LMW - kapitola 403

Kapitola 403 – Ležet a číhat?

Celé podzemí bylo ve zbroji kvůli zjevení Kovopolykacího zvířete.

You XiaoMo, co měl na pilno s kopáním balvanů, najednou zvedl hlavu a zklamaně se podíval po směru toho zvuku. Ti lidé dorazili tak rychle. Ještě nevykopal tolik, kolik chtěl.

Přišel k němu Ling Xiao. „Brzy odtud musíme odejít. Další půl hodina a ti lidé dorazí.”

You XiaoMo mohl akorát sbalit své kladivo a dláto a pak si do brašny uložit všechny krystaly, co vykopal ze zdi. Všechno to byly kovové minerály. Teprve před půl hodinou ho napadlo, že by nějaké nasbíral. Poté, co přišel do podzemí, to byl jeho jediný koníček.

„Pane, honem, cítím přicházet velmi mocného člověka.” I PiQiu přišel. Už z něj byl náctiletý o zhruba 15 letech. Ale hlas měl stále dětský. Bylo to dítě, co se ještě nedostalo do puberty.

You XiaoMo zrychlil. „Dobrá, dobrá.”

Teprve před hodinou a něco se rozešli s LanQiuem a ostatními. Ling Xiao je poslal hledat Oko Zlaté země. Ačkoli You XiaoMo nevěděl, co to to Oko zlaté země bylo, muselo to mít co dělat s tím, co mu Ling Xiao předtím řekl. Co se týkalo jich, oni šli najít něco zvané Oko slunce.

Podle toho, co Ling Xiao řekl, Oko slunce bude oblast, co má nejbohatší element kovu. A tak kráčeli směrem, kde bylo více kovu.

Jak se dalo čekat, poté, co odešli, přišlo mnoho dalších. Všichni hledali Kovopolykací zvíře.

Jeden člověk vstoupil do kamenné místnosti, kde You XiaoMo kopal krystaly, a spatřil ty značky na stěně. Překvapeně zvolal: „Podívejte se na tohle!”

Ostatní venku okamžitě přišli dovnitř, jen co to zaslechli.

„Podle těch značek na stěně se zdá, že tu někdo kopal. Mohlo by to být Kovopolykací zvíře?” přemýšlel ten člověk nahlas.

Další muž přišel blíž a mračil se na stěnu. „Proč by Kovopolykací zvíře kopalo stěnu?”

Ten člověk samolibě řekl: „Pravděpodobně to nevíš, ale ty stěny jsou plné jednoho druhu kovu. Tento kov je celkem tvrdý a kvalitní, takže by si ho Kovopolykací zvíře určitě užilo. Je možné, že vykopalo stěny, aby ho snědlo.”

Jakmile domluvil, ostatní vyběhli ven.

Toho muže to na okamžik omráčilo a pak zbledl a honem pronásledoval ostatní. To od něj byla hloupost. Neměl to nikomu říkat. Pokud ty značky na stěně opravdu zanechalo Kovopolykací zvíře, znamenalo to, že bylo stále poblíž. Když to řekl ostatním, akorát si udělal mnoho soupeřů.

A tak se You XiaoMo proměnil na Kovopolykací zvíře, o které všichni bojovali.

Naopak You XiaoMo a Ling Xiao se drželi cesty s nejbohatším elementem kovu.

Ling Xiao to opakovaně kontroloval a konečně se mu podařilo vymyslet, jak byl tento palác navržen. Bylo to jako oči yin a yang v taichi – se dvěma živly, yin a yang.

Yin zpodobňovalo místo, co bylo nejbohatší na element země. Tam bylo Oko zlaté země.

Naopak yang byla oblast, co byla nejbohatší na Solární moc. A Solární moc měla úzkou souvislost s elementem kovu. A tak se této oblast říkalo také Oko slunce.

Když člověk věděl, že palác měl podobu taichi diagramu, bylo mnohem snazší najít Oko zlaté země.

Ale Podzemní palác byl příliš velký. Ačkoli věděli, že Oko slunce bylo na jih, bylo by komplikované ho najít. A ještě komplikovanější bylo, že lidé, co hledali Kovopolykací zvíře, šli všichni na jih.

Kovopolykací zvíře jedlo kov, a tak přirozeně prchalo k více kovu.

„Támhle, viděl jsem Kovopolykací zvíře jít tamtudy!”

Tehdy zavolal potěšený hlas. Spolu s tímto hlasem se ozývalo víc a víc kroků, ale rychle se rozptýlily. Brzy nato byl tunel znovu tichý.

Po pár chvílích se v tunelu objevila podezřelá postava. Ten člověk vypadal mizerně, ale v jeho ztmavlých očích problýskla bystrost. Za chůze se děsivě smál pro sebe.

„Hlupáci. Nikdy bych vám neřekl, že Kovopolykací zvíře vlastně běželo tudy. A teď o něj se mnou nebude nikdo soupeřit.”

Poté se v tichosti plížil tunelem k místnosti. Ta místnost vypadala jako čekárna a byla celá z kovu.

Jen co měl překročit práh, zevnitř a přímo před něj se najednou vyřítila modrá postava a pak rychle prchala opačným směrem.

Toho mizeru to nepřekvapilo. Potěšilo ho to a bez váhání začal s pronásledováním. Byl supersíla Císařského řádu tří hvězd a orientoval se na rychlost. Trénoval mnoho rychlostních technik, a tak měl ve svou rychlost důvěru.

Jak se dalo čekat, i když bylo Kovopolykací zvíře rychlé, stejně ho doháněl.

V modrých očích Kovopolykacího zvířete problýskla nervozita, ale pak se mu rozzářily. Najednou změnilo směr a vydalo se jiným směrem bohatým na element kovu.

Ten mizera viděl, že si Kovopolykací zvíře vybíralo cestu zbrkle a že mířilo k širokému, otevřenému prostranství. Strašlivě se zasmál. „Neutečeš. Buď hodný a buď můj.”

Pro kultivátory, co se orientovali na rychlost, bylo otevřené prostranství nejlepší.

Po chvilce se Kovopolykací zvíře vrhlo hlavou napřed do hory kovu.

Kovová hora byla zhruba 40 nebo 50 metrů vysoká a táhla se stovky metrů na délku a nahoře bylo mnoho vykutaných minerálů. Většina byla černá, rudá nebo zlatá. Podobně jako ten balvan, ve kterém You Ming a You QingShan objevili Kovopolykací zvíře. Ale ten balvan tam byl desetinásobně větší než valouny tady a ty tady měly méně kovového elementu.

Když ten mizera viděl, kam Kovopolykací zvíře vběhlo, chtěl se kvůli svému štěstí rozesmát. Kovopolykací zvíře skočilo do jeskyně. Pokud ho bude pronásledovat, nakonec ho uvnitř uvězní a bude snadné ho získat.

Aby mizera zajistil, že se nic nepokazí, okamžitě se jal zvíře pronásledovat.

Stěny a podlaha jeskyně byla z černozlatého písku a kamenů. Kdyby nebylo slabého světla, co z toho kovu sálalo, byla by tu naprostá tma.

Ale bez ohledu na to, jaká byla tma, mužovu zraku to nebránilo. V této chvíli se neodvažoval polevit v ostražitosti.

Po zhruba 200 metrech pronásledování cítil ten muž ve vzduchu páru a i element kovu tu začínal být bohatší. Hojnější než na jakémkoli jiném místě, kde byl. Zvedla se mu nálada a zrychlil.

V dálce viděl prchající postavu Kovopolykacího zvířete. Po pár sekundách zahnulo za roh.

Mizera vyrazil vpřed. Když také zahnul za roh, náhodou spatřil, jak Kovopolykací zvíře zářící v temnotě slabým modrým světlem vyskočilo do vzduchu a přistálo... v náručí člověka?

Ten mizera se zarazil.

Znovu a znovu to kontroloval, než si potvrdil, že to byl opravdu člověk.

To jenom se zdálo, že tento člověk měl na sobě vrstvu černé hlíny, od hlavy až k patě. Nikde nebyl čistý, tedy až na jeho překvapivě jasné oči. A zdálo se, že vedle něj byl menší člověk.

Ten mizera si nebyl jistý, jestli to bylo tak, jak si myslel. Ti dva nepůsobili nijak mocně, ale stejně se obezřetně zeptal: „Můj příteli, mohl bys mi dát to démonické zvíře, co máš v náručí?”

Ten člověk byl chvíli zticha, než se hlasem plným podezření zeptal: „Tvoje?”

Mizerovi problýsklo v očích. „Správně, je moje!”

„Lháři.” Tentokrát to byla mnohem rychlejší odpověď.

Mizera poklesl na duchu. „Co tím myslíš? To se snažíš ukrást moje démonické zvíře?”

Ten druhý člověk pevněji sevřel Kovopolykací zvíře ve svém náručí a řekl velmi spratkovitým tónem: „Toto démonické zvíře je očividně moje. Jak to, že je najednou tvoje?”

Mizera neměl slov. Nemyslel si, že kdy existoval takový bezostyšný člověk. To on sem pronásledoval to Kovopolykací zvíře, takže měl nejvíce jasno v tom, jestli Kovopolykací zvíře mělo majitele nebo ne. Tento člověk si vlastně troufl říct, že Kovopolykací zvíře patřilo jemu. Hanebnost! Už zapomněl, že zrovna teď udělal to samé.

Mizera drsně řekl: „Spratku, dej mi to Kovopolykací zvíře, co máš v náručí, jinak mě neviň z toho, co udělám.” Jelikož jeho oponent ignoroval cukr a šel rovnou po biči, nebyl důvod, proč by se měl držet zpátky.

Nikdy by ho ani nenapadlo, že to jeho oponenta nejen nevyděsí, ale že se mu oči rozzáří něčím, co působilo jako blaženost.

Okamžitě se zeptal: „Tím myslíš, že toto je Kovopolykací zvíře?”

Hlas měl plný potěšeného překvapení, což okamžitě zasáhlo mizeru přímo do srdce. Přece to nemohlo být tak, že tento muž nevěděl, že to démonické zvíře, co měl v náručí, bylo Kovopolykací zvíře, které všichni hledali? Neznamenalo by to potom, že mu potom odhalil tuto úžasnou novinu?

V té chvíli toho ten mizera extrémně litoval a rozhodl se to vyřídit co možná nejrychleji.

„Pokud mi ho nevydáš, pošlu tebe a tvého kamaráda na smrt.”

S tím se ten mizera zlehka odrazil a překvapivou rychlostí se vydal k nim.
--------------------------------------------

~ No já nevím, že ty kultivátory nikdy nenapadne, že by mohli narazit na někoho ještě silnějšího než oni. To je arogance vedlejší účinek kultivace? ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>