OSA - kapitola 41

Kapitola 8

Rourke na něj jen chvíli zíral. Uznal, že když chtěl jít za svým alfa milencem, tak se jeho matka nemýlila. Vlastně tím možná dokazoval, že její názor byl správný. Nikdy v životě ještě neudělal naschvál nic špatného. Tohle bylo naprosto proti tomu, čím byl.

Tak proč mu to přišlo jako naprostý opak? Zdálo se, že tu logika a emoce stály proti sobě.

Když Zachri začal otevírat oči, Rourke přestal myslet na svou matku a na tváři se mu rozlil pomalý úsměv. Ona a Cory a jeho město už byli za ním.

Přišel k Zachrimu, naprosto jej probudil polibkem.

„Hmm,” zamumlal jeho Alfa rozespale.

Neřekl to a tvářil se apaticky jako vždycky, ale Rourke si dokázal představit to jeho znavené: 'Zase? ...Už?'

Moc toho nesnědli a Rourkeova říje je držela v posteli. Jeho Alfa si zívl a protáhl se, zatímco mu Rourke okusoval dolní část krku, snažil se ho vzrušit. Bylo neuvěřitelné, že se mu ruce rozutekly, kam se jim zachtělo. Jako kdyby mu Alfa patřil.

Možná to bylo nezdravé. Ne, určitě to bylo nezdravé. Lidé by neměli mít majetnické vztahy jako tento. Nedokázali zvládnout tu zodpovědnost. Ale Alfové na to byli stavění.

Rourke mu brzy řekne o své konverzaci se svou mamkou a o tom, jak se rozhodl ve svém životě pokročit. Nebude jako Thomas a nebude si v ranných stádiích udržovat tajemství. Nebude Zachrim manipulovat falešnými slzami. Podělí se s ním o skutečné.

Ale zrovna teď se rozhodl realizovat plán, co měl, než zavolal mamce.

Chtěl zapomenout, že kdy měl život před tím, než se o něj podělil se svým Alfou.

„Moje Omego... Je obtížné tě ukojit,” řekl Zachri, zatímco Rourke odtáhl přikrývku. Ani v nejmenším jej netrápil Zachriho ochablý stav. Některé věci si člověk musel zasloužit, zvláště když jeho Alfa byl tak pilný jako Zachri.

Políbil ho níž. A jelikož Zachri měl zvláštní potěšení z toho, že mu dráždil bradavky, usoudil, že by se tomu velkému Alfovi hodilo okusit vlastní mučení.

Nedostal se daleko, když ho Zachri odstrčil.

„Máš to celé popletené, má lásko.” Vyměnili si místa, teď byl Zachri na něm. „Omega přijímá potěšení. Alfa ho dává.”

Samozřejmě pak uzamkl rty na Rourkeově hrudi. Použil jazyk a zuby. Nebylo to fér.

A ani to nebylo to, co Rourke chtěl.

„Hej! Mám tě teď mít v milosti!”

„To máš,” řekl Zachri. „To sis ještě neuvědomil?”

„Jo, ale... taky pro tebe chci dělat různé věci. Chci ti namasírovat nohy a škádlit tě a tak.”

Přiznat Zachrimu něco takového bylo vzrušení samo o sobě. Rourke byl zvyklý, že ve všem mlčel.

„Dráždíš mě svou žádoucí vůní. Obzvláště tady dole.” Nejdřív se Rourkea chopil rukou a brzy nato následovala ústa.

Rourke zavřel oči. Nechtěl, aby mu do toho vešly jeho problémy a zničily to. Že by myslel... nedokázal ani říct 'na ni'... hovor by ho zrovna teď poděsil. Ale také tu bylo malé tiché uznání, že už to nemusel dělat.

Jeho problémy byly vyřešené. 'Někdo je vyřešil'. Ta jeho bublina štěstí nepraskla, všechno bylo napravené a urovnané. Jen bez toho jejich setkání, o kterém si myslel, že budou mít. Žádné starosti. Tohle bylo ono.

No, nebyl to špatný konec.

To bylo slabé vyjádření. Zvedl se, aby mohl sledovat a cítit, jak ho Zachri opečovával. Jen stěží to byla tragédie.

Ale jeho ústa nebylo to, co Rourke chtěl. A měl podezření, že Alfa se z toho hodlal lenivě vykroutit.

„Zpět do postele,” řekl. „Tentokrát tě chci mít pod sebou.”

Jeho Alfa ze sebe vydal hrdelní zavrčení a Rourke si skousl dolní ret. Když Zachri udělal ten zvuk, připomnělo mu to zranitelnost jeho mužství v Zachriho ústech. Rourke by si neměl troufnout jej přerušovat.

Ale na druhou stranu...

Možná že Thomas měl v určitých věcech pravdu.

„Cítím se opuštěný a zanedbaný, protože mě neposloucháš.”

Zachri z něj hned slezl, připlížil se k Rourkeovi, očichal mu podpaží a krk. Nečenichal jako pes nebo něco takového, spíš jako by nos přibližoval k určitým oblastem. Oči měl rozostřené.

„Slyšel jsem tě. Odpověď byla ne. Proč bych byl pod tebou?”

Rourke ho pohladil po tváři, částečně proto, aby zabránil tomu, aby se Zachriho pozornost odebrala zpět k jeho úkolu. „Protože tak to chci.”

Zachri se zamračil. „Není místem Omegy být nahoře.”

„Když to budu dělat já, tak bude.”

Nevypadal přesvědčeně. A s velkým nešťastným povzdechem si přišel lehnout vedle Rourkea na postel. Tváří dolů. Rourkeovi bylo zatěžko se nesmát.

„Překul se! Na záda. Vážně jsi ještě nikdy neměl nikoho nad sebou?”

„Ano, ostatní Alfy. Preferují nebýt tváří v tvář. Ačkoli je to nejlepší způsob, jak si vzít Omegu, ta fantazie je lepší, když nejsi...”

Přestal mluvit, jen co se Rourke usadil na jeho stehnech. Původně si myslel, že na něm prostě jen pojede. Tváří v tvář bylo pěkné a myslel si, že to tentokrát vezme do rukou on, že mu bude dráždit bradavky a tak.

Ale zavětřil mátu a kůže se mu zachvěla a on dostal další nápad, co byl stejně tak dobrý. Ovinul ruku kolem Zachriho masitého údu. Bylo těžké uvěřit, že jakmile byl připravený, tohle do něj vklouzlo tak snadno. Rourke nebyl malý, ale v porovnání s ním nebyl žádný Alfa. Spojil je kůži na kůži, oba údy ovinul rukama.

Zachriho přednáška skončila. Zatímco Rourke by ho vydržel poslouchat celý den a nevadilo by mu to, bylo velmi uspokojivé ho umlčet a naučit ho něco nového. Jak obkročmo seděl na tomto nádherném muži, cítil se jako bůh sexu. Byl to pro něj nezvyklý rauš, co tak zoufale potřeboval.

'Nadmutý. Ploditel, mužská děvka.'

Rourke přimhouřil oči a pomalu vydechl.

'K čertu s nimi.'

Plivl si do rukou, aby je měl vlhké, a znovu se jich chopil. Zachri byl tlustý a horký a když se dotkli vrcholy údů, Rourke přivřel oči. Sténal pro svého milence, nedržel se zpět. Možná nebyl tak osvalený jako Zachri, ale Alfa ho nenechal na pochybách, že byl velmi chtěný přesně takový, jaký byl. Rourke se za sebe nemusel stydět.

„Nech mě to udělat,” řekl Zachri a vzal to do svých rukou. Rourke byl něžný, ale Zachri pevně stiskl, dráždil i svůj vršek. Rourke ho odměnil steny.

Thomas měl v celém tom svém trénování Alfy trochu pravdu. Na každou Alfu platily jiné metody. Možná se mu líbilo, jak se k němu jeho Alfa choval, když brečel nebo tak něco. Rourke už začal pracovat na svém vlastním systému odměn.

„Omego, tohle je velmi dobré. Ale chci tě hned.”

Rourke se široce usmál, když ho slyšel tak pěkně poprosit. Ještě žádná chápání po krku nebo ovládání. Bude dobře zapracovat do tréninkových osnov i trpělivost.

„Za minutku.”

Alfa byl zticha, ale to neznamenalo, že nebyl celý hrr. Rourke se naučil, že zavrčení znamená, že to myslí doopravdy vážně. A malý úsměv znamená, že je nezměrně potěšený. Pasivní výraz mohl být cokoli mezi tím.

Pro většinu lidí by nebylo snadné jednat s někým tak stoickým. Ale Rourke měl pocit, že Zachriho zná mnohem důvěrněji, když se naučil tohle rozpoznat.

„Dovolíš mi použít ústa? Prosím? Voní to tu tak nebesky.”

„Hmm.” Ten tichý zvuk byl zdráhavý.

„Udělalo by mi to dobře.” Rourke našpulil ústa. „Rád bych tě tak prozkoumal. Prosím?”

Vydal ze sebe frustrovaný zvuk a pokynul mu, jako kdyby Rourkeovi dělal laskavost. „Nepros. A taky... nezdržuj. Už bez tebe nemůžu být o nic déle.”

'Možná ho přesvědčím jinak,' pomyslel si Rourke s nadějí. Dostat se tak blízko k alfově penisu byla opojná zkušenost. Vůni máty přebíjela vůně sexu a kvůli té směsici a potu zasténal a vzal ho do úst. Nedokázal ho vzít moc daleko. I když by chtěl, ta velikost mu zaplnila ústa a hrdlo se mu vzbouřilo. Rourke v tomhle nikdy neměl moc cvik, ale vždycky se mu to líbilo. Chápal, že tohle bylo pro hodně mužů 'to pravé'.

Uvolnil hrdlo a zkusil pár věcí, co Zachri udělal jemu. Zachri se tvářil soustředěně a oči měl zavřené. Znamenalo to, že se mu to líbilo? Snažil se držet se zpátky?

Rourke se pohyboval nahoru a dolů. Zachri se chopil polštáře za hlavou.

Takže se mu to možná líbilo. Rourke obrátil pozornost ke svému úkolu, jazykem ho obkružoval, polykal tu chuť a nadbytek slin, co nahromadil. Pak pevně sevřel rty a sál.

Zachri ze sebe vydal ztěžklý zvuk. A Rourke natáhl ruku a vzal do ní jeho koule, dělal přesně to samé, co Alfa dělal jemu. Byl masivní a těžký a Rourke přesunul druhou ruku, aby ho pohladil po jednom líčku zadnice. Mohl do něj zabořit prsty, ta půlka byla kulatá a měkká. Placem přejel po štěrbině, přemýšlel, jestli by se to Zachrimu líbilo, kdyby ho napodobil až do konce. Zachri do něj pronikal a také ho sál, dával mu tu nejúžasnější zkušenost.

Odpovědi se mu dostalo, když se Alfa posadil.

„To stačí. Tvoje zvědavost už je určitě ukojena.”

Rourke se zvedl. Bylo těžké říct, jaký na něj měl vliv. Zachri vždycky vypadal omámeně, když Rourke zasténal nebo když se mu otřel o ruku jako kočka. Ale teď tak nevypadal.

„Líbilo se ti to?”

Kvůli pomyšlení, že ne, si nebyl Rourke jistý, jestli chtěl pokračovat. Ego měl v křehkém rozpoložení.

Zachri ho uložil do postele a překulil se na něj, jako tolikrát předtím.

„Není to tak, že by to bylo špatné,” řekl a otíral se Rourkeovi o vlasy. „Jen to není nic pro Omegu. Když se Alfové sejdou, ten, co hraje Omegu, má vždycky méně žádanou pozici. Rádi vás oblažujeme.”

„Žádné kouření na oplátku. Chápu.” Zatímco byl Rourke zklamaný, že se mu nedostalo zářné chvály, náhled Alfy pro něj nebyl žádný strašný osud.

„Toužil jsem po Omeze, co by v mém dotyku našla potěšení...” řekl Zachri a pokročil k tomu, že ho celého olízal, rychle se přesunul k hrudi a vzal do úst jednu jeho bradavku. Rourke ze sebe vydal zvuky, co měl Zachri tak rád, a prohnul se v zádech. Zachri byl něžný, ale udržoval si Rourkea v ústech do poslední chvíle, než se udělal. V očích měl ten ztěžklý, opilý pohled a Rourke mu věnoval lenivý úsměv.

„Takže tu mám po zbytek svých dní ležet a sobecky prodlévat v potěšení?”

'Jen do toho.'

„Nevidím, v čem to je sobecké.” Zachri ho roztáhl.

Až vstoupí, bude to velmi dobrý pocit. Rourke už byl sevřený touhou, chtěl ho v sobě pevně svírat. Tentokrát Zachri chviličku váhal. Oči mu zářily o něco jasněji a Rourke se ohlédl na postel, zatímco ho to z ní zvedlo.

„Co—?”

Alfa měl ruce kolem něj, ale měl je volně, nepodpíraly jeho váhu. Rourke mu hned rozhodil ruce kolem krku, byl to instinkt. Bylo nervující se vznášet a nemít nad tím kontrolu, i když to bylo jen kousek nad postelí.

„Se mnou si na tohle zvykneš,” řekl Zachri. Klečel na posteli, držel Rourkea otevřeného a stáhl si ho na úd.

„Ach!” Rourke mu pevněji objal krk, nehty mu zarýval do kůže, zatímco Alfa pronikl jeho svaly rovnou dovnitř. Měl dostatek zkušeností, že to Alfa dokázal, ale vždycky ho to roztáhlo. Vykopl chodidlem a nevěděl, co s nohama. Zahákl si kotníky Zachrimu za pasem a Alfa broukal a objal mu hlavu. A už tu nebyla žádná předstíraná opora, neboť Alfa mu druhou ruku ovinul kolem hrdla. Tentokrát velmi něžně, jen tam rukou spočinul.

Nejnepatrnější pohyb jeho boků se hluboko zanořil do Rourkea. Jeho vlastní váha a Zachriho telekinetická moc ho naváděla na jeho penis. Alfa přirážel mělce, ale Rourke si byl až příliš moc vědom toho, že Zachri určoval tempo. Tvrdost. Rourke do něj vložil veškerou svou důvěru a působilo mu to trochu obavy. Ale dalo se to zvládnout.

Otevřel oči a hned před sebou spatřil ty Zachriho, exotický topaz. Zachriho dech ovanul Rourkeovy rozevřené rty a Rourke jeho dech vdechl, zatímco tempo se trochu zrychlilo. A pak zůstal hluboko. Kdykoli se na něm Rourke stáhl, došlo k blažené bolavosti. A pak to začal dělat v intervalech, aby ho podnítil.

Kvůli jednomu přírazu, co byl dost hluboký na to, aby to zabolelo, sebou škubl a Zachri se okamžitě narovnal. Celou dobu ho bedlivě sledoval. Rourke cítil, jak mu do tváří stoupal ruměnec jako vždycky. Rourkeovi by nevadilo, kdyby sledoval to místo, kde byli spojení, nebo kdyby se vůbec nedíval. Ale Zachri mu chtěl být vždy tváří v tvář a vždycky se mu díval do očí. Rourke se tentokrát snažil ze všech sil mu vyjít vstříc a dát najevo tu důvěru, po které toužil.

Zachvěl se, byl z toho natěšený.

Vnitřní stěny zadnice se mu svíraly, plné té senzace, jak se v něm jeho Alfa udělal. Rourke pevně zaťal svaly, Zachri přirazil až na doraz a zůstal v něm. Pohnul rukou, aby Rourkea zpracoval. Bylo to těsné a teplé a Rourke šíleně lapal po dechu, ale už teď věděl, že se ještě neudělá. Poslední dobou se neudělal, dokud se uzel nevzedmul a dokud necítil bolavost, co způsoboval při každém pohybu svalů. Jak čekal, ten tlak narůstal.

„Nikdy jsem ani nesnil o tom, že bych získal Omegu jako ty,” řekl Zachri. „Jestlipak i ostatní Alfové takto smýšlejí o svých partnerech. Nepřijde mi to možné. Jsi pro mě něco velmi, velmi důvěrného. Nejsem si jistý, jak to vyjádřit.”

Ta jeho sentimentální slova nijak nepomáhala s jeho ruměncem. Rourke ho pevně objal, protože už byl blízko. Alfa byl zduřený a uzamčený v něm. Oční kontakt na něj teď byl trochu moc.

„Miluji tě, Alfo,” řekl a jak ho hrana toho tlaku přenesla přes okraj, zavřel oči. Navzdory Zachriho sentimentálnosti jej rukou nezapomněl pevně svírat. Rourke se rozlil Zachrimu na břicho a Alfa se o něj za odměnu mnohokrát otřel a mnohokrát ho políbil.

„Ano, taky tě miluji, Rourke. Neměl jsem ponětí, že toto je emoce. Ostatní Alfové o tom mluvili, ale jejich popis mi přijde neadekvátní. Bez tebe zemřu, Rourke.”

To byl určitě začátek té alfské přilnavé povahy. Bylo to sladké, ale Rourke uznal, že bylo nebezpečné něco takového podporovat. „Tím se nikdy nebudeš muset trápit. S tebou budu v bezpečí, vždycky.”

„Chci vidět, jak v tvém nitru roste moje dítě.” Dotkl se Rourkea na břichu. Byl to tak sladký počin. Tak jiný od nenávisti, co vyjádřili ostatní. V minulosti to pomyšlení rozrušovalo dokonce i Rourkea. A přesně jako když se vznášel díky telekinezi, musel své tělo svěřit jinému muži.

----------------------------------------

~ Uuuuf, některé explicitní scény se překládají samy a některé jsou nekonečné a ne a ne je dokončit. Tohle byl ten druhý případ... a upřímně řečeno s tím nejsem ani trochu spokojená. --- Úplně čekám, až jim do toho jeho domácího štěstí něco (nebo někdo) praští. Přece není možné, aby to bylo takhle cukernaté po zbytek knížky. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>