LMW - kapitola 404

Kapitola 404 – Starodávná studna

Dvacet metrů, patnáct metrů, osm metrů, čtyři metry...

Jak se ten sprostý chlap blížil, jeho výraz se ze zuřivého změnil na nesmírnou radost. Skoro... skoro to Kovopolykací zvíře měl. Až k tomu dojde, bude se tyčit nad ostatními. Jaký klan Rumělkové krve? Jaká Magická asociace? Jaká aliance Cang? Všichni se před ním skloní.

„Buuum!!!”

Najednou jej zasáhla nezměrná síla a zlomila jeho sladkou klamnou představu. A to jenom dva metry před cílem. Ten sen se okamžitě roztříštil jako zrcadlo. A střepy spadly na zem.

Sprostý chlap ze sebe vydal mučivý skřek, vykašlal krev a s velkou ranou padl na zem. Zbýval mu poslední dech.

Oči měl rozevřené nevírou. Jen stěží otočil hlavou a konečně spatřil, kdo na něj zaútočil.

Zdálo se, že v temnotě očí toho pohledného muže se proplétal záblesk fialové. Ten pohledný muž na něj shlédl, jako kdyby se díval na mravence, co neznal svůj limit. Byl to pohled nadřazenosti.

Kdysi snil o tom, že bude stát na samotném vrcholu a bude se tímhle pohledem dívat na ostatní. Původně měl šanci. Byla tak blízko, a přesto ji tento muž tak snadno roztříštil.

Až do své smrti ten sprostý muž nechápal proč. Byl si jistý, že v tom tunelu viděl jenom dva lidi.

Proč byl v tak úzké jeskyni ještě třetí člověk, co byl ještě silnější než on? Neměl mít žádné místo ke skrytí.

Tak kde se skrýval?!

„Je mrtvý?” You XiaoMo přišel blíž s pokorným Kovopolykacím zvířetem v náručí. Špičkou boty se dotkl mužovy hlavy, oči měl doširoka rozevřené žalem.

Ten, co učinil svůj tah, Ling Xiao sundal nohu, kterou na toho sprostého muže stoupl. Bezstarostným tónem řekl: „Mrtvý. Taková slabota, byl to jen jeden kop.” Ale v tom jednom kopu byla pronikavá síla větru. Když to toho muže zasáhlo, okamžitě mu to roztříštilo orgány a skoro ho to rozlomilo vejpůl.

You XiaoMo v tichosti neměl slov. Ano, byl to jeden kop, ale Ling Xiao byl nemilosrdný. Kdyby ten člověk nezemřel, pravděpodobně by z něj byl invalida, ale...

You XiaoMo shlédl a pohladil modrý kožíšek Kovopolykacího zvířete. Nikdy ho ani nenapadlo, že to malé zvíře, co se mu vrhlo do náručí, bylo ono Kovopolykací zvíře. Mohlo by to být to legendární „štěstí hlavního hrdiny”? I když po tom zvířeti nepátral, přišlo rovnou k němu. Nemohl si pomoct a měl z toho radost.

„Hele, řekněte mi, co myslíte, proč mám takové štěstí?” You XiaoMo se rozesmál, zatímco to Kovopolykací zvíře držel. Kvůli té jeho škodolibé radosti ho člověk chtěl praštit.

Ale jelikož měl ruce tak špinavě černé, i kožíšek Kovopolykacího zvířete začal být černý, vytvářelo to skvrny a začínal být vážně ošklivý.

Když Ling Xiao viděl, že mu nebyla ani trochu hanba, otočil se na PiQiua: „Co myslíš?”

Jak se říkalo, moudrý člověk se podřídí okolnostem. A tak PiQiu rychle přikývl a odpověděl: „Pán nemá sobě rovného.”

You XiaoMoa to okamžitě potěšilo.

Ti tři za sebou nechali mrtvolu toho sprostého muže a vyšli z tunelu. You XiaoMo dočasně předal Kovopolykací zvíře Ling Xiaovi a sám odtáhl PiQiua do své dimenze, aby se osprchovali. Když vyšel ven, byli naprosto osvěžení a tentokrát se You XiaoMo převlékl do černého oděvu. To proto, že to odolávalo skvrnám!

Nebylo to tak dávno, co dorazili do dolu. Tehdy You XiaoMoa ani nenapadlo, že by sbíral další balvany, ale když viděl, že zdejší ruda obsahovala silnější kovové živly, než co do teď viděl, zaujalo ho to.

Když se objevil ten sprostý muž, co pronásledoval Kovopolykací zvíře, vykopal jenom trochu.

Jelikož uvnitř bylo tak špinavo, netrvalo dlouho a byl celý zaprášený. A PiQiu, co mu pomáhal, na tom byl stejně.

Výsledkem bylo to, co ten sprostý muž spatřil.

Co se týkalo Kovopolykacího zvířete, zpočátku bylo velmi klidné. Ať už u You XiaoMoa nebo u Ling Xiaa bylo velmi krotké, ale jakmile ho chtěl Ling Xiao položit na zem, vzbouřilo se.

Kovopolykací zvíře vlastně vůbec nevypadalo krutě. Ve skutečnosti bylo roztomilé. Nevěděl, jestli jeho původní podoba byla stejná jako teď, neboť vypadal úplně jako ocelot. Kožich i oči měl modré. Byl jen dvakrát větší než PiQiu, když se narodil.

„Co teď budeme dělat?” zeptal se You XiaoMo a zíral na Kovopolykací zvíře.

„Nejdřív pojďme odtud,” řekl Ling Xiao. Nepředal mu to zvíře zpět. Dokud nepochopí veškerá jeho nebezpečí, nehodlal nic riskovat.

Ani You XiaoMo ho nepožádal, aby mu ho vrátil, a místo toho ho rychle následoval z dolu.

Jen půl hodiny poté, co odešli, sem našli cestu You Ming a You QingShan. Netrvalo dlouho a našli mrtvolu sprostého muže. Jasně umřel jedinou ranou. Ten, co ho zabil, musel být o hodně silnější.

Kvůli tomu, že tu bylo příliš mnoho podezřelých, si nebyli jistí, kdo to byl. A hojnost kovového živlu zakryla veškeré pachy You XiaoMoa a ostatních. You Ming a ostatní nedokázali zjistit, kolik tu bylo lidí.

„Starší Mingu, je velmi možné, že Kovopolykací zvíře polapil někdo jiný,” řekl You QingShan s hluboce nakrčeným čelem. V tak úzkém tunelu nebylo kde by se to zvíře schovalo.

You Ming si uvědomil, že to bylo velmi pravděpodobné, a rozhodl se. „Pokud to je tak, neměli bychom na tom zvířeti setrvávat. Ačkoli to bez jeho vedení bude obtížné, musíme se dostat k Oku Zlaté země a Oku slunce.”

Mohli akorát doufat, že člověk, co zvíře chytil, nevěděl o jeho skutečném potenciálu.

Poté svižně odešli z dolu.

Zároveň s tím zlomek lidí začal pátrat po Oku zlaté země a Oku slunce. Mnoho lidí o tom nevědělo.

Co se týkalo Ling Xiaa a You XiaoMoa, jelikož měli Kovopolykací zvíře, už nemuseli slepě hledat.

Kdyby byli špatně informovaní, velmi dobře by mohli odejít, jen co Kovopolykací zvíře zkrotili. Ale Ling Xiao náhodou věděl, že zvíře bylo citlivé jak na Oko zlaté země, tak na Oko slunce. A tak měli průvodce, kvůli čemuž bylo jejich pátrání o moc rychlejší.

Zvíře nemohlo mluvit, ale vědělo, že Ling Xiao a You XiaoMo také mířili ke dvěma Očím.

Aniž by museli něco říkat, přivedlo je za nimi, jako kdyby jim je chtělo nabídnout k potěše.

Trvalo zhruba dvě hodiny, než tři muži a jedno zvíře dorazili ke svému cíli. Byla to pustá zem s troskami, co vypadaly jako odpadky. Nebylo to místo, kde by měl někdo podezření, že by to bylo Oko slunce. Kovový živel tu byl slabší než kdekoli jinde, kde You XiaoMo byl.

Vážně tu na takovém místě mohlo být Oko slunce?

You XiaoMo se s podezřením podíval na Kovopolykací zvíře, co je vedlo. Mohlo by lhát a naschvál je dovést do pasti a pak se jich zbavit?

Ale to se mu nezdálo věrohodné. Bez ohledu na to, jak ta past byla silná, byla to slepá ulička. A nejenom to, měli Ling Xiaa, kultivátora Božského řádu. Jak by mohla zabrat pouhá past?

Kovopolykací zvíře nevědělo, na co You XiaoMo myslel. Otočilo se, aby jim pokynulo, a pak se rozběhlo vpřed.

You XiaoMo se okamžitě otočil na Ling Xiaa.

Ling Xiao překládal: „Říká nám, abychom ho následovali.”

Ti dva jej následovali ke starodávné studni. Měla v průměru dva metry a také byla postavená z odolných minerálů kovového živlu. Byla půl metru vysoká a vypadala, jako by si prošla léty koroze. Působila nestále.

„Tato studně by měla být Okem slunce.” Ling Xiao přišel blíž. Oči mu zářily nepatrnou radostí. Konečně to našel.

You XiaoMo byl zmatený. Přišel blíž a podíval se dovnitř. Ve studni byla příliš velká tma, aby dohlédl na dno. Ani se nezdálo, že by tam byla voda. Nebyl tam ani nepatrný vánek.

Zrovna když chtěl pohled odvrátit, jeho duše najednou ucítila záchvěv.

Ani ne za sekundu ze dna studny vystřelil proud vzduchu rovnou do nebe. Kvůli té zuřivé síle vyskočil. Kdyby nebylo toho, že ho Ling Xiao včas chytil, spadl by rovnou dovnitř.

You XiaoMo s úděsem řekl: „Tento vítr...”

Přesněji řečeno to nebyl vítr, ale živel kovu, co byl vysoce zhuštěný.

Ling Xiao vysvětlil: „Tento proud vzduchu byl pravděpodobně výsledkem Živelného výronu, ke kterému kvůli Oku slunce dochází jednou za pár dní. Máš celkem štěstí, že jsi na to hned narazil.”

You XiaoMo cítil, jak mu zacukalo v ústech. Tohle nebyl ten druh štěstí, co chtěl. Změnil téma a řekl: „Jelikož jsme našli Oko slunce, co teď budeme dělat?”

Na dně studně pravděpodobně bylo to, co Ling Xiao hledal.

Ling Xiao přikývl, ale trápilo ho, že by You XiaoMoa nechal na povrchu, a nemohl dopustit, aby Kovopolykací zvíře uteklo, a tak je oba vzal s sebou.

Teprve když se blížili dnu studně, si You XiaoMo uvědomil, jak to bylo hluboko.

Uplynula půl hodina a oni stále ještě klesali. Toto bylo na studni jasně abnormálně hluboké. Zrovna když to chtěl okomentovat, se zaduněním dopadli na dno.

You XiaoMo si konečně uvědomil, proč nahoře nebyl žádný živel kovu. Všechen klesl na dno. Pouhým okem bylo vlastně vidět proud kovového živlu, obzvláště pod jejich nohama to byla hutná substance podobná tekutině, co byla jako by vytvořená zhuštěním až na samý limit.

--------------------------------------------

~ You Ming a You NěcoNěco jsou vždycky o krok pozadu - LX a YXM jim to všechno vyfouknou! ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>