JAB2 - kapitola 21

Kapitola 21

Alexander se zastavil před známými dveřmi a zvedl ruku, aby zaklepal, ale zarazil se.

Ježíši, tohle bylo šílené. Co to v tuhle hodinu dělal? Racionální by bylo počkat do zítra a ne se objevit v jednu ráno jako závislák, co potřebuje svoji dávku— což nebylo daleko od pravdy. Christian a jeho babička určitě spali a Christian byl na něj pravděpodobně naštvaný, že ho nejdřív políbil a pak ho prakticky vyhodil z auta. Ani nemluvě o tom, že Christian nedal nijak najevo, že by chtěl být něco víc než jen kamarádi. Christian vztahy nenavazoval. A Christian řekl, že chtěl Jareda.

Alexander zaskřípal zuby. Ne. Ten hlad a touhu, co cítil v Christianových polibcích, si jen tak nevysnil, nepředstavoval si, že se Christian nakláněl k jeho dotyku. Tohle— tahle bezmocná přitažlivost— nemohla být jednostranná. Nevěděl, co by dělal, kdyby to bylo jednostranné. Nic dobrého. Alexander měl nevýslovné podezření, že by to nevzal dobře, kdyby Christian řekl, že o něj nemá zájem. Stačilo na to jenom pomyslet a byl kvůli tomu roztěkaný a nervózní. Nechtěl být v Jaredově situaci. Alexander si nemyslel, že by byl schopný Christiana sledovat s někým jiným. Na to neměl tak dobré sebeovládání.

Alexander si uvědomil, že měl pěsti podél boků pevně zaťaté, a přinutil se je uvolnit. K sakru. Možná že celá léta potlačovat a vyhýbat se svým emocím byl vážně špatný nápad: vůbec nevěděl, jak se s tímhle vyrovnat. Christian mu někdy žertem říkal, že nahání hrůzu. Alexander měl špatný pocit, že to možná nemělo daleko do pravdy. Cítil se jako kohoutek s rozbitým uzávěrem: jakmile se otevřel, nedal se znovu zavřít. Pokud by ho Christian odmítl, měl potenciál stát se strach nahánějícím šmírákem. Ježíši. Christian by ho radši neměl odmítnout.

Alexander se opřel o zeď, vytáhl svůj mobil a zavolal Christianovi.

Musel čekat dlouho, než to Christian zvedl.

„Hm?” zamumlal, hlas měl ospalý a ne úplně bdělý. Pravděpodobně měl stále zavřené oči. „Kdo jsi a proč mi k sakru voláš uprostřed noci?”

„Vážně chceš Jareda?”

Ticho.

„Alecu?” Bylo slyšet břinknutí pružin v matraci.

Alexander si olízl rty, představoval si Christiana v posteli, s kůži teplou a vlasy rozcuchanými od spánku, s ospalýma očima a rty mírně nateklými—

„Alexandere?”

„Vážně ho chceš?” řekl, hlas měl drsnější, než zamýšlel. Nemohl si pomoct.

Další ticho.

„Žárlíš?” řekl Christian trochu váhavě.

Alexander se zhluboka nadechl. „Možná.”

Christian ze sebe vydal zdušený smích. „Kruci, tohle mě vážně dohání k šílenství.”

Alexander si myslel, že to bylo jediné fér, když uvážil, že Christian naprosto zničil jeho spořádaný, racionální život. „Chceš Jareda?”

Christian si povzdechl. „Už ti někdo řekl, že jsi jako pes s kostí? Ne, nechci Jareda. Teď jsi šťastný? A proč mi voláš v tuhle hodinu?”

„Pojď ven.”

„Cože?”

„Pojď ven. Jsem tady, venku.”

Chvíli bylo ticho. „To vážně říkáš, že jsi v jednu v noci před mým domem?”

„Ano.”

„Proč?”

„Byl jsem v okolí,” řekl Alexander.

„A rozhodl ses zajít na přátelskou návštěvu, co?”

„Něco takového.”

„Děsivé,” zamumlal Christian tiše a zavěsil.

Za minutu uvnitř slyšel cvaknutí zámku a Alexander se napjal.

Dveře se otevřely a Christian vyšel ven a znovu dveře zavřel. Měl na sobě jenom černé boxerky. Christian se začervenal. „Parkety strašně vržou,” řekl celkem obranně a mnul si oči. „Bál jsem se, že kdybych tam moc chodil, vzbudil bych babičku. Má lehké spaní.”

„Nic jsem neřekl,” řekl Alexander. Nebyl si jistý, kam se dívat, v prstech mu cukalo, aby se ho všude dotkl. Když si všiml, že měl Christian ztopořené bradavky, polkl, než si uvědomil nepravděpodobnější důvod.

„Je ti zima.” Alexander si stáhl kabát a dal ho Christianovi kolem ramen.

Christian se po něm podivně podíval. „Takže co tady děláš?” zeptal se a mírně si ten kabát upravil.

Alexander se velmi snažil nezírat. Ten pohled na Christiana v jeho oblečení mu dělal psí kusy s vnitřnostmi. A taky s penisem.

„Alexandere?”

Alexander odvrátil zrak od tmavé látky svého kabátu na Christianově kůži, ale teď mu to oči táhlo zpět k zčervenalé, ospalé tváři, rozcuchaným vlasům a jemným rudým rtům. Ježíši. Srdce mu tlouklo jako splašené, jako kdyby mu bylo znovu šestnáct. V žaludku se mu sbíralo teplo a rozpalovalo mu kůži. Nedokázal přemýšlet.

„Chtěl jsem s tebou mluvit,” řekl a přistoupil blíž.

„O čem?”

Alexander položil ruce na dveře za Christianem, efektivně ho polapil mezi svými pažemi. Zhluboka dýchal, díval se do těch čokoládově hnědých očí.

Christianovi se rozevřely rty. „Alecu? Co to—”

„Kéž bych Milu odmítl, když navrhla tu trojku,” řekl Alexander ochraptěle. „Kéž bych tento pocit nikdy nepoznal. Není to nádherné. Je to ošklivé. A děsivé.”

Christian polkl. „Alecu? To jsi opilý nebo co?”

Alexander se pokřiveně usmál, sledoval, jak Christianovi přeskakoval ohryzek. „Kéž by.”

Sklonil hlavu a otřel se rty o bledou kůži Christianova krku. Christian zalapal po dechu, tělo se mu chvělo napětím, byl jako šíp, co měl co nevidět vystřelit z luku. Alexander si byl celkem jistý, že se taky chvěl, ale podařilo se mu ovládnout a netrhnout Christianem k sobě. Vlastně se těly vůbec nedotýkali— až na jeho rty, co se jen stěží otíraly o Christianův krk.

Christian zakňoural, ten zvuk byl tichý a byl jen stěží slyšet. A Alexander konečně zabořil zuby do masa a silně sál, chtěl nechat značku, aby ji všichni viděli.

Polibky otevřenými ústy postupoval nahoru, až našel to místo hned pod čelistí, kvůli kterému se Christian chvěl. Tvrdě tam sál, touhou málem blouznil. „Co jsi to se mnou kruci provedl?” zašeptal a olízl to místo.

Christian zalapal po dechu, popadl ho za vlasy a odtáhl ho. Nevypadal o nic lépe, než se Alexander cítil: oči měl skelné, tváře zrudlé a dech namáhavý. Ale řekl: „Počkat, nemůžeme— kruci, já chci— ale neměli bychom. Máš přítelkyni—”

„Už ne. Zrovna jsme se rozešli.” Když Alexander viděl, jak se Christianovi doširoka rozevřely oči, se smutným úsměvem řekl: „Vím, že správné by bylo chvíli počkat, ale... nemůžu čekat.” Znovu se k němu nahnul a políbil Christiana na koutek úst a pak se k němu přitiskl tváří. Nadechl se jeho vůně, lačnil po něm. „No vážně, co jsi se mnou provedl?” V jeho hlase bylo celkem dost zášti a nedokázal ji skrýt.

Christian zabořil prsty Alexanderovi do vlasů a trochu ho odtáhl, aby se na sebe dívali. „Nic špatného se s tebou neděje, hlupáčku,” řekl Christian, smál se očima.

Alexander potřásl hlavou. „Nemáš ponětí, co se mi honí hlavou. Mám pár— pár vážně děsivých myšlenek, co děsí dokonce i mě. Pokud ti to řeknu, vyděsí tě to.”

Christian se široce usmál, prsty se probíral Alexanderovými vlasy. „Zkus to. Neboj se, vždycky jsem věděl, že jsi podivín.”

Alexander se zasmál. „Bereš ty vůbec něco vážně?”

Christian mu ukázal dolíčky. „Ne, ale ty to naprosto zbožňuješ.”

Alexander zíral na jeho úsměv, snažil se ovládnout tu vlnu touhy, co neměla nic společného s jeho penisem. „Možná ano.”

Christianův úsměv pohasl, tmavé oči mu zvážněly. „Alecu?”

Alexander se k němu znovu nahnul a otřel se svými rty o Christianovu tvář. „Chci tě,” řekl stroze. „Řekni ano.”

Christianovi ztuhlo tělo. Zašeptal: „Ano na co? Co se mnou chceš dělat? Sex?”

Alexander se roztřeseně nadechl, přitiskl čelo k tomu Christianově. „Samozřejmě že chci sex,” řekl ochraptělým šepotem. Silně se chopil Christiana za boky, prsty zaryl do jeho kulaté zadnice. „Chci tě ojet. Chci tě líbat a všude se tě dotýkat. Chci cítit, jak se mi uděláš na péru.” Christianovy rty se chvěly jen centimetr od těch jeho. Alexander se jen stěží zadržel, aby jej nepolíbil. „Nikdy jsem nikoho tak moc nechtěl a děsí mě to, ale jenom sex mi nikdy nebude stačit. Vím, že vztahy neděláš, ale já nejsem na románky.” Cítil, jak se mu zkroutily rty. „A tohle... tohle není vůbec žádný románek. Takže pokud řekneš ano, dostaneš kompletní nabídku, ať už to chceš nebo ne.”

Trochu se odtáhl, aby na Christiana lépe viděl.

Christian měl oči doširoka rozevřené a podivně zranitelné, než mu tvář rozzářil oslňující úsměv. „Zahrnuje kompletní nabídka i mazlení?” zeptal se a položil Alexanderovi ruku na hruď. „Na mazlení si obzvláště potrpím.”

Alexander cítil, jak mu srdce tlouklo rychleji. V tu chvíli, když se díval na Christianův úsměv, si pomyslel, že by souhlasil se vším. „Speciální nabídka, jenom pro tebe.”

„Tak kompletní nabídku, prosím.”

Alexanderovi se zadrhl dech. Ještě silněji sevřel Christiana kolem boků. „Jsi si jistý? Nikdy se mě nezbavíš.”

Christian přesunul ruce na jeho krk a přitáhl si ho blíž, dokud se znovu nedotýkali čely a jejich dech se nemísil. „Možná se tě nechci zbavit.”

A Alexander se přestal ovládat a políbil ho, svým tělem ho přitiskl ke dveřím a sál a kousal ty plné rty s takovým hladem, co otřásal celým jeho tělem. Bože, konečně.

Někde vzadu v mysli si vzpomněl na ten polibek, co to před dvěma měsíci celé začal. Udělali si celé kolečko. Stejné místo, stejný člověk, ale ta touha, co cítil, se změnila na něco osobnějšího a intenzivnějšího.

Na něco děsivějšího.

K čertu s tím.

Alexander vzal Christianovu tvář do dlaní a políbil ho tvrději, nezajímalo ho to.

Pokud se na něj podíváš a pomyslíš si, že je tvůj, pak je to jasné. Pokud to jde, chop se toho.

A tak se toho chopil.
--------------------------------------------

~ Juchů! Happy End! ~

~ Jak už jsem se zmínila, s třetím dílem (a Gabrielem) váhám. Ale budu o tom zvažovat. Ovšem spíš mě zaujal jeden kraťoučký japonský počin. Japonci jsou sice rozvláční a ne tak otevření, co se 18+ scén týče, ale zase je to hromada cukru a trapných chvilek. Takže nad tím vším zamedituji a za nějakou dobu se možná ukáže nějaký krátký projekt. Krátký projekt se myslí něco kratšího než GDC (120+) a LMW (700+). ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>