to. Posadil se do křesla vedle postele. Nenuceně se zeptal: „Otče, lituješ mě, protože jsi zavraždil moji matku?”

Otec Zhou najednou otevřel oči a pak začal silně kašlat.

Zhou WenAng potlačil svůj šok, zatímco otce plácal po hrudi, a vyhuboval mu: „Bratře, co to říkáš? Matka spáchala sebevraždu!”

„Jaké máš právo říkat jí matko? Jsi její syn?” Zhou YunSheng se pohodlně opřel o opěradlo křesla a překřížil si svoje štíhlé nohy.

Zhou WenAng naprosto zkřivil tvář, ani ti dva, co odposlouchávali, si nemohli pomoct a zrychlil se jim dech. Monitor s tepem najednou vydal dlouhé pípnutí a nakonec přestal fluktuovat. Jejich otec zemřel úlekem. Ale nikdo v místnosti se nepohnul, dokonce se ani nepodívali jeho směrem. Jelikož došlo na tohle, Zhou WenAng se také zřekl své kamufláže. Pomalu se posadil naproti Zhou YunShengovi, shrábl si vlasy dozadu a odhalil tak tvář plnou nepřátelství.

„Jak ses to dozvěděl?”

„Zradil tě palec.” Zhou YunSheng se ušklíbl. „Na palci máš o kůstku míň než normálně, je krátký a vážně ošklivý. To je dědičný dominantní gen, ale moje matka a Zhou Hao mají oba normální ruce. Musím ti vysvětlovat, co to znamená?”

Zhou WenAng silou zaťal ruku, po dlouhé době ze sebe vyrazil tichý smích. „I když to víš, co na tom záleží? Nemůžeš mi vzít, co je moje, a Zhou už je moje. Ach, ano, můžeš si vzít zpět dědictví po Yang Xi. Můžeš taky prosit rodinu Yang, aby to se mnou vyřídila. Ale bohužel pravděpodobně nevíš, že Yang Group má momentálně smlouvu na stavbu podmořského tunelu mezi Městem Tisíce ostrovů a městem Chengdu. Zhou Group slíbilo, že do Yang Group investuje 2 miliardy. Jakmile se Zhou Group stáhne, Yang Group je vyřízená, naprosto zbankrotuje.”

Zdálo se, že Zhou WenAng měl pocit, že to, co říkal, bylo velmi zajímavé. Vesele se zasmál. Jak mohl nebýt šťastný, když konečně hodlá zničit Yang Group?

Ale kvůli Zhou YunShengově reakci byl velmi zklamaný. Seděl bez pohybu a čekal, až se dosměje. Potom se zeptal: „To Zhou Hao zabil moji matku?”

„Hádej.” Zhou WenAng byl dost chytrý na to, aby to nepotvrdil.

„Za ty roky, co jsem byl v zahraničí, nesnažil ses mě zabít? Byly Elsiny otrávené cigarety připravené pro mě?”

„Jaká škoda.” Zhou WenAng se mlhavě usmál. Nenechá se do toho chytit pro případ, že by si jeho slova nahrával.

Zhou YunSheng se také zasmál, přešel k Zhou WenAngovi a poplácal ho po tváři. Vlídným tónem řekl: „Užij si svůj poslední festival, můj drahý bratře.” Pak otevřel dveře a odkráčel.

Ti dva, co odposlouchávali ve studovně, se snažili strávit ty epické informace, co zrovna slyšeli. Du XuLang myslel na smrt matky Zhou, myslel na to, jak ty dvě děti měly téměř stejné datum narození a konečně si dal ty podezřelé detaily dohromady. Tak jednolitý klam, že se nedal tak snadno prohlédnout. Sheng měl vážně strašlivý vhled. Kdy na to přišel? Kdy? Jeho otec mu zabil matku, jeho bratr je dítě nepřítele— v jaké náladě až do teď žil?

Nebylo divu, že vůči Zhou Haovi necítil ani trochu soucitu, nebylo divu, že změnil svůj přístup k Zhou WenAngovi. Du XuLanga donekonečna bolelo srdce.

Zhou WenJing se také tvářil velmi ošklivě. Nečekal, že ten člověk, co jej celé ty roky chránil, byl jeho skutečný nepřítel. Ta dobrá vůle, útěcha, dárky... všechno to bylo pokrytectví. Za ty roky byl jako blázen, s kterým si Zhou WenAng žongloval. Co se týkalo jeho otce, o tom nemusel ani přemýšlet, ten už pro něj byl mrtvý.

Nemohl se dočkat, až Zhou WenAnga zardousí, ale jeho hněv se utišil, když Zhou YunSheng vyšel z místnosti. Sluhové chodili sem a tam a připravovali se na pohřeb.

„Moje matka nezabila tvoji matku,” řekl přímo.

Zhou YunSheng pozvedl obočí.

„Takže ti nic nedlužím.” Když Zhou WenJing řekl tohle, musel přiznat, že se mu ulevilo. Jeho náhled na Zhou YunShenga teď byl velmi komplexní. Více než deset let nahromaděné nenávisti se nedalo naprosto vymazat, ale také měl pocit, že si zasloužil, aby ho politoval. 

„Co chceš říct?” zeptal se Zhou YunSheng trpělivě.

„Chci ti říct— Nebudu se ti mstít, ale nepomůžu ti. V budoucnu se o sebe budeš muset starat sám.” Jelikož Zhou YunSheng byl vždycky nenápadný, Zhou WenJing si myslel, že byl jenom student bez finančního postavení. A on, co seděl na stovkách milionů, k němu cítil opovržení.

Nikdy Zhou YunShengovi nemohl odpustit jeho šikanování, ale teď mu kvůli lítosti nechal nějakou cestu ven. To pro něj byla ta největší laskavost, nemohl mu dát víc.

To byla slova předsedy své vlastní podnikatelské skupiny a synovce z rodiny Du. Kdyby odhalil svou totožnost, měl pocit, že by mu Zhou YunSheng nesmírně záviděl. Dokonce si myslel, že jeho strýček přišel do domu Zhou, jen aby ho podpořil.

Zhou YunSheng momentálně neměl slov a pak odkráčel od Zhou WenJingova odhodlaného pohledu.

„Není až příliš namyšlený?! Co to bylo za výraz a tón? To si myslí, že jsem toulavý pes a že jenom mě ignorovat, je velký milodar?!” Zhou YunSheng té noci silou popadl Du XuLanga za kravatu.

Du XuLang ho rychle objal kolem pasu a upřímně se omluvil: „To je moje chyba. Moc dobře jsem ho nenaučil. Baby, co kdybychom v téhle konverzaci pokračovali v posteli?”

Zhou YunSheng: „...”

Zdálo se, že všichni členové rodiny už zapomněli na tragickou smrt svého otce.

----------------------------------------

~ Trošku představivosti a máte z toho @ na začátku i na konci. ~

~ Všichni tři bratři jsou teď nafoukaní, že to oni mají všechny ostatní v hrsti a největší majetek... no, ovšem dva z nich žijí v sebeklamu. A až se pravda ukáže... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>