Kapitola 393 – Ústup po porážce
Na celý hostinec padl silnější nátlak a bylo to jako zuřící bouře; ty dva nátlaky spolu soupeřily a srážely se v malém hostinci. Některé lidi to tak polekalo, že spadli ze židle a dopadli na zem na zadek, všichni se tvářili omráčeně. Hu KangNing byl v cestě těch dvou nátlaků jako první a také ho to zasáhlo jako prvního.
Tváří v tvář takové auře byla supersíla Královského řádu jako loďka odolávající bouřím a větrům oceánu. Neměl šanci ani úder oplatit a ta nezměrná síla té aury ho vyhodila z hostince. Svým pomláceným tělem narazil do kamenné zdi naproti jako hadrová panenka, pak jí prorazil a ještě se párkrát překulil, než se zastavil. V té chvíli už ten chlápek dýchal jen slabě.
Na hostince padlo hrobové ticho. Za pár sekund bylo slyšet pár ostrých zalapání po dechu, které následovalo ještě mnoho dalších. Všichni se na toho pohledného muže a mladíka teď okamžitě dívali s větším strachem a respektem. Sice nevěděli, kdo zaútočil, ale rozhodně to byl jeden z těch dvou. A mnoho se přiklánělo k tomu, že to spáchal ten pohledný muž.
Zrovna když byli všichni stále ještě v šoku a zmatku, najednou je upoutal hlasitý zvuk. Ten zvuk přicházel ze strany a všichni se otočili tváří k tomu zdroji. Nepřekvapilo je, že spatřili Hu Yina, co se tvářil temně jako saze. Pravou ruku měl pevně sevřenou v pěst a udeřil jí do stolu. Jasně to byl on, kdo ten zvuk vyloudil. Chladně zahlížel na toho pohledného muže a mladíka, úplně jako jedovatý had na svou kořist. Bylo to, jako kdyby jim měl každou chvíli rozdrtit kosti a celé je spolknout.
Lidé z města YuXian je také propalovali ledovými pohledy, jako kdyby se dívali na mrtvoly. Podle toho, jak to vypadalo, byli připravení dělat potíže. A zdálo se, že mohli kdykoli zaútočit.
„Vy dva až příliš znevažujete mé město YuXian. Opovážili jste se přede mnou udeřit mého člověka. Pokud mi to dneska nevysvětlíte, tak to vezmu tak, že chcete město YuXian vyzvat na souboj.”
Hu Yin vstal a aura supersíly okamžitě vybuchla z jeho nitra, následovaná horečnatým nátlakem, co se k nim hnal jako bouře. Pohledný muž zvedl oči a lenivě se na něj letmo podíval. Hu Yinovu auru včasně zastavila neviditelná stěna a aura se nemohla o nic víc přiblížit.
Po chvilce se ta aura, co Hu Yin naschvál nechal vybuchnout vpřed, odrazila zpět k němu. Nejenom že nezískal nic navrch, ale ještě k tomu zbledl v tváři. Zrovna teď už neoplýval tou samolibostí a arogancí, co měl předtím. Zíral na toho pohledného muže zděšeně.
Jen při porovnání samotných aur ho to naprosto usadilo. Také by se dalo říct, že ho ten pohledný muž naprosto porazil. Hu Yin byl supersíla Císařského řádu 3 hvězd. A aby ho někdo porazil jen za použití aury, musel být supersíla buď Císařského řádu 7 hvězd, nebo Božského řádu. Bez ohledu na to, která možnost to byla, ten pohledný muž byl, co se moci týče, mnohem lepší než on.
Cheng DongQingovi, co stál stranou, zmizel z tváře ten přilípnutý úsměv a nahradil ho pochmurný výraz. Věnoval tomu pohlednému muži komplikovaný a bojácný pohled, propaloval jím jej.
„Vypadá to, že tento sir se chce vážně stát nepřítelem města YuXian. Jelikož už je to takhle...”
Zatímco Hu Yina podporovalo město YuXian, netroufal si jednat zbrkle, dokud sem nedorazí ostatní z města YuXian. Kdyby ho kvůli tomu jeho protivník chtěl zabít, bylo by mu to spíš ke škodě než k užitku. Ale stejně nebyl ochotný prohrát tuto slovní válku.
Pohledný muž se ušklíbl a konečně promluvil svou první větu: „Nonstop tady štěkáš o městu YuXian. Umíš říct i něco jiného? Pokud máš pocit, že jsem městu YuXian ukřivdil nebo ho vyzval, proč teď proti mně nezačít jednat? Nebo mám pravdu, když říkám, že se mě bojíš?”
Když Hu Yin zaslechl, co řekl, celý zezelenal.
Co řekl, byla pravda. No ano, Hu Yin ho nedokázal porazit a obával se jeho moci. Ale takhle to rozhlásit přede všemi tady v hostinci, jak by ho to mohlo neztrapnit?
Hu Yin sevřel pěst. S očima planoucíma a pokrouceným výrazem na tváři na toho pohledného muže zaječel: „Pokud máš odvahu tady zůstat a neodejít! Počkej, až přijdou starší z města YuXian, ty ti dají lekci! Uvidíme, jestli i pak budeš tak arogantní!”
„Jsi šílenec!” utrousil mladík vedle toho pohledného muže. Věnoval mu pohled plný frustrace. Bolela ho hlava. Tenhle chlápek ani na chvíli nezmlkl. Když ten mladík domluvil, už si Hu Yina nevšímal. Zabořil tvář tomu pohlednému muži do náručí a něco mumlal. Ostatní přemýšleli, na co si stěžoval.
„Cos to řekl?! Pokud máš odvahu, nabádám tě, abys to zopakoval!” Znovu bylo slyšet Hu Yinův ostrý a pronikavý hlas. Už tak ho rozčilovalo, že ho urážel jeden člověk, ale teď i ten zdánlivě slabý mladík měl kuráž ho kárat! Jak se opovažoval jím opovrhovat jen proto, že měl s sebou mocného společníka!
Jelikož ho protivník opakovaně urážel, naprosto to spálilo Hu Yinovo racionální uvažování. Jeho roznětka už téměř dohořela a vážně je chtěl povraždit.
„Kapitáne, uklidni se. Teď se mu nemůžeš rovnat. Na pomstu není nikdy příliš pozdě.”
Ty dvě supersíly Královského řádu u druhého stolu byli také Hu Yinovi muži. Když viděli, že kvůli hněvu téměř přišel o veškerý rozum, rychle k němu přišli a chopili se ho ze strachu, že by se prostě mohl vrhnout do boje.
V této chvíli se do toho najednou vložil Cheng DongQing: „Bratře Hu Yine, co řekli, je rozumné. Prosím, nejednej zbrkle, ten muž by tě vážně mohl zabít. Není třeba riskovat život kvůli záchvatu hněvu. Máš před sebou zářivou budoucnost a pokud tu zemřeš, vážně ti to za to nebude stát. Prostě ho necháme na starost starším.”
Cheng DongQingova slova byla jako vědro vody, co schladilo oheň v Hu Yinově nitru. Ty plameny zuřivosti téměř uhasly. Možná neposlouchal své dva podřízené, ale Cheng DongQing byl jiný. Byl to učedník mistra XiLea, který byl jedním ze členů představenstva Magické gildy na Jižním kontinentu. Jak se říkalo: Ne kvůli mnichovi, ale kvůli Buddhovi. I kdyby nechtěl Cheng DongQinga poslouchat, musel poslechnout, aby jeho mistrovi dopřál na důstojnosti. A navíc důležitější bylo, že měl způsob, jak se z toho vyvléknout, aniž by se příliš ztrapnil.
„Pche! Jelikož už to tak bratr Cheng DongQing řekl, udělám to kvůli němu.” Jak to Hu Yin řekl, choval se naprosto arogantně a pak si při pohledu na ty dva chladně odfrkl. To byl ale hrdý chlápek. Navzdory tomu, že jasně prohrával, stejně musel najít slova, jak tu svou zraněnou pýchu zachránit. Copak si neuvědomil, že byl takhle ostatním ještě víc k smíchu? To byla ale klasická situace „utíkat se staženým ocasem”.
Jen co dořekl, co musel, Hu Yin rozkázal svým mužům, aby odnesli Hu KangNinga, co byl venku, a odešel.
Už v tom hostinci nemohl zůstat ani chvilku. I když už nebyl k smrti dopálený, přišel tam o veškerou důstojnost. Už tam nemohl zůstat. A ani Cheng DongQing tam nezůstal.
V hostinci znovu zavládal klid. Po chvilce si lidé začali šeptat a diskutovat. Město YuXian, co na Jižním kontinentu mnoho let vládlo, konečně našlo svého protivníka, a to v tomto hostinci. Nejenom že nemohli boj oplatit, ale dokonce museli z hostince v porážce prchnout. Tohle bylo poprvé v historii, kdy se něco takového stalo.
Po počátečních fázích šoku...
„Zpět k tématu, proč by ve městě June byli zároveň lidé z města YuXian a z Magické gildy? Podle Hu Yinova tónu se zdálo, že sem přijdou nějací starší. Neříkejte mi, že se stalo něco velkého? Ale proč jsme o tom ještě nic neslyšeli?”
Zanedlouho poté se pozornost davu přesunula k něčemu jinému.
„Nemyslím si, že sem město YuXian a Magická gilda přišli trénovat. Něco se muselo stát a oni to museli zamlčet. Proto o tom nic nevíme.”
„Pokud tu je město YuXian a Magická gilda, pak je určitě budou následovat další síly.”
„Tohle člověka vážně navnadí! Copak se asi stane tentokrát.”
…
Zrovna když všichni okolo bzučeli, pohledný muž a mladík se zvedli. Přítomní lidé zkoumali každý jejich pohyb a když vstali, ten hluk o něco opadl.
Pohledný muž pomohl mírně podnapilému mladíkovi do schodů a okamžitě je to skrylo před zvědavými pohledy ostatních. A přesto se dav i tak odmítal vzdát a zíral směrem, kterým odešli.
Když se ti dva vrátili do svého pokoje, mladík najednou zvedl svou mírně uzardělou tvář a ovinul paže muži kolem krku. A pak ho políbil.
Mladík mu nešikovně okusoval rty, zatímco se podělili o opilý polibek, co chutnal po vínu. I když to bylo lajdácké a nepatrně bolestivé, nepochybně to rozdmýchalo mužovu touhu. Rychle se sehnul, vzal mladíka do náručí a odnesl ho do postele.
Jak ten muž ležel nad ním, najednou se natáhl a chopil se nějaké bílé koule a prakticky ji vyhodil ven. V reakci na toto počínání prodělal mladíkův vzhled drastickou změnu.
Obyčejná tvář se proměnila na tvář s jemnými a delikátními rysy a ten mladík se proměnil na náctiletého. A ten náctiletý nebyl nikdo jiný než You XiaoMo.
Ta bílá koule, kterou muž vyhodil ven, zlehka dopadla na zem. Nenávistně mňoukla na ty dva v posteli a pak vyhopsala z místnosti.
Když ten muž viděl, že člověku pod ním se stále točila hlava, využil toho. Sehnul se, aby rty náctiletého uzamknul svými. Snadno rozevřel jeho zaťaté zuby a jazykem mu snadno prozkoumal každý koutek úst. Škádlil ho a sál mu jazyk a mezitím rukama klouzal pod halenu náctiletého. A když našel tu pecičku, silně jí sevřel.
„Aa...”
Když You XiaoMo pocítil tu stimulaci, nedokázal potlačit sten. V reakci na to ještě pevněji ovinul paže kolem toho muže.
V následující sekundě mu muž znovu polapil rty svými a jeho steny utonuly v polibky. You XiaoMo byl opilý už nějakou dobu. Tělo měl celé vláčné a slabé a připravené na to, aby si s ním ten muž dělal, co chtěl.
Muž propustil jeho ústa a pohladil ho po tváři.
„Vypadá to, že se o něco vášnivěji chováš, jen když jsi opilý.” Ten muž se něžně usmál.
V té chvíli You XiaoMo najednou zvedl nohu. Kolenem se akorát otřel o vybouleninu mezi mužovýma nohama, což v jeho těle vyvolalo vlnu horka. A člověk, co to způsobil, se mezitím začal netaktně nahlas smát.
Muž do sebe nasál vzduch a sklonil hlavu, aby ho políbil.
„Ty jeden skřítku!”
--------------------------------------------
~ ~
Žádné komentáře:
Okomentovat