LMW - kapitola 336

Kapitola 336 – Vesnice Broskvový Květ

Vesnice Broskvový Květ byla nádherné místo obklopené broskvoněmi. Když kolem dubna kvetly, okvětní plátky zaplnily oblohu a tančily na ní. Byl to celoživotní pohled. Tohle přilákalo mnoho turistů, aby si to prohlédli, takže v tuto roční dobu tu bylo nejrušněji.

Kolem listopadu, kdy broskve začaly být velké a šťavnaté, plnily hory vyspělými stromy. Vesničané žili skromně. Když broskve neprodali, dali je jako dárek turistům, a tak se jejich pověst rozšířila široko daleko.

You XiaoMova matka byla kráska, co se narodila v této vesnici Broskvový Květ a byla známá jako Bohyně broskvového květu. Měla spoustu následovníků a nápadníků a také nádherně znějící jméno: Jiang TaoEr.

Jiang TaoEr byla atraktivní a rozkošná. Vyrůstala ve vesnici a nikdy z ní ani na krok nevyšla. Jelikož ji její otec, bývalý starosta vesnice, tak dobře chránil, byla dokonce neposkvrněná.

Ale smutné bylo, že od toho incidentu se na Jiang TaoEr pomalu zapomínalo.

Jednou za čas když se lidé dívali na okvětní plátky, co se vznášely na nebi, vzpomněli si na Bohyni broskvového květu, co tančila pod broskvoněmi.

Ačkoli se na Jiang TaoEr zapomnělo, vesničané nedokázali zapomenout, co se toho roku stalo. Zanechalo to v nich tak trvalý dojem.

Pro You XiaoMoa a Ling Xiaa bylo snadné zjistit, co se stalo před dvaceti lety.

Před 20 lety, když bylo Jiang TaoEr sedmnáct, tedy na vrcholu mládí a ve věku vhodném na vdávání, se její otec zdráhal ji snadno vyslat z domu.

Jiang Haiovi bylo 40, když se jeho malá dcerka narodila. A jelikož jeho žena byla příliš stará, když rodila, upoutalo ji to na lůžko. A netrvalo dlouho a zemřela, zanechala dcerku a otce samotného.

Ačkoli Jiang Hai svou dceru Jiang TaoEr vždycky rozmazloval, nějakým zázrakem ji to nezkazilo, ale každým dnem rostla do krásy a měla i milující povahu. Během roku od jejích šestnácti do sedmnácti se uchazeči o její ruku ke sňatku nezastavili.

Ale Jiang Hai ty nápadníky neustále odmítal, a tak se někteří se špatnými úmysly rozhodli Jiang TaoEr oklamat a vylákat ji z vesnice. A jelikož ona byla tak naivní a zajímala se o vnější svět, nechala se úspěšně oklamat.

Dalo se snadno odhadnout, co se stalo, pokusili se ji znásilnit. Ale jejich plán neuspěl. Někdo přišel a Jiang TaoEr zachránil a legrační bylo, že se do sebe na první pohled zamilovali. Drželi to před Jiang Haiem v tajnosti a když na to přišel, Jiang TaoEr už byla těhotná.

Jiang Hai si pomyslel, že by se rodinné záležitosti měly držet v tajnosti, a také nechtěl své dceři zničit pověst, a tak musel jejich sňatek schválit. Byť neochotně.

Jakmile byli svoji, velmi se milovali a ten muž byl také nadaný. To on ve vesnici Broskvový Květ vystavěl turistický průmysl. Ovšem Jiang Hai jej schválil až mnohem později a teprve pak se k němu choval jako ke svému synovi.

Smutné bylo, že všechno dobré muselo jednou skončit. Když byl You XiaoMovi měsíc, ten muž zmizel. Od té doby o něm nikdo neslyšel a ani ho nikdo neviděl.

Někdo říkal, že ho znavil život ve vesnici Broskvový Květ. Další říkal, že mu bylo určeno něco velkého a že by se s tak titěrnou vesnicí nespokojil, a tak svou manželku a syna opustil.

Také říkali, že si s Jiang TaoEr akorát hrál. Pak ho to znudilo, a tak odešel. A někteří také říkali, že zemřel. Poletovalo tam spoustu zkazek, ale pravdou bylo, že už se nikdy nevrátil.

Jiang TaoEr brzy upadla do deprese a v raném věku dvaceti let – dva roky po tom incidentu – zemřela. Stále byla nádherná jako květina, ale na rozdíl od doby před třemi lety už v sobě měla náznak vyspělého kouzla, a tak na vesničany udělala trvalý dojem.

Starý starosta brzy zemřel žalem, takže se o malého You XiaoMoa starali otec jeho dědečka a strýček jeho matky.

Komediální historka, ale s hořkým koncem.

Každý, kdo si tu historku vyslechl, si akorát bezděky povzdechl.

Kdysi dávno byla pod rozkvetlými broskvoněmi bohyně...

Starý muž, co si k sobě You XiaoMoa vzal, měl za to, že jeho otec zemřel. A to také You XiaoMovi řekl. A tomu také věřilo mnoho vesničanů.

Když to You XiaoMo a Ling Xiao poslouchali, nejčastější verze byla, že ten muž zemřel!

Pokud se na to člověk vyptával ještě víc, starší by rozhodně začali klít, neboť Jiang TaoErina smrt s tím měla přímou spojitost. Jiang TaoEr zanechala na vesničany takový silný pozitivní dojem.

„Vypadá to, že musíme najít mého pradědečka,” řekl You XiaoMo poraženě.

Nakonec to stejně byl nádherný příběh, protože než ten muž beze slova odešel, nijak Jiang TaoEr neublížil.

You XiaoMo si pomyslel, že takový muž, co byl na svou manželku a její rodinu hodný, by ji neopustil. Musel k tomu mít nějaký důvod a ten důvod bylo to, po čem by tu měli pátrat.

Ling Xiao se na něj podíval. „To jsi měl už udělat.”

You XiaoMo si promnul nos a cítil se trochu provinile. Nešel za ním, protože otce svého dědečka nikdy neviděl. Bál se, že takhle zajde za špatnou osobou a že jeho lež vyjde najevo.

Aby nemarnili časem, šli rovnou do domu Jiang TaoErina strýce.

Strýcův dům se dal snadno najít. Když starý starosta zemřel, stal se dalším starostou.

Ve vesnici Broskvový Květ byla stará tradice, kdy každý starosta žil na Broskvovém dvoře. Mohla se tam nastěhovat i jeho rodina, ale jakmile starosta zemřel, museli se vystěhovat. A toto pravidlo nebylo nikdy porušeno.

Snadno se to našlo, za tím pozemkem byly dvě stoleté broskvoně a jenom tyto dvě kvetly celý rok. V tuto část roku broskvoně nekvetly, a tak to bylo ještě nápadnější.

You XiaoMo stál před tím pozemkem a přemýšlel, jak by se toho měl chopit. Nevěděl, že se na něj Ling Xiao díval, byl hluboce zamyšlený.

„XiaoMo?” V té chvíli mu u ucha zabzučel hlas.

You XiaoMo se otočil, aby se podíval, a tehdy si všiml, že tam stál zhruba čtyřicetiletý muž ve středním věku. Zmateně se na něj díval a tvářil se váhavě.

You XiaoMo nevěděl, jak by měl odpovědět, protože tohoto člověka nepoznával.

Strýček jeho matky byl jen o rok starší než Jiang Hai, ale měl mnoho dětí. V porovnání s tím měl Jiang Hai jen pár potomků a dokonce i původní You XiaoMo, co zemřel, byl jeden z těch mladších.

Ve strýcově domě zůstali všichni ve vesnici, tedy kromě dvou synů, co odešli za prací. Ale dokonce i tak měla jeho přímá rodina tucet členů. Jako kdyby dokázal říct, kdo to je.

A tak You XiaoMo musel jméno rozpačitě vypustit a odpověděl: „Ech... jsem to já, jsem zpět.”

Bylo dobře, že ten muž ve středním věku se nad tím nepozastavil, a jakmile si potvrdil, že to byl You XiaoMo, zatvářil se potěšeně. Okamžitě k němu přišel, vzal You XiaoMoa za ruku a vtáhl ho do dvora. Řekl: „Od chvíle, co tě přijali do sekty TianXin, se po tobě pradědečkovi stýskalo. Kdyby viděl, že ses vrátil, vážně by byl šťastný.”

Pradědečkovi, muži, co jej k sobě vzal, už bylo osmdesát nebo tak nějak.

A v tomto věku si na You XiaoMoa stále pamatoval, vážně ho miloval.

You XiaoMo věřil, že když zaujal místo originálního You XiaoMoa, měl povinnost se k jeho příbuzným dobře chovat, neboť vlastně získal jeho tělo. A tak se beze slova stížnosti nechal vtáhnout do dvora. Alespoň to byla dobrá výmluva.

Ling Xiao je nenápadně následoval.

Ještě než úplně vešli dovnitř, bylo slyšet vzrušený hlas muže ve středním věku: „Tati, dědo, pojďte ven, podívejte, kdo za námi přišel.”

Jako první vyběhla žena ve středním věku s impozantním chováním, jako kdyby byla připravená klít a křičet, jen kdyby k tomu dostala šanci. Ale když vzadu spatřila You XiaoMoa, zareagovala stejně jako ten muž ve středním věku. Vběhla zpět dovnitř a vzrušeně hlásila, že přišel.

To byla ale vášnivá rodina!

You XiaoMo cítil, jak se mu orosila záda.

Jakmile byli uvnitř, všichni už vtrhli do obýváku. Na You XiaoMoa zíralo nespočet párů jasných očí.

Zezadu pak přišel Jiang TaoErin strýc a podpíral staršího muže.

Ačkoli ten starší muž vypadal, že mu bylo tak kolem šedesáti, You XiaoMo věděl, že tohle byl jeho pradědeček.

Jakmile se ten starý muž podíval na You XiaoMoa, byl vzrušenější než kdokoli předtím. Přišel k němu a vyhublými pažemi se jemně chopil jeho rukou. Promluvil: „Chlapče, je úžasné, že tě v tomto životě znovu vidím!”

Od chvíle, co sekta TianXin vzala You XiaoMoa pryč, řekli jim, že bylo pravděpodobné, že ho už nikdy víc neuvidí. Pro kultivátory byl čas nejméně cenný. A proto byli tak vzrušení, když You XiaoMoa spatřili.

You XiaoMovi bylo ze začátku mírně nepříjemně, ale pak ho slova starého muže strhla a z jeho třesoucích se rukou k němu doplynula vlna emocí. Tohle byla spřízněnost. A ve svém životě ji cítil jen zřídka, i když byli jeho rodiče naživu.

„Pradědečku, jsem zpět.”

Po těchto slovech se oči starého muže zalily horkými slzami.

Tohle bylo jediné vnouče jeho druhého syna. To, které vychoval. I když se před pár lety zdráhal, jestli ho má poslat do sekty TianXin, věděl, že se You XiaoMovi stýskalo po jeho otci. Jak by mu mohl bránit v pátrání po jeho jediném otci?

„Dobrý chlapče, rychle pojď dovnitř.” Starý muž jej vedl dovnitř.

--------------------------------------------

~ Ling Xiao celou kapitolu akorát následuje a hloubá... co z toho vzejde? ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>