GDC - kapitola 49 (2)

A ten člověk, co stál vedle Jiang Chenga, nebyl nikdo jiný než sám Wei WuXian.

Viděl se, jak přikráčel s rukama za zády, celý v černém. U pasu mu visela příčná flétna v odstínu inkoustu s šarlatovým střapcem. Stál bok po boku Jiang Chengovi a kývl tímto směrem na projev úcty. S mírně arogantním postojem působil důmyslně a přezíravě. Jak Wei WuXian spatřil postoj svého mladšího já, dokonce ho zabolely zuby. Měl pocit, že byl vážně pompézní a úplně ze sebe chtěl vymlátit duši.

Lan WangJi také spatřil Wei WuXiana, co stál vedle Jiang Chenga. Velmi nepatrně mu zacukalo na konci obočí. Brzy poté se pohled jeho světle zbarvených očí vrátil na původní místo, stále se vyrovnaně díval kupředu. Jiang Cheng a Nie MingJue na sebe s důstojnými tvářemi kývli. Ani jeden z nich neměl nic zbytečného na jazyku. Po spěšném rozloučení se ti dva rozešli.

Wei WuXian spatřil, jak se jeho černě oděné já rozhlédlo, až konečně spatřilo Lan WangJiho. Vypadal, jako kdyby měl co nevidět promluvit, ale Jiang Cheng přišel k němu a postavil se vedle něj. Se skloněnými hlavami si něco řekli s vážnými výrazy na tvářích. Wei WuXian se nahlas zasmál. Stále Jiang Chengovi po boku kráčel k jiné oblasti. I lidé kolem nich se posunuli, aby jim udělali celkem dost místa.

Wei WuXian o tom pečlivě přemýšlel – o čem to jen mluvili? Původně si na to nedokázal za žádnou cenu vzpomenout. Vzpomněl si, až když si Nie MingJueovýma očima pečlivě prohlédl pohyb jejich úst. Tehdy řekl: „Jiang Chengu, ChiFeng-Zun je mnohem vyšší než ty, haha.”

A Jiang Cheng řekl: „Ztrať se. To chceš zemřít?”

Nie MingJue znovu odvrátil zrak. „Proč Wei Ying nenosí svůj meč?”

Nést si svůj meč bylo jako mít na sobě formální oděv. Na takových shromážděních to byla nezanedbatelná známka etikety. Obzvláště pro lidi z význačných sekt to bylo důležité.

Lan WangJi odpověděl vlažným tónem: „Pravděpodobně ho zapomněl.”

Nie MingJue pozvedl obočí. „Dokáže zapomenout dokonce i něco takového?”

Lan WangJi: „Není to nic neobvyklého.”

Wei WuXian: Ale, ale, pomlouvat mě za mými zády. Teď jsem tě přichytil.

Lan XiChen se usmál: „Mladý pán Wei předtím řekl, že se nechce starat o žádné z těch nadbytečných formalit. Nemluvě o jeho meči, i kdyby si neoblékl oděv, co s ním ostatní zmůžou? Jak vskutku mladistvé.”

Slyšet z úst někoho jiného ta arogantní slova, co kdyby řekl, v něm opravdu vyvolal nepopsatelný pocit. Wei WuXian se cítil trochu zahanbeně, a přesto vážně nemohl nic dělat. Najednou zaslechl, jak si Lan WangJi zamumlal pro sebe: „Jak pošetilé.”

Jeho hlas byl nesmírně tichý, jako kdyby to myslel jen sám pro sebe. Ta dvě slova Wei WuXiana ťukla do uší a také mu kvůli tomu tak nějak přeskočilo srdce.

Lan XiChen se na něj podíval. „Hmm? Proč jsi pořád tady?”

Lan WangJi byl trochu zmatený. S vážnou tváří odpověděl: „Bratře, jsi tu, takže tu jsem samozřejmě i já.”

Lan XiChen: „Proč sis s ním ještě nešel popovídat? Brzy budou daleko.”

Wei WuXianovi to přišlo celkem podivné. Proč to ZeWu-Jun nadnesl? Bylo to možná tak, že mi Lan Zhan chtěl něco říct?

Než mohl zahlédnout, jak Lan WangJi zareagoval, z druhého konce zázemí se ozval povyk. Wei WuXian slyšel svůj vlastní rozzuřený výkřik: „Jin ZiXuane! Nezapomínej na věci, co jsi řekl a co jsi udělal? Co tím myslíš?!”

Wei WuXian si vzpomněl. Takže to bylo tehdy!

Na druhé straně i Jin ZiXuan supěl. „Ptal jsem se vůdce sekty Jianga a ne tebe! Ptal jsem se také na slečnu Jiang. Co to s tebou má co dělat?!”

Wei WuXian: „Dobře řečeno! Co má moje starší kultivační sestra co dělat s tebou? Komu tehdy oči vyrašily na temeni hlavy?”

Jin ZiXuan: „Vůdče sekty Jiangu— tohle je květinový banket naší sekty a tohle je člověk z tvé sekty! Postaráš se o něj nebo ne?!”

Lan XiChen: „Proč se zase začali dohadovat?”

Lan WangJi se tam podíval, a přesto měl nohy stále přirostlé k zemi. Za chvilku jako kdyby se konečně odhodlal něco udělat, vykročil kupředu. Zrovna tam chtěl zajít, když se k nim donesl Jiang Chengův hlas: „Wei WuXiane, prostě zavři pusu. Mladý pane Jine, omlouvám se. Mojí sestře se vede celkem dobře. Děkuji za optání. Můžeme si o tom promluvit příště.”

Wei WuXian se chladně zasmál. „Příště? Žádné příště nebude! Jestli se jí daří dobře nebo ne, není ani jeho věc! Kdo si myslí, že je?”

Otočil se a jal se k odchodu. Jiang Cheng zakřičel: „Vrať se zpět! Kam jdeš?”

Wei WuXian mávl rukama. „Kamkoli jinam! Jen mě nenech vidět tu jeho tvář. Stejně jsem nechtěl přijít. Cokoli tu je, můžeš se s tím vypořádat sám.”

Jiang Chengova tvář se okamžitě zachmuřila, když ho Wei WuXian opustil. Jin GuangYao se zaobíral různými věcmi všude možně. Všem hostům čelil s úsměvem, všem problémům činy. Když viděl, že se tady něco pokazilo, znovu se objevil. „Mladý pane Weii, počkej, prosím!”

Wei WuXian měl ruce složené za zády a kráčel rychlým tempem. Tvář měl zachmuřenou a nikomu nevěnoval pozornost. Lan WangJi k němu nakročil, ale než měl šanci promluvit, otřeli se o sebe rameny a minuli se.

Jin GuangYao nedokázal Wei WuXiana dohonit. Dupl si nohou do země a povzdechl si. „A je tatam. Vůdče sekty Jiangu, co... co jen mám dělat?”

Jiang Cheng rozehnal chmury na své tváři. „Nevšímej si ho. Podívej se, jak je nezdvořilý. Doma je na takové drzé chování zvyklý.”

Pak se začal bavit s Jin ZiXuanem.

Jak je Wei WuXian sledoval, vydal ze sebe dlouhý, tichý povzdech. Dobré na tom bylo, že se Nie MingJue moc nezajímal o to, co se tady dělo. Rychle odvrátil zrak a Wei WuXian je už neviděl.

Rezidence sekty Nie z Qinghe, Nečistá Říše—

Nie MingJue seděl na rohoži. Lan XiChen měl před sebou vodorovně položenou citeru a prsty přejížděl po strunách. Když skladbu dohrál, Jin GuangYao se zasmál. „No, když jsem teď slyšel bratrovu zručnost při hraní na citeru, můžu stejně dobře rozdrtit svou vlastní, jen co se vrátím domů.”

Lan XiChen: „I ty se v hraní na citeru považuješ mimo Gusu za celkem zručného. Naučila tě to tvoje matka?”

Jin GuangYao: „Ne. Naučil jsem se to sám pozorováním druhých. Nikdy mě takové věci neučila. Naučila mě jenom číst a psát a koupila mi drahý meč a pár kultivačních průvodců, abych mohl trénovat.”

Zdálo se, že to Lan XiChena překvapilo: „Meč a kultivační průvodce?”

Jin GuangYao: „Bratře XiChene, ještě jsi je nikdy neviděl, že? Ty malé brožurky, co prodává běžný lid. Nejdřív neuspořádané skici lidských postav a pak naschvál ztajené popisky.”

Lan XiChen s úsměvem potřásl hlavou. Jin GuangYao také potřásl hlavou. „Všechny ty brožurky jsou podvrh, obzvláště na klamání žen jako moje matka a nevědomých dětí. Když to budeš trénovat, nic neztratíš, ale taky rozhodně nic nezískáš.”

Žalostně si povzdechl: „Ale jak to moje matka mohla vědět? Koupila je bez ohledu na to, jak byly drahé. Říkala, že pokud se kdy v budoucnu vrátím za svým otcem, musím se s ním setkat s co největšími schopnostmi, abych nezaostal. Promrhala na to všechny peníze.”

Lan XiChen zabrnkal na struny citery. „Jsi velmi nadaný, že jsi toho tolik dosáhl jen prostým pozorováním ostatních. Pokud by ti mohl poradit mistr, dosáhl bys svižného pokroku.”

Jin GuangYao se zazubil. „Mistra mám přímo před očima, ale nikdy bych se ho neodvážil obtěžovat.”

Lan XiChen: „Proč ne? Mladý pane, posaď se, prosím.”

A Jin GuangYao se před ním posadil se zády rovnými a bez hnutí. Předstíral, jako kdyby byl student, co pokorně poslouchá radám. „Učiteli Lane, co budeš učit?”

Lan XiChen: „Co takhle Melodii jasné mysli?”

Jin GuangYaovi se rozzářily oči, ale než mohl promluvit, Nie MingJue vzhlédl. „Melodie jasné mysli je jedno z exkluzivních učení sekty Lan z Gusu. Nemělo by se to prozradit.”

Ale nezdálo se, že by to Lan XiChenovi vadilo. Usmál se. „Melodie jasné mysli se od Melodie přemožení liší v tom, že se užívá na projasnění mysli. Jak sobecký musím být, abych zatajil takovou terapeutickou techniku? A navíc proč by se považovalo za prozrazení, když to naučím našeho třetího bratra?”

Když Nie MingJue viděl, že Lan XiChen byl odhodlaný, nic dalšího neřekl.

Jednoho dne jakmile se vrátil do hlavní síně Nečisté Říše spatřil zhruba tucet skládacích vějířů. Všechny byly lemované zlatem, všechny rozložené jeden vedle druhého před Nie HuaiSangem, co se jich s něhou dotýkal a něco si mumlal, jak porovnával nápisy napsané na každém z nich.

Nie MingJueovi na čele okamžitě vystoupily žíly. „Nie HuaiSangu!”

Nie HuaiSang se okamžitě skácel.

Z té hrůzy vážně padl na kolena. Až když vrávoravě vstal, ze sebe vykoktal: „B-b-b-b-bratře.”

Nie MingJue: „Kde máš šavli?”

Nie HuaiSang se přikrčil: „U... u sebe v pokoji. Ne, na školních pozemcích. Ne, nech mě... popřemýšlet...”

Wei WuXian téměř cítil, že ho chtěl Nie MingJue téměř na místě rozsekat. „Kamkoli jdeš, neseš si s sebou hromadu vějířů, a přesto ani nevíš, kde máš svou vlastní šavli?!”

Nie HuaiSang si pospíšil s odpovědí: „Hned ji půjdu najít!”

Nie MingJue: „To není třeba! I když ji najdeš, nic tím nezískáš. Jdi všechno tohle spálit!”

Nie HuaiSangovi vyprchala z tváře veškerá barva. Honem si všechny vějíře naskládal do náručí a prosil: „Ne, bratře! Všechny ty vějíře jsem dostal!”

Nie MingJue udeřil dlaní do stolu, až křupl. „Od koho? Řekni mu, aby sem okamžitě přikvačil!”

Někdo promluvil: „Jsem tu.”

Jin GuangYao přišel z venku sem do síně. Nie HuaiSang vypadal, jako kdyby spatřil rytíře na bílém koni, celý zářil. „Bratře, jsi tu!”

Ve skutečnosti to nebylo tak, že by Jin GuangYao dokázal zmírnit Nie MingJueův hněv, ale jelikož sem přišel, veškerý jeho hněv se přesune přímo a jen na Jin GuangYaa a Nie MingJue nebude mít čas kárat ostatní. A proto nebylo nic špatného říkat, že byl Nie HuaiSangovým rytířem na bílém koni. Nie HuaiSang byl naprosto potěšený. Znovu a znovu Jin GuangYaa zdravil, jak se honem chápal po vějířích. Když Nie MingJue viděl, jak jeho mladší bratr reagoval, byl tak pobouřený, že mu to skoro přišlo zábavné. Otočil se na Jin GuangYaa. „Neposílej mu ty zbytečné věci!”

Nie HuaiSang ve spěchu upustil na zem pár vějířů. Jin GuangYao mu je zvedl a položil mu je do náručí. „HuaiSang má celkem elegantní záliby. Je oddaný umění a kaligrafii a nemá sklony k uličnictví. Jak můžeš říct, že to je zbytečné?”

Nie HuaiSang co možná nejrychleji přikyvoval. „Ano, bratr má pravdu!”

Nie MingJue: „Ale vůdci sekty takové věci nepotřebují.”

Nie HuaiSang: „Já ale nebudu vůdce sekty. Tím můžeš být ty, bratře. Já to dělat nebudu!”

Jak po něm jeho bratr přelétl pohledem, okamžitě zavřel pusu. Nie MingJue se otočil na Jin GuangYaa: „Kvůli čemu jsi přišel?”

Jin GuangYao: „Náš druhý bratr řekl, že ti dal citeru.”

Lan XiChen mu dal citeru, když sem přišel, aby Nie MingJueovi zahrál Melodii jasné mysli, aby mu pomohl zklidnit duševní stav.

Jin GuangYao pokračoval: „Bratře, posledních pár dní je sekta Lan z Gusu v kritickém bodu ve své opětovné obnově Oblačných Zákoutí a ty jsi odmítl, aby Lan XiChen přišel. A proto mě naučil Melodii jasné mysli. Předpokládám, že i když nejsem tak zručný jako náš druhý bratr, stejně ti budu moct pomoct se do jisté míry zklidnit, bratře.”

Nie MingJue: „Prostě se starej o vlastní věci.”

Ale Nie HuaiSanga to celkem zajímalo. „Bratře, jakou melodii? Můžu poslouchat? Já ti něco řeknu, ta limitovaná edice, co jsi mi minule dal...”

Nie MingJue zakřičel: „Vrať se do svého pokoje!”

Nie HuaiSang hned prchl. Ne do svého pokoje, ale do obytné místnosti pro dárky, co mu Jin GuangYao přinesl. Po pár přerušeních Nie MingJueova zuřivost téměř odezněla. Otočil se, aby se podíval na Jin GuangYaa. Ve tváři se zdál celkem znavený, svou róbu s Jiskřivou ve sněhu měl pokrytou prachem. Pravděpodobně sem přišel rovnou z Kapří věže.

Po odmlce Nie MingJue promluvil: „Posaď se.”

Jin GuangYao mírně kývl a posadil se, jak mu bylo řečeno. „Bratře, pokud se bojíš o HuaiSanga, jemnější slova by nijak neuškodila. Proč tohle?”

Nie MingJue: „I když má čepel u krku, stejně je pořád takový. Vypadá to, že bude vždycky budižkničemu.”

Jin GuangYao: „Není to tak, že by byl HuaiSang budižkničemu, ale jeho srdce dlí v něčem jiném.”

Nie MingJue: „No, ty už jsi poznal, kde jeho srdce dlí, ne?”

Jin GuangYao se usmál. „Samozřejmě. Copak mi tohle nejde nejlépe? Jediný člověk, kterého nedokážu rozluštit, jsi ty, bratře.”

Věděl, co lidé měli rádi a co ne, aby mohl najít vhodná řešení; miloval něco zařizovat a dokázal udělat dvojnásobek práce s polovičním úsilím. A tak se dalo říct, že Jin GuangYao byl celkem nadaný v analyzování zájmů druhých. Nie MingJue byl jediným člověkem, z kterého Jin GuangYao nedokázal získat žádné užitečné informace.

Wei WuXian to už viděl tehdy, když Meng Yao pracoval pro Nie MingJuea. Ženy, alkohol, bohatství— ničeho z toho se nedotkl; umění, kaligrafie, starožitnosti— hromada inkoustu a hlíny; nejlepší lístky zeleného čaje a patoky ze stánku na kraji cesty— nebyl v tom nejmenší rozdíl. Meng Yao zkusil všechno, co ho napadlo, a přesto nedokázal zjistit, jestli se zajímal o něco jiného než o trénink se svou šavlí a zabíjení wenských psů. Vážně byl jako zeď ze železa, dokonce ani neostřejší čepele jí nedokázaly proniknout.

Když Nie MingJue slyšel jeho sebevýsměšný tón, nebyl tak znechucený, jak by mohl být. „Nepomáhej mu budovat takové chování.”

Jin GuangYao se mírně usmál a pak se zeptal: „Bratře, kde je citera našeho druhého bratra?”

Nie MingJue mu ukázal směr.

Od té doby Jin GuangYao cestoval každých pár dní z Lanlingu do Qinghe a hrál Melodii jasné mysli, aby Nie MingJuemu pomohl utišit zuřivost. Snažil se ze všech sil, aniž by si jediným slůvkem stěžoval. Melodie jasné mysli byla vskutku efektivní. Wei WuXian jasně cítil, že ta nepřátelská energie v Nie MingJueově nitru byla potlačena. A když Jin GuangYao hrál na citeru, to, jak si ti dva povídali a jak spolu vycházeli, v sobě mělo náznak toho míru, co měli, než se znešvařili. Začal si myslet, že to takzvané zaneprázdnění kvůli opětovné výstavbě Oblačných Zákoutí byla možná jen výmluva. Možná že Lan XiChen jen prostě chtěl dát Nie MingJueovi a Jin GuangYaovi šanci zmírnit mezi sebou to napětí.

A přesto jak si to pomyslel, v následujícím okamžiku se objevila silnější zuřivost.

Nie MingJue odvrhl dva učedníky, co se ho neodvažovali zastavit, a kráčel přímo do Kvetoucí Zahrady. Lan XiChen a Jin GuangYao ve studovně o něčem diskutovali, tvářili se vážně. Na stole mezi nimi leželo pár plánů, co byly pokryté poznámkami a všemi barvami.

Když Lan XiChen viděl, jak Nie MingJue vtrhl dovnitř, mírně váhal: „Bratře?”

Nie MingJue: „Nehýbej se.”

Pak se otočil na Jin GuangYaa a promluvil chladným hlasem: „Vylez.”

Jin GuangYao se otočil a podíval se na něj, pak se s úsměvem znovu podíval na Lan XiChena. „Bratře, mohl bys mi prosím s tímhle pomoci? Musím s naším nejstarším bratrem prodiskutovat něco soukromého. Později tě budu muset požádat o vysvětlení.”

Na Lan XiChenově tváři se zračily starosti, ale Jin GuangYao jej zastavil a pak Nie MingJuea následoval ven z Kvetoucí zahrady. Jakmile se dostali k okraji Kapří věže, Nie MingJue po něm vypálil dlaní.

Učedníky stranou to šokovalo. Jin GuangYao se tomu úderu mrštně vyhnul. Pokynul jim, aby zůstali stranou, zatímco mluvil na Nie MingJuea: „Bratře, proč ta zuřivost? Uklidněme se.”

Nie MingJue: „Kde je Xue Yang?”

Jin GuangYao: „Už jsme ho zavřeli do kobky, je uvězněn na doživotí...”

Nie MingJue: „Co jsi mi tehdy řekl?”

Jin GuangYao byl zticha.

Nie MingJue pokračoval: „Chtěl jsem, aby krev splatil krví, a přesto jsi ho uvěznil na doživotí?”

Jin GuangYao obezřetně odpověděl: „Pokud obdrží svůj trest a nemůže znovu spáchat zločin, možná je platba krev krví a doživotní uvěznění...”

Nie MingJue: „Ty dobré věci, co tvůj dobrý hoštěný kultivátor, kterého jsi doporučil, udělal! Situace už je taková a ty se ho stále odvažuješ bránit!”

Jin GuangYao protestoval: „Nebránil jsem ho. Také mě šokoval ten případ se sektou Chang z Yueyangu. Jak jsem mohl vědět, že Xue Yang zabije více než padesát lidí? Ale můj otec byl rozhodnutý si jej nechat...”

Nie MingJue: „Šokovaný? Kdo ho sem pozval? Kdo ho doporučil? Kdo si jej tak velice vážil? Nevymlouvej se na svého otce. Jak jsi mohl nevědět, co Xue Yang dělá?!”

Jin GuangYao si povzdechl. „Bratře, vážně to byl rozkaz mého otce. Nemohl jsem to odmítnout. Pokud teď chceš, abych se s Xue Yangem vypořádal, co mu řeknu?”

Nie MingJue: „Není třeba nic vysvětlovat. Přijď za mnou s Xue Yangovou hlavou v ruce.”

Jin GuangYao chtěl stále mluvit, ale Nie MingJue už přišel o veškerou svou trpělivost. „Meng Yao, neříkej přede mnou něco tak snobského. Celé to tvoje jednání na mě už dávno přestalo působit!”

Během sekundy na Jin GuangYaově tváři problýsklo pár stupínků nervozity, jako kdyby na veřejnosti najednou odhalili člověka s nejmenovanou nemocí. Neměl se kam skrýt.

Promluvil: „Celé moje jednání? Jaké jednání? Bratře, vždycky jsi na mě křičel, že lidi propočítávám a že jsem příliš nečestný. Sám říkáš, že jsi hrdý, spravedlivý člověk, že se ničeho nebojíš, že řádným mužům by nemělo být třeba uchylovat se k intrikám. To nevadí. Tvoje zázemí je vznešené a kultivaci máš vysokou. Ale co já? Jsem stejný jako ty? Zaprvé, moje kultivace není tak pevná jako tvoje. Učil mě někdo od chvíle, co jsem se narodil? A zadruhé, nemám žádné významné zázemí. Myslíš si, že tady v sektě Jin z Lanlingu jsem ve stabilní pozici? Myslíš si, že můžu postoupit v moci, jakmile Jin ZiXuan zemře? Jin GuangShan by si radši přivedl další nemanželské dítě, než aby chtěl, abych se stal jeho nástupcem! Myslíš si, že bych se neměl ničeho bát? No, bojím se všeho, dokonce i ostatních lidí! Člověk s plným žaludkem nevěří hladovějícímu.”

Nie MingJue chladně odpověděl: „Nakonec tím myslíš to, že nechceš Xue Yanga zabít. Že nechceš, aby tvoje postavení v sektě Jin z Lanlingu zakolísalo.”

Jin GuangYao: „Samozřejmě že nechci!”

Vzhlédl, v očích mu tančily neznámé plamínky. „Ale bratře, vždycky jsem se tě chtěl na něco zeptat— životy pod tvýma rukama nejsou o nic menší než ty pod mýma, tak jak to, že stále nadnášíš to, jak jsem ze zoufalství zabil pár kultivátorů? Dokonce i teď.”

Nie MingJuea to tak rozzuřilo, že se začal smát. „Dobře! Odpovím ti. Pod mou šavlí padlo nespočet duší, ale nikdy jsem nezabil z vlastních tužeb. O to méně, abych postoupil v moci!”

Jin GuangYao: „Bratře, chápu, co tím myslíš. Říkáš, že všichni lidé, co jsi zabil, si svou smrt zasloužili?”

S odvahou, co odnikud sebral, se zasmál a přišel o pár kroků blíž k Nie MingJuemu. I hlas se mu zvýšil, ptal se téměř agresivně: „Takže se můžu zeptat, jak přesně rozhoduješ, jestli si člověk zaslouží smrt? Jsou tvoje standardy absolutně správné? Pokud zabiju jednoho, ale zachráním mnoho, převáží dobré nad zlým nebo si stejně zasloužím smrt? Pro dobré věci je třeba obětí.”

Nie MingJue: „Tak proč se neobětuješ? Jsi ušlechtilejší než oni? Lišíš se od nich nějak?”

Jin GuangYao na něj zíral. Za chviličku, jako kdyby se konečně nějak rozhodl nebo jako kdyby se v něčem vzdal, poklidně odpověděl: „Ano.”

Vzhlédl. V jeho výrazu bylo trochu hrdosti, trochu poklidu a trochu nepatrné nepříčetnosti. „Já a oni, samozřejmě že se lišíme!”

Nie MingJueho jeho slova a výraz rozzuřily.

Zvedl nohu. A přesto se tomu Jin GuangYao ani nevyhnul, ani se nebránil. To kopnutí ho přímo zasáhlo a on se znovu skutálel z Kapří věže jako oblázek.

Nie MingJue shlédl dolů a zakřičel: „Není divu, když to přišlo od syna prostitutky.”

Jin GuangYao dopadl, až když se skutálel víc než padesát schodů. Na zemi ani nezůstal nijak dlouho, než se vyškrábal na nohy. Mávnutím ruky odeslal pryč sluhy a učedníky, co jej obklopili. Oprášil si svou róbu a pomalu zvedl hlavu, aby se podíval na Nie MingJuea. Oči měl celkem klidné, téměř lhostejné.

Zrovna když Nie MingJue vytasil svou šavli, Lan XiChen náhodou vyšel z paláce, aby se podíval, co se dělo. Trápilo ho, že uvnitř čekal tak dlouho. Když viděl tu situaci před sebou, také vytasil Shuoyue. „Co se stalo tentokrát?”

Jin GuangYao: „Nic. Bratře, děkuji za radu.”

Nie MingJue: „Nebraň mi!”

Lan XiChen: „Bratře, nejdřív zasuň svou šavli— máš rozrušenou mysl!”

Nie MingJue: „Nemám. Vím, co dělám. Už nemá naději. Pokud to takhle půjde dál, určitě světu ublíží. Čím dřív ho zabijeme, tím dřív si budeme moct oddechnout!”

Lan XiChen sebou trhl překvapením. „Bratře, o čem to mluvíš? Za posledních pár dní neustále spěchal mezi Lanlingem a Qinghe. A za to se mu dostane akorát tvého komentáře, že nemá naději?”

Aby se člověk vypořádal s lidmi jako Nie MingJue, bylo dobrou taktikou nadnést to dobré a to špatné, co jim ostatní prokázali. Jak se dalo čekat, Nie MingJue se na krátko odmlčel a letmo se podíval po Jin GuangYaovi. Z čela mu stékala krev, ale kromě toho zranění z pádu měl také starší zranění z dřívějška ovázané obvazy. Bylo skryté pod černým plátěným kloboukem. Teď byly obě rány rozšklebené, a tak si sundal obvazy a použil je na otření krve, aby si nezašpinil oděv. Pak je odhodil na zem a v tichosti tam stál. Přemýšlel, kdo ví o čem.

Lan XiChen se otočil. „Můžeš se vrátit. Já si s naším nejstarším bratrem promluvím.”

Jin GuangYao se jeho směrem uklonil a odešel. Jak Lan XiChen cítil, že Nie MingJueův stisk se uvolnil, také odložil svůj meč. Poplácal Nie MingJuea po rameni a vzal ho stranou.

Lan XiChen za chůze mluvil: „Bratře, obávám se, že to nevíš. Náš třetí bratr je momentálně vážně ve strašné situaci.”

Nie MingJueův hlas byl pořád chladný: „Podle jeho slov se zdá, že je pořád ve strašné situaci.”

Ačkoli říkal tohle, šavli už zasunul do pochvy.

Lan XiChen pokračoval: „Kdo říká, že není? Před chviličkou ti odmlouval, ne? Myslíš si, že to dřív dělal?”

Byla pravda, že neodmlouval, že toto jeho chování bylo nezvyklé. Jin GuangYao nebyl člověk, co by nedokázal zadržet vlastní emoce. Věděl, že když jednal s Nie MingJuem, měl by ustoupit. Ten explozivní argument se opravdu nezdál jako něco, co by udělal.

Lan XiChen: „Jeho matka ho od samého začátku nikdy neměla ráda. Poté, co zemřel ZiXuan, často jej bila a hubovala. Poslední dobou mu i jeho otec odmítá naslouchat. Odmítl veškeré jeho návrhy.”

Wei WuXian si vybavil tu hromadu plánů na stole a věděl: Strážní věže.

Nakonec to Lan XiChen uzavřel: „Prozatím na něj netlačme příliš mnoha tvrzeními. Věřím, že pokud mu dáme trochu víc času, ví, co by měl dělat.”

Nie MingJue: „To doufám.”

Wei WuXian si myslel, že poté, co jej Nie MingJue skopl, zůstane Jin GuangYao nějakou dobu při zemi. A přesto za pár dní stejně přišel do Nečisté Říše jako obvykle.

Nie MingJue byl na cvičišti, osobně učil a dohlížel na Nie HuaiSangův trénink s šavlí. Nevzal Jin GuangYaa nijak na vědomí, a tak ten stál na kraji cvičiště a uctivě čekal. Jelikož Nie HuaiSang neměl o trénink nijak valný zájem a slunce pražilo, byl celkem vlažný a jen po pár pohybech si stěžoval, že je unavený. Rozzářil se, jak se připravoval jít za Jin GuangYaem a podívat se, jaké dárky mu tentokrát přinesl.

V minulosti se Nie MingJue při takových věcech jenom mračil, ale dneska ho to nahněvalo. „Nie HuaiSangu, to chceš, aby tě tahle rána zasáhla do hlavy?! Pojď zpět sem!”

Kdyby jen Nie HuaiSang byl jako Wei WuXian a dokázal vycítit, jak velká byla Nie MingJueova zuřivost, nešklíbil by se tak kurážně. Namítl: „Bratře, čas vypršel. Je čas na přestávku!”

Nie MingJue: „Odpočíval jsi před třiceti minutami. Pokračuj, dokud se to nenaučíš.”

Nie HuaiSang byl stále radostí bez sebe. „Stejně se to nenaučím. Pro dnešek jsem skončil!”

Tohle říkal často, ale dneska Nie MingJue zareagoval naprosto jinak než dřív. Zakřičel: „Prase by se to už naučilo, takže proč ne ty?!”

Nie HuaiSang nikdy nepředpokládal, že by Nie MingJue tak najednou vybuchl. Tvář měl prázdnou šokem, jak se stáhl směrem k Jin GuangYaovi.

Když je Nie MingJue viděl spolu, ještě víc ho to vyprovokovalo. „Už to je rok a ty ses ještě nenaučil tuhle sestavu šavlích technik. Stojíš na cvičišti jenom třicet minut a už jsi stěžuješ, že jsi unavený. Nemusíš vynikat, ale nedokážeš se ani sám ochránit! Jak sekta Nie z Qinghe vyprodukovala takového budižkničemu! Oba dva by vás měli svázat a každý den zmlátit. Vyneste všechny ty věci, co má v pokoji!”

Poslední věta patřila učedníkům, co stáli na kraji cvičiště. Když Nie HuaiSang viděl, že odešli, měl pocit, jako kdyby stál na jehlách. Za okamžik ta řada učedníků z jeho pokoje vážně vynesla všechny vějíře, obrazy a porcelán. Nie MingJue mu vždycky hrozil, že jeho pokoj spálí, ale nikdy to vlastně neudělal. Ale tentokrát to myslel vážně.

Nie HuaiSang zpanikařil. Vrhl se k němu. „Bratře! Nemůžeš to spálit!”

Jin GuangYao si povšiml, že situace nebyla dobrá, a také promluvil: „Bratře, nejednej impulzivně.”

A přesto už Nie MingJueova šavle udeřila. Všechny delikátní předměty navršené uprostřed pole vybuchly v planoucích plamenech. Nie HuaiSang naříkal a vrhl se do ohně, aby je zachránil.

Jin GuangYao si také pospíšil, aby jej stáhl zpět. „HuaiSangu, dávej si pozor!”

Nie MingJue jednou máchl rukou a dvě blanc de chine starožitnosti se v jeho dlaních roztříštily na kousky. Svitky a obrazy se už ve zlomku vteřiny proměnily na prach. Nie HuaiSang mohl jen prázdně sledovat, jak jeho velmi milované předměty, co za léta nasbíral, zmizely a proměnily se na popel.

Jin GuangYao ho popadl za ruce a prozkoumal je. „Spálil ses?”

Otočil se na pár učedníků. „Prosím, nejdřív připravte nějaká léčiva.”

Učedníci přitakali a odešli. Nie HuaiSang stál na tom samém místě, třásl se po celém těle, jak se díval k Nie MingJueovi, zorničky měl obkroužené žilkami.

Když Jin GuangYao viděl, že se netvářil dobře, položil mu paži kolem ramen a zašeptal: „HuaiSangu, jak se cítíš? Přestaň se dívat. Jdi do svého pokoje a odpočiň si.”

Nie HuaiSang měl oči zarudlé. Nevydal ze sebe ani hlásku.

Jin GuangYao dodal: „Nevadí, ani když jsou ty věci pryč. Příště ti můžu najít víc...”

Nie MingJue ho přerušil, jeho slova byla jako led: „Spálím je pokaždé, kdy je do této sekty přinese.”

Na Nie HuaiSangově tváři najednou problýskl hněv a nenávist. Hodil svou šavli na zem a zaječel: „Tak je spal!!!”

Jin GuangYao ho rychle zadržel: „HuaiSangu! Tvůj bratr je pořád nahněvaný. Ne...”

Nie HuaiSang zařval na Nie MingJuea: „Šavle, šavle, šavle! Kdo chce kruci trénovat tu zatracenou věc?! A co že chci být budižkničemu?! Vůdcem sekty si může být, kdo chce! Když se to nemůžu naučit, tak nemůžu. A když se mi to nelíbí, tak se mi to nelíbí! Jaký má smysl mě k tomu nutit?!”
--------------------------------------------

~ S Wei WuXianem úplně soucítím, kdybych sama sebe viděla, jak jsem se chovala před deseti a více lety, pravděpodobně by mi taky trnuly zuby! ~

~ Lan XiChen má tak vybroušeně nenápadný smysl pro humor! ~

~ A on to Nie MingJue pravděpodobně myslel dobře, jen to vzal za špatný konec... A když si člověk uvědomí, že už je vlastně po něm, abych si běžela pro krabičku kapesníčků. ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>