Kapitola 41
Na Ji HanYuovy 12. narozeniny přivedl jeho otec domů cizího chlapce a dívku, vzal je za ruce a řekl mu, že to jsou jeho bratr a sestra a že by se o ně měl starat.
Ji HanYua to omráčilo, ale jeho matka najednou převrhla jeho obrovský narozeninový dort a začala jeho otci intenzivně nadávat.
Řekla: „Ji MingXuane, co si to myslíš? Jen se na sebe podívej, jsi tlustý, padesátiletý, plešatící, špinavý starý chlap, co to vyvádíš s holkou, co je něco přes 20? A dokonce s ní máš děti? Myslíš si, že jsi její pravá láska? Bez podpory mé rodiny Cao bys nic nebyl! Odveď ty dva divoké bastardy pryč, ať už je nevidím!”
Jeho otec zrudl v tváři a nadmul se jako prase. Malý Ji HanYu si myslel, že vypadal směšně, a zasmál se.
Jeho otce to naštvalo, ukázal na něj a vysmíval se: „Ty mizero, proč se směješ? Kdo si k čertu myslíš, že jsi? Nazvala je bastardy, ale ona je také bastard rodiny Cao. Kdybys neměl bohatství rodiny Ji, kdo by tě miloval? Krmím vás, zaopatřuju vás, a přesto se se mnou dohadujete. Vy nevděční mizerové!”
Tehdy ta slova nechápal, ale otiskla se mu hluboko do nitra. A proto ho tak naštvalo, když slyšel, jak Lin ChengZe řekl, že miloval jen jeho peníze. A pak vymyslel ten směšný plán.
Řekl Lin ChengZeovi, že rodina Ji zbankrotovala a že neměl kam jít. Tvářil se velmi sklesle, ale v duchu se smál. Rodina Ji vážně zbankrotovala, všechen majetek, po kterém ty nemanželské děti bažily, vyletěl komínem. Ale na Ji HanYua to nemělo žádný vliv.
Když se jeho matka provdala do rodiny Ji, její dědeček jí dal spoustu hotovosti. Bylo to dost na to, aby si celý život dobře žili. Požádal svou matku o dva miliony a s pomocí svého strýčka postavil továrnu. Zisky měl značné.
Předstíral, že neměl ani vindru, a požádal Lin ChengZea, jestli by mohl bydlet u něj. Doufal, že ho Lin ChengZe vezme pod křídlo. Lin ChengZe souhlasil, ale pak se k němu začal chovat chladně a své přátelství přesměroval na jeho bohaté kamarády. Ji HanYu tomu ze strany přihlížel a v duchu se ušklíbal. Myslel si, že Lin ChengZe se chytil do jeho pasti.
Měl v plánu s ním bydlet pár dní a pak odejít, ale za ty tři krátké dny na něj udělala dojem Fang YouRanova nezištná péče, a tak se rozhodl zůstat. Naschvál se s Fang YouRanem sblížil, vtáhl ho do svého náručí, zatímco Lin ChengZea předhodil svým přátelům a doufal, že se chytí do jeho ničivé pasti.
Lin ChengZe byl z jeho přátel otrávený, dokonce i Ji HanYu si toho všiml, ale stejně dělal všechno, aby se jim zavděčil. Tehdy si Ji HanYu myslel, že Lin ChengZe tak prahl po penězích, že by kvůli nim vydržel úplně všechno. Ale později po tom velkém odhalení se dozvěděl, co bylo skutečným důvodem jeho tolerance – všechno to bylo kvůli němu.
Ji HanYu si myslel, že mu Fang YouRan dal tu nejryzejší lásku. Nevšiml si ale, že Lin ChengZeova láska byla ještě čistější a zoufalejší. Byl jako zuřící plamen. Když někoho miloval, byl ochotný kvůli němu shořet na popel. Když člověka miloval, byl za něj ochotný nabídnout vlastní duši.
To byla pravá láska, po které Ji HanYu vždycky toužil, ale bezděky ji odvrhl.
Vyspal se s Fang YouRanem. A když spatřil, jak se tam najednou objevil Lin ChengZe, ani mu to nebylo líto. Proč okamžitě neprosil, aby mu odpustil? Kdykoli se mu ta scéna ve snech vracela, Ji HanYu se vždycky postavil před sebe sama a pořád dokola si huboval, proklínal se a dokonce se snažil se uškrtit.
Té noci byly po zemi rozházené jasně rudé bankovky, vysmívaly se mu. Ji HanYu v té prázdné místnosti dlouho bez hnutí stál, pak poklekl a jednu po druhé je sebral, až byla celá podlaha čistá. Ty peníze mu v ruce přišly jako rozpálené železo, dlaň měl opařenou, ale nemohl je upustit.
Musel je vrátit. Stokrát se snažil vrátit v naději, že se mu dostane Lin ChengZeova odpuštění.
Vybavil si veškeré Lin ChengZeovo počínání a pochopil, proč stále jednal s jeho přáteli, i když je očividně nenáviděl. Jen chtěl, aby mu pomohli, kdyby se dostal do maléru. Všechno, co dělal, bylo kvůli němu.
Ji HanYu si netroufal představit veškeré ty jeho skryté slzy a zápolení. Netroufal si představit, co si myslel, když si uvědomil, že ho vzal na sexuální drogový večírek.
Fang YouRan mu pomohl ty peníze sebrat a pak se k němu najednou přitiskl. Brečel a pořád dokola se omlouval. Kvůli těm slzám by ho obvykle rozmazloval, ale teď mu z toho bylo akorát na nic. Čeho se v porovnání s Lin ChengZeovým zoufalým úsilím musel Fang YouRan vzdát? Proč na něj vůbec zapůsobil? Jen proto, že svou starost dával víc najevo než Lin ChengZe?
Lin ChengZe byl tak hrdý. Vždycky říkal, že kdo se zamiluje jako první, prohrál. Ji HanYu nechápal, proč to bylo jeho oblíbené rčení. Ale teď to věděl. Když mu tu větu pořád dokola opakoval, potají mu říkal: „Prohrál jsem s tebou.” Ale kvůli své pýše to nedokázal přiznat nahlas, a tak když se ho na to zeptali, prostě řekl, že miloval jeho peníze.
Tak rozpačitá povaha, a přesto tak rozkošná. Ji HanYu se při tom pomyšlení zasmál, a pak začal brečet. Odstrčil od sebe Fang YouRana a zařval na něj, aby odešel. Aby vypadl z jeho a Lin ChengZehova světa.
„Při pohledu na tebe mi je ještě víc zle!” řekl s krví podlitýma očima.
Lin ChengZe pak zmizel a Ji HanYu ho nedokázal nikde najít, a tak se uchýlil k tomu, že dřepěl před Caovými dveřmi v naději, že ho nakonec spatří. V minulosti Cao MoKuna velmi obdivoval a byl mu vděčný, ale teď k němu cítil jenom zášť.
Věděl jsi, že to je můj přítel, tak proč jsi po něm šel?
Cao MoKun mu akorát věnoval výsměšný úsměv a prohlásil, že koupě jeho citů za 300 tisíc byla ta nejúspěšnější investice, co kdy udělal.
Ji HanYu tehdy neměl jak bojovat. Řekl si, že musí zesílit, že musí být mocnější než Cao MoKun, aby se mohl pokusit získat svou lásku zpět.
Ale brzy poté Lin ChengZe naprosto zmizel. Od té doby trpěl Ji HanYu nespavostí. Celé tři měsíce se víc a víc spoléhal na různé léky, aby přežil.
Za tři měsíce mu kamarád poslal jedno video. Co k tomu napsal, bylo velmi záhadné. Zběžně se na to podíval a omráčilo ho to. Sevřel svůj telefon, hamižně zíral na svůdného chlapce na obrazovce. Byl to Lin ChengZe, ten Lin ChengZe, po kterém jeho srdce toužilo. Ten, u kterého litoval, že mu ublížil.
„Tahle reklama je na internetu bomba!” Jeho kamarád mu zavolal. „Sakra, jak to, že jsem si nevšiml, že je Lin ChengZe takové zvíře! Půjčil jsi ho Wang Jieovi, ale mě ne? Co to má znamenat? He?! Ach, jo, když teď o tom přemýšlím, byl to tvůj přítel, že? Takový krasavec, jak jsi ho mohl dát někomu jinému? Jsi až příliš troufalý......”
Ji HanYu nečekal, až skončí, a rozdrtil svůj telefon. V očích se mu zračila nekonečná nenávist.
Jak jsi mohl být takový hlupák? Jak jsi mohl být takový hlupák? Ptal se pořád dokola sám sebe— jak ho mohl tak svolně vydat! Jsi takový hlupák!
Doslechl se, že když si člověk koupil lahvičku Extravagance, získal k tomu Lin ChengZeův promoční plakát. Ji HanYu se toho dne vybodl na vyučování a přihnal se do nejbližšího obchodního centra. U pultu se tísnil dav lidí a všichni křičeli, že chtějí flakónek. Vytlačili ho ven a když se konečně dostal k pultu, prodavačka mu řekla, že měli vyprodáno.
Nedokázal popsat ten pocit paniky, co tehdy zakusil. Měl pocit, že už se Lin ChengZea nebude moct kdy dotknout.
Vypotácel se z obchodního centra a stál před ním jako ve snách. Vzhlédl a na obrovské LED obrazovce zrovna dávali rozhovor s mezinárodním návrhářem Orlandem. Nazval Lin ChengZea svým bohem krásy, darem z nebes. Přirovnal ho ke sklenici nejčistšího, nejlepšího vína. Kvůli jeho vzhledu by andělé spadli z nebe. Pokud ho člověk nemiloval, byl to prostě hřích.
Ta poslední věta Ji HanYuovi zlomila srdce. Kdysi jeho lásku měl, ale přišel na to příliš pozdě.
Když se na obrazovce ukázal Lin ChengZe, mnoho lidí se zastavilo a vzhlédlo, dokonce i pár aut zpomalilo. Nedokázali ve svých očích zatajit překvapení a obdiv.
Ji HanYu se neodvažoval se podívat, jako v tranzu odešel.
Nakonec využil konexe a rezervoval si pár flakónků Extravagance a celý svůj pokoj polepil Lin ChengZeovými plakáty. Bylo to, jako kdyby nikdy neodešel. Od toho dne dokázal zase usnout, ale měl spoustu nočních můr.
Zoufale pracoval, doufal, že co možná nejdřív dožene Cao MoKuna. Začal podnikat a proslavil se, tančilo kolem něj spoustu krásek, ale už v něm nedokázaly podnítit zájem. Pokud člověk jednou měl ten nejvzácnější poklad na světě a pak o něj přišel, mohl kdy přestat doufat, že ho znovu najde?
Lin ChengZe byl nejlepší, nikdo ho nemohl nahradit.
Každý den Ji HanYu vyřídil své pracovní záležitosti a pak se vracel domů celý unavený. Posadil se na pohovku a prázdně zíral na stěnu pokrytou fotkami Lin ChengZea. Jednoho dne ve zprávách dávali, že Cao MoKun měl autonehodu. Dolní půlku těla měl vážně zraněnou a možná zůstane paralyzovaný. Ji HanYu na několik minut ztuhl a pak se mu v srdci vzedmula radost, co nedokázal potlačit.
Cao MoKun byl mimo, to byla příležitost, co potřeboval. Jak se teď Lin ChengZe cítil? Bezmocný? Ne, musel ho co nejdřív vyhledat.
Ji HanYu okamžitě vstal a zabalil si. Celý šatník převrátil vzhůru nohama, aby si našel ten nejlepší oblek. Odvlekl svůj kufr na letiště a koupil si místo v nejrychlejším letu do země F.
Zhruba dvacet minut před nástupem do letadla se na televizi v letištní hale ukázala tisková konference. Objevila se tam Lin ChengZeova úchvatná tvář. Vypadal velmi strhaně, ale oči měl půvabné.
Před veškerými těmi médii se statečně přiznal ke své orientaci, neochvějně se podíval do kamery a řekl: „Cao MoKun je můj milenec. Miluju ho, takže se ho nikdy nevzdám. Doufám, že nám všichni požehnají.”
V té chvíli se Cao MoKun stal tím nejnenáviděnějším mužem na světě. Ji HanYu slyšel, jak náctileté dívky, co seděly před ním, propukly v žalostný pláč. Jeden muž naštvaně kopl do svého kufru a mumlal něco o tom, že je ten rozhovor fingovaný, že to byl apríl apod. Na tomto světě Lin ChengZea šíleně obdivovalo spoustu lidí, ale on miloval jenom jednoho člověka.
Ji HanYu se zasmál a při tom úsměvu slzel. Proč si myslel, že by ho Lin ChengZe potřeboval? Proč si myslel, že by ho přijal jen proto, že byl Cao MoKun v maléru?
Přece jenom to byl Lin ChengZe. Jakmile se do někoho zamiloval, vrhl by se kvůli té osobě do horoucích pekel! Jeho milovaný bude ten nejšťastnější člověk na světě.
Ji HanYu vrátil svou letenku, nějak se dostal zpět domů a padl do postele. Měl sladký sen. Seděl v jídelně vedle Lin ChengZea a pomáhal mu vybrat z jídla zelené papriky. Když viděl, jak nadšeně jedl, rychle mu nalil sklenici teplého mléka. Když dopil, překryl jeho mlékem zvlhlé rty svými. Lin ChengZe mu ovinul paže kolem krku, broskvové oči se mu leskly. Byl tak nádherný, tak svůdný... …
Ji HanYu se vzbudil se sladkým úsměvem, pak se rozhlédl po svém chladném prázdném pokoji a to ho vtáhlo zpět do zoufalé reality. Dva měsíce strávil tím, že Lin ChengZea nenáviděl. Ale teď stráví zbytek života tím, že ho bude milovat.
Vždycky zvažoval, že se přes to přenese, ale každý den se jen hlouběji utápěl v minulosti. Pro Lin ChengZea už byl minulostí, už si šel za svým vlastním štěstím. Ale Ji HanYu byl lapený ve svých vlastních horečnatých vzpomínkách a nikdy nedokázal uniknout.
Lin ChengZeova láska byla jako horoucí plameny, ten oheň spálil Ji HanYuovu duši na popel a zanechal jenom prázdnou skořápku.
----------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat