FOD - kapitola 82

Kapitola 82

Zpět ve vile se na monitoru v obývacím pokoji ukazovalo skóre účastníků z výzvy. Romeo 10 bodů, Ivana 9 bodů, Emily 9 bodů a Hayden jenom 7 bodů – jen o bod víc než druhý účastník od konce.

Pokud mu zítřejší focení nevyjde, dostal by se do velmi nebezpečné situace. A už teď byl na Gustavově černém seznamu, v budoucnu se nemohl neférově vozit po Romeovi.

Jak o tom přemýšlel, byl v nesmírné depresi. Nelítostně od sebe odstrčil svoji přítelkyni, co se ho snažila utěšit, a šel nahoru. Emily se otočila na kameru a pokrčila rameny, tvářila se ukřivděně, ale v nitru byla kvůli Haydenově svéhlavému chování šťastná. Ano, ať je na ni hrubý, aby se s ním mohla rozejít bez následků, mizera jeden!

Ivana a Zhou YunSheng byli naprosto izolovaní od ostatních soutěžících, ale nesešlo jim na tom. Vysprchovali se a šli dolů začít s večeří. Ano, aby se v tomto programu ukázala osobnost účastníků a jak spolu navzájem jednali, museli si sami vařit tři jídla denně. Štáb byl zodpovědný pouze za nákup surovin.

Ti mladí lidé nevěděli, jak vařit, obvykle si jen objednali nějaký fast food. Jen před několika málo dny téměř podpálili kuchyň. Konečně si na vaření zvykli, ale dokázali připravit jen jednoduché zeleninové saláty, tousty a tak dále.

Aby si Romeo udržel figuru, jedl velmi prostě – tři rajčata denně, dvě jablka a sklenici mléka. Když tu teď byl ale Zhou YunSheng, přirozeně se ke svému tělu nebude chovat zle.

„Ivano, chceš něco k jídlu?” V kuchyni nikdo nebyl. Všichni si vzali ovoce, toasty a mléko a odešli. Nikdo se k sporáku nechtěl ani přiblížit.

„Umíš vařit?” Ivanu to překvapilo.

„Ano, rodiče mi umřeli brzy a já jsem bydlel u své tety. Měla čtyři vlastní děti a obvykle měla příliš mnoho práce, takže jsem měl v podstatě na starost domácnost,” začal Zhou YunSheng jen tak a vytáhl dva steaky.

Ivana se zatvářila smutně, ale neuměla utěšovat. Dokonce i kameraman byl kvůli tomu nešťastný. Měl teď toho chlapce velmi rád a vždycky věrně následoval každý jeho krok.

Zhou YunSheng nic necítil. Uvázal si zástěru, položil steak na prkénko a vzal si nůž. Nakrájel to, pak přidal domácí marinádu a nechal to dvacet minut marinovat. Během těch dvaceti minut umyl a nakrájel různé druhy zeleniny a ovoce a namíchal dresink na salát.

„Ochutnej.” Chlapec vzal fialový lístek salátu a dopravil ho Ivaně k ústům. Jeho mléčně bílé prsty vypadaly lahodněji než jídlo.

Ivana nasucho polkla a pak v duchu hořekovala, že Romeo nebyl žena.

Poté se Zhou YunSheng podíval na kameramana: „Chceš ochutnat?”

Kameraman s lítostí zakroutil hlavou. V práci nemohl jíst, jinak by ho vyhodili.

Zhou YunSheng to chápal a odložil mu stranou malou misku, aby si mohl dát po práci. Jen co skončil se salátem, steak byl hotový. Na pánev nalil olivový olej, zahřál ho a vložil na pánev steak. Když byl tak akorát, nalil tam červené víno. Z pánve vylétly plameny a nahlas to zahučelo.

Ivanu a kameramana to šokovalo a téměř úlekem odpadli. Zhou YunSheng jim věnoval srdečný úsměv, v modrých očích mu jiskřilo.

Kameraman se rychle chopil kamery a zaznamenal jeho nádherný úsměv. Říkalo se, že chvíli trvá, než člověk pozná jiného člověka. Předtím měli všichni z Romea špatný dojem, ale když se rozkřápla ta jeho drsná skořápka na vlastní ochranu, diváci zjistili, že srdce měl čisté a průhledné.

Dokázal své lásce zůstat věrný, měl odvahu čelit sám sobě, ale také předčasně čelil utrpení, kterému by dítě nemělo čelit. Byl citlivý a křehký, ale také veselý a přímý. I když udělal nějaké chyby, jeho obrat byl tak nádherný. Kdo byl ochotný jej z toho vinit?

Zhou YunSheng o tom přemýšlel, zatímco dal steaky na talíře, ozdobil to vanilkou a položil na stůl omáčku. Také nechal jednu porci pro kameramana. Ta bohatá vůně přilákala ostatní účastníky. Přiběhli tam a našli u jídelního stolu ty dva podivíny. Řekli jim pár jedovatých slov a odešli.

Ivana zakroužila sklenkou červeného vína a zasmála se. „Můj drahý, jsi až příliš schopný! Kdybys byl žena, ulovila bych tě!”

Zhou YunSheng si strčil steak do úst, tváře se mu nadmuly jako křečkovi. Zamumlal: „Kdybys byla kluk, taky bych tě sváděl. Jsi mnohem lepší než Hayden.”

Ti dva se na sebe podívali a mlčky se na sebe usmáli. Jen co se to odvysílá, tato scéna se stane klasikou „Příštího supermodela”. Fanouškové se k tomu budou celá léta vracet a žertovat.

Gustav v kanceláři štábu sledoval, jak si Romeo a Ivana popřáli dobrou noc, a pak zhasl lampu a otočil se k odchodu. Vedoucí týmu jej následoval ke dveřím a vykřikl: „Přišla nová statistika a Romeo teď má mnohem víc fanoušků než Emily. Pokud se mu od teď bude na každém focení dařit, má zaručeno, že vyhraje každé kolo a možná dokonce i celou výzvu. A je fotogenický. Měl jsi pravdu, ať se vyfotí z jakéhokoli úhlu, je vždycky nádherný a čistý. Po pravdě řečeno, 70% až 80% našeho štábu jsou jeho fanoušky. Jeho kameraman John se dokonce potají přidal k jeho skupině fanoušků a hlasuje pro něj online.... promiň, je to podvádění?”

Při pohledu na Gustavův pokroucený výraz byl vedoucí týmu trochu nervózní.

Gustav ignoroval tu náhlou touhu Johna nahradit a pomalu načal: „Jistěže to není podvádění, je svobodou každého z nás mít favorita. Ale nesmíme zapomenout, že při natáčení nesmíme být předpojatí vůči žádnému účastníkovi, všechno věrně natáčejte.”

„Samozřejmě!” Vedoucí týmu rychle přikývl.

Když byl Gustav doma, zkusil si usmažit steak, ale omylem až příliš zahřál olivový olej, což vedlo k tomu, že si málem ožehl strop kuchyně. Jeho hospodyně ten hluk slyšela a rychle přiběhla. Právě včas, aby zabránila katastrofě.

Po koupeli ležel deprimovaně v posteli. Rooney si k němu vyskočil, aby spal s ním, ale Gustav ho bezprecedentně vyhodil. Rooney se naježil, obcházel postel a mňoukal své stížnosti.

„Kotě, tohle místo ti v budoucnu nebude patřit. Měl by sis na to co nejdřív zvyknout.” Zatímco takhle šeptal své kočce, poplácal polštář vedle sebe.




Soupeření pokračovalo další výzvou. Pořád to mělo co dělat se zvířaty a lokace focení bylo zoo.

Když účastníci viděli, že štáb dotlačil malou železnou klec, někteří jásali, jiní žasli a další hučeli.

„Nekřičte na malé. Pro vaši bezpečnost jsou všechna zvířata neagresivní mláďata. Místo toho musíte během focení dávat pozor na své ruce a nohy, abyste je omylem nezranili. Tématem našeho focení je požádat lidi o ochranu zvířat v divočině. Takže ústředním bodem fotky jsou tato mláďata, nemůžete jen zapózovat a ignorovat je.”

„Leoparďátka, lvíčátka a tygřátka jsou hračka, jsou vážně roztomilí a bezpeční, ale jak je jako tato zlatá krajta mládě? To na nás bude viset?” Emily ukázala na jednu z klecí. Uvnitř byla zlatá krajta, co zrovna vystrčila svůj tmavě hnědý rozeklaný jazyk, takže se několik účastníků zachvělo.

Emily byla nebojácná, ale její jedinou slabinou byli plazi.

„Neboj se, je ochočený a neublíží ti. A navíc tu jsou chovatelé, co dohlédnou na vaše bezpečí.” Jeffrey její starosti odmávl.

Emily umlkla a skryla se za Haydena.

Zhou YunSheng spočítal malé klece a zjistil, že jich je jenom dvanáct. Ale účastníků bylo třináct, takže se podíval na svého kameramana a zeptal se: „Jedna chybí... nedají mi znovu klapouchou kočku, že ne?”

Kamera se párkrát zachvěla, matně bylo slyšet, jak se kameraman snažil zadržovat smích.

Gustav zaslechl konverzaci těch dvou mužů a oči se mu rozjasnily veselím.

Programová skupina rozdělila zvířata dle temperamentu účastníků. Takže když Ivaně přidělili zlatou krajtu přesně jako v předchozí výzvě, Zhou YunSheng se vážně začal bát, že mu dají klapouchou kočku. Programová skupina naštěstí nebyla tak nespolehlivá a přiměli ho a Emily, aby se podělili o mládě leoparda.

Emily se ulevilo a rychle následovala stylistu, aby se oblékla a nalíčila. Vybrala si sexy minisukni s leopardím potiskem a držela toho malého leoparda v různých pózách, její ostré a divoké oči byly na fotkách velmi mocné. Fotograf ji chválil a fotil, byl s jejím představením velmi spokojený.

Když Emily předala malého leoparda Romeovi, věnovala mu blahosklonný úsměv. Evidentně měla pocit, že má smůlu, když s ní sdílel rekvizitu. Rozhodně ho zastíní.

Zhou YunSheng měl na sobě obepnutý černý top, rukávy a límec měl roztrhaný. Vypadal, jako kdyby na něj zaútočilo nějaké zvíře. Také měl těsné černé kožené kalhoty, co mu obepínaly pevné pozadí a dlouhé, štíhlé nohy.

Malý leopard nedokázal vystát Emilin silný parfém, a tak teď byl trochu nabručený, zápolil a vydal ze sebe tichý řev. V široké tlamičce ukázal malé tesáky. Zhou YunSheng natáhl prst a pohladil ho po dásních a pak ho vzal za přední tlapku. Konejšil ho: „Neboj se, maličký, neublížím ti. Buďme kamarádi a vyfoťme se, dobrá?”

Malý leopard se zázračně uklidnil a vyplázl svůj růžový jazýček, aby mu olízl kulaté nehty. A jemně se mu zakousl do jemných prstů na znamení důvěrnosti.

Bože, ta scéna byla tak známá, ale postavy byly špatně! Gustav v duchu bědoval, ale tvářil se velmi vážně. Jen kdyby se dalo ignorovat to, jak se mu rychle pohyboval ohryzek. Byl teď vážně žíznivý.

Fotograf skončil s kontrolou předchozích fotek a otočil se a spatřil tuto scénu. Bezděky si zasmál. „První podmínkou ke společnému focení je rozvinout si vůči svému partnerovi tiché porozumění. Kluku, jsi úžasný samouk.”

Zhou YunSheng se plaše usmál, objal malého leoparda a začal pózovat. Fotograf zjistil, že malý leopard měl téměř stejné vodnatě modré oči jako onen náctiletý, dokonce se podobaly i tím kulatým tvarem. Odráželo se v nich nevědomé, křehké a čisté světlo. Zorničky jim přetékaly zvědavostí a strachem z neznámého světa. I kdyby v tom nebyl žádný módní úmysl, stačilo ty dvě malé tvářičky dát k sobě a rozzářilo by to jakýkoli obrázek.

Fotograf se přinutil odvrátit zrak, aby pořídil pár snímků. Tep mu zrychlil.

Zhou YunSheng se rozhlédl kolem a našel velký keř. Vzal malého leoparda a skryl se i s ním vedle keře, stočil se do klubíčka. Nejenom že kvůli tomu vypadal malý, ale protože se tak poskládal a zkroutil, jeho nohy a krk působily štíhleji. Malý leopard mu ležel v náručí a otočil se spolu s Romeem, aby se oba podívali na fotografa. Jejich velké modré oči byly plné strachu, jako dvě malá zvířátka, co se skrývala před lovcem.

Fotograf zalapal po dechu a cítil, jak se mu nad tou scénou sevřelo srdce. Ten pohled byl tak živý a křehký, a přesto plný stylu. Byli to dva malí leopardi ztracení v džungli. Malá zvířátka, co pytláci mohli kdykoli a kdekoli zabít. Potřebovali ochranu všech lidí, co jim na nich záleželo, což se shodovalo s tématem focení – Ochrana zvířat.

Fotograf udělal více než 100 fotek a poté si vydechl a v duchu si pomyslel: Našla se nejlepší fotka tohoto focení!

A Gustav měl zvednutý telefon a natáčel každý pohyb toho chlapce.

----------------------------------------

~  ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>