Kapitola 392 – Konflikt
Jižní kontinent měl větší rozlohu než BeiDong, a tudíž byl v jeho celkové politické situaci větší zmatek. Na Jižním kontinentu byl klan Rumělkové krve, který se dal téměř považovat za klan číslo jedna na jihu. Mnoho let byli silní a velmi prestižní.
Ačkoli hlavní rodina klanu Rumělkové krve se moc často neukazovala, jejich pravá a levá ruka – neboli Údolí YinYang a Město YuXian – byly velmi uznávané. Bylo běžné, aby byli středem konverzace. Vlastně bylo vzácnější slyšet konverzaci, kde se probírala hlavní rodina.
Ale v porovnání s aliancí Cang byl klan Rumělkové krve vlastně méně proslulý.
Při své síle měla aliance Cang své zvědy téměř po celém Jižním kontinentu. Bylo jich nepočítaně, takže i na odlehlých místech o nich kolovaly zkazky.
A mezi těmi místy bylo nejrušnější pohoří June.
Pohoří June bylo jedno z nebezpečných území Jižního kontinentu, neboť tam rostlo mnoho řádů magických bylin a bylo to tam plné démonických zvířat. Toto lákalo mnoho lidí, aby se tam usadili a kultivovali zem. A v tuto dobu to místo sice bylo odlehlé, ale proudilo tam spoustu lidí a město tam bylo rozlehlé.
Za soumraku se město slunilo v zapadající záři a vypadalo jako starodávné zvíře, co čeká, až bude moct vraždit. To bylo město June. A toto město bylo hlavní město pohoří June. Bylo tam mnoho různých sil a neustále se to tam hemžilo nějakým počínáním.
Na rohu ulice byl hotel, co vypadal jako věž. Měla sedm pater, horní čtyři sloužila jako ubytování, zatímco spodní tři skrývala malé taverny. Momentálně byly všechny tři patra taverny plné lidí, co si povídali a hlučeli.
Ale když dovnitř vešla skupina lidí, atmosféra o dost utichla.
Ve vzdáleném pohoří jako pohoří June bylo vzácností narazit na kultivátora Císařského nebo Božského řádu, ale z toho člověka, který dovnitř vstoupil jako první, sálala silná aura nátlaku. Jeho štíhlá postava byla pro silné a mocné utlačující. Oči a obočí měl nepatrně něžné, takže to jeho mužné tváři propůjčovalo náznak delikátnosti.
Když ten muž vešel dovnitř, spočinuly na něm pohledy všech. A někteří kultivátoři Královského řádu jej udiveně sledovali. Cítili, že tento muž byl pravděpodobně v Císařském řádu a k tomu měl ještě několik hvězd.
Jak ten muž vešel dovnitř, lidé za ním také postupně vstoupili.
Při bližším pohledu to lidi ještě víc šokovalo, neboť to všichni byli kultivátoři Duchovního řádu a výše. Měli pět nebo šest kultivátorů Královského řádu a téměř 10 Duchovního řádu.
Jelikož měli tolik silných kultivátorů, mohli si v pohoří June založit svou vlastní sílu.
Muž přejel pohledem tavernu a kdo se mu podíval do očí, měl pocit, jako kdyby ho bodla jehlička, přejel mu mráz po zádech a musel v sobě dusit silnou touhu vyběhnout ze dveří.
V té chvíli za tím mužem přiběhl zpocený majitel. Otřel si čelo a pokorným tónem řekl: „Drahý hoste, přišel jsi zůstat noc nebo se napít?”
„Oboje, připrav to,” otevřel ten muž pusu k promluvě. Jeho hlas byl přesně takový jako jeho tvář. Nebyl to mužský drsný a kurážný hlas, ale místo toho v něm byl náznak ostrosti a jemnosti. Z jeho hlasu bylo jasné, že s tímto člověkem nebylo radno si zahrávat.
Dneska bylo na baru hodně lidí, téměř všechna tři podlaží byla plná. Pořád tu byla volná místa, ale oni měli přinejmenším deset lidí. Nebylo tu dost míst.
Ale než mohl majitel cokoli říct, pár lidí se automaticky a rychle přesunulo, aby jim uvolnili místa.
Zdálo se, že to toho muže potěšilo, a ústa se mu vyklenula do arogantního úsměvu. Zrovna když se chtěl jít usadit, ze dveří se ozval hlasitý smích.
„Bratře Hu Yine, město YuXian vážně poslalo tebe.” Člověk, co promluvil, přišel blíž a všichni spatřili, že to byl muž v elegantní róbě se zlatým lemováním a s korunou z fialového nefritu. První dojem z něj byla extravagance, celé jeho tělo jiskřilo zlatem.
Hu Yinovi v očích problýskl náznak nespokojenosti, ale zmizel, jen co spatřil mluvčího. Na tváři se mu znovu objevil náznak úsměvu. Otočil se na příchozího muže. „Vidím, že jsi to ty, bratře DongQingu. Dlouho jsme se neviděli, doufám, že se máš dobře.”
„Bylo to dlouho. Zdá se, že se tvůj řád o hodně zvýšil.” Cheng DongQing přišel k němu a podíval se na něj, v očích mu problýskl náznak inteligence.
Hu Yin zahučel smíchy a řekl: „Nesmysl, to ty ses zlepšil. Když jsem tě viděl naposledy, byl jsi akorát v nízkém 10. řádu a teď ses dostal do středního 10. řádu. Co jiného čekat od učedníka, na kterého je mistr Xi Le nejvíc pyšný, od génia Magické gildy.”
Cheng DongQing na to se smíchem odpověděl: „Lichotíš mi, bratře Hu Yine. Ve srovnání se svým mistrem nikde nejsem.”
Ačkoli řekl tohle, jeho výraz pravil něco jiného. V jeho úsměvu byla znát nedotčená samolibost, jasně se mu Hu Yinovo pochlebování líbilo.
„Jen zřídka na tebe narazím, bratře DongQingu, co kdybychom se spolu napili?” Hu Yin a Cheng DongQing měli velmi podobné povahy, a proto si tak dobře rozuměli. A nejenom to, spřízněnost s někým z Magické gildy bylo spíše příznivé, než špatné.
Cheng DongQing měl také v úmyslu se s ním pobavit a jeho návrh přijal.
Ale v tom spočíval ten problém.
Předtím pro ně uvolnili jenom čtyři stoly, u každého mohli sedět čtyři lidé, a tak tu bylo dostupných jen 16 míst. Ale Cheng DongQing si s sebou také přivedl spoustu lidí. Když se ty dvě skupiny daly dohromady, bylo tu minimálně třicet lidí. Stolů tedy ani náhodou nebylo dost.
Ti dva si to jasně také uvědomili.
Hu Yinův úsměv se trochu rozšířil, zatímco Cheng DongQing se tvářil hrdě a díval se na ostatní s náznakem opovržení. Ten jeho smysl a výraz nadřazenosti odpuzoval každého, kdo to viděl.
Ale s tím se nedalo nic dělat. Jeden byl z města YuXian a druhý z Magické gildy. Ani jednoho nemohli urazit. A kromě toho si přivedli spoustu silných kultivátorů. Takže i když nebyli svolní, museli se jim podřídit a udělat jim místo. Lidé se vědomě začali přesouvat ven s pocitem ukřivděnosti.
Rychle se uvolnily další čtyři stoly.
Ale jakmile vyšli ven, byl tam jeden velmi nápadný stůl jen se dvěma osobami. A byl přímo mezi těmi osmi stoly, bylo to velmi nápadné.
Nejenom že si to uvědomili lidé v baru, ale i Hu Yin a Cheng DongQing to viděli. Oba nad tím nakrčili čelo. Kdyby ti dva lidé odešli, měli by přesně dost míst k sezení. Ale zdálo se, že někdo nechtěl městu YuXian a Magické gildě dopřát důstojnosti.
Hu Yin se otočil a podíval se na člověka za sebou. Ten jeho signál pochopil a širokými kroky přešel k těm dvěma.
Hu Yin a Cheng DongQing se vydali ke svým místům.
Majitel věděl, že nikoho z nich nemůže urazit, a tak si otřel pot a zavolal na číšníka, aby donesl dobré víno. Dokonce jim ho osobně nalil.
Hu Yinův nohsled mezitím došel k tomu stolu a bez obalu řekl: „Vy dva, jděte si sednout někam jinam, tohle je náš stůl.”
U stolu pil pohledný muž. Po této řeči ustal a jeho černé oči jako drahokamy se upřely přímo na nohsleda. Úplně ho z toho obešel mráz. Rozčílilo ho to a užuž chtěl začít jednat, ale ten člověk vedle najednou promluvil.
Ten mladý muž zvedl hlavu a ukázal tak tvář o 25 letech. Byl velmi prostý a uzardělý, což napovídalo, že byl opilý. Momentálně se na něj zmateně díval, jako kdyby ho jeho slova překvapila. „Proč si musíme přesednout, když si vy chcete sednout? Copak jste tu byli před námi? No, pokud si dobře vzpomínám, my už tu sedíme téměř půl hodiny.”
Hu KangNingovi okamžitě potemněla tvář nespokojeností a hrubým hlasem řekl: „Říkám vám, ať uhnete, tak uhněte. Plácat takové nesmysly, vážíte si vlastního života nebo ne?!”
Jen co domluvil, silně uhodil směrem ke stolu. Ten vítr, co stůl zasáhl, vyloudil hlasitou ránu a všechny sklenice na víno a čajový servis se rozbily.
„Au Au Auch...” Mladý muž se narovnal a promnul si spánek ukazovákem a prostředníkem.
Otočil se na pohledného muže a postěžoval si: „Kdybych tohle věděl, nepil bych tolik. Celé je to kvůli tobě, takhle mi říkat, abych pil...”
Pohledný muž odložil svou sklínku s vínem a omluvně řekl: „Je to moje chyba, ukaž, namasíruju ti to.”
Ten mladý muž se k němu okamžitě nahnul.
A ten pohledný muž mu vlastně vážně začal masírovat spánky a ti dva prostě naprosto ignorovali své okolí.
Hu KangNing otupěle přihlížel. I ostatní, co čekali na nějaké to drama, to omráčilo. Někteří upustili své sklínky na zem a nijak nereagovali, ostatní byli přímější a vychrstli víno jeden druhému do obličeje. Ještě vzácnější bylo, že kdo dostal takhle vínem do tváře, si ani nestěžoval...
Ti dva se k sobě nakláněli a chovali se důvěrně.
Některým přihlížejícím naskákala husí kůže. Bylo pro ně těžké si něco takového představit, prostě měli pocit, jako kdyby do nich udeřil blesk.
Hu KangNing se konečně vzpamatoval a když viděl, že ho ti dva naprosto ignorovali, kvůli tomu nezměrnému hněvu se mu skoro zkřivil nos. Hu Yin a ostatní to stále sledovali. Bylo na čase, aby Hu KangNing předvedl své schopnosti. Rozhodl se, otočil se na ty dva a chladně si odfrkl. „Jelikož to chcete po zlém a přejete si smrt, pomůžu vám s tím.”
Jen co domluvil, objevil se před nimi jako blesk a zvedl ruku. Soustředil do své ruky sílu a pleskl je po hlavách.
Byl kultivátor Císařského řádu. Při jeho síle se dal považovat za šéfa pohoří June. Každý normální člověk by si dvakrát rozmyslel, než by se mu postavil. Pokud někoho zasáhne, pak i když dotyčný neumře, bude přinejmenším polomrtvý. Ale to platilo pro lidi, co byli slabší než on.
Když si všichni v sále mysleli, že to ti dva schytají, ozvala se dunivá rána a v mžiku vybuchla obrovská síla, jako kdyby někdo zrovna vyhodil celé pohoří do povětří.
--------------------------------------------
~ Ano, ano, v příští kapitole dostane někdo pořádně na frak. Že si ti kultivátoři neuvědomí, že by mohli narazit i na někoho silnějšího, než jsou oni... ~
~ V létě nějak nestíhám. Budu se snažit vydávat kapitoly pravidelně, ale mějte se mnou strpení. ~
Děkuji za překlad.
OdpovědětVymazat