LMW - kapitola 402

Kapitola 402 – Ponižující jméno

Pohled na to kuře, co tak smutně a pronikavě brečelo, You XiaoMoa omráčil.

Po pár minutách to kuře někdo zvedl. Ten někdo ho bezstarostně hodil PiQiuovi. PiQiu mohl akorát přijmout svůj osud a pomoct kuřeti očistit bláto ze zobáku. Teprve pak to kuře přestalo brečet.

Ling Xiao se po nich panovačně podíval. „Na co tak zíráte? Honem kopejte!”

Těch pět začalo okamžitě jednat.

You XiaoMo si povzdechl. No ano, Ling Xiao měl větší autoritu než on, jejich pán, ale už dávno byl vůči tomuto faktu otupělý.

Kuře se k nim už nepřipojilo. Původně chtěl zůstat na hlavě svého pána. Ale když spatřil ten žlutý jíl, co se pánovi přilepil do vlasů, okamžitě opustil svého pána a vrátil se na hlavu PiQiuovi. Přilípl se k němu tak pevně, jako kdyby s ním chtěl splynout tělem.

Když se do toho dalo pět lidí, rychlost kopání se zvýšila.

Netrvalo dlouho a vedle You XiaoMoa bylo několik tuctů hromádek malých žlutých krystalů. Poté všem řekl, aby přestali.

Kromě čistého a upraveného Ling Xiaa a kuřete se zbytek proměnil na blátivce. Tohle obzvláště platilo o You XiaoMovi, co měl tvář téměř celou pokrytou jílem. Nakonec Ling Xiao všechny zahnal do své dimenze, aby se tam umyli. V jeho dimenzi bylo malé jezero s obyčejnou vodou.

Když vyšli z dimenze, Ling Xiao už vyšel z toho sprašového světa.

Kuře s ním zůstalo celou dobu a spokojeně mu stálo na rameni. Pravděpodobně se vážně chtělo uhnízdit Ling Xiaovi na hlavě, ale netrouflo si.

You XiaoMo nebyl zvyklý vídat to náhle poslušné kuře, protože kdykoli ho viděl, vždycky tropilo rozruch.

SheQiu a ostatní jej také následovali ven. Tentokrát je You XiaoMo nehodlal nechat vrátit se do jeho dimenze. Od teď museli být všichni soběstační.

Mlčenlivý LanQiu najednou řekl: „Pane, když jsme teď vyšli ven, musím si něco zařídit. Můžu na chvilku odejít?”

„Kvůli čemu?” You XiaoMo si nemyslel, že jako první mu odpoví LanQiu.

LanQiu odpověděl: „Chci se vrátit a podívat se na své rodiště.” Zvířata sedmi hříchů existovala jenom na světě TongTian, a tak bylo jeho rodiště tady. Nevrátil se mnoho let a chtěl vědět, jak se daří jeho ostatním šesti bratrům.

Než mohl You XiaoMo odpovědět, kuře najednou vzlétlo.

„Píp, píp!”

You XiaoMo prázdně zamrkal.

Kuře bylo tak nervózní, že začalo létat v kruzích.

Ling Xiao otevřel pusu a prohlásil: „Až půjdeš, vezmi s sebou i tohle kuře.”

You XiaoMo i všichni ostatní na něj zírali. Chceš to kuře opustit, co?

Ling Xiao v klidu vysvětlil: „I jeho rodiště je v XiJingu a každý Starodávný démonický fénix se musí vrátit ke svému klanu, aby obdržel své dědictví. Pokrevní linie tohoto kuřete je velmi čistá. Pokud se vrátí ke klanu Démonických fénixů, možná ho v budoucnu přijmou do Údolí démonických fénixů.”

Tohle kuře... tohle kuře očividně patřilo k Démonickým fénixům.

You XiaoMo měl pusu dokořán.

Ling Xiao to zlehka okomentoval: „Je tvoje smluvené démonické zvíře.”

You XiaoMo okamžitě pochopil, co tím myslel, a podíval se ještě víc nevěřícně. To kuře bylo jeho smluveným démonickým zvířetem. Pokud by v budoucnu zdědil Údolí démonických fénixů, v podstatě se to rovnalo tomu, že by měl v kapse celé Údolí.

No ano, Ling Xiao byl jediný, kdo dokázal vymyslet tak zlovolný a vizionářský nápad.

Kuře mělo s You XiaoMoem smluvený vztah, takže i když se ti dva odloučí, stejně v mysli navzájem cítili existenci toho druhého a auru. Nejenom že to vytvářelo pocit známosti, ale také to vztah sbližovalo.

Kuře zrovna teď tak horečnatě pípalo, protože se toužilo vrátit do Údolí démonických fénixů. Ačkoli se narodilo nedávno, mezi Démonickými fénixy bylo vrozené spojení. Cítilo, že ho Údolí démonických fénixů lákalo zpět.

XiJing byl svět obydlený démonickými zvířaty jako Čtyři božská císařská zvířata, Zvířata sedmi hříchů, Yin Geův otec, Král devítihlavých hadů a další supersíly. Každý z nich přebýval v XiJing.

Tohle ho vlastně napadlo dávno předtím, než se dozvěděl o rase toho kuřete. Poté, co dorazili na svět TongTian, mu ten nápad tanul na mysl znovu a znovu. Ale opakovaně to odkládal, protože to kuře nebylo dostatečně silné a oni ho prozatím nemohli doprovodit do Údolí démonických fénixů.

Teprve když LanQiu zmínil svůj úmysl vrátit se do své domoviny v XiJingu, měl pocit, že to byla příležitost.

Ačkoli to kuře stále nebylo dost silné, pokud ho LanQiu doprovodí do XiJingu, lidé z Údolí démonických fénixů ho přirozeně dokážou najít.

LanQiu bez dalších otázek souhlasil. Toto byla dobrá příležitost, jak si získat laskavost od Údolí démonických fénixů.

A tak se takto rozhodlo o konečném cíli kuřete.

„Než se vrátí, dám tomu kuřeti jméno. Nemůžeme mu pořád říkat kuře nebo pískle, ne? Přece jen je to Starodávný démonický fénix. To by bylo až příliš ponižující,” vložil se do toho You XiaoMo najednou.

Jakmile řekl tohle, všichni až na to nevědomé kuře se na You XiaoMoa podívali.

Všichni se tvářili jinak, ale všichni vyjadřovali to samé – tím myslíš, že jmenovat se SheQiu (HeiQiu, MaoQiu, PiQiu, LanQiu) není ponižující, co?

To jejich ticho sloužilo jako zástěrka a kuře radostí pípalo. Už dlouho mělo pocit, že toto jméno „Kuře” bylo naprosto nepříslušné a chtělo ho hned změnit. Bohužel neumělo mluvit a když mluvilo po ptačím, ostatní ho naprosto ignorovali.

You XiaoMo předstíral, že jejich výrazy neviděl, a usmál se. „Jen se na něj podívejte, je velmi šťastné.”

Všichni protočili očima. Když pomysleli na to, jak se ze začátku bezděky nechali takto oklamat, mohli akorát nenávistně litovat svého počínání.

„Píp?” Kuřeti přišlo, že ta atmosféra nebyla úplně správná.

You XiaoMo se okamžitě zeptal Ling Xiaa: „Co myslíš, jaké jméno je dobré?”

Kuře se okamžitě podívalo na Ling Xiaa s nesrovnatelným očekáváním.

Ling Xiao lhostejně vyplivl dvě slova: „Hun Qiu.” (Pozn.: V doslovném překladu mizera...)

You XiaoMo: „...”

Kuře: „...”

Vnitřní hlas SheQiua a ostatních čtyř: „Pane, mýlili jsme se. Vážně jsi nejlaskavější!”

V této chvíli byli nesrovnatelně vděční, že je na začátku nepojmenoval šéf Ling Xiao. Kdyby měli takové jméno, za celý život už by si netroufli vyjít z domu.

Ling Xiao znovu řekl: „Tato záležitost je vyřešená, pojďme si promluvit o důležitých věcech...”

Všichni se okamžitě zatvářili vážně.

…

Hluboko v podzemním paláci stála uprostřed prosté a neopracované místnosti starodávná kamenná plošina, co byla vysoká půl metru. Na té kamenné plošině v tichosti ležel kámen, co byl velký jeden metr. Povrch toho kamene byl prosycený černou, rudou a zlatou. Z těch zářivých světel a jasných barev sálalo silné kolísání duchovní moci.

V mžiku zvenčí někdo náhle otevřel dveře do této kamenné místnosti. Dovnitř vešli dva lidé, jeden starý a jeden mladý muž. Udivující bylo, že to byl You Ming a You QingShan. Nebylo známo, proč byli jediní, kdo se sem dostal ze všech těch lidí, co vstoupili do podzemního paláce.

„Starý Mingu, jsi si jistý, že to je tady?” You QingShan se porozhlédl po kamenné místnosti a spatřil jenom kámen na té kamenné plošině. Nic jiného tu nebylo, a tak si nemohl pomoct a pochyboval.

„Neměl bych se mýlit.” You Ming si vlastně také nebyl moc jistý. Zvláště poté, co spatřil tuto nesmírně prostou a neopracovanou kamennou místnost. Prostě tu neviděl ani stín Kovopolykacího zvířete.

You QingShan přišel ke kamenné plošině a jak zíral na kámen na ní, mračil se. „Starý Mingu, pojď se na to podívat. Je v tomto kameni něco divného?”

You Ming rychle přišel blíž. Jelikož byl ten kámen tmavý, neviděl jasně. Ale při jeho silném zraku viděl nejasný stín. Zorničky se mu najednou zúžily a deset sekund bez mrkání zíral na ten stín. Pak vykoktal: „J-je to Kovopolykací zvíře! Není o tom pochyb! Uvnitř je Kovopolykací zvíře.”

Na You QingShanově tváři se najednou objevil náznak extáze. Celý byl tak vzrušený, že se užuž chtěl vrhnout k tomu kameni, aby se na něj lépe podíval. Ale ten kámen najednou hlasitě pukl.

You QingShan bez okolků okamžitě odskočil vzad. Ale byl o krok pomalejší. Kovopolykací zvíře se v mžiku prolomilo ze svých pout. Vystřelilo zevnitř jako blesk a přímo narazilo You QingShanovi do hrudi. V mžiku vytryskla krev. Jen co ho Kovopolykací zvíře zranilo, prchlo z kamenné místnosti.

„O mě se neboj, pronásleduj ho.”

You Ming mu chtěl to zranění prohlédnout, ale jen co tohle zaslechl, neváhal a jal se pronásledovat Kovopolykací zvíře. Vyběhl z kamenné místnosti.

You QingShan si otřel krev z úst a v očích mu problýskl náznak krutosti a zlovůle. Naštěstí se na tohle připravil a pokryl svá životně nejdůležitější místa vrstvou ochrany. Jinak by teď neplival krev, ale byl velmi vážně zraněný.

You QingShan chvíli přemýšlel o svém štěstí a pak okamžitě začal pátrat po stopách, co mu stranou zanechal You Ming. A následoval jej.

Kovopolykací zvíře bylo jako kluzký úhoř. Ačkoli nebylo tak silné jako You Ming, bylo nesmírně rychlé. Zdálo se, že bylo schopné předvídat, kdy ho You Ming bude pronásledovat, a odešlo tedy v předstihu. Vedlo tak You Minga v kruzích po podzemním paláci. Nakonec ho odhalili nějací lidé, co se vydali v jeho stopách.

„Kovopolykací zvíře, našel jsem Kovopolykací zvíře!”

Lidé, co spatřili Kovopolykací zvíře, byli jako v extázi. A jeden dokonce začal nahlas křičet. V důsledku čehož to přilákalo ještě víc lidí.

„Mizero!” proklínal You Ming s temnou tváří. Chtěl si to Kovopolykací zvíře potají podmanit. Takhle se vlastně všichni dozvěděli, kde je, všechno šlo tak lehce!

Čím víc lidí o zvířeti vědělo, tím to pro něj bylo nepříznivější. Určitě sem přispěchají lidé z aliance Cang a nebude jim to trvat dlouho. A tehdy budou jeho šance ještě nižší. Musel se Kovopolykacího zvířete zmocnit, než sem dorazí.

Ten člověk, co zrovna teď nahlas rozhlásil polohu Kovopolykacího zvířete, počkal, až You Ming zmizel a pak se jeho směrem najednou ušklíbl.

Chtěl sis to Kovopolykací zvíře nechat jen pro sebe? Dál sni!

Pokud ho tento pán nezíská, pak ho nezíská ani nikdo z klanu Rumělkové krve.
--------------------------------------------

~ Chudinka Kuře, teď je z něj navždy Mizera! ~

~ Tak jako bylo mi to divné, ale nenapadlo mě, že mám v jednom souboru 2 knihy. Takže už jsme docela dlouho v 6. knize a pomalu se suneme ke konci, ha! Takže možná ještě během dneška se můžete těšit na zkompletovanou 5. knihu. ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>