FOD - kapitola 79

Kapitola 79

Po focení se soutěžící se ztrhanými tvářemi vrátili do vily. Byly tam jenom čtyři koupelny, ale patnáct lidí, co je chtělo použít. Přirozeně došlo k roztržkám, ale bez ohledu na to, jak se hádali, Romea vždycky vykázali na poslední místo.

Nejhoršími delikventy byli Hayden a Emily, ti dva použili koupelnu společně a vyšli až po téměř dvou hodinách, tvářili se velmi spokojeně. Ostatní soutěžící také následovali jejich příkladu, naložili se do vany, na jak dlouho se jim chtělo, naprosto ignorovali pocity ostatních. A tak když konečně přišla řada na Zhou YunShenga, bylo už jedenáct večer a produkční měli za nějakých 10 minut vypnout vodu.

Zhou YunSheng se spěšně vykoupal a pak se s vlhkými vlasy zavrtal do své přikrývky. Ale kvůli zvukům Haydenova a Emilina milování z vedlejší místnosti nemohl spát. Ti dva se váleli v peřinách bez ohledu na kameramany a reakce ostatních soutěžících.

Dva mužští soutěžící v Zhou YunShengově pokoji to poslouchali a dělali oplzlé vtípky a pak začali hodnotit vzhled ženských soutěžících. Zhou YunSheng se převaloval a otáčel a nakonec si nemohl pomoct a v hněvu zabušil na stěnu.

Zdálo se, že na druhém konci vycítili, od koho ten protest přišel, a tak akorát pokračovali. Sloupky postele narážely do stěn, buch buch buch. Taková otrava.

Zhou YunSheng si shrnul vlasy z čela a vyšel z místnosti. Šel do kuchyně v přízemí, z lednice si vytáhl láhev minerální vody a nabídl ji kameramanovi. „Chceš jednu?”

Kameraman mlčky zakroutil hlavou.

Zhou YunSheng si otevřel vodu a pil, chladná tekutina zchladila jeho vnitřní zuřivost a své modré oči teď měl klidné jako moře. Chvíli se opíral o lednici, letmo se podíval na hodiny – do vypnutí světel zbývala ještě půl hodina – a on se pomalu vydal k zpovědní místnosti.

Ta takzvaná zpovědní místnost byla místnost, kde soutěžící mohli v soukromí vyjádřit své pocity. Taková video verze deníku. Editor pak tyto pocity z deníky vzal a vložil je do šou na strategických místech.

Zhou YunSheng vešel dovnitř, posadil se na židli a chvíli zůstal zticha. Své velké broskvové oči měl jasné slzami. Tvářil se omráčeně, stále vlhké vlasy se mu lepily k čelu a tvářím, takže vypadal jako malé, smutné zvířátko.

Když nemluvil, byl roztomilejší než anděl. Vykřikl v duchu kameraman.

Všechny kamery ve vile byly propojené s monitory ve štábní místnosti a když štáb sledoval obrazovku, mohl rychle uchopit dynamiku všech soutěžících a sledovat zajímavé klipy, vystřihovat nudné střípky a vytvořit skvělou epizodu. Ačkoli to byl předem nahraný program, aby tomu dodali pocit živého vysílání, štáb editoval rychle a sledoval velké kusy nahrávek k vysílání, takže se každá epizoda dala nazvat závodem s časem.

V celém tom procesu museli akorát vzorek ukázat produkčnímu, nebylo třeba, aby to tři uvaděči moderovali. Ve finální analýze byli tři sudí jen herci, které pozvali do šou. Ale také hráli vedlejší roli a dohlíželi na výkon všech soutěžících.

Produkční tým měl momentálně nejvíc napilno, shromažďoval zlaté hřeby dnešního natáčení. A tak když Zhou YunSheng vešel do zpovědní místnosti, vedoucí štábu jej okamžitě našel a měl předtuchu, že to bude velmi úžasný vnitřní monolog.

Co bylo neskrývaným účelem deníku? Přece stěžování. Nyní už každý soutěžící osočil ve zpovědní místnosti ostatní. Všichni až na Romea. Ten chlapec mluvil jako dlaždič, ale ve skutečnosti byl trochu excentrický a uzavřený do sebe. Byl velmi neochotný zůstat s kamerou o samotě.

Co řekne? Bude proklínat Haydena a Emily? To doufám. Čím bude jedovatější, tím lépe a náš program pak bude mít nejvyšší sledovanost. Vedoucí štábu byl celkem posedlý hodnocením.

Najednou někdo otevřel dveře do kanceláře. Ze všech editorů a kameramanů spadla ospalost a uctivě tu návštěvu pozdravili. Byl to produkční tohoto programu, Gustav Acheson. A následovala jej nádherná a elegantní žena ve středním věku.

„Šéfe, paní Brownová, dobrý večer.” Vedoucí týmu se rychle postavil a potřásl si s nimi rukou.

Ti dva byli velká zvířata v módních kruzích. Achesonova rodina už minulé století vytvořila světově uznávanou módní značku a úspěšně rozšířili svou působnost do realit, financí, zábavního i jiných průmyslů. Gustav byl vůdce klanu a nejenom že seděl na miliardách dolarů, ale také byl jedním z nejlepších světových top modelů.

Byl většinovým akcionářem televize ABC a tento program byl jeho výplod. A spolu s ním tu byla paní Brownová, matka Haydena Browna. Jednou to byla nejlépe placená supermodelka.

Vedoucí týmu jejich návštěvu očekával.

A opravdu, paní Brownová se mračila v hlubokém rozčarování. „Slyšela jsem, že Haydena znovu ponížili a že ho dokonce vyděsili? Chci vědět, kdo to vyprovokoval.”

„Madam, je to jen drama náctiletých, nebylo to vážné ponížení.” Vedoucí štábu zápolil, aby Romea bránil. Měl pocit, že Romeovy agresivní poznámky a chování bylo velkým lákadlem programu. Ale paní Brownová přivedla dokonce i šéfa. Viděl, že se blížilo Romeovo vyřazení.

Když jim ukázal Romea, ti dva se podívali na monitor a oba je to omráčilo.

Ten mladý muž tam seděl jako omráčený, oči měl velké a kulaté. Obrátil své vlhké modré oči na kameru, odhalil tak křišťálově jasné slzy, co tvrdohlavě odmítaly skanout. „Vzpomínám si na to, když jsem poprvé spatřil Haydena. Stál na schodech přede mnou a natáhl ruku k mému kufru. Řekl: Hej, vidím, že potřebuješ pomoc. Za ním byla vila podobná zámku, tmavě modrá obloha a zlaté slunce, co mu kolem hlavy vykreslovalo svatozář. Byl tak okouzlující jako nějaké božstvo. Dlaně jsem měl napjaté a zpocené a svaly tuhé jako kámen. Naprosto jsem zapomněl zareagovat. Musel si myslet, že jsem chladný, a tak pokrčil rameny a odešel.”

Řekl to, zatímco si zíral na dlaně, podle všeho se snažil si ten pocit znovu vybavit.

Tak vřelá chvála, nepůsobil jako ten slavný démon nenávisti, co? Paní Brownovou to omráčilo. Myslela si, že ten chlapec bude před kamerou jejího syna proklínat.

Gustav upřeně zíral na obrazovku, jeho temné oči byly nejisté.

Vedoucí štábu byl profesionál, chytře pustil videa, když se soutěžící shromáždili před vilou a našel scénu, co Romeo popisoval. Hayden mu řekl, že mu pomůže se zavazadlem, spatřil jeho lhostejný pohled, pokrčil rameny a odešel. Kde byla jaká lhostejnost? Tohle byla sotva zřetelná láska, ha!

Zatímco měl vedoucí štábu pocit, že jeho popis působil trochu abnormálně, pravda se blížila.

Mladý muž si pěstí promnul koutky očí a slzy mu konečně skanuly po tváři. Hlas pomalu začínal mít zdušený. „Chci být Haydenovým nejlepším kamarádem, ale nechci se spálit, pokud se až příliš přiblížím. Když mě ignoruje, když projevuje náklonnost Emily, jsem tak smutný, jako kdyby mi do srdce zajížděl nůž. Aby si mě všiml, můžu použít akorát to zatracené klení. Jsem takový hlupák. Ale nedokážu přestat. Budu radši, když si bude myslet, že jsem otrava, kretén, než abych ho jednou slyšel říct: Hele, Romeo, copak nevidíš, že jsem chlap? Buzíku, dělá se mi z tebe špatně.”

To se přiznával ke své orientaci? Přiznání? Všechny ve štábu to omráčilo.

Jak Gustav, tak paní Brownová se zatvářili nepochopitelně. I když byla země A jednou z nejotevřenějších zemí na světě, homosexualita nebyla nijak vysoce přijímaná. Homosexuál se střetával s velkým nátlakem ve všech aspektech svého života i práce. Někteří lidé se rozhodli tomu statečně čelit, někteří se rozhodli to celý život skrývat. Ale v srdcích trpěli utrpením, s kterým normální lidé nedokázali soucítit.

Gustav a paní Brownová byli bohužel lidé, co se rozhodli skrývat v davu. Neměli odvahu čelit sami sobě, a tak chápali tu bolest, když se člověk zamiloval do osoby, kterou neměl milovat. Tu bolest a zoufalství, když toužili být tomu člověku nablízku, a přesto k tomu neměli odvahu. Aby si jich ta osoba byť jen trochu všimla, byli ochotní udělat i ty nejnelogičtější věci.

Nikdo jiný neznal takovou spletitou a hořkou lásku lépe než oni.

Náctiletý si všiml svých slz a honem sklonil hlavu, aby skryl tvář. Zašeptal: „Promiň, Haydene. Nechtěl jsem ti ublížit. Vím, že jsi statečný, nejsi v plenkách. Jen potřebuješ trochu motivace a dokážeš překonat všechny obtíže na světě. A měl jsem pravdu, vážně jsi to dokázal, jsem tak šťastný... Ale možná, možná bych tu už neměl zůstávat. Každý den... se víc a víc bojím, bojím se tebe... bojím se sám sebe...”

Zadusilo ho to, nedokázal pokračovat, zkroutil se na stoličce a v tichosti vzlykal. Seděl tam tak dlouho, než vstal a promnul si zarudlé oči.

Vlasy mu uschly do rozčepýřeného hnízda a oči a nos měl rudé jako rajče. Vypadal uboze a rozkošně zároveň. Kameraman, co měl na starost jeho natáčení, musel vynaložit mocné sebeovládání, aby k němu nepřišel a neobjal ho.

V kanceláři teď štáb přehrál dnešní video, jak Romeo pokořil Haydena a jak se Romeo přesto usmíval, když se Hayden vrátil zpět do vzduchu. Byl to zářivý úsměv. Měl z Haydena vážně radost, ale když spatřil, že ho kameraman natáčí, nasadil chladný a opovržlivý výraz.

Měl nepříjemnou povahu, ale tak nepříjemně roztomilou. Všichni cítili, jak je to zahřálo u srdce, zdálo se, že jim nitro tálo.

Gustav si přetřel hrdlo, co jej svrbělo, předstíral, že si upravoval kravatu. Miloval chlupatou rozkošnost a žalostný vzhled toho mladíka mu připomněl jeho skotskou klapouchou kočku, Rooneyho. Kdyby byl teď vedle toho mladíka, vzal by ho do náručí a konejšivě by ho políbil, ujistil by ho, že byl tak roztomilý a že si zasloužil nejlepší lásku na světě.

„Paní Brownová, pořád trváte na svém původním rozhodnutí?” Když konečně potlačil to nesnesitelné svrbění v srdci, podíval se po starší ženě.

„Ale ne,” řekla paní Brownová, potřásla hlavou a zamávala. „Nechte toho chlapce být, je tak hodný. Mýlila jsem se v něm.” O těžkostech homosexuality toho věděla víc než kdokoli jiný. Ten mladík se statečně přiznal ke své orientaci před tolika diváky. Kvůli té jeho kuráži byla celá zahanbená.

Náctiletý na obrazovce otevřel zpovědní místnost a vyšel ven a pak ze sebe vyrazil překvapený výkřik.

„Ivano, ty, jak dlouho už tady jsi?” Mladý muž ustoupil, své velké modré oči měl plné strachu.

Všichni ve štábu zadrželi dech, čekali, co se stane dál.

„Viděla jsem, že nejsi v posteli, a tak jsem se po tobě šla poohlédnout. Všechno jsem slyšela.” Ivana si stáhla své sexy plamenně rusé vlasy a jen tak načala: „Promiň, neměla jsem v úmyslu odposlouchávat, nezavřel jsi dveře. Jsou to zvukotěsné dveře. Kdybys je zavřel, nic bych neslyšela.”

Když viděla, jak bílou měl ten chlapec tvář, úplně průhlednou strachy, zasmála se. Shrnula mu jemné vlasy z čela a konejšila ho: „Jako dárek ti také řeknu své tajemství. Mám ráda ženy, ale ani zdaleka mě moje sexualita neobtěžuje a ani se jí nebojím. Romeo, zapomněl jsi, proč jsi do tohoto programu přišel?”

„Abych čelil svému skutečnému já.” Tohle bylo Romeovo vyznání z první epizody. Zhou YunSheng si to samozřejmě pamatoval, ale překvapilo ho, že si to vlastně pamatovala Ivana.

„Jak můžeš ve svém životě pokračovat, když nedokážeš ani čelit svému nejryzejšímu já? Romeo, statečně se mnou kráčej, dobře? Zbav se očekávání a okovů společnosti a zjistíš, že svět je velmi nádherný.”

Úsměv té ženy byl upřímný a veselý. Osvěcoval úplně jako malé slunce. Zhou YunShengův dojem z Ivany vzrostl ze 100 na pozitivní nekonečno. Kdyby se Romeo střetl s tak silným a upřímným kamarádem, možná by neopustil sám sebe.

„Dobře... pojďme spolu.” Náctiletý obezřetně vzal její ruku do své a lehce ji stiskl.

Ivana se uchechtla a vtáhla ho do náručí, plácala ho po zádech jako kamarád.

Štáb byl pár minut zticha a pak se ozval Gustavův rozkaz: „Není vám dovoleno tuto scénu editovat.”

Vedoucí štábu přikývl a pak ty dva mocné lidi vyvedl ze dveří. Paní Brownové poodešla pět metrů směrem ke svému autu, pak se přiřítila zpět a nadšeně se zeptala: „Ta rusovlasá žena, jak se jmenuje? Dejte mi podrobné informace. Och a pošlete mi kopie veškerých jejích fotek.”

Gustav už její úmysl znal. „...”

Paní, přišlas sem podpořit svého syna a ne na rande naslepo, vzpomínáš?

----------------------------------------

~ Tak nám ZYS udělal z černé bílou a naopak a teď už bude jenom zářit a Hayden s Emily si tak akorát budou kopat čím dál tím hlubší hrob. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>