Kapitola 2
„Už odpověděla?” zeptal se Zachri.
Mít ho za zády přišlo Rourkeovi příjemné, jeho paže kolem sebe, nohy společně natažené přes pohovku. Trval na tom, že se posadí takhle, i když si byl Rourke jistý, že ho určitě mačkal.
Rourke měl mobil před sebou a zrovna zkontroloval zprávy. Nezáleželo mu na tom, jestli to Zachri uvidí nebo ne.
Potřásl hlavou, zapomněl, že Zachri měl nos v jeho vlasech. Když zaslechl jeho tiché odfrknutí, usmál se.
„Jenom Cory.” Jeho odcizený přítel byl poslední dobou hovorný.
„Ach. Na co se zeptal tentokrát?”
„Chce fotku mého bytu. Aby viděl, jaké to je být teď bohatý. A na Měsíci. A pravděpodobně aby se přesvědčil, že na stěnách nevisí žádné okovy.”
Byl to žert, ale Rourke za svou hlavou slyšel rozčilené vydechnutí. Zachri se natáhl a jemně Rourkeovi otočil bradu.
„To bych 'nikdy'.”
V tomto úhlu bylo obtížné se líbat, ale stálo to za to. Rourke se široce usmíval a ujistil ho: „Já vím.”
„Omego...”
Rourke udržoval tu nepohodlnou pozici, protože jeho dech pěkně voněl a dotýkali se nosy. Zachri měl oči napůl zavřené a bylo uklidňující s ním jen takhle být.
'Našemu dítěti se nemůže nic stát? Že ne?'
Jen na to pomyslel a už měl pocit, že v jeho nitru nebylo něco v pořádku.
'Toto je rok smrti.'
Nechtěl to zašeptat.
„Ne, Omego, není.” Zachri měl teď oči zcela otevřené. „Je to 'náš' rok. Miluju tě.”
„Taky tě miluju.” Při své další myšlence sebou trhl. Byla to jedna z těch myšlenek, co by nikdy neměl vyslovit, protože byly pesimistické a hluboce osobní. Ale se Zachrim se učil spouštět zábrany.
„Ale... myslím, že jsem to podělal. Měl jsem si vzít prášky a víc ti věřit ohledně problémů se svou matkou. Myslel jsem si, že ti musím lhát. Když jsem ti akorát na začátku mohl říct pravdu.”
Byl připravený na to, že se Zachri nahněvá. Přece jen to znělo, jako kdyby už to dítě nechtěl. Což bylo zároveň pravda i lež.
Počkal by. Nechtěl nic jiného než zdravé dítě, ale také si přál, aby to mohl magicky odložit na lepší dobu.
„Chtěl jsem tě tak moc, Rourke. Když přerušili přihazování ještě před koncem, zuřil jsem. Ten druhý Alfa nebyl ve své kabině příliš daleko. Bezpečnost se do toho vložila, než jsme si mohli navzájem ublížit.” Uchechtl se. „Později velmi dobře argumentoval proti brzkému páření, ale Tobias chápal, že je zaujatý. Teď se obávám, že měl možná pravdu a že by ti možná bylo lépe s ním.”
„Och. Stejně bych si vybral tebe.” Doufal. A takhle byl neupřímný, řekl to správné, aniž by přemýšlel o pravdě. Možná v sobě měl víc než jen kousek ze své matky. Byl odhodlaný naučit sebe a nakonec svého syna být lepší. „Vlastně... ne. Prostě jsem si vybral vítěze.” Zatvářil se znechuceně. Sám nad sebou. „Nejsem na to hrdý. Nejdřív jsem nezvažoval nic jiného než peníze.”
„To se dá čekat.” Zachri mu dal další rychlý polibek. „Chtít mocného Alfu je přirozené a peníze jsou blízkým odhadem energie. Stephanie má možná pravdu. Jsme ve vztazích primitivní. Myslím, že proto jsem na tebe spěchal. Chtěl jsem tě učinit permanentně svým.”
„Uch... Počkat. Spěchal jsi na mě?” Rourke potřásl hlavou. „Přišel jsem za tebou na univerzitu, vzpomínáš?”
„Ne, Rourke. Jsem tvůj Alfa. Věřil jsem Society, že se tady o tebe postará, ano, ale byl jsem za ten proces zodpovědný víc, než možná víš. Během našeho druhého a třetího setkání jsem ti odolal, protože jsem věděl, že až půjdu za Tobiasem, abychom přeskočili dvoření, bude to vypadat dobře.”
Povzdechl si, bylo to dlouhé a unavené. „Nebyl jsem s tebou opatrný.”
„Ne.” Rourke zakroutil hlavou. „Nechtěl jsem, abys byl. Kdybys tohle všechno neudělal, neřekl bych ti pravdu a pořád bych byl frustrovaný a vyděšený. Ani nemluvě o tom, že bych byl v říji. Bylo by to nesnesitelné.”
Jeho situace byla chaotická, ale vzhledem k okolnostem, které nemohl bez stroje času změnit, byl vděčný, že skončil v tomto dokonalém okamžiku. Se Zachrim jako jeho Alfou. A přinejmenším bylo o osudu jeho matky rozhodnuto. Už nežil s tou časovanou bombou v hlavě a nemusel se spoléhat na prášky, když mu bylo tak zle a žalostně.
„Přál bych si, aby to skončilo jinak,” řekl po chvíli ticha. „Ale tady jsme.”
„Ano. A nikdy jsem necítil takové emoce strachu, lásky a něčeho... dalšího. Hlubšího. Myslel jsem si, že dozajista budu dobrým Alfa druhem. Vlastně jsem si myslel, že budu tím nejlepším vzhledem k tomu, co studuji a co učím. Ale s tebou mám pocit, že nejsem inteligentní.”
Rourke se uchechtl. Věděl, že to nebyla pravda. A většinu času rád poslouchal Zachriho přednášky. Bude z něj skvělý táta a budou mít velmi chytrého syna.
Ale Zachri pokračoval: „Cítím se znovu jako dítě, co nic neví. Trápím se kvůli své budoucnosti, ale místo fáze kuklení mám pocit, jako že jsem zrovna začal. Vychovávat své děti a být s tebou mě utvoří. Za pár let nebudu tím samým mužem, a to mě znepokojuje.”
Rourke si představil mysl Alfy. Chytrý, mocný, co vládne nad primitivní lidskou rasou. Nebyl by zvyklý necítit se pořád sebevědomě.
„To se nazývá nejistota. A já s ní žil celý svůj život.” Otočil se a usmál se. „Neboj se. Tohohle nikdy nebudu litovat. Vždycky tu budu. Pomáhá, když máš něco permanentního.”
'A teď to mám i já, se Zachrim. Kéž bych měl víc, ale aspoň mám jeho.'
„Hej. Víš, nikdy jsme nešli na to rande.”
„Nemyslel jsem si, že bys ještě chtěl.”
Rourke se posadil, aby z něj slezl. „No, myslím, že trochu zábavy neuškodí.”
„Teď?”
Rozhodně se zdálo, že se jeho Alfa zdráhal, skoro se mu povedlo se nafrnět. Ale bude souhlasit se vším, co Rourke chtěl. Už to tak nějak věděl, podle nedostatku autority v jeho pohledu a tónu. Nebyl vždycky ve vedení.
„Neboj se. Tohle je snadné. Vlastně jsem o tom před pár dny přemýšlel, když jsem plánoval věci, co uděláme a na co se podíváme.” Zapnul televizi a přepnul ji na hudební kanál. Pořád to bylo nastavené na Thomasovy elektronické rytmy. Rychle ovládátkem ztišil hlasitost a projel kategorie.
„Poslouchal jsi někdy na své mateřské lodi hudbu?”
„Ano, ale není zpívaná. Jen cítěná. Těžko se to vysvětluje.”
„Hm. Takže jako co ti naše hudba přijde? Líbí se ti?”
'Tohle možná nebude fungovat,' strachoval se, jak vybral něco hladkého, pomalého a beze slov. Cory tomu říkal výtahová hudba. Několikrát Rourkea přichytil, jak to poslouchal, když se musel učit.
„Slyšíme ji, ale necítíme ji. Emoce se musí vyjádřit textem a tempem. Je to nepřímá metoda hudby. Příjemná, ale ne stejná.”
Rourke odložil ovládač a otřel si ruce do kalhot. Cítil menší deja vu ze svého maturitního plesu, kdy ho k tanci vyzvala pěkná holka v růžových šatech. Byl si celkem jistý, že ji Cory požádal, aby pro něj šla, ale jeho přítel přísahal že ne.
Tohle přinejmenším nebude tak trapné jako tamto.
„No, možná mi můžeš pomoct splnit mi něco ze seznamu přání.”
Nakrčil čelo. „Nechápu.”
Rourke ho vzal za ruku a vedl ho za pohovku, kde budou mít víc prostoru k pohybu.
„Ještě nikdy jsem netančil s mužem.” Pokrčil rameny. „Přijde mi to jako něco, co bych měl udělat aspoň jednou. A hodí se to na randění, takže to je plus.” Nastavil Zachrimu ruce a pak přistoupil blíž. Začal se pomalu přesouvat, což se dalo považovat za tanec, a tlakem rukou Zachriho přinutil, aby dělal to samé.
„Vidíš? Snadné.”
„Prostě takhle?”
„Jo. To je ono.”
„Hm.”
Nezněl, že by to na něj zapůsobilo, a kvůli tomu se Rourke uchechtl. Pár minut se nepatrně kolébali, hudba a pohyb mu pomáhaly utišit rozvířené myšlenky.
„Musím něco dělat, alfo. Nemůžu prostě jen celý den sedět v téhle králikárně a myslet na to, jak je smutné, že přijdu o svou matku.” Hrdlo se mu trochu sevřelo, ale polkl a bylo to znovu v pohodě. „Nakonec to sám zpracuju. Žal ke mně přichází v návalech. Některé dny budu v pohodě a jindy budu mít vážně, vážně špatné dny. Ale obvykle potřebuju jen něco k dělání, abych na to nemyslel.”
„Ach. Pochybil jsem. Aha.”
„Ale tulit se na pohovce bylo pěkné,” dodal Rourke. Myslel si, že možná za to pochybení bral tohle. „Jen jsem chtěl s tebou tohle jednou zkusit. Je to romantické. Tedy pro nás lidi.”
Ačkoli nepociťoval ty pocity mdlob, co viděl v televizi. Vzpomínal, jak se Cory díval na Ann během jejich svatby. A uvědomil si, že se musel dívat svému tanečnímu partnerovi do očí.
Teď mu to přišlo jiné. Zábava a zranitelnost naráz.
Zachri vydechl a Rourke pocítil naráz malý nával ostražitosti a uvolnění, jako kdyby vypil dobrou kávu.
„Ach. Vracíš se mi.” Zachri ho sladce políbil a Rourke byl celý žhavý. Líbat Zachriho šlo ruku v ruce s tím malým rozrušením, jako kdyby se oddával dortíku. Ještě nebyl úplně ve svém Alfa cukrátkovém módu, ale chutnal trochu jako cukrová poleva.
„Byl jsem někde?” zeptal se, když se od sebe vzdálili.
„Vzdálený. Lidé dokáži utít náš vliv a nechat nás pociťovat samotu.”
Podle toho nepatrného cukání kolem očí měl Rourke podezření, že to pro něj bylo možná strašnější, než dával najevo.
„Zkusím to už nedělat.”
Položil si hlavu Zachrimu na hruď. Jejich tanec byl jen o něco víc než ploužení ze strany na stranu, jen sem tam udělali krok.
----------------------------------------
~ Jak už je u autorky zvykem, jelikož je to taková pohodička, můžeme co nevidět očekávat pěknou katastrofu. Ale co by se tak mohlo ještě pokazit...? ~
Žádné komentáře:
Okomentovat