FOD - kapitola 73

Kapitola 73

Vlčí mládě už téměř dorazilo do hlavního města. Zhou YunSheng dal Gao Minovi měsíc na to, aby si připravil jeviště.

Za půl měsíce připravil kuřecí vývar, kde vyvařil i stoletý ženšen, a poslal ho do chrámu YangXin.

Li JinTian byl poslední dobou velmi podezíravý, sluha zkoušel všechno, co jedl. Ale pilulka Hun byl chronický jed, její útok byl pomalý a stopy v krvi vymizely po půl minutě. Dokonce ani stříbrná jehla by nic nedetekovala, ani nemluvě o nějakém ochutnávači. Li JinTian ten jed jedl měsíc. Toxicita se rozplynula a dokonce ani nejzkušenější doktor v Da Yanguu by nedokázal diagnostikovat nějaké abnormality.

Jednoho dne snědl oběd, co mu poslal Gao Min, a pak šel do císařské studovny postarat se o stát záležitosti. Zrovna když zvedl štětec, najednou pocítil, jak se mu v hrudi něco pohnulo a on vykašlal černou krev.

„Vaše Veličenstvo, co se děje?” Vrchní eunuch měl pocit, jako kdyby mu duše úlekem uletěla. Celý se chvěl. „Barva té krve je nesmírně abnormální, je to otrava? Honem, potřebujeme císařského doktora!”

„Nekřič! Ať sem potají přijde Xu Yuan, nikdo ho nesmí vidět!” Li JinTian byl císař, chápal, proč se tato záležitost nemohla dostat k cizím. Dokud se neujistí o pravdě, nesmí se to dostat z této místnosti.

Vrchní eunuch ani neměl čas zavřít ústa a skrytý špeh už vyplnil císařův rozkaz.

Xu Yuan předstíral, že je sluha, aby mohl vstoupit do studovny. Poklekl, nahmatal císaři tep a pak po chvíli zakroutil hlavou. Nedokázal nic zjistit. Dostat se do studovny mu trvalo jen dvě minuty, a přesto už veškeré příznaky otravy zmizely.

„Zkontroluj tuto kuřecí polévku.” Li JinTian ukázal na misku polévky na stole. Jedinou výjimkou v jeho dietě byla dneska ta kuřecí polévka, co mu poslali z paláce ZiChen. Nechtěl o Qi XiuJieovi pochybovat, ale do nitra lidem neviděl.

Xu Yuan polévku otestoval a došel k závěru, že v tom vývaru byl jenom stoletý ženšen. Bylo to tonikum, co mohlo tělu jedině prospět.

„...Jsou tu další chody. Pokračuj v testování.” Li JinTian se sesul na svou židli. Až na tu kuřecí polévku z paláce ZiChen na přípravu ostatního jídla osobně dohlížel Gao Min. Pokud to nebyl Qi XiuJie, pak to mohl být jedině Gao Min. Kvůli tomu závěru se mu svírala hruď, bolelo ho to tisíckrát víc a bylo to ještě těžší spolknout než i ten nejnebezpečnější jed.

Pokud se pilulka Hun nedostala do těla, její toxicita přetrvávala ve vodě nebo jídle dlouho. Gao Min pobízel sluhy, aby jídlo vyhodili nebo zničili, jakmile císař dojedl. Ale dneska do císařského kuchyně v tichosti a z nějakého důvodu přišel vrchní eunuch a pečlivě shromáždil zbytky do krabice na jídlo.

Když doktor zkontroloval císařovo oblíbené jídlo, dušeného okouna, na chvilku ho to překvapilo a pak okamžitě odhodil hůlky, co měl v ruce. Když Li JinTian zaslechl ten břitký zvuk, jak hůlky dopadly na zem, zachvěl se. Nakonec zaskřípal zuby a zeptal se: „Tak co?”

„Ano, je to tento chod. Zdá se, že to jsou pilulky Hun. Veličenstvo, protože jsi dneska náhodou snědl stoletý ženšen, bojoval s tou toxicitou, a proto jsi vykašlal krev. Kdyby nebylo tohoto ženšenu, obávám se, že bys ani nezjistil, že tě tráví.” A mezi řádky bylo řečeno, že se má připravit na možnost, že zemře.

Aby doktor zvrátil veškeré pochybnosti, bodl císaře do špičky prstu, vzal si kapku krve a kápl ji do speciální tekutiny k prozkoumání. Po chvilce poklekl na zemi a čelem se dotkl země. Bál se to říct nahlas.

No, konečně přišlo na toto. Byl to ten takzvaný osud? Tak proč mu Bůh dovolil se znovu zrodit? Možná chtěl, aby někoho odškodnil. A tím člověkem nebyl Gao Min. Li JinTian se suše usmál a pak v klidu začal: „Je mi ještě pomoci?”

Doktor mlčel.

Li JinTian to pochopil a změnil otázku: „Kolik dní mi ještě zbývá?”

Ticho bylo hluboké a doktor nakonec zašeptal: „Moje p-předpověď zní... možná čtyři nebo pět dní. Vaše Veličenstvo, do té doby bude tvé tělo naprosto vyčerpané.”

„Čtyři nebo pět dní? To je rychlé.” Li JinTian si povzdechl, ale měl nečekaně klidnou náladu. Poslal toho doktora pryč a potají si zavolal důvěrníka, kterého si tři roky vychovával.




Za pět dní měl císař náhlou nehodu, co jej upoutala na lůžko, a situace vypadala velmi kriticky. Když se o tom doslechli Gao Min a Gao Lang, zpanikařili. Jed začal účinkovat o 10 dní dřív, než předpokládali, pořád ještě neměli všechno připravené.

Mysleli si, že to Li JinTian ještě pár dní natáhne, ale zdálo se, že svou smrt vítal. Vlastně si odmítl vzít lék. Místo toho si předvolal zástupce dvora, prince a jejich matky, aby se shromáždili v chrámu YangXin. Zdálo se, že chtěl předat svou poslední vůli.

Gao Min společně s pátým princem poklekl u nohou postele. Qi XiuJie klečel stranou a za ním byli představitelé dvora. Princové, konkubíny a sluhové klečeli ve vzdálenosti tří metrů.

„Nemám čas, chci vysvětlit své poslední přání přede všemi těmi lidmi. Fu Shune, zapisuj.”

Fu Shun byl vrchní eunuch. Honem si vzal papír a pero a poslouchal.

„Já a Gao GuiJun jsme spolu dlouho vycházeli, hluboce jej miluji a nedokážu snést naši odluku po smrti. Až mě Gao GuiJun pohřbí, chci se zrodit v jiné kůži pohřben na stejném místě – chci, aby mě ve smrti následoval. Žádám o shovívavost.”

Pak se zhluboka nadechl, nedokázal se podívat na Gao Mina, co náhle zbledl.

„Také jsem ochotný se obětovat.” Zhou YunSheng třískl hlavou o zem a takto tiše načal. Ale kvůli opuchlým, zarudlým očím a rozechvělému tělu nedokázal skrýt svůj žal.

„Ty budeš žít dobrým životem.” Li JinTian se suše usmál a mávl. Dokonce i v tuto chvíli byl tento člověk stále tak hloupoučký. Nikdy si neužil života cti, a tak mu na tomto světě umožní žít dobrý život. Tohle bylo jediné odškodnění, co mu mohl dát.

„Jsem ochotný se obětovat.” Zhou YunSheng se znovu poklonil až k zemi.

Ale Li JinTian jej ignoroval. Pokračoval: „Můj sedmý bratr Li Wang se nikdy neoženil s konkubínou, a tak nemá žádné děti. Bolí mě z toho u srdce, a tak pátého prince předám svému mladšímu bratrovi. Cti ho jako svého rodiče, až do konce jej podporuj.”

Gao Min najednou vzhlédl k dračí posteli. Svou bledou tvář měl teď naprosto odkrvenou. Kdyby mu pátý prince nestlačil rameno, přihnal by se k Li JinTianovi a zoufale by se jej dotazoval.

Předával našeho syna Li Wangovi. To veškerá ta láska, co Li XuYanovi ukázal, byla falešná?

Li JinTian téměř přestal dýchat. Zhou YunSheng se znovu poklonil až k zemi, jako kdyby to byla nějaká závislost, a vyjádřil svou ochotu se obětovat.

„Ty zmlkni!” Li JinTian převrhl misku s lékem, co stála vedle postele, a litě zařval. Viděl, že Qi XiuJie konečně umlkl. Klečel, jako by jej uctíval, a tvář měl zabořenou mezi dlaněmi. Nevzhlédl, jen v tichosti plakal. Kvůli tomuto Li JinTian pomyslel na chladný palác v minulém životě. Tento muž také vysláble klečel před jeho pomníkem, i když trpěl bolestmi. Jen zabořil hlavu do rukou a plakal zoufalstvím a žalem.

Li JinTian byl o to víc odhodlaný mu umožnit žít dlouhým životem.

„Dej mi dekret, své poslední přání si napíšu sám.” Mávl na Fu Shuna.

Fu Shun mu rychle předal prázdný dekret. Až na Gao Mina a jeho syna na něj všichni upřeně zírali. Těm dvěma jen tak udělil pohřeb a adopci, jako kdyby ta láska k nim, co dával najevo, byla jen iluze. Co jen si císař myslel? Tohle bylo až příliš nepředvídatelné!

Li JinTian za psaní mluvil: „Osud se nedá odmítnout, chrámy nemohou být zanedbány, ministři nemohou být bez pána, strojům nesmí chybět jednota. Vím, že čas mé smrti nastal, a poté, co jsem sledoval ctnosti princů, vím, že jenom šestý princ Xudong je hoden vést Da YanGuo. Jeho důstojnost, přirozené nadání a oddanost rodičům z něj činí nejlepším kandidátem ke sjednocení země a zajištěním čtyř moří. Oznámím jeho schopnosti nebi i zemi, chrámům předků a zemi.”

Následníkem bude šestý princ? No opravdu, šestý princ. Některé to šokovalo, někteří byli klidní. Ale co se týkalo princů, i když nebyli šťastní, vůbec to nebyla špatná zpráva. Bez ohledu na to, který princ nastoupí na trůn, bude to lepší, než kdyby na trůn usedl pátý princ. Kvůli otci a synovi Gao bylo spoustu konkubín zanedbaných a klan Gao nemilosrdně potlačil všechny méně nadané prince.

I když nebyli na vrcholu, byli tak nemilosrdní. A kdyby se dostali až do nejvyšších výšin Da YanGua, nikdo by nedokázal uniknout. Naopak šestý princ byl přímý, důvtipný a skromný a měl se svými bratry velmi harmonický vztah. Qi GuiJun byl také skromný člověk, co neprahl po slávě a bohatství. Pod těmito lidmi se jim bude žít mnohem lépe než pod klanem Gao.

Císař už před pěti dny přemluvil zástupce dvora, takže ti rozkaz přirozeně poslechli.

Li JinTian s dvořany, princi, konkubínami a sluhy jako svědky zvedl svou rozechvělou ruku a zakryl a zapečetil císařský dekret. A pak mu víčka klesla.

Fu Shun na něj v žalu zavolal, zatímco všichni, co klečeli, postoupili o pár kroků vpřed, aby zjistili, jaká byla situace. Jenom otec a syn Gao a Zhou YunSheng dál klečeli na místě. Otec a syn Gao se podívali stranou, v očích jim problýskávaly skryté úmysly. A Zhou YunSheng v tichosti zabořil hlavu do dlaní a nebylo znát, co si myslel.

Li JinTian jen stěží zápolil o poslední dech. Chopil se člověka, co mu byl nejblíž – Fu Shuna, za ruku. Opakovaně zdůrazňoval: „Ať mě Gao GuiJun po smrti hned následuje. Ani na chvíli jej neopustím!” Jelikož nemohl získat Gao Minovo srdce, vezme si s sebou celého člověka, na smrt půjdou společně. Nikdy nedopustí, aby ho měl Li Wang.

Zhou YunShengovi zacukalo v uších. V duchu si povzdechl. Tohle byl význam rčení k smrti někoho milovat? Li JinTian byl vážně až příliš komplikovaný.

Fu Shun ronil slzy, mohl akorát přikývnout a zašeptat, že jej slyšel.

Li JinTian pokojně zavřel oči. Doktor mu natáhl ruku pod nos a pomalu řekl: „Císař je mrtev.”

V chrámu se okamžitě ozvaly sužované vzlyky. Eunuch se pokusil zazvonit umíráček, ale stráže z paláce TianChen jej zastavili. V tom náhlém chladném tichu se najednou ozvalo řinčení čepelí vysouvaných z pochev.

Gao Min pomalu vstal. Na tváři se mu nezračil ani nejmenší náznak žalu, jenom úleva – únava a úleva. Máchl rukávy a stráže všechny obklíčili. Chopil se meče a pomalu přešel k Zhou YunShengovi. Pak zvedl ruku, aby mu odsekl...

Zhou YunSheng se najednou zasmál, znělo to celkem zlovolně. Natáhl levou ruku a prsty sevřel Gao Minovu čepel. Pak se pravou rukou natáhl po Gao Minovi a přitáhl si ho blíž. Pevně mu svíral křehký krk.

Velký velitel Da YanGua Gao Min se mu nečekaně nemohl rovnat.

Až na vrchního eunucha Fu Shuna to všechny omráčilo.

„Pomsta, pomsta. Pomsta. Li JinTian chtěl po svém znovuzrození pomstu, Gao Min chtěl po svém znovuzrození pomstu, a tak i Qi XiuJie bude přirozeně chtít pomstu. Pomsta je tak zlovolný kruh, nemyslíš?” zašeptal Gao Minovi u ucha a usmál se.

Gao Minova duše téměř hrůzou odletěla. Zeptal se: „Znovu ses zrodil?”

„Kdo ví?” odpověděl Zhou YunSheng drsně, v očích se mu zračilo opovržení. „Li JinTian v minulém životě vždycky zemřel, protože byl neschopný. Ty jsi vždycky zemřel kvůli loajalitě. Ale co to mělo co dělat se stovkami lidí klanu Qi? Vůdce klanu Qi se akorát rozhodl přizpůsobit změně v historii. Když ses znovu zrodil, byla to šance znovu prozkoumat chyby ve vlastním počínání, proč sis okamžitě vylil svůj hněv na ostatních? Zabil jsi stovky nevinných lidí. Nebo přinejmenším byli nevinní, když jsi je zabil. Li JinTian byl neschopný vládce. A i když dostal druhou šanci, stejně byl neschopný. Kdybych byl na jeho místě, nebylo by jediného dvořana, kterého bych nedokázal ovládnout.”

Gao Min byl tak vyděšený, že neměl slov. Zbytek princů, dvořanů, konkubín a sluhů se rychle skryli za Qi GuiJuna. Doufali, že jim nabídne svou ochranu. Pokud se Qi GuiJun mohl v této situaci tak snadno a volně smát, měl by být připravený.

Zhou YunSheng nikdy nedělal nic, co by bylo nejisté. Pozvedl bradu k Li XuYanovi, co stál naproti. „Dám ti dvě možnosti: zaprvé, nech nás jít a dáme ti Gao Mina. Zadruhé, zabijeme Gao Mina. Co si vybereš?”

Gao Lang řekl, že ho vezmou jako rukojmí, aby pohrozili vlčímu mláděti. Kvůli tomu byl Zhou YunSheng velmi nespokojený. Vždycky preferoval dávat druhým přesně to, co dostal.

----------------------------------------

~ A je to tady! Císař je mrtvý a na dvoře to vře. Jinak posílání konkubín na smrt poté, co zemřel císař, byla evidentně relativně běžná věc... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>