Kapitola 9
Rourke měl ve svém bytě spoustu věcí na práci, ale když Zachri vyšel z výtahu, byl hned u něj, aby jej pozdravil, vzal mu tašku na notebook a nahnul se k němu k polibku. Byl to rituál, co vždycky záviděl protagonistům ze sitcomů, co jeho mamka ráda sledovala. A zbožňoval to hrát v reálném životě.
„Ahoj, fešáku.”
Zachri se ušklíbl. Od chvíle, co se vrátil k vyučování, mu Rourke koupil módní brýle, co teď nosil.
Vypadaly elegantně a sexy, řekl Rourke, když je Zachri nechtěl nosit. Ale po pravdě řečeno je Rourke bral jako nenápadnou značku svého nárokování. Před Rourkem brýle nenosil. Ale teď je měl a každý pěkný Alfa student v jeho třídě bude vědět proč.
„Měl jsi je nasazené celý den?” Ani trochu nebyl delikátní ohledně jejich účelu. Zachri byl vázaný jemu a bylo jeho povinností to dodržet.
„Ano, ale je otravné zírat skrz sklo. Někdy si je musím sundat a vyčistit si je košilí.”
Rourke si rád představoval Zachriho, co vypadal jako knihovník a co ve třídě dělal různé věci.
„Ukaž mi to,” řekl laškovně a vrátil mu je.
Zachri mu věnoval pohled, co říkal: 'Tohle tě baví?' Ale začal si košilí čistit brýle a pak si je nasadil. Rourke mu za odměnu dal paže kolem krku a hluboce ho políbil.
Svým zakulaceným bříškem tlačil do Alfova vypracovaného břicha. A když se znovu postavil na obě nohy, Zachri se dítěte dotkl, hladil ho.
Nebylo to tak dlouho a Rourkea by vyděsilo i jen pohled na těhotného muže. Pořád mu bylo trochu divně, když se podíval do zrcadla a když si představoval, jak špatné to bude. Ale chodil na kurzy s dalšími těhotnými chlápky. Všichni tu byli stejní. A když se na něj Zachri takhle díval, bylo nemožné, aby se kvůli sobě cítil špatně.
„Mám skvělé zprávy,” řekl Zachri a znovu si sundal brýle.
„Och?”
„Zavolala tvoje matka. Stýská se jí po tobě a chce přijet na návštěvu. Je možné, že to bude natrvalo, ale rozhodne se, až sem dorazí.”
Rourke ustoupil. To vůbec nebyly dobré zprávy.
„Kdy ti zavolala? Dneska odpoledne?”
„Ano. Řekla, že si uvědomuje, že přichází o příliš mnoho. Zítra jde na zhodnocení svého stavu, aby bylo jisté, že je schopná vesmírného letu, ale s největší pravděpodobností je, takže...” Usmál se, aby se podělil o tuto svou novinu, a vypadalo to na něm celkem přirozeně. Ten úsměv se ukázal jen o trošku později, jako kdyby ho to napadlo až pak: 'Och, měl bych se usmívat.' „Bude tu za dva týdny!”
„Uuu...”
„Je to skvělé, ne? Všechno, co jsi chtěl. Myslím, že je na čase, abyste se znovu shledali. Někdy je to moudrá žena. Navzdory tomu... že... se tak vždycky nezdá,” řekl delikátně.
„Zatraceně, takhle mě obešla!”
„Cože?”
„Chtěla, abych jí poslal fotku, a já ji neposlal, a tak teď jede sem.”
Zachri vypadal zmateně. „Tohle je kvůli fotce? Zněla upřímně. Řekla, že se jí po tobě stýská.” Chopil se Rourkea. „Jak je krutá?”
„Ne, ne.” Rourke ho poplácal po bicepsech, aby ho uklidnil. Rukávy neměl ani zdaleka tak vzdušné a prázdné, jak to kvůli těm záhybům vypadalo. „Chtěla mojí fotku. Celého mého těla.”
Pokynul ke svému pasu.
„Och. Takže?”
„Takže vážně nepotřebuju ne-omega, ne-beta lidi...” Opožděně ho napadl termín. „Pozemské lidi. Nepotřebuju, aby se na mě Pozemšťani dívali.”
Povzdechl si. „Ach. Trápí tě, že by se ta fotka mohla dostat do jejího osobního kanálu. No... existují drahé způsoby, jak data zašifrovat, aby se nedala sdílet na sociálních sítích. Ale když jede sem, nesejde na tom.”
„Ne, Alfo. Nechci, aby mě viděla. Takovéhleho.” Když to takhle sám vysvětlil, uvědomil si, jak sobecky a krátkozrace ta jeho logika zněla. „Jen ve dvou to bylo vážně skvělé. A... nemyslím si, že přijme kulturu Měsíce, víš? Bude zírat a ptát se na osobní otázky. Moje mamka nemá ten nejlepší filtr. A...”
Hledal způsob, jak by to nebylo o něm.
„Vážně se jí tam vede dobře. Cory ji potřebuje.”
Zachri se začal tvářit přísně. „Rourke...”
„Já vím, já vím!” Rourke byl rozčilený sám na sebe. „Jen pro jednou bych se o ni rád přestal strachovat! Ugh. Nevím, jestli ji tu chci nebo—nebo—nebo nikdy víš? Není tu pro ni místo...” Odvrátil se a začal přecházet sem a tam. „Kruci! Nedokážu to ospravedlnit ani sám sobě! Já jen prostě nechci...”
Zastavil se, založil si paže na hrudi a kousal si rty.
„Nechci, aby mě takhle viděla a něco řekla.”
„Takhle? Takhle vypadáš nádherně.”
Zachri přišel blíž. Pozornost upíral zcela na Rourkeovu tvář, což vyvážilo Rourkeův obvyklý předpoklad, že je chodící oblina s dítětem. Ještě ani nebyl tak velký, ale na veřejnosti už mu posluhovali naprosto uctivě. Už si nezvedal ani svůj nákupní košík.
Jeho matka sem nezapadne.
„N-nevím, proč je to jiné než dřív, když jsem ji tu chtěl.” Rourke pokrčil rameny a nadechl se, cenil si těch uklidňujících feromonů. „Předtím asi neměla jinou možnost. A teď ji má. Kromě toho jsi řekl, že bylo nejlepší, když nepřišla, ne?”
„Zlepšili jsem se. Oba jsme více nezávislí. Můžeme to považovat za další zkoušku, jak se stát sami sebou a jak sjednotit naši rodinu. Copak to není to, co chceš?”
Rourke zasténal. „Proč jsi to musel říct takhle?”
Zachri byl pěkné, pevné tělo, o které se dalo opřít.
„Protože jsem nezapomněl na tvoji vizi. Slíbil jsem, že ti ji splním. A myslím, že se mýlíš. Nebude tebou znechucená, Rourke. Žádná matka by nemohla být.”
----------------------------------------
~ Haha, upři mamce cukrátko a dojde si pro něj sama... Za dva týdny bude na měsíci a bude mazec! ~
Žádné komentáře:
Okomentovat