FOD - kapitola 64

Kapitola 64

Dvořané protestovali proti omilostnění Qi XiuJuea po zbytek měsíce, ale s Li JinTianem to nijak nepohnulo, dokonce obnovil Qi XiuJieovo postavení.

Každou noc snil o tom osamělém a chladném paláci a viděl Qi XiuJiea klečet před jeho pamětní deskou a vzlykat. Jeho deprese a nesmírný žal a také jeho občasný potlačovaný úsměv s mrtvýma očima, co věnoval Xuan Wangovi, opakovaně trýznil Li JinTianovy nervy. Myslel si, že Qi XiuJie žil po jeho smrti v luxusu, ale začínal věřit, že jeho smrt vlastně Qi XiuJieovi zlomila srdce. Jediné, co Qi XiuJiea pohánělo dál, byla jeho touha pomstít se místo něj.

V tomto ohledu byl šťastnější ten, co umřel jako první, co byl ušetřen před nekonečnou bolestí a zoufalstvím toho, co zůstal naživu.

Klan Qi poslal většinu svých sil, aby zemi znovu získal. A jejich klan měl také nejvíce obětí, zůstali jim jenom staří, ženy a děti. Qi XiuJie mu zůstal oddaný a spáchal sebevraždu, aby s ním byl. Nikdy si neužil ani trošku slávy. Li JinTian se kvůli takovým snům neustále budil, hruď měl zdrcenou žalem.

Chtěl se podívat, jak se Qi XiuJieovi vedlo, ale byl příliš bázlivý, a tak den za dnem žil ve spleti emocí. Bezděky už se přesvědčil, že ty dva sny byly skutečné. Ale radši by zničil celý harém, než aby ublížil Gao Minovi. A tak proti klanu Gao nepodnikl žádný krok. Chtěl vyčkat na to, co udělají.

Dvořané to nakonec vzdali a už ho nežádali, aby Qi XiuJiea zabil. Více je trápily časté útoky ze sousední země Západního Yi. Li Wang jako první předstoupil, aby císaře poprosil, aby do Západního Yi poslal jednotky. Gao Lang s ním souhlasil a pak souhlasil i zbytek dvořanů.

Li JinTian chtěl Západní Yi pokořit, a tak souhlasil a co možná nejrychleji vydal rozkaz ohledně formací vojenských jednotek.

„Troufnu si otázku, Veličenstvo, máte na mysli vhodného generála?” zeptal se Li Wang se skloněnou hlavou.

„Ne, můžeš mi pár doporučit.”

„Jako generála doporučuji Gao Mina, vyhovuje vám to, veličenstvo?”

Li Wangovo prohlášení šokovalo ostatní dvořany. Všichni věděli, kdo Gao Min byl. Také věděli, že než vstoupil do harému, střežil hranice, a že byl velmi schopný. Ale teď už z něj byla palácová konkubína, také porodil prince, jak by se mohl vrátit k armádě?

To bylo nemyslitelné!

Někteří dvořané chtěli protestovat, ale Gao Lang rychle předstoupil a živě doporučil svého bratra. Také slíbil, že jeho bratr bude nekonečně vděčný. Gao Lang věděl, že Li JinTian byl jeho bratrem posedlý, a tak spolupracoval s Li Wangem a učinil tento smělý návrh.

Li JinTian byl Gao Minem vážně posedlý. Kdyby to bylo dřív, okamžitě by souhlasil a udělal by cokoli, co by Gao Mina učinilo šťastným. Ale teď byl Li JinTian jako člověk se zavázanýma očima, který si najednou sundal to, co mu zakrývalo oči. Konečně viděl dvůr a palác v jasném světle.

Dvořané chtěli očividně namítat, ale poté, co Gao Lang vstal, mlčeli. Každý viděl, kolik moci nad nimi měli Gao Lang a Li Wang. Císař tady byl jen na okrasu. Zatímco ti dva mluvili, zbytek dvořanů jenom souhlasně přikyvoval. Císař naprosto ignoroval zbytek členů harému, a tak měl jen pár dětí. Ti, kteří neměli přízeň císaře, se v životě spoléhali na milost Gao Mina.

Palác se naprosto proměnil na svět klanu Gao. Bylo tu vůbec nějaké místo pro císaře? A proč by Li Wang doporučil Gao Mina? Byl mezi nimi v soukromí nějaký bližší vztah?

Li JinTian měl nitro v jednom ohni, ale na tváři se mu to neukázalo. Jenom řekl, že k rozhodnutí dojde během pár dní. Gao Lang a Li Wang na něj nijak netlačili. Stejně oba věděli, že jakmile se Li JinTian vrátí zpět do chrámu, Gao Min ho dokáže přesvědčit.

Gao Min byl vždycky nespokojený a znuděný, lapený za vysokými zdmi paláce. Když se Li JinTian vrátil do chrámu YangXin, opakovaně ho nabádal, aby z něj znovu udělal velitele.

Li JinTian se vymluvil na to, že bylo třeba, aby se staral o jejich děti. Ale Gao Min to nevzdal, poklekl a chladně řekl: „Jeho veličenstvo kdysi řeklo, že chceš, abych s tebou kráčel ruku v ruce. Byl to jen prostředek, jak mě lapit v této zlaté kleci? Abych mohl být tvůj domácí mazlíček? Chránil jsem tě až do smrti, ale ty mi nemůžeš splnit ani toto jedno přání?”

Zvedl oči a podíval se na císaře. Pohled měl plný zášti. Ta zášť přetrvala z minulého života do tohoto, vlastně byla hutnější a hutnější, čím déle spolu byli, až už se nikdy nebude moct rozplynout. Myslel si, že si nakonec dokáže otevřít srdce a Li JinTiana přijmout. Ale nečekal, že Li JinTian najednou odpustí Qi XiuJieovi. A tak jeho zášť znovu vřela.

Zároveň s tím se nenáviděl, nenáviděl, že se narodil jako Ger, takže mu bylo určeno žít bez důstojnosti. Chtěl nosit brnění a vzít do ruky meč a vykročit na svobodnou a rozlehlou zemi pohraničí.

Kdyby se ti dva posadili a promluvili si o tom, dokázali by tento problém vyřešit. Ale ta zášť v jeho očích Li JinTiana probodla. Myslel si, že po třech letech v žáru by se rozpustil i kámen, ale nečekal, že Gao Min měl srdce ještě tvrdší než kámen. Gao Min v sobě ještě stále choval veškerou svou zášť z minulého života. Když ho doprovázel k prameni, byl velmi neochotný. Ta jeho zášť ho možná dokonce jednoho dne dožene k tomu, aby se proti němu vzbouřil. A on neměl jak se ochránit.

Li JinTian se střásl. Najednou měl pocit, že byl vážně bláhový, když si myslel, že by s Gao Minem mohl žít pokojně poté, co se oba znovu zrodili. Dlouho na Gao Mina zíral a pak odkráčel.




Li JinTian bezcílně kráčel palácem a bezděky přišel k paláci ZiChen. Dlouho váhal, než vstoupil dovnitř.

Qi XiuJie seděl u stolu a psal, hlavu měl skloněnou, takže nebylo vidět, jak se tvářil. Když zaslechl kroky, otočil se a překvapilo ho, koho spatřil. Poklekl, v očích se mu zračila nevíra a vděk.

„Ať žije císař.” Uctivě se poklonil.

Li JinTian neodpověděl, jen se na něj hluboce díval nepředvídatelnýma očima. Po chvilce se pomalu zeptal: „Žije se ti lépe?”

„Ano, veličenstvo, tento zlosyn žije velmi dobře.”

Li JinTiana to polekalo. Toto se dalo považovat za velmi dobré? Žít v prázdném, chladném paláci bez luxusu nebo osobního služebnictva? Ale ano, nebylo to v porovnání s těmi hrůznými dny ve vězení nekonečně lepší?

Li JinTianovi se hruď sevřela provinilostí. Posadil se na židli a mávl rukou. „Vstaň.”

Zhou YunSheng se nepohnul, chvíli váhal a pak se ochraptělým hlasem zeptal: „Tento zlosyn má něco na srdci, netroufám si vstát.”

Li JinTian se najednou zatvářil pochmurně, jako kdyby věděl, na co se ho chtěl zeptat. Ale stejně si promnul čelo a znaveně řekl: „Řekni mi o svých pochybách.”

Zhou YunSheng se obezřetně poklonil až na zem a pak se žalostným tónem zeptal: „Mohu být tak smělý a zeptat se jeho veličenstva, proč zničil mou rodinu? Co jsme udělali špatně?”

„Tvůj otec a Xuan Wang se potají spolčili ke vzpouře, to jsi nevěděl?” Jak to Li JinTian řekl, pocítil náhlou bolest hlavy. Když vybílil celý jejich dům, vlastně nenašel žádný důkaz jejich pochybení. Už nemohl přísahat, že jeho rozhodnutí bylo správné. Chtěl pátrat po pravdě, ale bál se, co by našel.

Zhou YunShengovi potemněly oči. Neměl slov, tvář měl strhanou. Byl hluboce zahanben a bouchl hlavou o podlahu. Vysoukal ze sebe: „Takže tak to bylo, tento zlosyn o tom vlastně nic nevěděl. Nemůžu se jeho veličenstvu podívat do očí, prosím, udělte mi smrt!” Udeřil hlavou tak silně, že mu čelo začalo krvácet.

Li JinTian se rychle natáhl, aby mu pomohl na nohy, a podíval se mu do očí. Oči měl čisté, kromě hanby, zoufalství a viny tam nebyl žádný náznak zášti. Zničil celou jeho rodinu, ale Qi XiuJie necítil žádnou zášť. Také byl ochotný zemřít. Jeho loajalita vůči jeho osobě nijak nebledla v porovnání s tou Gao Minovou.

Ne, to bylo špatně, jeho loajalita byla mnohem větší než ta Gao Minova. Ačkoli měl Qi XiuJie v předešlém životě pověst arogantního člověka, před ním byl vždycky poddajný, nikdy se mu neprotivil. Ačkoli Gao Min prokázal vzácnou loajalitu, když ho doprovázel ve smrti, Qi XiuJie se přinutil žít v pokoření, jen aby jej mohl pomstít. V nitru pravděpodobně utrpěl tolik hrůzy, že by to nikdo nedokázal pochopit.

Qi XiuJie nakonec nepřežil a neužil si slávy, jen v tichosti zemřel v paláci ZiChen, oběsil se na trámu.

Li JinTian se díval na toho pokorného člověka před sebou. Qi XiuJie se naprosto zřekl života a on měl pocit, jako kdyby mu do srdce zabodli nůž. Myslel si, že v minulém životě miloval špatného člověka a v tomto životě toho správného. Ale ve skutečnosti to bylo naopak. Qi XiuJie pro něj udělal všechno, ale nic neřekl. Zatímco Gao Min mu své sebeobětování neustále připomínal, aby na to nikdy nezapomněl.

Dva životy se mýlil, ale v této chvíli byl do Gao Mina tak hluboce zamilovaný, že ho nedokázal přestat milovat. Byl nesmírně patetický. Ale Qi XiuJie byl ještě patetičtější než on.

S oběma si osud zahrával.

Gao Minova chladná zášť kontrastovala s Qi XiuJieovou pokorou a kvůli tomu v Li JinTianovi ještě hlouběji zakořenila vina. Vytáhl druhého muže na nohy, vtiskl ho na židli a obezřetně řekl: „Neobviňuji tě, chci, aby se ti dobře žilo.” Na okamžik se odmlčel a pak dodal: „Dobře se o tebe postarám. Můžu tě odškodnit, jakkoli jen budeš chtít.”

Zhou YunSheng byl chvíli zticha, pak se mu rozzářily oči a on se váhavě zeptal: „Tento zlosyn by chtěl dítě, mohl byste mi jedno dopřát?”

Li JinTian znovu čelil obtížné otázce. Věděl, že Gao Min po jejich znovuzrození otrávil Qi XiuJiea, protože měl podezření, že Qi XiuJie měl na svědomí smrt jejich syna v minulém životě. Li JinTian měl pocit, že to bylo psychologické odškodnění, a tak se na té otravě také potají podílel. Qi XiuJie teď měl naprosto zničenou dělohu, nemohl mít děti.

A i v minulém životě, v Xuan Wangově harému se Qi XiuJie otrávil, aby Xuan Wangovi nemohl porodit děti.

Ten dluh, co vůči tomuto člověku měl, se den co den zvyšoval. Li JinTian cítil, jak se na něj dral bolehlav. A ještě víc se bál podívat se Qi XiuJieovi do očí.

Qi XiuJie věděl, proč váhal, a dodal: „Tento zlosyn nežádá biologické dítě. Klan Qi spáchal tak strašlivý zločin, netroufám si očekávat náklonnost jeho veličenstva. Ostatní konkubíny mají mnoho dětí, tento zlosyn chce jen jedno dítě adoptovat. Tento palác je tak opuštěný... ...”

Jeho pokorná slova byla jako tupý nůž, co se Li JinTianovi zarýval do srdce. Pochopil, co tím myslel – byl osamělý. Pokud nebude mít někoho, pro koho by mohl žít, jednoho dne svůj život možná ukončí. Li JinTianova předchozí nenávist k Qi XiuJieovi se už dávno proměnila na ryzí provinilost. Vyhrkl: „Vyber si, koho chceš.” A pak rychle prchl. Tvář měl rozpálenou do ruda, jako kdyby zrovna dostal pár políčků.

----------------------------------------

~ A Věčný milenec zatím nikde... ani se tam nemihl. Tedy pokud to nedejbože není císař nebo někdo z klanu Gao. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>