FOD - kapitola 69

Kapitola 69

Pokoutný útok armády Západního Yi zachytil více než polovinu píce, zbytek shořel na popel. Li JinTian se snažil zamést stopy, že do toho byl zapletený, ale i když odstranil svého vlastního důvěrníka, Gao Min ho kvůli tomu akorát víc podezíral.

Gao Min zuřil, když si pomyslel, že nebude moct pokořit Západní Yi. Z 99% už to měl hotové a teď musel odejít na tom úplně posledním kroku. Vrátit se do Pekingu jako poražený, přijmout obvinění dvořanů a Li JinTianovo odpuštění. Jak mohl být ochotný čelit takovému pokoření?

A tak napsal dva dopisy – jeden svému bratrovi a druhý svému nejspolehlivějšímu příteli Li Wangovi.

Li Wang a Gao Lang odjeli z Pekingu a potají se setkali a pak po cestě sbírali příděly, aby je poslali na hranici. Jelikož měli oba vysoké postavení, zásobovací úředníci jim dali zelenou. A i když vyprázdnili místní sýpku, nikdo se neodvážil do toho zasáhnout. Ale nebylo třeba, aby do toho někdo zasahoval. Li JinTian poslal špeha, co sledoval Gao Langa a Li Wanga. A ten to císaři potají hlásil.

Když si o tom Li JinTian přečetl, chvěl se. Když Gao Min čelil obtížné situaci, nepomyslel nejprve na něj, ale na Li Wanga. A Li Wang nedbal života či smrti a pomohl mu. Každý viděl, jak hluboké pocity k sobě chovali.

Už se nedokázal dál klamat, že k sobě neměli blízko. Kdo by byl ochotný zemřít pro člověka, na kterém mu nesešlo? Kdo by riskoval odchod z Pekingu, aby zachránil někoho, koho nemiloval? Také ho děsila Gao Langova a Li Wangova kuráž. Vydali se až do Západního Yi, jako kdyby byli králové. Žádný úředník si netroufl protivit se jejich rozkazům. Když si řekli o píci, dali jim ji. A když si řekli o vojáky, dali jim je. Za koho měli potom ti lidé císaře? Kdyby měli Gao Lang a Li Wang v úmyslu se vzbouřit, tito úředníci by se příliš báli na to, aby to řekli vlastnímu císaři.

Li JinTian zuřil, ale na dvoře se choval velmi klidně. Za celou tu dobu se poučil. Nemohl dát najevo ani tu nejmenší abnormalitu, jinak by se o tom klan Gao a Li Wang okamžitě dozvěděli.

Poté, co jeho bratr a Li Wang vyrazili na jeho záchranu, Gao Min konečně vyrazil zpět do Západního Yi. V této chvíli už jeho prestiž v Da Yanguu stoupla do nevídané výšky. Ať už šlo o hodnostáře nebo prostý lid, všichni donekonečna chválili odvahu velkého generála Gaa a také to, jak zemi přinesl rozkvět.

Veškerý ten velkolepý rozkvět v jeho Da Yunguu se spoléhal na Gao Mina? Li JinTian stál na vršku věže, mírně skloněný a koruna mu zakrývala chladný úsměv.

Mocná armáda se vracela z války, mašírovala v záři zapadajícího slunce. Gao Min seděl na svém koni, z jeho brnění sálalo chladné světlo. Vzhlédl k věži, nejprve ke svému malému synovi, co byl teď o něco vyšší a kterému věnoval vítězoslavný úsměv. A pak se podíval na císaře.

Li JinTian mu mávl, oči měl vlídné jako vždy. Gao Minovi se najednou ulevilo, dokonce mu výraz vzácně zjihl.

Za pár dní to na dvoře začalo vřít, nabádali císaře, aby zvolili dědice. Nebylo třeba ani hádat, kdo byl kandidátem. Očividně to byl Gao Minův pátý princ.

Eunuchové pomohli Li JinTianovi uklidit hromady dokumentů, každý jednotlivý chválil Gao Mina a pátého prince. Chovali se k nim jako ke dvěma bohům, co sestoupili na svět jen proto, aby zachránili Da Yanguo. Také se v nich psalo, že císař měl štěstí, že mu ti dva pomáhali.

„Dobře, dokonce i trůn mám jen díky tomu, že tu je Gao Min. Skvělé!” Li JinTian odhodil dokumenty, oči měl zarudlé.

Eunuch sklonil hlavu, bál se vůbec nadechnout.

Li JinTianovi se hruď divoce zdvíhala, pak se nečekaně zklidnil. Osobně sebral jeden dokument, oprášil ho a pak pomalu řekl: „Dobrá, jelikož to lid chce, dám jim Gao GuiJuna. Dvůr vybral dobrého kandidáta.” Co se týkalo legalizace celé záležitosti, mohl to zdržovat, jak dlouho se mu chtělo. Měl pátého prince rád, ale kdykoli pomyslel na osobu, co za pátým princem stála, dělalo se mu zle.

Vrchní eunuch mu to slíbil a předložil dvoru psané instrukce.




V císařské učebně se Li XuYan stal předmětem chvály. Vedle něj byl Gao Langův druhý syn Gao Nian. Momentálně měl Gao Nian pocit, že byl výš než nebe.

„Můj mladý strýček je skvělý velitel. Kdyby nebylo jeho, lidé v pohraničí by nemohli žít tak stabilně jako teď. Strýček vykonal skvělé skutky, přirozeně si zaslouží nejvyšší čest. Určitě si nedokážeš představit, jak těžký je život v pohraničí. Na rozdíl od těch vzbouřenců a pozůstatků tady, co nic nedělají, a přesto si žijí v pohodlí. Kdyby to bylo na mě, odsekl bych je, je to taková škoda jídla.”

„Koho myslíš těmi vzbouřenci a pozůstatky?” Od dveří se najednou ozval chladný hlas. Než se mohl Gao Nian otočit, aby se podíval, někdo ho popadl za vlasy a pleskl jím o stůl. Pak mu dal opakovaně pěstí. Gao Nian spadl, krvácel a ztratil vědomí.

Pátý princ konečně zareagoval. Rychle zavolal další lidi, aby šestého prince zadrželi. V císařské učebně najednou zavládl jeden velký chaos.

Gao Nian nakonec utrpěl vážné zranění a jeho sluhové ho na dřevěném prkně odnesli zpět do domu klanu Gao. Nikdo nevěděl, jestli bude mít nějaké následky, až se probere. Gao Lang utíkal do císařského paláce stěžovat si a získat pro svého syna spravedlnost.

Kvůli Li JinTianově extravagantní přízni paláci ZiChen si Gao Min nikdy netroufl tam zajít. Ale neustále hledal způsob, jak Qi XiuJiea a šestého prince zdiskreditovat, a tak se také přihnal do chrámu, aby si postěžoval.

Postavení šestého prince bylo hned po pátém princi, a tak se ho palácové stráže netroufli zatknout. Prostě ho doprovodili zpět do paláce ZiChen a potrestání nechali na svých nadřízených.

Li JinTian se o té záležitosti doslechl od Gao Mina a povolal doktora, aby se podíval na Gao Nianovo zranění. Bylo to velmi vážné, a tak okamžitě běžel do paláce ZiChen. Už dlouho v tom skvostném, opuštěném paláci nebyl, a tak se trochu ostýchal vstoupit. Ačkoli už žil druhý život, nejprovinileji se necítil vůči Gao Minovi, ale vůči Qi XiuJieovi. Měl pocit, že ho nikdy nemohl odškodnit za to, co mu provedl.

A tak se bál čelit akorát Qi XiuJieovi.

Když z paláce nikdo nevyšel, aby ho přivítal, pomalu vešel dovnitř. Váhal. A nakonec se zastavil u dveří, nedokázal se pohnout vpřed.

Slyšel, jak si šestý princ za dveřmi stěžoval: „Otče Qi, vím, že jsem udělal něco špatného, ale bylo to vážně nesnesitelné. Císařský otec tě omilostnil, tak proč tě to děcko Gao Nian může očerňovat jako vzbouřence?”

Qi XiuJieův tón byl jako vždycky nevýrazný, jako kdyby na světě neexistovalo nic, co by jej mohlo dojmout. „Proč? Přirozeně proto, že má příjmení Gao.”

„Koho zajímá nějaké příjmení Gao? Já mám příjmení Li.” Šestý princ zněl uraženě.

Qi XiuJie se vlídně zasmál a pak si povzdechl. „Hloupý chlapče, myslíš si, že tvoje příjmení je velmi ctnostné? To bylo předtím, ale ne teď. Teď se nemůžeš protivit klanu Gao. Dokonce ani tvůj císařský otec proti nim nic nezmůže.”

„Dokonce ani císařský otec s nimi nic nezmůže? Jak to?” Šestý princ tomu evidentně nevěřil.

Qi XiuJie trpělivě vysvětloval: „Gao Lang ovládl dvůr, Gao GuiJun má pod palcem armádu. Jak palác, tak vně paláce má pod kontrolou klan Gao. Ať už by Gao GuiJun chtěl, abychom žili, zemřeli nebo v tichosti zmizeli, jak bychom se mu mohli protivit? Kdo myslíš, že mi ukrátil život a jedem zničil lůno? Gao Nian nemá žádnou vznešenou krev, ale má příjmení Gao. I jen kvůli tomu na tebe může zatlačit.”

Šestý princ byl dlouho zticha, poděsilo ho to. Pak se tiše zeptal: „Otče Qi, patří Da Yanguo rodině Gao nebo mé rodině Li?”

„Teď je stále ještě tvoje... ale v budoucnu kdo ví?” Qi XiuJie si povzdechl a pak řekl: „Každopádně ať se tohle už v budoucnu nestane. Jdi pokleknout před chrámem Xin, ať už já, tvůj otec, na důstojnosti víc netratím.”

Šestý princ nebyl ochotný s ním souhlasit. Zamumlal: „Vážně nevím, co si císařský otec myslí.”

Li JinTian to zaslechl a z rozpaků prchl. Původně si myslel, že když je Qi XiuJie vždycky ve svém paláci, že si toho nevšimne. Ale pokud to i on jasně viděl, co si potom mysleli dvořané?

Li JinTian si vzpomněl na ty dokumenty, které ho nabádaly, aby z pátého prince udělal svého dědice, a sevřelo se mu srdce. Dvořané byli očividně pro Gao Mina a jeho syna, nepamatovali si, že on byl skutečným pánem Da Yangua! Z nitra se mu vyřinulo nepřátelství a on zrychlil krok.

Když už byl císař dostatečně daleko, Qi XiuJie pohladil to vlčí mládě po hlavě, zasmál se a pochválil ho: „Dobré hraní, ale tvé počínání bylo vážně trochu drsné. Nejlepším způsob, jak zabít, není za bílého dne, ale mečem ve stínech, beze stopy. Existuje tisíce způsobů, jak ho zabít, aniž by si tě někdo všiml. Proč jsi to udělal vlastníma rukama?”

Li XuDong objal svého otce kolem pasu a řekl s nemilosrdným výrazem: „Nedokážu tolerovat nikoho, kdo tě zneuctívá. Musel jsem mu to osobně oplatit.”

„Hodný chlapec.” Zhou YunSheng se zasmál. Pak okamžitě řekl sluhům, aby našli náruč trnů a pak poslal to sklíčené vlčí mládě k chrámu.

Šestý princ klečel před chrámem YangXin a prosil o odpuštění. Ale Gao Min byl vůči němu nejen lhostejný, ale ještě mu pod kolena přidal další trny a rozkázal mu, aby klečel až do odpoledne dalšího dne. Jakmile spatřil, že měl šestý princ kolenní klouby nepochybně zničené, konečně ho poslal domů. Gao Nian naštěstí přežil, dokonce se probral. Netrpěl žádnými symptomy, jen se mu motala hlava a zvracel, a tak se klan Gao mohl své pomsty akorát vzdát. Ovšem kdyby šestý princ Gao Niana zabil, musel by to splatit vlastním životem.

Li JinTian si zavolal šestého prince do své císařské studovny a vážně jej pokáral. Pak mu na další šest měsíců dal ještě další trest. Ale v nitru nebyl naštvaný, jen s ním hluboce soucítil. Původně byli pátý a šestý princ oba jeho oblíbenci, ale pátého prince miloval jen o trošku víc. Ale po této události bylo postavení šestého prince v jeho srdci mnohem výš.

Šestý princ neměl silnou mateřskou rodinu a byl velmi skromný, dvorný a dával najevo synovskou úctu. A navíc byl mnohem schopnější než pátý princ, a tak se víc hodil být dědicem trůnu Da Yangua. Ale důležité teď bylo, jak moc zraněná měl kolena? Pokud ho Gao Min zmrzačil, nemohl pak Da Yanguo zdědit jen jeho syn? Otec a syn Gao už způsobili, že dvanáctý princ zemřel, teď zmrzačili šestého prince a zbytek princů neměl důstojnost šlechty kvůli zanedbání disciplíny. Nikdo z nich nemohl zemi vládnout. To jeho Da Yanguo v budoucnu padne do rukou klanu Gao?

Ne! Něco takového se nesmělo stát!

Když došel k rozhodnutí, dál tu záležitost s výběrem dědice protahoval. Gao Minovi řekl, že se obával, že pátý princ neměl dost zkušeností, aby srovnal ostatní prince. A tak chtěl, aby pár let věnoval nabývání zkušeností s vedením.

Gao Min už byl zvyklý na Li JinTianovu neustálou shovívavost. Kdykoli šlo o něj, už si tak nitro nebránil, a tak o jeho výmluvě nepochyboval. Přemluvil svého bratra a dvořany, aby výběr dědice pozdrželi. Ta přehnaná všetečnost konečně utichla, ale Li JinTianova nespokojenost s klanem Gao už dosáhla vrcholu.

Li XuDong dorazil k branám paláce, nesli ho sluhové. Viděl, jak jeho otec Qi stál v bráně, svou pohlednou tvář měl poznamenanou divokou krvežíznivostí.

Osobně to vlčí mládě donesl do vnitřní síně, vytáhl prvotřídní léčivo a jemně ho aplikoval na jeho krvavá, rozřezaná kolena. Hlas měl lehký: „Bude to v pořádku, můj synu. Toto malé zranění se za měsíc nebo dva zahojí. Neměl jsem v úmyslu se do toho příliš vměšovat, chtěl jsem, aby se sami zničili. Ale oni se pak rozhodli tě šikanovat. A tak tento otec Qi kvůli tobě zničí Gao Mina a Li XuYana. Víš, co je na světě ta nejzoufalejší situace? Není to chudoba nebo osamělost. Je to, když si myslíš, že jsi na vrcholu světa, a pak tě najednou někdo strčí do propasti. Tento tvůj otec Qi zařídí, že zakusí přesně takové zoufalství.”

Otec Qi se o něj bál. Otec Qi jej pomstí. Otec Qi byl tak vlídný, byl naštvaný místo něj. Na Li XuDongovu mysl zaútočily jedna po druhé šťastné myšlenky. Nezmohl se na žádnou jinou reakci než na přikyvování.

Co se týkalo toho, jak otec Qi strčí otce a syna Gaa do propasti, na tom mu nesešlo. Nikdy by o schopnostech svého otce Qi nepochyboval.

----------------------------------------

~ Jééé, ZYS se nám naštval, to to s nimi půjde pěkně z kopce. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>