FOD - kapitola 74

Kapitola 74

Li XuYan se tvářil klidně, ale dech měl přerývaný. Ruce skryté v rukávech zatínal a srdce mu nahlas bušilo – v duchu trpěl.

Gao Min na okamžik zadržel dech a pak zakřičel: „Císař nemá za potřebí ustupovat kvůli svému sezdanému otci, prostě ty zrádce zabij!”

Zhou YunSheng pevněji sevřel prsty, takže Gao Minovi zrudly tváře, vyboulily se mu žíly na čele a přestal mluvit.

Li XuYan se na něj podíval, pak zavřel oči. Vypadalo to, že ten pohled nedokázal snést, ale paži nepatrně pozvedl. Rozkázal strážím, aby to ignorovali a začali vraždit. Během takové velké události, co rozhodovala o jeho budoucnosti, by měl vědět, co je správná volba. Až nastoupí na trůn, rozhodně Qi XiuJiea a šestého prince přesekne tisíci řezy, dokud nebudou vidět jejich zašedlé kosti. Pomstí se za svého otce.

Okolní dav to poděsilo tak moc, až jim duše odlétla do nebe. Jedinou výjimkou byl Zhou YunSheng, co se smál. Zvedl ruku a potřásl rukávy na nedaleké vojáky. Meče, co měli v rukách, se rozdělily na několik kusů a spadly na zem.

Co to bylo za bojové umění? Dokázal použít proudění vzduchu jako neviditelnou zbraň, jak strašné. Pokud se i ocelové meče skládaly jako papír, co by se stalo s masem a krví? Vojáci cítili, jak se jim stáhla hruď, a příliš se báli pohnout.

Všichni byli tak moc omráčení, že upadli do tranzu.

Zhou YunSheng se stále smál. Vytáhl Gao Minovi z vlasů nefritovou jehlici a bezstarostně ji hodil. „Li XuYane, chceš mě zabít s hrstkou lidí, jsi příliš naivní. Věř tomu nebo ne, i kdyby před tebou byla mocná armáda, stejně by pro mě bylo snadné tě zabít.”

Jeho pohyby byly prosté, ale skrývala se v nic mocná síla. Když voják viděl, jak ta jehlice vyletěla, rychle nastavil meč, aby Li XuYana ochránil. Ale slyšel akorát břitké prasknutí a na čepeli se mu objevila malá dírka. Ale hybná síla jehlice se nijak nezmenšila. Škrábla Li XuYana ze strany do tváře a zabořila se hluboko do sloupu. Z jehlice byl vidět jenom karmínový drahokam zasazený na konci.

Kolik síly musel vynaložit, aby se z křehké nefritové jehlice stala zbraň tvrdší než ocel? Kdyby se vážně snažil připravit pátého prince o život, už by stokrát zemřel.

O Li XuYanových vojácích ani nemluvě, i lidé, co se skrývali za Zhou YunShengem cítili, jak se jim podlamovaly nohy.

Nikdo nečekal, že ten zdánlivě slabý Qi GuiJun měl nadpřirozené a nepředvídatelné bojové umění. Pokud chtěl někoho zabít, dokonce ani nesmrtelný kultivátor by je nedokázal zachránit. Ale Qi GuiJun žil hluboko v paláci a po světě nic nežádal. Nikdo nevěděl, jestli mu sláva a bohatství bylo vážně lhostejné nebo jestli potají intrikařil. Skryl se až příliš hluboko, no! Bylo to nepředstavitelné!

Všichni na to v hrůze zírali.

Když se teď situace takhle rozvinula, kolik z toho bylo Qi XiuJieovo úsilí? Nebo... měl vždy nad vším kontrolu? Ano, od chvíle, co jej Li JinTian omilostnil, se všechno vymklo kontrole. Všichni si mysleli, že žil nenápadně, aby sám sebe ochránil, ale on se jen hluboce skrýval. Zatímco ostatní laškovali, on je pobaveně sledoval. Bylo to strašné, vážně strašné!

Jak na to Gao Min pomyslel, sevřelo se mu srdce.

Dav byl stále udivený, ale Zhou YunSheng pokračoval v řeči: „Pátý princ je vážně mužný muž, doma ho dobře vychovali. Tvé rozhodnutí bylo velmi moudré, podle všeho bys měl být pýchou svého otce. Ale kdybych se já tak snažil vychovat syna a ten mě potom obětoval, rozhodně bych mu zlámal obě nohy. Bezcita a nevděčník, úplně jako zvíře.”

Kvůli jeho výsměchu Li XuYanovi znachověla tvář. Gao Min se také tvářil velmi rozpačitě. Předtím byl hrdý, že jeho syn rozkázal zabít, ale když jako otec věděl, že ho jeho syn rezolutně opustil, jak mohl být šťastný?

Ti dva se utápěli v panice a byli celí zmatení a zoufalí. Věděli, že v paláci TianChen bylo jen asi tucet strážných. Obávali se, že pokud dneska nedokáží Qi XiuJiea zabít, pokud zachrání jednoho nebo dva dvořany, ti je okamžitě odsoudí jako zrádce. A pak bude moct šestý princ pozvednout prapor spravedlnosti a rozkázat vojákům, aby obsadili císařské město. Ačkoli se Gao Lang připravil, ty přípravy vyjdou vniveč, pokud ti dva dokážou úspěšně přetáhnout všechny lidi v chrámu na svou stranu.

Když je budou držet jako rukojmí, mohli dvořany přimět, aby zfalšovali císařský edikt tak, aby pátý princ zdědil trůn. Pak tu zprávu mohli rozhlásit, označit šestého prince za zrádce a rozkázat, ať jde na smrt.

Jak bylo těžké oblehnout chrám YangXian a porazit skupinu bezbranných lidí v paláci? Gao Min si původně myslel, že to bude nejsnadnější bitva jeho života, ale vlastně se setkal s tím nejstrašnějším nepřítelem za celý život.

Byl Qi XiuJie i v minulém životě tak nepředstavitelným člověkem? Nebylo divu, že se smál jako poslední. Chudák on a Li JinTian, všichni si mysleli, že tento člověk byl jen nádherná skleněná váza.

Gao Min zbledl. Už se ho neodvažoval znovu podcenit. Mohl jenom doufat, že jeho bratr co možná nejdřív dovede soukromé vojsko klanu Gao do paláce.

V té chvíli se pod veřejemi dveří objevila vysoká silueta a pomalu promluvila: „Jak si troufáš opustit svého otce? I kdybych měl před sebou celý svět, nemohlo by se to ani rovnat mému ctěnému otci Qi.”

Vyšel z toho jasného světla a všichni konečně spatřili, komu ten hlas patřil. Královská, výjimečná tvář, krvežíznivé oči a chladný temperament. Byl to šestý princ Li Xudong, co se po třech letech vrátil z jižních území. Když odjížděl, byl stále velmi něžný, ale teď měl orlí nos a husté obočí, úzce řezané fénixové oči a tenké rty. Vypadal vyspěle a stabilně, měl plných 190 cm výšky a ani nemluvě o tom, že z masivního brnění mu stále kapala krev – cestu si do paláce provraždil.

Jeho spád byl až příliš silný, kvůli tomu vypadal pátý princ k ničemu. Někteří dvořané si mysleli, že pokud přežijí, odpřísáhnou pátému princi věrnost. Ne proto, že jim vyhrožoval, ale protože si upřímně mysleli, že byl mezi princi nejlepší. A také měl nejlepší rodinné zázemí. Nevěděli, na čem byl císař závislý, že ho tak nenáviděl.

Ale když měli šestého a pátého prince bok po boku, pátý princ se očividně stahoval do sebe a na tváři se mu zračila panika, zatímco šestý princ ho naprosto ignoroval. Nebylo divu, že císař šestého prince skryl na Jihu. Nebylo divu, že zradil pátého prince, aby z šestého prince udělal příštího císaře. Důvod byl nyní jasný.

Každý, kdo měl oči, viděl, který z nich měl skutečnou prestiž císaře.

Za ním bylo mnoho vojáků, co byli také smáčení krví. Byli jiní než stráž paláce TianChen. Tito lidé se tvářili lhostejně a měli chladné oči, vypadali jako nemrtví. Byli to vojáci, co zakusili nespočet zabití. Byli cvičení být chladní a připravení na bitvu.

Soukromé vojsko klanu Gao tři roky zahálelo. O svou krvežíznivost přišli, takže dokonce ani oni se s nimi nemohli rovnat. Ani nemluvě o palácových strážích, co byli den za dnem uvěznění v pohodlném chrámu.

Li Xudong všechny ignoroval, hamižně zíral jen na svého ctěného otce, obzvláště na jeho rozkošnou tvář. Zůstal stejný, jak ho tu zanechal. Bez ohledu na to, kolik času uplynulo, rysy ve tváři měl stále stejně hrdé. Byl pro něj tak jedinečnou a důležitou existencí. I kdyby mu někdo dal celý svět, za svého otce by ho nevyměnil.

Trůn, moc nebo země. Nic z toho se nemohlo vyrovnat jedinému vlásku na hlavě jeho otce. I kdyby se svět zhroutil, co na tom Li Xudongovi sešlo, pokud tu stále měl svého ctěného otce? Kdyby nemusel usednout na trůn, aby jej získal, nikdy by ho neopustil.

„Otče, jsem zpět!” Nadšeně k němu přiběhl, aby ho objal.

Zhou YunSheng odhodil napůl mrtvého Gao Mina a okamžitě objal to vlčí mládě, ale hned ho to šokovalo. Byl až příliš vysoký a příliš rozložitý. Už ho pažemi nedokázal obkroužit.

Li Xudong se uchechtl, hluboko v očích se mu zračila něha. Odtáhl paže svého otce a přivinul si ho k hrudi, síla jeho objetí byla úžasná.

Zatímco otec a syn zakoušeli toto znovushledání, stráže odvedli pátého prince a Gao Mina do vězení. Vyděšení lidé v chrámu rychle poklekli a zakřičeli: „Ať žije císař.”




Všichni členové klanu Gao, co se účastnili spiknutí, byli uvězněni. Gao Lang a tucty dalších, co se do vzpoury zapletli, odsoudili k smrti. Zbytek sestávajících ze starých, žen a dětí degradovali na prostý lid a přinutili je se odstěhovat tisíce kilometrů daleko. Li Xudong očividně nechtěl klan Gao nechat být tak snadno, ale Li JinTian byl do Gao Mina vážně až příliš zamilovaný. Vlastně po sobě nechal tajnou zprávu, kde šestému princi řekl, že bez ohledu na výsledek má nechat klanu Gao cestu ven.

Pomyslel někdy na to, aby nechal klanu jeho otce Qi cestu ven? Li Xudong byl tak nahněvaný, že se rozhodl ten rozkaz ignorovat.

Ale Zhou YunSheng měl pocit, že když Li JinTian chtěl dobrý výsledek pro všechny, nebylo třeba to měnit. Byl cizí silou, nemohl jen tak svévolně zabít hlavního hrdinu, jinak by se svět zhroutil. Ale využít hlavní hrdiny, aby se navzájem zabili, byla zajímavá oklika, jak si s tím zahrát.

Gao Min čekal tři dny, aby zjistil, jestli jeho syna přivedou do vězení. V duchu byl velmi nervózní. Toužebně přecházel před dveřmi z jedné strany na druhou a člověk, na kterého čekal, se konečně objevil.

„Qi XiuJie, XuYan? Co jsi provedl mému synovi? Prosím, nezabíjej ho! Copak ti nestačí, že jsi ho zabil v minulém životě? Všechno to špatné jsem spáchal já. Pokud se mi chceš pomstít, pojď, sněz mě zaživa nebo mi stáhni kůži! Všechno si to zasloužím!” křičel na mladého muže, co pomalu kráčel dovnitř.

Klan Gao o jeho znovuzrození nevěděl, mysleli si, že se zbláznil.

Zhou YunSheng se postavil před jeho celu a dlouho se na něj blahosklonně díval, pak ztišil hlas, aby ho slyšel jenom on: „Smrt tvého syna v minulém životě nebyla jen rukou Qi XiuJiea. Také na tom měl podíl císařská konkubína Jin Yao ShiJun a tvůj osobní sluha. Qi XiuJie ho už dávno podplatil. Když jsi v minulém životě zemřel, myslel sis, že ho zabila vzbouřenecká armáda? Ne, skryl se v paláci ZiChen, aby se vyhnul útokům, a také se stal Qi XiuJieovým důvěrníkem.”

Gao Min byl jako přikovaný. Nečekal, že ho jeho vlastní sluha zradil. Zvlášť když spolu vyrostli.

Zhou YunSheng se usmál. „I když ses zrodil, stejně pořád nevíš, jak si v lidech číst. Gao Mine, není nespravedlivé, že jsi prohrál. Ale Qi XiuJie vážně Li XuYanovi dluží život, takže jsem ho nezabil. Teď je v císařském paláci s Li Wangem. A když vezmu v úvahu, jak se k tobě Li Wang choval, bude ho milovat jako svého vlastního syna.”

Gao Minovi z těla vyprchala všechna síla a s úlevou se svezl na zem. Vážně Qi XiuJiea nechápal. Působil brutálně, ale jednal dle svých vlastních pravidel. Nebylo divu, že on a Li JinTian s tímto mužem prohráli.

Ne, to bylo špatně, jejich selhání byla jejich vlastní chyba. Kdyby nebyli tak hamižní, pochybující a podezíraví, nikdy by se nepropadli takhle hluboko.

Jejich konverzace byla velmi tichá. Zbytek klanu sžírala zvědavost, ale neodvážili se příliš přiblížit. Zhou YunSheng se narovnal a zvedl prst. „Poprava je zítra, takže jsem ti nechal donést zlomkovou rýži. Najez se.”

Jeho hlas vyprchal a k cele přistoupila stráž a položila ke dveřím přepravku s jídlem. Zhou YunSheng přepravku rozkopl a podrážkou boty jídlo rozdrtil.

Gao Minovy řetězy málem pukly, zoufale zápolil, aby se po něm natáhl a rozerval ho.

Zhou YunSheng pokračoval: „Když to sníš, změním způsob popravy na setnutí, abych ti dopřál šťastnou smrt.”

Gao Min se nepohnul, a tak se Zhou YunSheng ušklíbl: „Jinak tě popraví smrtí tisícem řezů.” Zbytek odsouzeného klanu Gao klečeli a slibovali, že to sní.

Tři tisíce šest set řezů, každý se zakousne do morku kostí, aby člověk trpěl celé hodiny, než zemře. Kdo byl ochotný trpět tak hříšnou smrtí?

Zhou YunSheng si s Gao Minem jasně zahrával. Když viděl, že se nepohnul, aby to snědl, věnoval mu veselý úsměv a pomalu odkráčel. „Tak mužný muž. Po pravdě řečeno, i kdybys to všechno snědl, stejně bych tě hnal k zodpovědnosti a přinutil tě mi to splatit.” Klan Gao měl stovky lidí, jak by to mohlo zvrátit sousto rýže? To bylo až příliš snadné.

Gao Min zaťal zuby, skoro nebyl ani naštvaný. Jen hluboce cítil, že Qi XiuJie měl strašnou mysl. Zdálo se, že všechno na světě bral jenom jako hru, co má dokonale zvládnout. A se všemi ostatními si svévolně zahrával.

Kdyby věděl, že byl takový, neudělal by z něj svého nepřítele.

----------------------------------------

~ Takže nám ZYS zase vyhrál, jaké překvapení! A přísně snad už konečně náš Věčný milenec... I když je možné, že se v tomto světě ani neukáže... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>