pondělí 30. září 2019

LMW - kapitola 118


Kapitola 118 – Všechno to vydej


Nový vůdce Vlčího Tesáku nebyl neotesaný, neoblomný muž, jak si ho všichni představovali. Místo toho vypadal celkem mladě, vypadal zhruba na 27 až 28 let. Měl celkem pohlednou tvář s rysy, co vypadaly, jako kdyby je někdo vytesal nožem. Kvůli těm rudým fénixovým očím vypadal celkem zženštile, takže se celé jeho tělo jevilo celkem delikátně.

Jelikož věděl, že chtěli odejít z města WuFeng, jakmile tu informaci dostal od svého nohsleda, delikátní muž okamžitě vyrazil. Právě včas, aby je zastavil u městské brány.

Delikátní muž pohledem přeskočil You XiaoMoa a upřel ho na Ling Xiaa. Pak se zamračil, neboť vlastně nedokázal říct jeho řád, takže poklesl na duchu. Lidé, jejichž sílu nemohl vycítit, mohli být jenom na stejné úrovni nebo výše, pokud s sebou neměli něco, co dokázalo skrýt jejich auru.

Jak se díval na ten luxusní oděv, klonil se k té druhé možnosti. Tento člověk vypadal navenek velmi mladě. Pokud by byl řádu Hvězdy a výše, byl by génius. Ale pokud byl génius, slyšel by o něm.

Jak takhle přemýšlel, delikátní muž si byl ještě jistější, že nemohl být výš než v řádu Hvězdy. Z očí mu okamžitě zmizel strach. „Troufli jste si zabít mého podřízeného? Vážně máte kuráž. Kdybych vás dneska nechal odejít z města WuFeng, jak bych se tu mohl znovu ukázat?”

„Tak co hodláš dělat?” promluvil You XiaoMo nepříjemně. Až příště narazí na takovou situaci, rozhodně zaplatí poplatek za vstup.

„Vytáhněte svoje zbraně, zlaté mince, techniky, magické pilulky a vydejte mi je. A oba dva tu necháte paži a nohu. Pak uvážím, že vám dám koně.” Výraz toho delikátního muže byl velmi klidný, ale jeho černé oči byly plné chladných a zlověstných vibrací.

You XiaoMo neměl slov. Tenhle člověk byl příliš bezohledný. Když pominul, že jim chtěl vzít všechny peníze, vlastně chtěl, aby tu nechali paži a nohu. Přece to nebylo tak, že by je mohl uvařit a sníst...

Ling Xiao se nemohl obtěžovat se s ním zbytečně dohadovat. Akorát uvolnil auru, kterou použil, aby zastrašil ty předešlé mocné síly. Z jeho těla v mžiku vybuchla strašlivá, majestátná aura a vyvalila se proti delikátnímu muži a skupině jeho lidí.

Jelikož to přicházelo zepředu, jako prvního to ovlivnilo delikátního muže. Ta síla, co cítil, byla mnohem strašlivější než ta, co ty mocné síly pocítily na zelených planinách. Za intenzivního nátlaku této aury delikátní muž cítil, jak se mu zadrhl dech v hrdle, a v hrůze zjistil, že už nemohl pohybovat duchovní energií ve svém těle. Kromě toho proud v jeho meridiánech začal pomalu stagnovat.

Tohle, tohle byla jasně aura Nebeského řádu. Vlastně to bylo tak strašlivé!

Delikátní muž okamžitě zbledl v tváři. On byl jenom v řádu Hvězdy tří hvězd, takže postavit se Nebeskému řádu znamenalo jenom smrt. Teď konečně pochopil, proč ti dva lidé nevyužili příležitosti z města WuFeng prchnout. Celou dobu se mohli na něco spolehnout. Kdyby jen on měl takový řád síly, nepronásledovali by ho takhle moc.

V této chvíli delikátní muž litoval svého počínání.

„Pořád teď musíme vytáhnout svoje zbraně, techniky, zlaté mince, magické pilulky a jednu paži a nohu?” You XiaoMo se hihňal, pak předstíraně zakašlal a pomalu promluvil.

„Ne, ne, ne... to už není třeba. Zasloužím si zemřít. To já si zasloužím zemřít. Prosím, nechte mě jít, mí dva pánové!”

Delikátní muž se ze silného a mocného proměnil přímo na budižkničemu, prosil o milost, zatímco se chvěl strachy. V okamžiku života a smrti odhodil důstojnost stranou. Co se týkalo jeho podřízených za ním, vypadali ještě víc k ničemu než on.

„Není to tak, že bychom tě nemohli nechat jít, ale...” You XiaoMo se při pohledu na něj rozzářil.

„Ale co? Jen co to řeknete, hned to pro vás udělám,” řekl delikátní muž honem v naprosté vážnosti. Nestaral se o nic víc, jen aby si zachránil vlastní kůži. Jinak by se neskrýval v tomto malém městě WuFeng.

You XiaoMo se zašklebil a promluvil: „Vytáhni svoje zbraně, techniky, zlaté mince, magické pilulky, magické byliny a všechno mi to vydej. Takhle se ze všech sil budu snažit uvážit, že ti nechám koně.”

Delikátní muž: „...”

Ling Xiao pozvedl obočí. „Nevydáš to?”

Tvář delikátního muže ještě o odstín víc zbledla a on řekl ubohým hlasem: „Ano, vydám to...”

Jak to řekl, odvázal magickou brašnu u pasu a váhavě ji předal You XiaoMovi. Krvácelo mu z toho srdce. Toto byly poklady, co nastřádal za několik desítek let. Všechno, co měl, bylo uvnitř a když mu to teď vzali, byl z něj naprostý nuzák. Ještě víc toho litoval. Kdyby věděl, že to dopadne takhle, rozhodně by neudělal něco tak bláhového bez ohledu na to, co ostatní řekli.

You XiaoMo si od něj vesele vzal magickou brašnu a bez jediného pohledu ji vložil do vlastní magické brašny. Pak řekl: „Jelikož jsi tak poslušný, necháme tě dneska být. Ale pamatuj, že se nemáš vkládat do takových věcí jako svévolné vybírání mýtného nebo jinak...”

„To nebudu. Už se to znovu neodvážím...” Než to mohl doříct, delikátní muž mu do toho skočil. Udělal to jednou a musel odevzdat veškeré své bohatství. Kdyby to udělal podruhé, musel by své jméno napsat pozpátku.

„Dobře řečeno!” You XiaoMo se smál tak, až mu nebylo vidět oči. Nečekal, že to vlastně bude tak rozumný člověk.

Delikátní muž nemohl vyjádřit své stížnosti. Přesně tohle včera večer řekl členům ostatních gangů. Nikdy nečekal, že dneska to někdo řekne jemu. Vážně, vážně platilo, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!

You XiaoMo byl nesmírně potěšený, že z něj byl jednorázový loupežník. Skryl u sebe magickou brašnu delikátního muže a ten samý den s Ling Xiaem odešel z města WuFeng, jak bylo v plánu. Když se skoro smrákalo, konečně se dostali do jiného malého města. Toto bylo mnohem menší než město WuFeng, ale mělo velmi dobrou atmosféru. Nic z té násilné a vražedné atmosféry předtím.

Ti dva si nahodile vybrali hostinec střední kategorie, aby tam přespali. Po večeři You XiaoMo seděl na posteli se zkříženýma nohama a vytáhl magickou brašnu delikátního muže. Pak si začal prohlížet svůj „lup”.

Ačkoli delikátní muž navenek vypadal, jako kdyby mu bylo jenom kolem dvaceti let, ve skutečnosti mu bylo víc než to. Přece jenom kdyby byl kultivátorem řádu Hvězdy ve dvaceti letech, rozhodně by byl génius. Takový génius by nebyl tak bezejmenný. Ty mocné síly by jej už dávno naverbovaly. A ani by ho takhle nepronásledovali. Takže jeho skutečný věk byl mnohem vyšší než jeho vnější vzezření, přinejmenším tak sto let.

You XiaoMo vysypal ven všechno kromě zlatých mincí. Když to zhruba spočítal, majetek delikátního muže byl vlastně jen 200 tisíc zlaťáků. Ačkoli to bylo celkem nuzné, stejně ty zlaťáky přesunul rovnou do své vlastní magické brašny. Pak si začal prohlížet věci na posteli.

Delikátní muž byl kultivátor, takže věci v jeho magické brašně byly většinou zbraně a podobně. Bylo tam jen pár stonků magických bylin a všechno to byly magické byliny nízkého řádu. You XiaoMo nebyl marnotratný člověk, a tak je hodil do své dimenze. Co se týkalo magických pilulek, těch tam bylo vlastně pár nádob, ale nebylo jich moc. Většina byla 3. a 4. řádu. Byla tam jen jedna pilulka 5. řádu a měla účinek jen na kultivátory řádu Měsíce. Když tak pomyslel na toho rozložitého muže, kterého Ling Xiao jediným mávnutím ruky poslal do vzduchu, ten se určitě musel spolehnout na takový druh magické pilulky, aby se dostal na řád Měsíce.

You XiaoMo si vysypal magickou pilulku do dlaně, přiblížil si ji k nosu a začichal. Rozhodně nebyla čistá, bylo v ní celkem dost nečistot, jen magická pilulka nízké jakosti. Zrovna když ji chtěl schovat, najednou pomyslel na Ling Xiaa. Pokradmu se po něm podíval a viděl, že seděl u stolu a pil čaj.

You XiaoMo protočil oči a řekl s úmyslem ho potěšit: „Seniore Lingu, chceš tyhle magické pilulky?”

Ling Xiao se na něj podíval a mírně se usmál. „Snažíš se mě odbýt magickými pilulkami nízké jakosti?”

You XiaoMo zahanbeně vložil magické pilulky zpět do magické brašny. „Ne...”

Vlastně trošičku měl takový úmysl. Bylo to tak, že většina magických pilulek, co vyrobil, skončila v Ling Xiaově žaludku. A proto ho tohle napadlo, aby mu dal tyhle magické pilulky nízké jakosti.

Když se You XiaoMo probral magickými bylinami a pilulkami, zvedl pár manuálů na trénink duše. Kromě jedné techniky středního řádu nízké jakosti byly všechny v podstatě nízkého řádu. Nebyly mu nijak k užitku, takže je svázal a hodil do koutku své dimenze. Teď už magické brašny v podstatě nepoužíval. Cokoli vzal, prostě to dal do dimenze, protože to bylo bezpečnější. Magické brašny se daly ukrást nebo kdykoli uzmout, což nebylo bezpečné.

Potom to bylo pár zbraní a kůže a kožešin démonických zvířat a podobně. V magické brašně delikátního muže se daly najít všechny věci, co měly co dělat s kultivátory. Když všechny ty věci sbalil a poslal do své dimenze, na posteli zůstala jenom jedna věc.

You XiaoMo se na tu věc překvapeně podíval a pozvedl obočí. Jednou rukou ji zvedl a rozevřel. Vlastně to byla čtvrtina mapy na pergamenu. Mohla by to být... mapa k pokladu?

You XiaoMovi se najednou zalesklo v očích. Celý vzrušený ležel na posteli a studoval tu mapu. Na ní byly zakreslené topografické rysy, ale jelikož to byla jenom čtvrtina, neviděl celý obrázek.

Zrovna v té chvíli mu hlavu ovinula vrstva temnoty a zakryla světlo.

You XiaoMo zvedl hlavu a spatřil, že to je Ling Xiao. Okamžitě mu dal pergamen před oči a nadšeně, s náznakem očekávání řekl: „Seniore Lingu, podívej se na tohle. Vypadá to jako mapa k pokladu?”

Ling Xiao na to odmítal odpovědět a vzal si tu mapu na pergamenu. Vrhl na křižující se kontury jeden pohled a prostě mu tu pergamenovou mapu hodil zpět do rukou. Sundal si boty, vylezl na postel a s opovržením řekl: „Tohle je evidentně čtvrtina mapy. Proč ses rozhodl, že to je mapa k pokladu? Možná to byla akorát normální mapa. Navíc i kdyby to byla mapa k pokladu, máš jenom jeden kousek. Neříkej mi, že vážně přemýšlíš o tom, že půjdeš hledat další tři díly?”

You XiaoMo frustrovaně trucoval, nedokázal zamítnout pravdu v jeho slovech.

Ve skutečnosti o tom jenom přemýšlel a nebylo to tak, jako kdyby chtěl vážně pátrat po jakémkoli pokladu. Ale pořád měl pocit, že tahle představa byla trochu nerealistická. Pokud by to vážně byla mapa k pokladu, nemohla by přece padnout do rukou kultivátora bez sekty.

„Zítra se pořád musíme vydat na cestu. Jdi spát.” Ling Xiao mu ovinul paže kolem pasu a vtáhl ho do svého náručí a pak je oba přikryl přikrývkou.

Pod přikrývkou byl chvíli klid, než do ní You XiaoMo párkrát kopl. Zároveň se ozval poplašený hlas: „Spát znamená spát. Proč mi sundáváš oblečení...”

„Ach, preferuju... když spíš nahý.”

„...”
--------------------------------------------


Hlavní stránka
Postavy a pojmy


<Předchozí>...<Následující>

Žádné komentáře:

Okomentovat