Jablko Pokušení: LMW - kapitola 401

Kapitola 401 – To podlézavé kuře

Ling Xiao si založil paže na hrudi a podíval se na You XiaoMoa se zdviženým obočím. „To si představuješ, že jsi ještěrka?”

You XiaoMo jeho výsměch ignoroval a pokynul mu, aby přišel blíž. „Předstírej, že sem jdeš, jako kdyby se nic nedělo. Musím ti říct něco důležitého.”

Ling Xiao udělal, jak mu bylo řečeno. Ale místo hraní, jako že se nic nedělo, k němu přišel, jako kdyby měl nějaké poslání. „Vysyp to. Na co si tu hraješ?”

„Zjistil jsem, že by tu mohl být tajný mechanismus,” zašeptal You XiaoMo.

„Vážně? Ukaž.” Ling Xiao odloupl You XiaoMoa od zdi, ke které se tělem tiskl. A opravdu, viděl na stěně jemnou trhlinku, co nebyla ani centimetr široká a 20 centimetrů dlouhá a co tvořila čtverec.

„Mám podezření, že by to mohl být mechanismus. Možná že když to stiskneš, objeví se dveře nebo tak něco.” Předtím měl You XiaoMo pocit, že na takovém velkém místě musí být nějaký tajný mechanismus. A pokud ne, rozhodně by to nedostálo svému jménu podzemního paláce. A tak to tady ohmatal a vážně ho našel.

„Zkus to,” řekl Ling Xiao.

You XiaoMo si nadšeně zamnul ruce, byl celý žhavý to zkusit.

„Takže mačkám.” Užuž k tomu natáhl ruce.

Ling Xiao chtěl užuž něco říct, ale You XiaoMo už to stiskl.

A pak... nebylo žádné pak.

V té chvíli ženská kultivátorka vpředu najednou trhla hlavou dozadu, ohlédla se. Když spatřila to prázdné místo za sebou, vydala ze sebe zmatený zvuk.

Muž vedle ní to zaslechl a otočil na ni hlavu. Zeptal se: „Juniorko, co se děje?”

„Seniore, myslím, že jsem zezadu něco slyšela. A myslím, že jsem tam zrovna teď viděla dva lidi. Když jsem se otočila, zmizeli.” Kultivátorka si myslela, že ji šálil zrak, ale taky měla pocit, že to tak nebylo. Vážně se zdálo, že něco slyšela.

„Možná to jsou jen dva podivíni. Tentokrát do podzemního paláce vstoupilo mnoho excentrických lidí. Prostě je ignoruj. Musíme se starat jen sami o sebe.” Ten muž se uchechtl.

„Aaaaaa!!!”

V černočerném tunelu se mísil pronikavý jekot se zvukem dření, v tom úzkém prostoru to bylo několikanásobně zesílené.

You XiaoMo se pevně tiskl k Ling Xiaovi, ale tělo mu kvůli setrvačnosti neustále klouzalo dolů. Tahle zatracenost! Nemyslel si, že to je vážně tajný mechanismus. Poté, co ten mechanismus aktivoval, objevil se dlouhý, točitý tunel. Nevěděli, kam vedl. Věděli akorát to, že teď neustále klouzali dolů.

Ling Xiao se přetočil a ovinul paže You XiaoMovi kolem pasu. Když se ujistil, že nebyli v žádném okamžitém nebezpečí, dal si na čas a prohlédl si ten svažující se tunel. Byl zhruba metr široký a byla tu naprostá tma. Pak ohmatal povrch toho tunelu. Byl kluzký a také ledově chladný, jako kdyby byl vyrobený z nějakého kovu.

Po téměř dvaceti minutách klouzání se před nimi objevil náznak světla.

Bylo to jako světlo na konci tunelu.

You XiaoMo si toho také všiml a bojácně se zeptal: „Na konci tunelu nejsou bodce, že ne?”

„Skvělé. Náhodou to ukojí tvůj hlad po tajných mechanismech,” odpověděl Ling Xiao.

You XiaoMo se rozhodl, že ho bude ignorovat, a ještě pevněji objal Ling Xiaa kolem krku. Zdrcující síla jeho paží přímo Ling Xiaovi říkala: „Pokud zemřu, taky umřeš.”

Ling Xiao zabručel.

„Aa!” Když se ti dva dostali na konec tunelu a spadli dolů, You XiaoMo ze sebe vydal další pronikavý skřek. I když už se připravil na náraz, když se vykutáleli ven, stejně ho to od Ling Xiaa odhodilo.

You XiaoMo horečnatě mával ve vzduchu pažemi a vytvářel všemožné divné pózy, zatímco zahlížel na Ling Xiaa nedaleko, co z toho měl škodolibou radost.

Ling Xiaa to velmi pobavilo. Šel ho chytit, až když ho znavilo koukat, jak sebou You XiaoMo hází.

Mezitím You Ming a ostatní konečně došli k závěru. Brány paláce nebyly podle jejich odhadu jen obyčejně těžké, ale rozhodně přesáhly hmotnost stovek milionů tun. Nemohli je otevřít výbuchem, neboť by to mohlo způsobit, že se palác zbortí. A tak se mohli spolehnout jen na supersíly, že něco udělají.

Ale byl v tom problém.

Nebylo tu mnoho, kteří by se dali považovat za skutečnou supersílu. A You Ming a jeho skupina neměli v úmyslu být štěstíčko pro ostatní. Kromě klanu Rumělkové krve a pár dalších velkých sil tu bylo mnoho dalších.

Kvůli tomu se dohadovali a nakonec se usnesli, že každá větší síla vyšle dvě supersíly. Co se týkalo kultivátorů, co nepatřili k žádné frakci, také museli vybrat 20 zástupců. Koho pošlou, bylo na nich.

You Ming se podíval na ten hlučný dav a najednou se zamračil.

You QingShan, co stál vedle něj, vyjádřil své myšlenky nahlas: „Zdá se, že tu ti dva nejsou.”

„Žádné zdá se, nejsou tu,” řekl You Ming. Původně chtěl využít této šance a otestovat Ling Xiaovu moc, ale pokud tu samotný ten muž nebyl, nemohl nic dělat.

You Ming si původně myslel, že se tu rozhodně objeví, ale teď je tu nikde neviděl. Začínal mít své podezření. Neříkejte mi, že to nebyli oni, kdo té noci spáchali tu vraždu a žhářství?

Zanedlouho poté skupina kultivátorů bez frakce vybrala svých 20 zástupců.

Se soustředěným úsilím všech přítomných pevně zavřená palácová vrata vyloudila těžké burácení. Za intenzivních pohledů všech se mezera mezi veřejemi víc a víc rozšiřovala. Když se ta mezera rozšířila dost na to, aby mohl projít jeden člověk, země se začala chvět a bylo slyšet nepatrný zvuk chřestění řetězů. Trvalo to asi deset sekund a pak lidé, co tlačili do dveří, naráz odskočili stranou.

Vypadalo to, jako kdyby brána spustila nějaký mechanismus, neboť se automaticky otevřela. A jim do očí padl pohled za ní.

…

You XiaoMo dopadl zadnicí na zem. Ani kousek těla neměl čistý.

Tohle nebylo poprvé, kdy spadl. Kdykoli spadl, ani jednou neměl takovou smůlu. Vždycky si myslel, že na konci toho svažujícího se tunelu na něj bude čekat nějaká výborná nebo zdobená infrastruktura, ale dostalo se mu podzemního světa ze žluté hlíny. Všude bylo žluté bláto, kvůli čemuž neustále padal.

„Kdy se odtud dostaneme?” sténal You XiaoMo, zatímco si nabral do dlaně bláto a silou ho hodil dopředu. Z ruky mu vyletěl jenom kousíček, zatímco většina se mu k ruce přilepila. Tohle bylo to, co nenáviděl ze všeho nejvíc. Nevěděl, co to bylo za bláto, ale bylo obzvláště lepkavé. Musel se pokaždé omýt.

Ling Xiao setřásl ze své róby lepkavé bláto a řekl: „Jen to ještě chvíli vydrž. Měli bychom být blízko východu.”

V té chvíli se You XiaoMo zmateně zeptal: „Och, co je tohle?”

Ling Xiao se po něm úkosem podíval. Nejenom že se You XiaoMo nezbavil toho bláta, co měl na rukou, ale teď si klekl a začal hrabat díru. Zanedlouho se mu v rukách objevil žlutý krystal.

Ten krystal byl zahrabaný v blátě a nebyl téměř vidět. Byl velký asi jako nehet a kdyby ho takhle náhodou neobjevil, pravděpodobně by nevěděli, že v blátě ležely takové věci.

Intuice You XiaoMovi říkala, že to bylo něco dobrého. Uschoval si ten krystal a pak se znovu pustil do hrabání. Nakonec vážně vykopal další krystal podobné velikosti.

Ling Xiao si ten žlutý krystal vzal a studoval ho. Našel v něm pár třpytivých zlatých míst.

You XiaoMo zvedl hlavu a zeptal se: „Víš, co to je?”

„Tvůj muž není multifunkční.”

You XiaoMo semkl rty a ignoroval ho. Pokud o tom krystalu nic nevěděl, tak ať na to zapomene. Každopádně záleželo jen na tom, že si myslel, že to bylo něco dobrého. Čím více dobrých věcí, tím lépe. A i kdyby to nebylo nic dobrého, bylo to třpytivé a vypadalo to pěkně. SheQiuovi a ostatním by se to mělo líbit.

Jak You XiaoMo pomyslel na SheQiua, rozzářily se mu oči. Od chvíle, co přišli na svět TongTian, povolal jenom CatQiua. Hlavním důvodem bylo, že se během té doby dělo až příliš mnoho věcí. Teď byla dobrá chvíle je zavolat, aby mu pomohli najít žluté krystaly.

Na tom kdysi prázdném místě teď bylo pět lidí a jedno zvíře, jen co na to You XiaoMo pomyslel. To zvíře bylo to malé kuře, co se ještě nenaučilo, jak na sebe vzít lidskou podobu.

Když You XiaoMo spatřil to malé kuře, uvědomil si, že ho omylem vypustil. Zrovna když ho chtěl strčit zpět do dimenze, bylo to, jako kdyby mu to malé kuře přečetlo myšlenky a rychle zamávalo křídly PiQiuovi na hlavu. Svýma dvěma nožkami se veškerou silou držel PiQiuových už tak sporých vlasů. Zároveň roztáhlo křídla a štěbetalo na You XiaoMoa se vzdorným výrazem, co říkal: „Rozhodně nejdu zpět.”

You XiaoMo téměř vybuchl smíchy, ale také ho to celkem zmátlo. Proč si vybralo PiQiua?

Velmi brzy se mu dostalo odpovědi na tuto otázku. Zdálo se, že SheQiu a ostatní byli zvyklí toto vídat, jako kdyby to nebylo poprvé, co se takové scény stali svědky. Vypadalo to, že dokonce i to malé kuře vědělo, jak si vybrat slabého jedince. You XiaoMo byl kdysi také snadným cílem k šikaně.

„Pane, co od nás potřebuješ?” Jediná přítomná žena MaoQiu sklonila hlavu a podívala se na žluté bláto, co se jí rychle nalepilo na oděv, a nepatrně se zamračila. Byla trochu posedlá čistotou.

You XiaoMo si nevšiml těch opovržlivých pohledů, co mu jeho smluvená zvířata věnovala, a ukázal jim žluté krystaly, co měl v ruce. „Pomozte mi vykopat tohle.”

Zvířata se na sebe navzájem podívala, ale nikdo se neměl k činu.

Místo toho jako první zareagovalo to malé kuře na PiQiuově hlavě. Drápky se konečně pustil PiQiuových vlasů a zamával svými holými křídly. Dal si na čas, než přistál před You XiaoMoem. Pak intenzivně zíral na žlutý krystal, co vykukoval z hlíny. Zhruba za deset sekund se odhodlal a namířil svým ostrým zobákem přesně na krystal. Sebral ten krystal zobákem a pak ho rychle vytáhl z lepkavé hlíny.

To malé kuře se brzy nadmulo pýchou. Se žlutým krystalem v zobáku přiletělo k You XiaoMovi, aby si připsalo zásluhy za svou práci.

You XiaoMo na to neměl co říct. Jasně to byl on, kdo ten krystal vykopal a položil na zem. A toho kuře ho vlastně vzalo a chtělo mu jím podlézat! You XiaoMo na to kuře chvíli shlížel a nakonec natáhl ruku, aby si ten krystal vzal z jeho zobáku. Ale v důsledku jeho ledabylosti se ta lepkavá hlína z jeho ruky přilepila malému kuřeti na zobák.

Malé kuře ztuhlo. Za chviličku vzduch prořízl pronikavý zvuk.

Píp! Píp!

--------------------------------------------

~ YXM znovu něco objevil! Co se stane příště? ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy