neděle 29. března 2020

JAB2 - kapitola 11


Kapitola 11


Christian se pomalu oblékl, vlasy měl stále vlhké ze sprchy, svaly ho po sexu příjemně bolely.

Alexander a Mila už nebyli v ložnici.

Podíval se na svůj telefon na čas. Nebylo pozdě; nebylo divu, že ještě nešli do postele. Když teď bylo po závěrečných zkouškách, Mila mohla zůstat vzhůru, jak dlouho chtěla, a Alexander měl stejně nepravidelnou pracovní dobu.

Christian si strčil telefon zpět do kapsy, obul si boty a vyšel z ložnice. Z obýváku slyšel vycházet hlasy.

Christian ve dveřích ztuhl.

Alexander a Mila zdobili vánoční stromeček, nebo spíš Mila ho zdobila, zatímco Alexander to sledoval, vypadal neurčitě pobaveně. Tiše spolu mluvili; Mila se široce usmívala a protáčela očima. Alexander vypadal ve svém měkce vypadajícím šedém svetru a teplákách uvolněně a pohodlně.

„Určitě jsem to někde viděla,” řekla Mila, jak se prohrabávala krabicemi. „Našla jsem to!” Vytáhla hvězdu z obalu a pozvedla ji, aby si ji prohlédla. Za světla se pěkně třpytila a házela na podlahu a její ruce malé střípky zlatého světla. Bylo to dokonalé.

Oni byli dokonalí. Tak dokonalý pár.

„Dám ji na strom!” prohlásila Mila a vyskočila na nohy. „Zvedni mě?”

„Můžeš si vzít stoličku,” řekl Alexander suše.

Mila se kabonila. „Alexandere!”

Alexander si povzdechl, přišel k ní a zvedl ji, aby mohla dát hvězdu na špičku stromečku.

Mila hvězdu upevnila, než sklouzla po Alexanderově těle a políbila ho, ruce měla kolem jeho krku.

Christian je sledoval se políbit. Hluboko v žaludku pociťoval chlad, co v něm vířil a kroutil. Dělalo se mu špatně.

Odkašlal si a vstoupil do místnosti, nasadil zářivý úsměv. „Dobrá, musím jít.” Ne že by vypadali, že si pamatovali, že tu ještě byl.

Pár se přestal líbat a otočil se na něj.

Mila se usmála, tváří se opřela o Alexanderovu hruď a ovinula mu paže kolem pasu. Z řeči jejího těla sálalo přivlastňování. „Na Vánoce budeš tady? Tím myslím ve městě,” dodala rychle, jako kdyby se bála, že by si to Christian spletl s pozváním.

Christian se napjatě usmál. Nebyl ani hloupý, ani slepý. Všiml si, že ho Mila začala mít nerada. Přemýšlel, proč mu ještě nic neřekla.

„Jo, vážně nemám kam jinam jít. Moji rodiče jsou na Islandu a studují tam sopky, takže jsme tu jenom babička a já.”

Mila přikývla. „Nějakou dobu tě neuvidíme, takže Veselé Vánoce!”

Christian se téměř zasmál. Bylo to tak delikátní jako rána pěstí do úst. „Jo,” řekl a navlékl si kabát. „Vám taky Veselé Vánoce.”

Skoro se natáhl ke dveřím, když Alexander řekl: „Nechoď.”

Christian se zastavil. „Cože?”

„Nemůžeš jít ven.”

„Proč ne?”

Alexander se vyprostil od Mily a přišel k němu.

„Máš mokré vlasy,” řekl a projel mu rukou vlasy. Prsty se Christianovi otřel o ucho. „Venku mrzne.”

Christian polkl a střetl se s jeho tmavě modrýma očima. Přes Alexanderovo rameno viděl, že se Mila mračila.

„Nikdy se nenachladnu,” řekl Christian. Usmál se, velmi rozzářeně. „Vážně musím jít. Dneska mám rande se Skyrim. Chci tomu drakovi nakopat zadek.”

Alexander si odfrkl. „Skyrim je na nic,” řekl, než odstoupil ke skříňce a vytáhl ručník. „Má to slabý příběh a ve hře nejsou žádné významné volby. Zkus Planescape: Torment, pokud si chceš zahrát skutečnou RPG.”

Vrátil se ke Christianovi a začal mu ručníkem sušit vlasy, vypadal skvěle a efektivně. Jako kdyby na tom nebylo nic divného. Jako kdyby to bylo něco normálního.

Christian na něj zíral.

Dobrá. Věděl, že Alexander dokázal být velmi ohleduplný kluk, pokud chtěl – Christian ho viděl v jeho módu „dokonalého přítele” víckrát, než dokázal spočítat, a vždycky ho to rozčilovalo – ale tohle... Christian musel přiznat, že mu to přišlo... pěkné, když byl ten, na koho se zaměřovala jeho pozornost. Bylo to více než pěkné.

„Zmlkni, ty nenávistníku,” řekl Christian s nuceným uchechtnutím, snažil se chovat, jako kdyby mu z tohohle vůbec nebylo podivně. „Nehraju Skyrim kvůli příběhu. Hraju to, protože je to pěkné a zábavné a můžu jít, kam chci! A kromě toho to má pár vážně skvělých módů.” Zakýval obočím. „Jako Animovaná prostituce. Můžeš mít sex s kýmkoli!”

Alexander si odfrkl. „Proč mě to nepřekvapuje,” zamumlal, svými silnými prsty mu masíroval kůži na hlavě, jak mu dál sušil vlasy.

Christian se snažil nenaklánět proti tomu dotyku; vážně, snažil se. „Nevěděl jsem, že hraješ videohry. Nezdáš se jako ten typ.”

„Proč?”

Christian pokrčil rameny. „Nevím. Vždycky vypadáš tak... vyspělý a vážný.”

„Nemusíš být nevyspělý a přehnaně emocionální, aby sis užil dobrou videohru.” Alexander měl hlas vyrovnaný, ale v očích se mu lesklo pobavení.

Christian se trochu zasmál. „Jo, dělej si ze mě srandu.” Naprosto ztuhl, když se Alexander prsty otřel o jeho spánek.

„Teď už to máš dost suché,” řekl Alexander tichým hlasem.

„Jo,” řekl Christian a mírně se pohupoval na nohách. Rozevřely se mu rty. Jak se střetli pohledem, olízl si je.

Alexander měl prsty stále v jeho vlasech.

„Zlato, pomůžeš mi s touhle ozdobou?”

Alexander se nepohnul, pořád se na něj díval.

„Alexandere?”

V Alexanderových očích něco problýsklo. „Ano,” řekl.

Ale neodstoupil od Christiana.

Christian se mu přes rameno podíval na Milu. Měla rty pevně semknuté.

Když se střetli pohledem, zahlížela na něj.

„Jo,” řekl Christian a otočil se ke dveřím. „Mějte se.”

Alexander ho popadl za paži.

Christian se třaslavě nadechl, srdce mu bušilo až v krku. „Co?” řekl, aniž by se otočil.

Alexanderův teplý dech mu ovanul ucho. „Veselé Vánoce.”

Ta ruka na jeho paži tam chvilku setrvala, než zmizela. Christian otevřel dveře a odešel. Jako vždycky.

Venku byla tma.

Sněžilo; dolů k zemi vířily a točily se jemné, snové sněhové vločky. V oknech a dveřích obchodů problikávala rudá a zelená světla, zatímco ulice byly pokryté kobercem bílé. Bylo to nádherné. Jako něco z pohádky.

Christian si strčil ruce do kapes a šel. Pod nohama mu křupal sníh a vsakoval se mu do bot.

Cítil se promrzlý na kost.

„Veselé Vánoce,” zašeptal a zasmál se, znělo to ostře a tvrdě.
--------------------------------------------


~ Tak Mila přežila další kapitolu, i když už i jí začíná být jasné, že to má nahnuté. ~

~ V příští kapitole zajdeme na návštěvu za Shawnem a Rutledgeem. Nakouknout, jak jim to spolu klape a tak. ~

6 komentářů:

  1. asi potřebujeme útěchu a dobrou radu , Míla to má nahnuté ale no na vánoce rozchod není tím pravým dárkem děkuji

    OdpovědětVymazat
  2. Teď už mě ta ženská tak vytáčí, že mám chuť to přestat číst. Ne, dělám si srandu. Nepřestanu. :D Ale fakt mě štve. Děkuji za překlad. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Já už ji na férovku nesnáším! Ale na kluky z prvního dílu se moc těším.😄 Díky moc.

    OdpovědětVymazat
  4. Na kluky se moc těším, jsem vážně zvědavá. Doufám, že Alexandr brzy vykopne Milu a zmizí ten rozpačitý element. 😁☺️ Díky za skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  5. Jeej, na chlapcov sa teším. A Mila už by ozaj mohla odprejsknuť. Ďakujem 🧡🧡🧡

    OdpovědětVymazat
  6. Začíná to být trapné s milou. Moc děkuji za další super kapitolu.

    OdpovědětVymazat