Kapitola 68
Šestý princ byl s Qi GuiJunem ani ne měsíc, ale jeho zažloutlá kůže už nabyla zdravý pšeničný odstín. I když byl ve stejném věku jako pátý princ, předtím byl o hlavu menší, ale teď mu vyrostl až k uším. Za měsíc nebo dva ho dožene nebo dokonce překoná.
Li XuDongův temperament se také změnil. V minulosti vždycky stáhl hlavu mezi ramena a svěsil ji, byl velmi zbabělý. Ale teď mu oči zářily a vždycky se díval nahoru, záda měl rovná. Jeho pohledné rysy ve tváří vynikly a odhalily velmi důstojný a arogantní vzhled.
Li JinTian začal také věnovat pozornost ostatním princům. Občas zašel do císařské studovny, aby zkontroloval princům domácí úkoly. Kvůli tomu nakonec všichni zjistili, že talent šestého prince byl překvapivě srovnatelný s talentem pátého prince. Bez ohledu na to, z jaké knihy se Li JinTian ptal na otázky, dokázal na ně vždycky výřečně odpovědět. A jeho názory udělaly na Li JinTiana a učitele často dojem.
„Veličenstvo, šestý princ je vážně pozoruhodný,” chválil učitel Li XuDonga vně třídy.
Li JinTian se usmál a přikývl. „Qi GuiJun jej dobře učí. Vždycky mu šlo starat se o děti.”
Qi GuiJun nikdy neměl dítě, co tahle věta znamenala? Učitel se překvapeně podíval po císaři.
Li JinTian si uvědomil, že přemýšlel o předchozím životě. Mávl rukou a zachmuřeně odkráčel. Přemýšlel o minulém životě, kdy Qi XiuJie osobně vychoval dvanáctého prince na výjimečného vládce. Při tom pomyšlení ho bodlo u srdce. Dvanáctý princ dokázal sám udržet hroutící se říši. Jeho talent by nebyl o nic menší než talent pátého nebo šestého prince.
Kdyby jen byl stále naživu...
Li JinTian si otřel tvář a zakryl si krví podlité oči. Měl z toho výčitky svědomí.
Gao Min se nakonec dozvěděl, že šestý princ zastínil v císařské studovně pátého prince, a naštval se. I když měl napilno s armádou, vyhradil si chvilku, aby se vrátil a osobně se chopil vyučování odpolední jízdy na koni a střelby.
„Paže rovně, palce zaháknout, roztáhni nohy, nejsi stabilní.” Upravil pozici šestého prince, namířil šíp na cíl 100 metrů od nich a řekl: „Vystřel.”
Šestého prince očividně umlčel jeho přísný přístup. Orosil se studeným potem. I prsty se mu nepatrně chvěly. Tětiva se uvolnila a šíp uletěl jen pár metrů a dopadl do hlíny. K terči se ani nepřiblížil.
Někdo se uchechtl a šestý princ zrudl v tváři. Svěsil hlavu, nebyl ochotný spatřit Gao Minův výraz.
Gao Min se ušklíbl a pak okamžitě odkráčel. Ale do uší šestého prince se zakouslo sotva slyšitelné „tak slabý”. Ačkoli by měl být šestý princ zahanben, rty měl vytočené vzhůru a pohled v očích měl nepatrně vražedný. Můžeš si tady poskakovat, ale dřív nebo později tě nožem stáhnu z kůže zaživa. Abys cítil tu samou bolest, co cítil otec Qi, když jsi ho otrávil!
Když hodiny jízdy na koni a střelby skončily, pátý princ znovu nabyl své sebevědomí. Když spatřil, že šestý princ svěsil hlavu, naschvál za ním přiběhl, aby ho utěšil. Řekl mu, že mu jeho otec nabízí extra doučování a že má přijít do paláce TianChen. Otec si hrál na ďábla, zatímco syn na anděla. Klasická metoda cukru a biče. Byli zruční v tom, jak si lidi naklonit.
Šestý princ se zatvářil vděčně a kráčel s pátým princem k dvorní bráně. Pak se otočil k paláci ZiChen, tvářil se chladně. Ačkoli mu otec Qi řekl, aby se neskrýval, věděl, že pokud bude příliš dobrý, přinese to otci Qi akorát spoustu problémů. A na to neměl srdce. Nechtěl, aby ho otec Qi chránil. Chtěl co možná nejdřív zesílit a stát se jeho pilířem. Momentálně byl velmi slabý, ale dřív nebo později bude silnější než kdokoli jiný. Včetně toho muže na trůně. Neměl právo být jeho otcem.
Zhou YunSheng zaslechl svižné kroky toho vlčího mláděte, a tak z tváře smázl ten neuspěchaný výraz a nasadil vážnou tvář. Odložil knihu a zeptal se: „Slyšel jsem, že jsi dneska před Gao Minem ztratil tvář?”
Li XuDong přikývl, tváře mu zčervenaly.
„Ty budižkničemu, půl měsíce trénuješ a nedokážeš ani zasáhnout terč 100 metrů od tebe? Kam mizí všechno to jídlo, co si každý den cpeš do toho svého vlčího žaludku?” Zhou YunSheng přišel k němu a vytahal ho za uši.
Li XuDong nasadil bolestný výraz, ale ve skutečnosti byl velmi šťastný. Líbilo se mu, když ho jeho otec káral. A dokonce se mu líbilo, když ho svými teplými prsty tahal za uši. Tohle byla ceněná láska v rodině. Otec Qi ho káral a trestal ho, protože ho miloval. Chtěl, aby se mu vedlo lépe. Li XuDong byl kvůli tomu velmi spokojený.
Zhou YunSheng nevěděl, že ze svého syna udělal masochistu. Pustil mu uši a mávl rukou. „Pojď. Znovu tě naučím lučišťnictví.”
Li XuDong se rychle rozběhl, aby ho dohnal.
„Pečlivě sleduj můj postoj.” Zhou YunSheng si vybral desetikamenný luk a snadno natáhl tětivu do plné délky. Když se ta váha 10 kamenů převedla, bylo to kolem 70 kg. Na udržení a úplné natažení tětivy bylo třeba velké síly. Tohle nebylo poprvé, kdy Qi GuiJun šestého prince osobně učil. Ale stráže, co stáli nedaleko, se vždycky chvěli strachem. Nedokázali si představit, že to Qi GuiJunovo slabě vyhlížející tělo v sobě mělo tak strašlivou moc.
Ale Qi GuiJun je už dávno naprosto ovládl, a tak se to neodvážili nahlásit císaři.
Li XuDong zíral na svého otce rozpáleným pohledem. Měl pocit, že jeho otec byl až příliš okouzlující. Stačilo se na něj jen podívat a měl z toho závrať.
Zhou YunSheng uvolnil tětivu a šíp proletěl vzduchem s ostrým hvízdáním. Probodl střed terče a zůstalo vidět jenom pár centimetrů ocasního opeření.
Otec Qi pravděpodobně použil jen třetinu své síly, vždycky se držel zpátky. Co tak Li XuDong spekuloval, kdyby Zhou YunSheng použil svou plnou sílu a znovu vystřelil, nový šíp zasáhne střed toho starého a rozštěpí ho vejpůl. S tak výjimečným uměním luku nebylo 100 metrů výzva, ale urážka.
Stráže se postavili příměji, někteří se už stali svědky Gao GuiJunova umění s lukem a v té době ho velmi obdivovali. Ale když to teď porovnali s Qi GuiJunem, Gao Min byl ještě méně než nicka. Qi GuiJun byl prostě až příliš nepředstavitelný.
„Otče, jsi velmi mocný!” Li XuDong k němu přiběhl a popadl ho za paži. Na tváři se mu zračil lichotivý úsměv.
„Nesnaž se mi pochlebovat. Vezmi si luk a začni s tréninkem.” Zhou YunSheng pinkl to vlčí mládě do čela.
Li XuDong přikývl a vzal si ten nejběžnější luk z rohu a natáhl šíp.
„Ten postoj není správný!”
Zhou YunSheng přistoupil a opravil ho, ale i po několika opraveních kdykoli se otočil k odchodu, Li XuDong udělal další chybu. Zhou YunShenga to otrávilo a musel s ním zůstat a učit ho naostro.
Ta dvě těla byla pevně přitisknutá k sobě a tenká látka snadno předávala tělesnou teplotu. Li XuDongovi se začalo rozpalovat tělo, dokonce i krev mu začala vřít. Vážně se mu tento blízký kontakt líbil, kvůli tomu se mu chtělo třít se o otce Qi.
„Nebuď nervózní. Čím jsi nervóznější, tím je obtížnější zamířit. Uvolni se, následuj mě a zklidni dech.” Jeho teplý dech se Li XuDongovi otřel o ucho a krk, takže pocítil nesnesitelné svědění. Snažil se zklidnit svůj ztěžklý dech, ale srdce mu akorát zrychlilo.
Jako v tranzu vypustil šíp a jen stěží zasáhl okraj terče. Zhou YunSheng s tím byl velmi nespokojený, ale také věděl, že nemohl na dítě příliš tlačit. Pár kroků odstoupil a pohladil svého syna po vlasech. Pak řekl: „Dobře, trochu jsi pokročil. Pamatuješ si správný postoj? Zůstaň tu a trénuj, žádný odpočinek, dokud nevystřelíš čtyři sta šípů. A za každý, co mine, si přidej deset dalších šípů. Vy, zůstaňte tu a dohlídněte na něj.” Otočil se a rozkázal strážím.
Stráže sklonili hlavu.
Zhou YunSheng odkráčel.
Poté, co Li XuDong přišel o teplé objetí svého otce Qi, jeho něžný pohled okamžitě nabyl na ostrosti. Zvedl desetikamenný luk, který použil jeho otec, plně natáhl tětivu a zamířil k terči. Vystřelil šíp a ten skončil uprostřed terče, zlomil ten předešlý šíp na titěrné štěpiny. Tak přesná a litá lukostřelba, nijak si nezadal se svým otcem.
Stráže to omráčilo a pak sklonili hlavu v úctě. Ačkoli se to dítě před Qi GuiJunem chovalo jako věrný pes, v soukromí byl krvežíznivý a ti, co jej nahněvali, se báli o vlastní život. A navíc mu bylo jenom třináct let, ale byl dost silný na to, aby použil desetikamenný luk. Dokonce si před svým otcem hrál na patetického. Tahle dvojice otce a syna byla vážně výjimečná. Když teď Gao GuiJun a pátý princ měli tyto dva za nepřátele, jak se jim v dalších pár letech povede?
Jak stráže takhle přemýšleli, ještě víc je to přesvědčilo, aby je nezradili.
Gao Minovi se splnilo přání a mohl jít do války. Když odjížděl, Li JinTian jej osobně doprovodil 15 kilometrů za brány paláce a pak se zdráhavě vrátil do paláce.
Gao Min dorazil na hranice a jen za pár dní vyhrál bitvu. Když se ta novina donesla do hlavního města, všichni dvořané byli vzrušení. Dokonce chválili císařův moudrý a jedinečný vhled.
Gao Min nesl Li JinTianovo jméno ven. Čím více prestiže si získá, tím více budou císaře velebit. Li JinTian se skromně usmíval, ale srdce měl plné hněvu, paniky a smutku.
Pokud by příběh pokračoval tak, jak měl, za zhruba rok Gao Min pronikne hluboko do pohraničí a přinese Západnímu Yi velkou zkázu. Bude vládnout armádě a bude nezničitelný, takže jeho prestiž dosáhne bezpříkladných výšin. V pohraničí lidé znali jenom generála Gaa, císař pro ně neexistoval. A protože císař věnoval generálovi Gaovi velkou přízeň, úředníci v pohraničí se mu naprosto poddali a plně podporovali pátého prince jako dalšího císaře.
Ale Li JinTian momentálně Gao Mina stále miloval, ale nevěřil mu. A na druhou stranu už nemohl milovat Qi XiuJiea, ale věřil mu víc než komukoli jinému.
Jak důležitá byla láska a důvěra? Zhou YunSheng vám řekne pravdu, důvěra byla důležitější než láska. Pocity neudržovala síla lásky, ale pevnost důvěry. Vnější svět neotřese hlubokou důvěrou a byla také nejmocnější podporou vztahu.
Původní Gao Min se spoléhal na takovou důvěru, aby s Li JinTianem sdílel svět. Ale Zhou YunSheng teď tu jejich důvěru naprosto zničil.
Li JinTian se obával, že Gao Min otřese jeho trůnem, a tak potají kontaktoval důvěrníka armády a přiměl ho, aby zpozdil dodávku píce pro koně. Když nebudou mít dostatek píce, bitva bezpochyby skončí porážkou a Gao Min okusí hořké plody selhání. A pak pozná, jak příjemné bylo zůstat po jeho boku.
Když Zhou YunSheng obdržel toto hlášení, výsměšně se usmál. Neschopný vládce si ten svůj titul vážně zasloužil. Ačkoli to byl císař, svým vlastním tužbám přikládal větší důležitost než národu. Dokonce svolně obětoval stovky tisíc vojáků, jen aby Gao Minovi přistřihl křídla. Měl ho obdivovat kvůli jeho oddanosti lásce?
Ale Li JinTian se přepočítal, protože Gao Min neměl jen podporu klanu Gao, ale podporoval ho ještě jeden člověk, co jej hluboce miloval a co byl ochotný mu potají pomoci – Li Wang.
----------------------------------------
~ Jaký otec, takový syn. Oba dva předstírají, jak jsou slabí, a přitom oba dva kují pikle... ~
Žádné komentáře:
Okomentovat