FOD - kapitola 70

Kapitola 70

Palác Tian Chen.

Gao Min trénoval své bojové umění. Jeho osobní sluha spatřil, že měl prázdnou čajovou konvici, a šel mu uvařit další čaj.

Na polici našel oblíbený nápoj Gao GuiJuna – Liu An Gua Pian. Stoupl si na špičky, aby na plechovku s čajem dosáhl a na dně našel přilepený malý kousek papíru. Potichu se rozhlédl, nikoho neviděl a rychle ten papírek sundal.

Rozbalil ten malý čtvereček rýžového papíru a našel tam jen čtyři slova – pošli Gao Mina domů.

To byla jednoduchá práce. Sluha si vydechl úlevou a papír spálil.

Vrátil se zpět do tréninkové místnosti a pozvedl čajovou konvičku, dával tak najevo, že by si jeho pán měl udělat přestávku. Gao Min byl vskutku unavený, a tak zasunul meč zpět do pochvy a otřel si pot. Přitom si vzal šálek.

„Pane, když šel tvůj otrok z paláce na nákup, narazil jsem u obchodu na babičku. Řekla, že čínský učený strom u jejího domu rozkvetl, voní a je pěkný. Pane, vzpomínáš si? Když jsme byli mladí, rádi jsme lezli po stromech a sbírali pro babičku ovoce,” načal sluha najednou.

Gao Min se zatvářil nostalgicky. Usmál se. „Jistě že si na to vzpomínám. Když jsme nasbírali plody, babička nás nikdy nenechala odejít. Přiměla nás, abychom si sedli a sledovali, jak krájí suroviny a pak nám udělala bochánky. Dokonce ani císařský šefkuchař se jí nevyrovná.”

Sluha se usmál a nadšeně přikývl.

Gao Min mu věnoval pobavený úsměv, pak rozhodil rukávy a řekl: „Skvělé, teď jsi ve mně probudil touhu po domově. Rychle, vraťme se zpět do paláce. Zabalíme si a vyrazíme domů.”

Sluha spěšně souhlasil a pak za chůze najednou zavolal: „Měli bychom se zastavit v císařské studovně vyzvednout mladého pána. Už je to dlouho, co viděl svého strýčka a dědečka.”

Kvůli Li JinTianově rozmazlování na to Gao Min vlastně nikdy nepomyslel, a tak svého syna a Li Wanga vyvedl z paláce. Toho odpoledne poslal Li JinTianův špeh tajnou zprávu.

„Spatřil jsi, jak Li Wang vešel do domu Gao?”

Špeh přikývl.

„Co dělají?” Li JinTian se tvářil i mluvil velmi klidně, ale ruku položenou na stole měl sevřenou.

„Tento otrok neví.” Špeh přitiskl hlavu ještě níž.

„Nevíš? Na tvůj trénink jsem vynaložil takového úsilí a ty nedokážeš zjistit ani takovou maličkost?”

„Vaše Veličenstvo, dům klanu Gao je obklopený vojáky na život a na smrt, hlídkují tam 24 hodin bez přerušení. Obávám se, že se nemůžeme moc přiblížit.”

Vojáky na život a na smrt? Od dávných dob mohl mít takové vojáky, co sloužili až na smrt, jenom císař. Co byl klan Gao zač? Ano, jaký byl rozdíl mezi klanem Gao a císařským rodem? V porovnání s miliony soukromých vojáků, co měl klan Gao k dispozici, nestála skupina vojáků na život a na smrt ani za zmínku.

Li JinTian se nenahněval, jen se zasmál. Smál se vlastní hlouposti. Když se ještě klan Qi považoval za vůdčí klan v Da Yunguu, mohli si naverbovat jen tucet stráží a stovku sluhů. Pokud se takový klan považoval za nejlepší rodinu v zem, tak co teď byl klan Gao?

Osobně si svůj palác zamořil tygry! Li JinTian ještě nikdy nelitoval, že vyhladil klan Qi, tak moc jako teď. Jen si představil, že zrovna teď měli Gao Min a Li Wang v domě Gao aférku, a měl z toho extrémní bolehlav.

Masíroval si své usoužené spánky a ta ostrá bolest nepatrně ustoupila. Načal: „Pozoruj to dál z dálky, nepolevuj. A teď jak je na tom zranění šestého prince?”

Za trest šestého prince na půl roku vykázal. Li JinTian měl své vlastní úmysly, jedním z nich bylo ho skrýt před otcem a synem Gao. A zadruhé proto, aby mu dal čas zotavit se.

„Doktor, kterého jsi poslal, se nedávno vrátil. Řekl, že to zranění nezanechá princi žádné vážné následky. Po dvou měsících odpočinku mu bude lépe.”

„Řekl jsem doktorovi, aby Qi GuiJunovi něco vyřídil, pochopil to?” Li JinTian se napjal. Nechtěl, aby byl šestý princ příliš nápadný, a tak Qi XiuJieovi rozkázal, aby tvrdil, že má šestý princ pochroumané kolenní klouby. A tak že v budoucnu nebude moct provádět žádná náročná cvičení. Klan Gao si nebude všímat prince, co nemohl zdědit trůn, a tak to celé museli držet v tajnosti.

Li JinTian musel uznat, že Qi XiuJie měl pravdu. Dokonce ani on, císař, momentálně nemohl otevřeně jednat proti klanu Gao. Dokázal tolerovat aroganci pánovitosti klanu Gao, ale nedokázal snést, že by si to Qi XiuJie špatně vyložil. Bál se, že by si Qi XiuJie myslel, že šestého prince potrestal proto, že se ho chtěl zbavit. Všichni přece jenom věděli, že velmi upřednostňoval Gao Mina a jeho syna.

„Qi GuiJun řekl, že stačí rozkázat a on a šestý princ se vždy podřídí.”

Jak si to Li JinTian vyslechl, v očích pocítil horkost a vlhkost. V duchu si pomyslel: ano, Qi XiuJie mě po oba životy vždycky respektoval. Jak by vůči mě mohl cítit zášť a špatně mě pochopit? Kdybych po znovuzrození nepřišel o paměť, kdybych XiuJiea stále miloval, jak bych teď byl šťastný?

Jak na to Li JinTian pomyslel, najednou se cítil vyčerpaný. Poslal špeha pryč a pak se skryl ve stínech. Nebylo známo, na co myslel.




Gao Min byl dva nebo tři roky venku ve válce, takže už nedokázal snést omezení v paláci. Jen zřídka bral svého syna ven si hrát, a tak ho teď často brával na návštěvu Li Wanga. Věděl, že Li Wang k němu choval hluboké pocity, ale byl vděčný za veškerou jeho laskavost, a tak jeho společnost neodmítal. Také chtěl, aby se s ním sblížil jeho syn.

Li Wang byl mocný člen císařské rodiny, bude jeho synovi velkou pomocí.

Kdyby se osud ubíral normální cestou, Li JinTian by jen trochu žárlil, když by měl Gao Min tak blízko k Li Wangovi. Ale když teď Gao Min naprosto přišel o Li JinTianovu důvěru, jeho blízkost k Li Wangovi doháněla Li JinTiana k šílenství.

Když Li JinTian obdržel to tajné hlášení, jeho počáteční hněv se proměnil na zákeřnost. Ta změna v mentalitě jej tlačila na velmi nebezpečnou hranu. Stačilo už jen jedno pošťouchnutí a bude naprosto iracionální.

Co se týkalo toho, jak ho pošťouchnout, to už měl Zhou YunSheng dávno naplánované. Kdyby ho Gao Min nechal na pokoji, nemohl by tento tah použít. Ale Gao Min nenáviděl Qi XiuJiea, očividně ho hodlal vyprovokovat.

Jednoho dne, kdy byl Gao Min v kasárnách, měla císařská studovna vyučování jen půl dne. Li XuYan zůstal v chrámu YangXi, aby svému císařskému otci dělal společnost. V poledne sluhové přinesli oběd a uctivě své dva pány obsloužili.

„Otče, nedávno jsi dostal darem čínské jahody?” zeptal se Li XuYan a ukázal na talíř masitých rudých bobulí.

„Ano, dva košíky. Pokud chceš, vezmi si jeden košík s sebou.” Li JinTian se laskavě usmál.

„Císařský strýček je má také rád, můžu mu nějaké poslat?”

„Jak chceš.” Li JinTianův úsměv se nezměnil, ale oči mu o něco ochladly.

Pátý princ si povzdechl. „Císařský strýček na mě během týdne hodně dohlíží, takže se mu přirozeně musím odvděčit.” Věděl, že pocity mezi jeho otcem Gao a císařem byly velmi dobré, takže mezi nimi nebylo žádné tabu.

„No, tak mu později nějaké pošli.” Li JinTian sevřel jídelní hůlky a pak řekl: „Rychle jez, než ti to vychladne.”

Pátý princ přikývl, dal si na talíř jednu čínskou jahodu a pak řekl sluhovi: „Přines mi džbánek sójové omáčky.”

Sluha mu rychle předal sójovou omáčku. Pak spatřil, jak si ji nalil na čínskou jahodu, promíchal to hůlkami a pak si ji strčil do pusy. Jak žvýkal, tvářil se velmi spokojeně. Tento způsob servírování čínských jahod se naučil od Li Wanga.

Li JinTian také zvědavě vyzkoušel trochu sójové omáčky. Bylo to kyselé, sladké, slané a hořké. Na jazyku mu vybuchlo spoustu chutí a on se na místě téměř pozvracel.

Nakrčil čelo a zíral na chlapce naproti němu.

V té chvíli vrchní eunuch najednou zažertoval: „Pátý princi, tento způsob servírování ses naučil od jeho císařské výsosti Li Wanga? Nejenom že vy dva máte podobné chutě, dokonce i oči máte stejné. Vypadáte, jako kdyby vás stvořili podle jedné šablony. Synovec je jako jeho strýček, vážně se to rčení hodí.”

Pátý princ se beze slova zasmál, nevšiml si, že by se ta slova dala vyložit i jinak. On a Li Wang byli pokrevně zpřísnění. Nebylo nic divného, že se podobali.

Ale Li JinTiana to najednou uvrhlo do myšlenek, kterým nedokázal uniknout. Nitro měl rozrušené. Nedokázal ani zjistit, co Gao Min a Li Wang potají dělali, i když je naschvál sledoval. Co když se ti dva znali, ještě než Gao Min vstoupil do paláce? Když Gao Min vstoupil do paláce, Císařovna matka byla stále naživu a Li Wang byl její oblíbený syn. A tak palác navštěvoval celkem často. Ti dva se mohli potají snadno setkat.

Li JinTian cítil vzrůstající hrůzu. Hůlky v ruce skoro rozlomil v půli. Pokud Pátý princ nebyl jeho syn, pak Gao Min a Li Wang měli vážně důvod jej zavraždit, protože jim bránil v rodinném shledání. Nebylo divu, že Li Wang řekl: „Den, na který jsme čekali, konečně nastal.” Nebylo divu!

Poté, co Li JinTian našel tento kritický chybějící článek, vědomě došel ke svému vlastnímu vysvětlení. Ve vnitřnostech mu planulo, ta bolest byla nesnesitelná. Vrchní eunuch si toho všiml a rychle se tázal.

„Nic mi není, potíže na jihu jsou v poslední době vážné, takže zakouším mnoho bezesných nocí.” Podařilo se mu mávnout rukou.

Pátý princ přišel k němu, poplácal ho po zádech a konejšil ho: „Otče, neboj se, otec Gao se už dlouho připravuje, že zaútočí na lidi, co vedou povstání. Když tam bude otec Gao, nebudou moct podnítit víc problémů.”

Nejenom že Li JinTiana ta slova neutěšila, ale dokonce mu začala planout samotná duše. Přikývl a poslal Pátého prince zpět do paláce. Pak povolal svého špeha.

„Přines mi kapku krve Pátého prince.”

Tento rozkaz byl celkem podivný, ale špeh to nijak nezpochybňoval. Za okamžiku císaři donesl kapku krve.

Li JinTian poslal špeha pryč a pak si připravil misku vody. Nakapal princovu krev do vody, pak se okamžitě kousl do prstu a kápl tam svou vlastní krev. Ty dvě kapky krve se střetly, ale ani po dlouhé době nesplynuly. Místo toho se z vody postupně zvedla rudá mlha a nakonec se rozplynula.

Li JinTian to nakonec vzdal. Odstrčil od sebe stůl a šíleně se smál. Smál se a smál a pak mu vytryskly slzy. Nemohl uvěřit, že ten člověk, kterého na světě miloval ze všech nejvíc, byl vlastně lhář. A dokonce i jeho dědic, kterého tak pečlivě vychovával, byl bastard. Proč ho minulý život Gao Min doprovázel ve smrti? Ach ano, Li Wang navrhl, aby on a Gao Min prchli jiným směrem, aby zmátli nepřítele, zatímco Li Wang se skryl. Ale chtěl tvrdohlavě zůstat s Gao Minem.

Měli tehdy v úmyslu utéct spolu? A on se jim do toho akorát připletl.

Li JinTian se dál přesvědčoval, že jeho vysvětlení bylo rozumné, a cítil se ještě víc zuřivě. Li JinTian vyběhl z chrámu YangXin s krví podlitýma očima a instinktivně zamířil do paláce ZiChen.

Qi XiuJie stál u stolu a maloval. Šestý princ byl uvelebený po jeho boku, paže měl ovinuté kolem volné paže otce Qi, jako kdyby se od svého otce nemohl odloučit ani na sekundu. Šestý princ byl teď vyšší a rysy ve tváři se mu rozvinuly. Viditelně se podobal náctiletému Li JinTianovi.

Kvůli té vřelé scéně se Li JinTian zastavil. Pak najednou přiběhl k nim, odkopl stůl, vzal Qi XiuJiea přes rameno a odkráčel do vnitřní síně. Ochraptělým hlasem řekl: „Všichni nás nechte o samotě!”

Jak by mohl Li Xudong odejít? Užuž se chtěl za nimi rozběhnout, když spatřil, že otec Qi nepatrně mávl. Tvářil se poklidně, jako kdyby ten zuřící Li JinTian byl jenom bezmocný šašek.

Li Xudong zaťal zuby, ale zastavil se a nenásledoval je.

----------------------------------------

~ Ohoho, císaři konečně přeskočilo a hodlá ZYS zpracovat... nebo spíš ZYS zpracuje císaře a pak mu ještě hypnózou něco vsugeruje, aby to bylo ještě horší. Jedinou výjimkou by bylo, kdyby byl císař jeho Věčný milenec, to by na nějaké to @ dojít mohlo, jenže... zatím to tak nevypadá. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>