FOD - kapitola 45

Kapitola 45

Zhang JiaRui byl učenec, měl pocit, že bylo pod jeho úroveň se dohadovat s Tweety. Uklidnil se a ušklíbl: „Všichni tady ví, kdo přesně tu vlastně mluví nesmysly.”

„Promiň, vážně nevím, o čem to mluvíš. Když jsem převzal podnik své rodiny, netroufl jsem si nic měnit, takže jsem zachoval pravidla, co nastavil můj otec. Poslední tři roky jsem vybíral 50%. Ale před dvěma měsíci jsem to změnil na 30%. Dá se to ověřit v mých účetních knihách. Pokud ty říkáš, že jsem vybíral 60%, pak muselo dojít k nějakému nedorozumění,” začal Zhou YunSheng pomalu.

Zhang JiaRui se mu vysmíval: „Nedošlo k žádnému nedorozumění. Zrovna včera ke mně domů přišel Zhu LaoSi vybrat daně, 60% obilí, ani o píď méně.”

Zhou YunSheng se zachmuřil, podíval se na jednoho svého strážného. Tento strážný nebyl jeho, poslal ho Zhu LaoSi, aby strážil jeho nejmladšího syna Zhu FuShuna. Ten se chtěl skrýt se svým otcem, ale jeho otec ho poslal monitorovat Zhu Ziyua. Přidělil mu loajálního strážce a nechal ho jít.

Jelikož Zhu Ziyu nedržel Zhu LaoSia zkrátka, měli srovnatelný majetek. Zhu FuShuna vychovávali v luxusu. Vypadal víc jako lenní pán než sám Zhu Ziyu.

Vzhledově se podobal praseti, ale v nitru to byl zbabělec. Kvůli Zhu Ziyuově upřenému pohledu a poté, co ostatní stráže přemohli toho jeho, okamžitě ochabl. Padl tváří na zem a žadonil. Jazyk měl jako zauzlovaný, a tak tomu breptání nebylo rozumět.

Zhou YunSheng na něj ukázal a řekl: „Toto je nejmladší syn Zhu LaoSia. Vážně nevím o té 60% dani, takže až se vrátíme, vezmu ho s sebou a konfrontuji s ním Zhu LaoSia. Rozhodně vesničanům předloží své účty.”

Nebylo třeba, aby něco říkal. Přítomní lidé už zjistili, že na tom bylo něco podezřelého. Zhu Ziyu řekl, že vybral jenom 30%, ale Zhu LaoSi vybral 60%. Bylo evidentní, kam se těch chybějících 30% podělo.

Zhou YunSheng se odmlčel a pak pokračoval: „Za dob mého otce jsme navíc vždycky vybírali 50% a ne 60%. Co se těchto 10% navíc týče, každému, kdo byl nucen to zaplatit, to vrátím.”

Tvářil se nelítostně a mluvil chladným tónem. Všichni věděli, z čí kapsy bude těch 10% pocházet. Zhang ShuLin se zachvěl. Qin Ce věnoval Zhou YunShengovi hluboký pohled a pak se obrátil a zíral do ohně. Své myšlenky skrýval.

Zhang JiaRui měl extrémní povahu. Jakmile někoho nenáviděl, bylo pro něj těžké na toho člověka změnit názor. Ušklíbl se: „Copak to nakonec nejsi ty, kdo rozhoduje o tom, kolik peněz jsi dostal? Když jsi vyprovokoval zášť veřejnosti, přirozeně bude třeba, aby sis našel obětního beránka. Bez ohledu na to, co potají provedl, stejně je sluhou tvé rodiny. A ty máš v rukách jeho život a smrt. Chudák Zhu LaoSi byl tak dlouho tygrem na hoře. Vsadím se, že ho nikdy nenapadlo, že je jen luk, co lovec odhodí, jen co ptáci zmizí. Jak smutné.”

Chlapče, ani nevíš, jak velkou máš pravdu.

Zhou YunSheng v duchu chválil Zhang JiaRuie, ale tvářil se velmi pochmurně. Ujistil ho: „Neříkám, že jsem dobrý člověk, ale nejsem podlý. Nevymáhal jsem na lidech přehnané daně a ani jsem jim nezabavil ryby. Troufám si přísahat bohu, že pokud jsem Zhu LaoSia ponoukl, aby vesničany vykořisťoval, ať do mě uhodí blesk a zemřu bolestivou smrtí. A ať mě po smrti pošle do osmnáctého pekelného kruhu, abych se už nikdy znovu nezrodil!”

Starodávní lidé kladli na osud a přísahy velký důraz. Kvůli této mocné přísaze neměl Zhang JiaRui slov. Tweety a Lushi byly vyděšené a nahněvané až k slzám. Vážně chtěly, aby stráže toho agresivního chlapce vyhnali ven.

Qin Ce, co přihazoval dříví do ohně, najednou rozdrtil poleno, co měl v ruce, a pochmurně řekl: „Nezahrávej si s tak jedovatou přísahou, tvému slovu... já... my všichni tomu všemu věříme.” Během té odmlky změnil osobní zájmeno, znělo to celkem nepřirozeně.

Zhou YunSheng se podíval na ten jeho sklopený pohled. Qin Ceovi bylo očividně nepříjemně.

Zhang JiaRuiovi bylo ještě nepříjemněji, ale stejně ho zkritizoval: „Prozatím daně pomiňme. Okradl jsi naši rodinu o recept, to je nepopiratelný fakt, ne?”

Zhou YunShenga už znavovala ta jeho agresivita. Tentokrát se nedržel nijak zkrátka. „Mám citlivý jazýček, není mi třeba vás okrádat o recepty. Stačí mi jídlo jenom jednou ochutnat a vím, jak ho uvařit. Proč bych Zhu LaoSiovi rozkázal, aby vám vzal váš recept? Bylo by to k ničemu. Z vlastní iniciativy mi ten recept donesl. Já ho odmítl a dokonce jsem mu řekl, aby ho zanesl zpět. Pokud ho nevrátil, pak je to jeho počin a ne můj. Nic vám nedlužím. Pokud ti na tom něco vadí, zajdi za Zhu LaoSim. Ale upřímně řečeno ta vejce jsou hrozba. Jejich chuť a vhled je jedinečný, ale když se jich sní moc, ublíží to tělu. Je to v podstatě jed. Nevím, proč jsou tak oblíbená.”

Zhou YunSheng toho vážně řekl moc. Zhang JiaRuiovi trvalo dlouho, než všechny ty informace zpracoval. A ani pak nevěděl, kde začít. Po dlouhé době frustrovaně zakřičel: „Co to mluvíš za nesmysly, jak můžou být nakládaná vejce mé rodiny jedovatá?!”

„Jsou jedovatá, copak to už nevíš?” Svýma nádhernýma broskvovýma očima se podíval na Zhang ShuLina.

Och, takže někteří starodávní lidé vlastně věděli, že by člověk neměl jíst příliš mnoho nakládaných vajec? Zhang ShuLin sebou provinile trhl. Skrývání vlastních emocí mu moc nešlo. Qin Ce to zaregistroval a oči mu potemněly.

Zhang JiaRui se podíval na svého bratra a pak zpět na Zhou YunShenga. Celý zrudl v tváří.

Zhou YunSheng jim nedal šanci se z toho nějak vykroutit a pokračoval: „Ta vejce jsou nakládaná ve směsi kalcinové sody, nehašeného vápna, soli a určitého množství suříku. Kachní vejce se obalí hlínou a otrubami a nechají se patnáct nebo šestnáct dní fermentovat. Suřík je velmi tradiční surovina čínské medicíny, je hořký, slaný, chladný a jedovatý. Používá se na léčbu vředů, aft, škrkavek, bolestí hlavy, cyst, epilepsie, malárie, úplavice, zvracení, závratě atd. Bohužel se ukládá v játrech, plicích, ledvinách a mozku a způsobuje závratě, zvracení, bolesti a točení hlavy, bolesti břicha, průjem a jiné choroby. Pokud ho často jí děti, má to na ně obzvláště velký vliv. Zkazí se jim zuby a oslabí jim to kosti, takže se pak snadno lámou. Tak záludná věc, jak to můžete prodávat?”

Myslel tím, že rodina Zhang věděla, že to bylo jedovaté, a přesto to prodávala. A všechny peníze, co takhle vydělali, okamžitě zčernaly.

Otec Zhang viděl to jeho sebevědomé vzezření a už mu začal věřit. S hrůzou se podíval na Zhang ShuLina. Zhang ShuLin teď byl v tváři rudý jako Zhang JiaRui, téměř zářil. Tváře ho štípaly, jako kdyby mu někdo vrazil několik políčků. Bylo mu nepříjemně a hanba.

Věděl, proč se ta vejce nemohla jíst příliš často. Myslel si, že když je nebude každý den prodávat stejným lidem, že dojdou jen malé újmy. A tak nebylo třeba něco říkat a poškozovat si tak podnikání. A teď Zhou YunSheng vyjevil pravdu a lidé si budou nepochybně myslet, že měl v úmyslu jim ublížit. Takže kdyby se omluvil, akorát by je akorát víc podnítil.

Po dlouhém tichu řekl: „To... Vážně jsem to nevěděl. Naštěstí jsme je přestali prodávat.”

Qin Ce viděl, že lhal, a okamžitě se zamračil.

Okamžitě se do toho vložil Zhang JiaRui: „Jo, ano, moje rodina už je dávno přestala prodávat. Ale ty sis otevřel stánek místo nás a specializuješ se na nakládaná vejce.”

„Prodávat takové žrádlo pro psy, čí je to asi obchod?” Zhou YunSheng nemusel Zhang JiaRuiovi odpovídat. Nastavil větev nad oheň a pak jí šťouchl Zhu FuShuna do zadnice.

Zhu FuShun vykřikl: „Pane, prosím, ušetři mě! Ten obchod je mého otce, otec ten recept potají vzal. Až se vrátíme, okamžitě řeknu svému otci, aby ti ten obchod i výdělek dal.”

„Jak svobodomyslné, prahli jste po živobytí vesničanů a majetku hlavní rodiny a pak jste si mysleli, že to prostě jen skryjete? Ten obchod a výdělek se předloží autoritám, možná budou k tvému otci shovívaví.”

Tohle se nebude řešit soukromě, zatáhnou se do toho úředníci. Zhu FuShun byl tak vyděšený, že mu duše téměř vylétla z těla. Rychle se vrhl na zem v prostraci a prosil o smilování, ale svalil se na velký kámen a omdlel.

Zhang JiaRui znovu neměl slov. Neochotně se podvolil.

Tweety rozvázala uzlík a vytáhla nádobu s kousky kuřete, všem se začaly sbíhat sliny. Tweety se zachichotala. „Tohle je LoMei, co mladý pán vylepšil, je to marinované v nové omáčce. Jak mladý pán řekl, nakládaná vejce si člověk může občas dopřát, ale je lepší je přestat jíst úplně. Jelikož jste to nevěděli, měli jsme vám to jen pro jistotu říct. Za to se omlouváme.”

Jeskyni okamžitě prosytila bohatá vůně a už tak hladoví lidé nasucho polkli. Qin Ce byl loajální pes, co měl místo žaludku černou díru. Jakmile to jídlo ucítil, nemohl si pomoct a tmavé oči se mu rozzářily.

Sezamová pasta, cukr, ocet, olej z čili, pepř, sezamový olej, jemná sůl a další suroviny. Všechno tohle bylo rovnoměrně smísené v misce a obalovalo křupavé, a přesto měkké kuře. A nakonec to bylo posypané praženými sezamovými semínky, ta zlatá, jemně narudlá barva vypadala lahodně. Jen co to kuře ochutnal, na jazyku se mu smísila slaná, sladká, ořechová, ostrá a kyselá chuť do jedné, a přesto se navzájem nepřebíjely. Těchto tisíc chutí se rozplývalo na jazyku a bylo to velmi pamětihodné.

„Tohle umění se dá srovnávat s císařským kuchařem! Kuře rodiny Zhang není ani ve stejné lize,” zhodnotil to Qin Ce nahlas.

Jak všichni členové rodiny Zhang jedli svou porci, výraz se jim naprosto stejně měnil od rudé, přes bílou a zelenou až k nachové. Vypadalo to vážně působivě.

Zhou YunSheng se po Qin Ceovi úkosem podíval. „Ty jsi ochutnal jídlo od císařského kuchaře?”

Qin Ce chvíli váhal, než potřásl hlavou. „Ne, to je jenom přirovnání.” Pak se rychle letmo podíval na nádhernou tvář toho mladého muže. Sklonil hlavu a potají si pomyslel: tohle pikantní kuře je dobré, ale tvoje tvář jako nefrit a vodnaté broskvové oči jsou ještě úžasnější.

Zhou YunSheng už mu nevěnoval pozornost. Otočil se na Zhang JiaRuie a Zhang ShuLina a začal: „Jsem labužník, chuť mám obzvláště vytříbenou. Stačí mi ochutnat a chápu, jak se jídlo uvařilo a jak ho zlepšit. Raději si jídlo vychutnávám sám, než abych ho prodával cizím. Vy si prodávejte svoje, já si budu jíst svoje, nemusíme se navzájem nenávidět. Kdybych měl vážně spadeno na vaše obchody, obávám se, že jakmile by lidé ochutnali moji verzi, ta vaše by putovala tak akorát do kanálu. Budu upřímný, tvoje LoMei a horký kotlík je chuťově nevýrazný, nevábný a ani mi nestojí za chvilku času.”

Na chvilku se odmlčel, aby si vychutnal zahanbené výrazy rodiny Zhang. Pak z kapsy vytáhl bílý kapesník, sebral ohořelou větev a načrtl recept. Zatřásl kapesníkem jejich směrem.

„Ale Zhu LaoSi je přece jenom sluha mé rodiny. Jelikož se zmocnil tajemství vaší rodiny, byť to bylo bez mého požehnání, nebudu k vám nijak příkrý. Tohle je recept na marinádu na kuře, kterou jsem vymyslel po mnohých úpravách. Je velmi uspokojivá, takže to přijměte jako kompenzaci. A až mě v budoucnu potkáte na ulici, radši byste na mě neměli zírat tak nepřátelskými pohledy. Nebudu tak zdvořilý jako teď. Pokud mě někdo respektuje aspoň trošku, já ho budu ctít celý sáh. Pokud mi někdo dluží korunu, já si od něj vezmu tisíc. Tento Zhu Ziyu je takový člověk.”

Hodil ten kapesník k nim a mírně přimhouřil oči. Ten jeho lenivý pohled dával znát nekonečné snobství.

Zhang JiaRui byl velmi chytrý. Věděl, že tento recept by rodině Zhang mohl přinést spoustu zisku, a tak spolkl svou hrdost a natáhl se, aby kapesník zvedl. Ale Zhang ShuLin mu v tom zabránil. Vzal kapesník a podal ho zpět Zhou YunShengovi. Zašeptal: „Špatně jsme tě pochopili, pane. Neudělal jsi nic špatného, to my. Vážně jsme ukřivdili hodnému člověku. Tento recept si nevezmeme, přijmi ho zpět.”

Viděl, že se Zhu Ziyu ani nepohnul, a tak kapesník předal Tweety. Tweety nechtěla rodině Zhang nijak pomáhat, a tak si ho okamžitě vzala zpět.

Zhou YunSheng na něj ukázal větévkou a chladně se zasmál: „Pokrytče.”

V moderní době byla oblíbená jedna fráze: Mrchy jsou pokrytci. Zhang ShuLin si myslel, že Zhou YunSheng byl člověk ze starodávných dob, a tak o významu jeho slov moc nepřemýšlel. Akorát se rozpačitě usmál.

Poté, co ho tolikrát shodili, se Zhang ShuLinův pocit nadřazenosti moderního muže naprosto rozplynul.

----------------------------------------

~ Láska prochází žaludkem. I kdyby Qin Ce ZYSa nemiloval, teď se určitě zamiloval! ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>