FOD - kapitola 78

Kapitola 78

Zhou YunSheng zůstal tiše v koutku, takže si ho sponzor nevšiml, ale když ho spatřil vystoupit z davu, najednou se mu rozjasnily oči. Tento mobil měl celkem pět barevných variací. A jedna z nich měla čistě bílé tělo a temně černou obrazovku, takže to působilo čistě, stylově a vznešeně. A Zhou YunShengův vzhled a tento mobil se k sobě dokonale hodily.

Jeffrey mu užuž chtěl dát černý mobil, ale sponzor řekl: „Dej mu bílý.”

Jeffrey pokrčil rameny, vzal místo toho bílý a pomyslel si: „No, ať pak kvůli němu nejsi až moc zklamaný. Kdykoli se objeví před kamerou, je ztuhlý a nemastný, neslaný hlupák. Dokonce ani to jeho ryzí vzezření ho nedokáže zachránit.”

Ten hlupák Romeo pomalu visel nad jámou. Jeffrey ho utěšoval: „Nehýbej se, nehýbej se, udržuj si těžiště nízko, to zvládneš, chlapče, věřím ti.”

Zhou YunSheng přikývl a zkusil pohnout rukama a nohama, jen co se bezpečnostní lano přestalo pohybovat. Ty jeho dlouhé a štíhlé nohy se překřížily, jako kdyby nebyl ve vzduchu v obklopení rozbitých zdí a rezavých kovových trámů, ale v nějakém velkolepém paláci, kde seděl na obrovské, měkké pohovce.

Vypadal, jako kdyby seděl na pohovce a ledabyle si hrál se svým mobilem. Jako kdyby přemýšlel: Koho mám pozvat na večírek?

„Ach můj bože, nevím, jak tuhle pózu udržuje, vážně má pod sebou židli? To musí být nádherná židle.” Sponzora styl toho náctiletého překvapil. Správně, chtěli rozmazat hranici mezi představivostí a realitou.

Zhou YunSheng si oběma rukama hrál s mobilem. Tentokrát natáhl ruku s mobilem daleko od sebe a čelo naklonil proti druhé ruce. Pozvedl obočí a zatvářil se, jako kdyby říkal: Proč bych měl volat jako první? Počkám a uvidím, kdo mi první zavolá, dostane odměnu.

To jeho počínání dokonce ani ve vzduchu nepůsobilo ztuhle a manipuloval s mobilem tak, aby jej bylo vidět v té nejlepší pozici, takže z mobilu dělal hvězdu focení, zatímco ten jeho nepatrně hravý výraz se stal dokonalým přikrášlením.

„To je skvělé! Miluju ho, takhle jsem si to představoval,” chválil ho sponzor vášnivě.

Fotograf také šílel. Jakmile Zhou YunSheng změnil pózu, fotografoval nonstop. Neustále se blýskalo z fotoaparátu, skoro to stačilo na to, aby člověk oslepl. Zvednutí ruky, natočení tváře, dokonce i pozvednuté obočí nebo mrknutí oka. Všechny jeho pohyby byly tak chytré a dojemné, každá fotka byla pitoreskní.

A tak když Zhou YunSheng uvolnil ruce a nohy, aby změnil pozici, Jeffrey ho najednou zastavil: „Dobrá práce, Romeo, můžeš dolů.”

„Ale byl jsem tu jenom tři minuty.” Zhou YunSheng držel mobil, jeho výraz byl bezchybný a tak nějak zarmoucený.

Než mohl Jeffrey odpovědět, sponzor žadonil: „Pojď dolů, chlapče, už jsme získali fotku, co jsme chtěli ze všeho nejvíc. Jsi úžasný!”

Fotograf se dotkl svého nosu, bylo mu trapně. „Už jsem vyčerpal všech 30 fotek, další už pořídit nemůžeme. Chlapče, jsi miláček fotoaparátu, nebudeš mít žádný problém.” Vlastně během těch tří minut pořídil více než 100 fotek. S každou byl velmi spokojený a u každé bylo těžké ji vynechat. Ale tohle nemohl říct veřejně nebo by to ostatním soutěžícím přišlo nefér.

„Pojď dolů, dávej pozor.” Jeffrey řekl mechanikovi, aby chlapce pomalu spustil na zem. Povzbuzoval ho: „Zůstal jsi silný a vedl sis velmi dobře.”

Zhou YunSheng přikývl, otočil se a spatřil, že všichni soutěžící se na něj dívali se závistí v očích. Tedy až na Emily, Haydena a jednu rusovlasou ženu.

Emily ho nepovažovala za protivníka. Hayden se až příliš bál, aby mu věnoval pozornost, a ta rusovlasá žena byla prostě jen nepředpojatá. Zhou YunSheng si vzpomněl, že se jmenovala Ivana Brewster, bylo to velmi silné jméno. Měřila 180 cm, byla nejvyšší ze všech soutěžících žen a měla trochu mužského kouzla.

Ona a Emily byly jediné dvě, kdo nijak nereagovaly na Romeův cynismus vůči ostatním soutěžícím. Ale Emily byla v duchu prostě až příliš nadřazená, aby na něco z toho zareagovala. Ovšem Ivana měla skutečně laskavé srdce, byla tolerantní a nepředpojatá. Dle jejího názoru byl Romeo jen chlapec, co ještě nevyrostl. Byl příliš naivní, aby znal pravidla světa dospělých.

Tento názor byl naprosto omluvitelný.

Ukázala mu palce nahoru a Zhou YunSheng jí rychle věnoval úsměv. A pak se šel znovu skrýt v koutku.

Dalších pár soutěžících nedokázalo sponzora uspokojit a nakonec už zbýval jenom Hayden. Snažil se potlačit svůj strach a kvůli těm svým napjatým liniím ve tváři vlastně působil klidněji a spolehlivěji.

Jeffrey ho strčil nad jámu a řekl sponzorovi: „Toto je jeden z mých oblíbených soutěžících. S jeho výkonem jsem byl vždycky spokojený.”

A pak svých slov okamžitě litoval. Hayden byla jako brouk lapený v pavučině, kterého měli co nevidět zabít. Silně se chvěl, odhodil mobil a ten spadl na dno jámy.

„Ale ne, ne, ne, ne, pusťte mě dolů! Já nemůžu, tohle já vážně nedokážu,” křičel a máchal rukama. To mu rozhodilo těžiště a on se převrátil hlavou dolů, takže ve vzduchu visel za nohy. Kvůli tomu pocitu beztíže ze sebe vydal pronikavý skřek a ten drsňák začal brečet jako děcko.

Jeffreyho to omráčilo a sponzor si zakryl ústa a zatvářil se konsternovaně.

Kameramani kroužili kolem dokola a točili Haydenovo dovádění ze všech úhlů. Jejich úkolem bylo točit zajímavé scény. Čím zábavnější, tím lepší.

„Nehýbej se, neboj se, zhluboka se nadechni, aby ses uklidnil. Provedli jsme bezpečnostní opatření, nejsi v nebezpečí. Haydene, musíš mi věřit, věř štábu.” Jeffrey se ho snažil ukonejšit, ale mělo to jen malý účinek. Hayden stále zápolil, máchal bezpečnostním lanem a bylo tak víc a víc obtížné udržovat rovnováhu.

Vyděšený jekot muže si nijak nezadal s hlasitostí žen. Sponzor měl pocit, že mu to protrhne bubínky. Fotograf viděl, jak se tvářil, a v tichosti se odsunul.

Jeffrey neměl jak ho uklidnit, znaveně mávl. „Spusťte ho, počkejte, až se zklidní a pak to zkuste znovu.”

Mechanik okamžitě navedl přistávací zařízení, aby Haydena spustil zpět na zem.

Všichni soutěžící jej obklopili, aby jej utěšili. A Emily ho pevně držela v objetí, plácala ho po zádech a říkala: „Pšš, v pohodě, jsi v bezpečí, už tě nahoru nevezmou, jsi v bezpečí.” Jen bůh věděl, jak jí v té chvíli bylo trapně a v jaké byla depresi. Měla ráda silné a mocné muže, ne změkčilce, co křičeli kvůli nepatrné výšce. Cítila se podvedená, ale kvůli zázemí Haydenově rodiny ten klam dočasně tolerovala.

Jeffrey ji přerušil: „Ne, zlato, půjde zpět nahoru. Pokud nezvládne focení, nebude mít dost bodů, aby se dostal do dalšího kola.”

Hayden se sice trochu zklidnil, ale teď se znovu zhroutil. Zbledl v tváři, oči mu zrudly, třásl se po celém těle.

Soutěžící jej okamžitě konejšili, ale nebylo znát, co si v nitru skutečně mysleli.

Jenom dva lidé se drželi stranou, Zhou YunSheng a Ivana. Zhou YunSheng čekal na správnou chvíli, aby jednal, ale Ivana prostě jen Haydena nenáviděla. Ostatní soutěžící si vždycky stěžovali, jak byl Romeo arogantní nebo jak bylo těžké s ním vyjít. Ale podle jejího názoru byl nejarogantnější a nejhůře se vycházelo s Haydenem. Ale velmi dobře to uměl skrývat a působil dojmem bohatého mladého pána. A tak dočasně dokázal všechny zaslepit.

Čím více vřelé útěchy se mu dostávalo, tím se Hayden cítil slabší. Opakovaně Jeffreymu řekl, že to nedokáže. A navrhl, aby fotili na zemi.

To očividně nebylo fér vůči ostatním soutěžícím, a tak Jeffrey samozřejmě odmítl. Scéna se najednou dostala do slepé uličky.

V té chvíli přišel Romeo, tleskal a smál se. „Ale ale, podívejme, kdo je tenhle uplakánek? Ale ne, to je drsňák Hayden! Haha, neměl jsem ponětí, že pod maskou toho drsňáka Haydena žilo uplakané děcko v plínkách!”

Než mohla Emily v hněvu zareagovat na jeho výsměch, pokračoval: „Hayden se může skrýt svojí mamce v kalhotkách a brečet, aby ho přebalili, co srdce ráčí. Je to přece jeho přirozenost.”

„Romeo, ty mizero!” kárala ho Emily.

Ostatní soutěžící jej také zatracovali. „Romeo, tohle je příliš! Copak v sobě nemáš ani špetku soucitu?”

Hayden zapomněl na svůj strach. Zaťal pěst, pokusil se vyrazit k tomu chlapci a zmlátit ho. Ale Jeffrey se ho pevně chytil a poradil mu: „Haydene, uklidni se, náš program zakazuje fyzické násilí. Když se pustíš do rvačky, vyhodí tě, tak se uklidni.”

Hayden ještě stále zápolil, zatímco ho Zhou YunSheng dál podněcoval: „Ale naše mimčo Hayden, co ještě umíš kromě skrývání se v matčině záňadří a pomlouvání ostatních? Proč se nepověsíš a neukážeš mi to? Jen do toho... Co, nemáš na to kuráž? Tak si rychle sbal kufry a jdi domů. Budu strašně rád, když přestaneš trolit, kudy chodíš.” Pak zvedl ruce a zatřásl boky, předvedl předběžný oslavný taneček.

Kdyby se tahle scéna odvysílala, Romeova pověst by padla na samé dno. Byl až příliš nesoucitný. Ale kameramanům na tom nesešlo, jim šlo jenom o to, že program potřeboval šťávu. Vysoká sledovanost byla vše, a tak dělali, co bylo v jejich silách, aby ten konflikt zdokumentovali.

Hayden najednou nabyl klid a otočil se na Jeffreyho. „Znovu mě pověs, chci pokračovat ve focení.”

„To je skvělé, jsem na tebe hrdý.” Jeffrey ho vřele objal a nechal ho pověsit.

Když měl Hayden podporu v hněvu a nenávisti, odvedl skvělý výkon. Ačkoli měl tvář trochu bledou, když nabyl rovnováhu, okamžitě se dostal do nálady. Fotograf zachytil několik atraktivních fotek a velmi chválil Haydenova neoblomného ducha.

Sponzor také spokojeně kývl.

Všichni se dívali nahoru na Haydena a jásali nad každým jeho pohybem, aby jej povzbudili. Na Romea zapomněli, ale kameramani ne. Chtěli zachytit Romeovo překvapení, zklamání nebo žárlivost.

Ale když obrátili čočky na okraj davu, našli Romea, co se usmíval. Oči měl dokonce plné skutečné radosti a nadšení. Ale když spatřil, že k němu mířila kamera, ztuhl. Pak si chladně odfrkl a odvrátil se.

Co to s ním bylo? Proč si stěžoval? Kameramani se na sebe navzájem podívali.

Ivana si zadumaně promnula bradu. Zdálo se, že Romeo nebyl Haydenem tak znechucený, jak to hrál. Ten chlapec měl na srdci spoustu věcí.

----------------------------------------

~ Copak nám to tu ZYS zase předvádí? V další kapitole se dozvíme zase o něco víc. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>